Časopis Komenský

V prvních letech školní docházky získávají žáci základ čtenářské gramotnosti jako jednu z nejdůležitějších dovedností, která tvoří podklad jejich dalšího vzdělávání. Dovednost číst je v současném světě plném informačních technologií nezastupitelná, provází nás po celý život a na mnoha místech, číst potřebujeme téměř všude. Ve volném čase nám zase může čtení například knih přinášet potěšení. Vzhledem k důležitosti čtenářské gramotnosti není divu, že se zjišťováním její úrovně zabývají mezinárodní organizace.

Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání (IEA) provádí výzkum PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study), který mimo jiné zkoumá u žáků dosažení konkrétní úrovněčtenářské gramotnosti. Zabývá se i jejich zkušenostmi se čtením v rodině a ve škole. Probíhá v různých zemích světa v pětiletých intervalech, a to vždy ve čtvrtém roce školní docházky.V těchto výzkumech se vychází z definice: „Čtenářská gramotnost je schopnost rozumět formám psaného jazyka, které vyžaduje společnost nebo oceňují jednotlivci, a tyto formy používat. Mladí čtenáři mohou odvozovat význam z široké škály textů. Čtou, aby se učili, aby se začlenili do společnosti čtenářů ve škole i v každodenním životě, a také pro zábavu.“ (Potužníková, 2011, s. 11)

Projekt Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) PISA (Programme for International Student Assessment) je mezinárodní výzkum v oblasti vzdělávání zaměřený na patnáctileté žáky z hlediska čtení, matematiky a přírodních věd. Zkoumá, jak jsou tito žáci na konci základního vzdělávání připraveni pro úspěšné uplatnění v reálném životě.

Palečková, Tomášek, a Basl (2010, s. 12) uvádějí, že ve výzkumu PISA je čtenářská gramotnost definována jako: „schopnost porozumět psanému textu, zabývat se jím, přemýšlet o něm a používat ho k dosažení vlastních cílů, k rozvoji vlastních vědomostí a potenciálu a aktivní účasti ve společnosti“.

Definice čtenářské gramotnosti se rozšiřuje, a tedy i mění podle věku a rozvoje jednotlivce.

Dyslexie

Existují žáci, kteří mají v prvních letech školní docházky velké problémy s výukou čtení. Často jim je při vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně diagnostikována dyslexie.

Mezinárodní dyslektická asociace a Národní institut zdraví a vývoje dítěte v USA uvádějí rozvinutou definici dyslexie. „Dyslexie je specifická porucha učení neurobiologického původu. Je charakterizována obtížemi v přesném nebo plynulém rozpoznávání slov, nedostatky v hláskování a rozlišovacích schopnostech. Příčinou těchto potíží je deficit fonologické komponenty jazyka, který není vzhledem k úrovni dalších kognitivních schopností a výukových možností očekáván. Sekundárními následky jsou problémy v chápání čteného textu a omezená zkušenost se čtením, které mohou bránit dalšímu rozvoji jazykových schopností a vzdělání.“ (Matějíček & Vágnerová, 2006)

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)

V tomto příspěvku představíme výukovou situaci z hodiny přírodopisu na základní škole (ZŠ), která je tematicky zaměřena na stavbu kostry obratlovců a člověka s využitím pozorování a porovnávání koster vybraných zástupců. Výuková situace bude zhodnocena s využitím metodiky 3A: anotace – analýza – alterace (Janík et al., 2013). Protože považujeme biologické pozorování a porovnávání za klíčové dovednosti, které by si žáci měli ve výuce přírodopisu osvojit, zaměříme se především na možnosti, jak je ve výuce smysluplně rozvíjet. Pokusíme se navrhnout alteraci prezentované výukové situace se snahou o komplexnější využití jejího potenciálu v kontextu produktivní kultury vyučování a učení (srov. Janík, 2013).

Teoretické uvedení: význam pozorování a porovnávání ve výuce přírodopisu a možnosti rozvíjení těchto dovedností

Jedním z významných cílů současného přírodovědného vzdělávání je naučit žáky samostatně a smysluplně používat základní výzkumné metody, které se uplatňují při poznávání přírody (viz např. Škoda & Doulík, 2009; Papáček, 2010; RVP ZV, 2013, s. 52).

Mezi tyto metody patří v biologii zcela jistě pozorování. Z historického úhlu pohledu mělo pozorování v biologii zásadní význam, neboť stálo v pozadí průlomových objevů, které tvoří sjednocující rámec současné biologie (Kohlhauf et al., 2011). Pozorování biologických objektů či fenoménů stojí na počátku tvůrčího procesu, jenž postupně vede k vyformování nového oborového obsahu na úrovni jednotlivých odborných pojmů (např. pojmenování nové anatomické struktury) či na úrovni nových oborových konceptů (např. Mendelovy zákony dědičnosti), což může vést ke změně pojetí daného vědního oboru (srov. Slavík et al., 2013, s. 45–47).

Neméně důležitou úlohu má pozorování ve školní výuce přírodopisu, respektive biologie[1] (viz např. Altmann, 1975; Eberbach & Crowley, 2009). V souladu s modelem psychodidaktické transformace obsahu (viz Slavík & Janík, 2012, s. 272–276) umožňuje zařazení pozorování živých organismů a přírodnin do výuky přírodopisu vytváření nových odborných pojmů (nového oborového obsahu) v mysli žáků a jejich zařazení do stávající pojmové struktury. Zároveň pozorování žákům umožňuje na základě vlastní zkušenosti konfrontovat nově vytvářené pojmy s existujícími prekoncepty a jejich případnou korekci. Na základě výsledků pozorování pak mohou žáci biologické objekty a jevy porovnávat, klasifikovat, snažit se o vysvětlení pozorovaného jevu a zároveň mohou formulovat výzkumné otázky a hypotézy, které lze ověřit pomocí experimentu. Důkladné osvojení si pozorování je tedy výchozím předpokladem pro úspěšné využívání kognitivně náročnějších metod ve výuce (Johnston, 2009; Kohlhauf et al., 2011).

