O spolupráci mateřských a základních škol, které jsou ve společném právním subjektu

11. 5. 2020 Jana Rysová

„Velkých cílů je možné dosáhnout jedině, když se spojí mnoho lidí dohromady.“

(John C. Maxwell)

Význam spolupráce objevujeme již od útlého věku. U dětí pozorujeme, jakým způsobem se rozvíjí jejich hra, jak komunikují s vrstevníky či dospělými, jak vnímají svět. Jejich postupným vývojem sílí význam spolupráce v celém životě člověka. Právě v předškolním a školním věku dáváme základy budoucího náhledu na svět, rodinu, přátele i budoucí zaměstnání, zvláště ve školním prostředí, kde se vzájemné vztahy rozvíjejí. Spolupráci můžeme sledovat nejen u dětí, žáků, ale i u dospělých – např. učitelů. Ti by měli být obrazem fungující kooperace mezi sebou samými a okolním světem (Syslová, 2015). O to více by se přímá a pozitivní spolupráce měla objevit a projevit především v mateřských a základních školách spojených v jednom právním subjektu, zvláště v menších obcích, kde jsou všichni v úzkém komunitním kontaktu, a většinou se navzájem znají nejen ze školního prostředí (Benátská, 2008). Tyto vztahy a různé společenské aktivity mohou posílit celou komunitu a další vzájemnou spolupráci. Posléze by se kooperativní činnost mohla promítnout do vzájemných vztahů mezi všemi zúčastněnými, do celého výchovně-vzdělávacího procesu v celém školském systému dané obce, a zároveň do jednotlivých vzdělávacích programů škol (Lauermann, 2012).

Tyto myšlenky se staly podstatnou částí mé závěrečné práce, v níž jsem se snažila ověřit, jak spolupracují a komunikují učitelé mateřských a základních škol, jaká je propojenost školních vzdělávacích programů v těchto školách a jaká je jejich spolupráce při tvorbě či inovaci těchto programů, a dále pak možnou orientaci spolupráce mateřských a základních škol v jednom právním subjektu se zřizovatelem. 

Hlavní výzkumnou metodou byly dotazníky pro učitele základních a mateřských škol, posléze i dotazníky pro zřizovatele. Další součástí bylo posouzení jednotlivých školních vzdělávacích programů. Ve svém výzkumu jsem pracovala se vzorkem osmi základních a mateřských škol, které jsou sloučené do jednoho právního subjektu a mají jednoho ředitele  či ředitelku. Všechny školy byly z Jihočeského kraje, a to konkrétně z okresu Prachatice. Školy se nacházely v obcích do 1700 obyvatel. 

V případě mateřských a základních škol, které jsou ve společném právním subjektu,  zodpovídá za školní vzdělávací program pro základní školu ředitel a za školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání ředitel a vedoucí učitelka mateřské školy. Jak tato spolupráce přesně probíhá, záleží na řediteli ZŠ a na kompetencích, které přenechá vedoucí učitelce MŠ. Podíváme-li se na povinné části školního vzdělávacího programu obou stupňů vzdělávání (MŠ a ZŠ), pak zahrnují shodně následující oblasti, které se staly také kritérii pro posuzování návaznosti a provázanosti obou dokumentů: identifikační údaje, charakteristika školy, charakteristika školního vzdělávacího programu, vzdělávací obsah a evaluace. V analýze dokumentů jsem se cíleně soustředila na očekávanou spolupráci ZŠ a MŠ.

V analýze školních vzdělávacích programů podle výše uvedených kritérií se ukázalo, že jednotlivé ŠVP si byly hodně podobné z hlediska formálního. Vycházejí z Rámcového programu pro základní vzdělávání a Rámcového programu pro předškolní vzdělávání, a splňují tím základní právní podmínky pro oficiální školní dokument. Všechny zkoumané školní vzdělávací programy byly provázány na úrovni legislativní, vycházeli z jednotlivých právních dokumentů. Velmi okrajově se však projevila provázanost obsahů ŠVP PV a ŠVP ZV. Cíle a vize byly vždy spíše obecného charakteru a nebylo z nich možné vyčíst, zda je zde propojenost promyšlená, záměrná a cílená. Celkově jsou všechny analyzované školní vzdělávací programy v oblasti charakteristiky spíše odlišné, MŠ i ZŠ, ač ve společném subjektu, hledají svá vlastní specifika a způsob pojetí celého vzdělávání individuálně, samostatně. Klíčovou a velmi překvapivou se ukázala ve výzkumu oblast spolupráce. V ŠVP ZŠ byla zdůrazňována především spolupráce s rodiči / zákonnými zástupci, kde je toto spojení charakterizováno jako nedílná součást fungování celé školy. Vyzdvihnuta je spolupráce s obcí a různými odbornými pracovišti. Ovšem o spolupráci s mateřskou školou nebyla zmínka ani v jednom ze sledovaných ŠVP základních škol. Naproti tomu mateřské školy mají spolupráci se základní školou mnohem propracovanější, a mnohdy velmi podrobně popsanou. 