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)

Zavádění nejmodernějších dotykových technologií do edukačního prostředí českého školství umožňuje reflektovat technologické aspekty vzdělávání, zároveň ale otevírá naléhavou potřebu optimální didaktické implementace dotykových zařízení do výuky jednotlivých předmětů při akceptaci RVP. V tomto článku věnujeme pozornost vzdělávacímu oboru Český jazyk a literatura, konkrétně jeho složkám slohové a literární výchově, jejichž vzdělávací obsah se v běžné výuce prolíná. 

Literární složka vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura umožňuje žákovi, aby si osvojil dovednost pracovat s informacemi týkajícími se literárního kontextu, aby prostřednictvím vlastní čtenářské zkušenosti poznal literární historii, specifika literárních žánrů a druhů, autorské styly literárních tvůrců a posléze díky tomu získal kompetence kritického myšlení a kritického přístupu k formulování vlastních názorů na četbu. Ve výuce slohu žák získává kompetence vnímat různá jazyková sdělení a chápat je tak, aby byl schopen číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se s uplatněním kritického myšlení, získává tedy kompetence optimálně pracovat s informacemi v různých fázích – od vyhledávání, hodnocení, třídění a interpretace až po pozdější tvorbu vlastního textu a jeho různorodé prezentování. 

Uvedené kompetence v oblasti literární a slohové výchovy lze rozvíjet edukačními činnostmi s využitím dotykových zařízení. Díky tabletu nebo jinému zařízení mohou vznikat žánrově různorodé dokumenty – básně, fejetony, povídky, reportáže (s využitím aplikací hlasových záznamníků), anotace apod., žáci mohou využít mezipředmětových vztahů a kreativity a vytvářet oblíbené komiksy, e-knihy, mohou se směle pustit do digitálního storytellingu – specifického druhu vyprávění s využitím ICT. Do literární a slohové výchovy vnášejí nové impulsy pro práci s literárními i publicistickými texty jednak čtečky elektronických knih a časopisů (např. čtečka Publero pro české noviny a časopisy), jednak online nástroje a aplikace na poslech audioknih. Díky specifickým funkcionalitám (poznání psaného textu zvětšením písma, návrat k textu, hlasové zprostředkování obsahu knihy) jsou vhodným průvodcem ve vzdělávání např. žáků se SVP nebo žáků, kteří si ke čtení tištěných knih jen ztěžka hledají vztah. Ve slohové výchově jsou digitální technologie nástrojem pro výuku psaní e-mailů v rámci administrativní komunikace, aplikace hlasového záznamníku je využitelná pro výuku verbálního projevu – žáci si například ve skupinách nahrávají své krátké promluvy a poté si je pouštějí a navzájem o nich diskutují a hodnotí je. Digitální vzdělávací nástroje přinášejí nové podněty do výuky slohových útvarů – např. popis pracovního postupu lze vyučovat kreativně s nějakou vtipnou předlohou z YouTube. A protože žádný dobrý „sloh” se neobejde bez zvládnutí pravopisné stránky, mohou žáci při psaní slohových prací využívat online nástroje na portálu nechybujte.cz, například Slovník českých synonym, Pravidla českého pravopisu apod.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)

Pro Asociaci učitelů občanské výchovy a společenských věd je jedním z hlavních cílů reagovat na aktuální témata ve společnosti. V současné době se věnuje především tvorbě edukační sady na téma migrace, kterou připravuje ve spolupráci s Moderními dějinami.

V souvislosti s připravovanou koncepcí vydala Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd metodiku pro učitele k výuce o uprchlictví. Metodika je k dispozici pod otevřenou licencí Creative Commons, je tedy otevřeným vzdělávacím materiálem a její plné znění naleznete na stránkách Občankáři.cz. K dispozici by již brzy měla být i na stránkách metodického portálu rvp.cz. Nutno podotknout, že metodika není „stoprocentním návodem“ jak učit o uprchlících. Není ani univerzálním materiálem, jelikož v metodikách naleznete aktivity, při nichž žáci pracují se statistickými údaji, a proto pedagog musí počítat s tím, že určité informace bude nutné aktualizovat.

Cílem metodiky je především seznámit žáky s tématem, které je v současné době více než aktuální. V průběhu lekce má žák možnost pracovat s pojmy uprchlík – migrant – emigrace – azyl – azylant, diskutovat o problému, posilovat kompetence vztahující se k orientaci v problematice týkající se uprchlíků. Mým záměrem bylo přiblížit žákům situaci některých lidí, kteří opouštějí své domovy, a pochopit terminologii spojenou s problematikou migrace.

Představuji vám dvě zmiňované metodiky týkající se tématu uprchlictví. První metodika s názvem Kdo a proč utíká? je věnována žákům 1. stupně, druhá metodika s názvem Opouštím svůj domov je cílena na žáky 2. stupně základní školy a nižšího stupně gymnázií. Stručně vám budou představeny vybrané aktivity, které se žáky můžete v hodině využít, případně je přizpůsobit věku, možnostem a schopnostem žáků.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)