Výzkumné šetření dále zahrnulo dotazníková šetření, která byla významná pro shrnování výsledků v oblasti spolupráce a vzájemných vztahů mezi pedagogy základních a mateřských škol. Tyto dotazníky zahrnovaly např. oblasti spolupráce, tvorbu školních vzdělávacích programů či možnosti komunikace s obcí z hlediska pedagogů. V této první části dotazníkového šetření se účastnili ředitelé či učitelé 1. stupně v základních školách a vedoucí učitelky v mateřských školách. Jednalo se o osm škol – tedy osm základních a osm mateřských škol, které jsou spolu v jednom právním subjektu. Druhou částí byly dotazníky směřované zřizovateli, který je důležitou složkou v celém výchovně vzdělávacím procesu ZŠ a MŠ v menších obcích, jež jsou spolu v jednom právním subjektu. Zde jsem se dotazovala ve stejných obcích jako ve školách v celkovém počtu osmi oslovených zřizovatelů. Otázky se týkaly spokojenosti zřizovatele s fungováním ZŠ a MŠ, vzájemné spolupráce a podpory ze strany zřizovatele.  

Z dotazníků vyplývá převažující neznalost školních dokumentů. Necelých 50 % dotazovaných učitelů ZŠ a MŠ napsalo, že nezná dostatečně RVP druhého stupně vzdělávání, tedy téměř polovina učitelů základních škol nezná RVP PV a polovina učitelů mateřských škol nezná RVP ZV.  Mohlo by se na první pohled zdát, že to není příliš podstatné, avšak vzhledem k návaznosti a propojenosti jednotlivých RVP PV a RVP ZV by bylo vhodné a žádoucí znát program, který je navazující či předcházející. Z tohoto vyplývá, že učitelé mateřských škol by se měli zajímat o program základního vzdělávání 1. stupně a zároveň učitelé základních škol by měli být seznámeni s programem pro předškolní vzdělávání. Jak jinak zajistit dítěti individuální, komplexní a vyváženou výchovně vzdělávací péči, než tím, že budeme přesně znát, jakým způsobem probíhá výchova a vzdělávání dítěte a zároveň jaké kompetence si osvojuje? Neznalost RVP je posléze spojena s neznalostí ŠVP mateřské či základní školy v jednom právním subjektu, mnohdy sloučených v jedné budově. Spolupráce při tvorbě či inovaci školních vzdělávacích programů byla v odpovědích respondentů viděna negativně, tedy školy spolu v tomto směru nespolupracují. V této oblasti byla jen jedna dotazovaná škola nastavena na vzájemnou spolupráci při tvorbě ŠVP.

Respondenti neodpovídali pouze na otázky týkající se školních dokumentů, otázky byly zaměřené také na mimoškolní aktivity, praktická setkávání a vzájemnou komunikaci mezi školami a mezi učiteli základních a mateřských škol. Učitelé ZŠ a MŠ se sice nesetkávají, dle mých zjištění, na pravidelných poradách, ale pořádají společně různé aktivity sportovní či kulturní. Tyto společné akce jsou výraznou součástí chodu spojených škol. Významnou oblastí spolupráce je i vstup dětí do základní školy a problematika školní zralosti a připravenosti. Učitelé základních škol se snaží poznat děti již před jejich nástupem do prostředí školy a učitelky mateřských škol se jim v tomto snaží být plně nápomocné. Oblast přestupu dítěte z preprimárního do primárního vzdělávání je důležitým mezníkem v životě dítěte, rodiče i školy – základní i mateřské, obce – zřizovatele. Při konkrétní a dobře mířené spolupráci všech zúčastněných zažije dítě pocit úspěchu, přijde do školy připravené, zralé a nakročené správným směrem k další velké životní etapě, kterou dozajisté vstup do základní školy je.

Jedním z prvků dobré spolupráce v základních a mateřských školách v jednom právním subjektu je dle odpovědí i zřizovatel. Podle pedagogů je spolupráce se zřizovatelem dostačující, ač pohled opačným směrem od obce není tak jednoznačný. 50 % dotázaných ředitelů je pravidelně zváno na zastupitelstvo obce, kde jsou seznamováni s plány obce v oblasti vzdělávání, vedoucí učitelky jsou zvány v 25 %. Toto však může souviset právě s právní subjektivitou školy, kdy základní i mateřská škola má jednoho ředitele. Z odpovědí vedoucích učitelek vyplynulo, že jsou informované dostatečně. Otázkou zde zůstává, kdo je tedy informuje, když pravidelné schůzky dle dotazníků nejsou dle nich příliš plánovány.

Pohled zřizovatelů na fungování propojených škol je pozitivní. Podporují školy především v oblasti vzdělávání, kultury a sportu. Tuto kooperaci a možné společné plány podporuje téměř 90 % dotazovaných zřizovatelů. Dle jejich pohledu dochází více k výraznější komunikaci s řediteli škol než s vedoucími učitelkami, v čemž se s pedagogy shodují. Každá obec má své představy o správném fungování školského zařízení, které má ve své kompetenci. Objevila se však i jistá nespokojenost, a to konkrétně v oblasti malého snažení základních i mateřských škol ze strany pedagogů a malého zapojení rodičů. Zřizovatelé a pedagogové shodně vidí pozitivum základních a mateřských škol v jednom právním subjektu v oblasti přípravy a úspěšného přestupu dětí z předškolního do základního vzdělávání.

Shrneme-li, v čem a jakým způsobem probíhá spolupráce v dotazovaných propojených mateřských a primárních školách, pak tyto školy spolupracují především v oblasti akcí, pořádaných činností, konzultací školní zralosti, snazšího přechodu z MŠ do ZŠ a v dalších praktických oblastech. Dotazovaní učitelé MŠ a ZŠ se nesetkávají v rámci pravidelných porad, spíše komunikují na neformálních setkáních. Provázanost a možnosti spolupráce propojených MŠ a ZŠ téměř chybějí v analyzovaných školních dokumentech. Někteří z dotazovaných škol, spíše ředitelé a učitelé ZŠ, uvedli, že vzdělávací programy druhého sloučeného subjektu znají, avšak v jejich konkrétních ŠVP to příliš patrné není. Popis či zmínka spolupráce mezi MŠ a ZŠ mnohdy úplně chybí. Své školní vzdělávací programy vytvářejí individuálně a samostatně, bez vzájemných konzultací pedagogů či inspirací druhým ŠVP. Nejsou zde uváděny ani cesty k možné propojenosti či ke kooperativním činnostem. Tyto výsledky by měly být podnětem k prohloubení činnosti učitelů a plánování řediteli propojených škol, k uvažování nad tím, jak propojit ŠVP, jak více komunikovat, spolupracovat, vzájemně se obohacovat. Více se podílet na tvorbě školních dokumentů s ohledem na druhý stupeň vzdělávání, zapojit do vzdělávání i zřizovatele, vzájemně se informovat o možných zlepšeních, spolupracovat na pravidelných poradách či radách obce.

Mateřské a primární školy v jednom právním subjektu mají velkou výhodu v jisté provázanosti s místem – spíše v menších obcích – mají možnosti se vzájemně znát, propojovat se s rodinným prostředím. To vytváří dobré podmínky pro posilování spolupráce mezi MŠ a ZŠ, propojení předškolního a základního vzdělávání, zaměření na kontinuitu rozvoje osobnosti a učení dětí. Toto je jeden z naznačených argumentů plynoucích z výzkumného šetření a odpovědí v dotaznících, proč je vhodné podporovat spolupráci MŠ a ZŠ nejen v propojených školách. A to nejen při akcích a neformálních setkáních, ale i při tvorbě školních vzdělávacích programů – v jejich propojenosti a v promyšlené a cílevědomé spolupráci na jejich realizaci i na jejich dalších inovacích. Právě společné cíle, vize a myšlenky pomohou dětem lépe a snadněji vnímat a pochopit okolní svět. Dají jim možnost bližšího poznávání, otevře se jim celý svět, který je obklopuje a je jim nakloněn, a tím mohou lépe poznávat sebe, své okolí a připravit se na budoucí život.

Ač je spolupráce v dotazovaných školách považována za velmi důležitou a jsou v ní viděna pozitiva, v šetření se ukázalo, že některé školy zatím hledají cesty, jak tuto spolupráci nastavit a jak co nejlépe vytvořit podmínky, aby vše mohlo fungovat. Témata, otevřená v našem šetření, tj. spolupráce mezi ZŠ a MŠ v rovině ŠVP, činnosti zřizovatelů či společné schůzky zaměřené na vzájemné informování vedení obce a škol, jsou nabídkou cest ke spolupráci. V tuto chvíli je dobré se na vše podívat pozitivně – jako na možnou cestu. Na zmíněné nedostatky se zaměřit a hledat řešení pro další aktivity a spolupracující činnosti.  

        

Literatura

  • Benátská, M. (2008). Projekt spolupráce MŠ a ZŠ. [online], [cit. 2018-09-24]. Dostupné z https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/2490/projekt-spoluprace-ms-a-zs.html/.
  • Lauermann, M. (2012). Ověření standardů kvality komunitní školy – dílčí výsledky mezinárodního projektu. [online], [cit. 2018-09-24]. Dostupné z http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/10473/overeni-standardu-kvalitykomunitni-skoly-dilci-vysledky-mezinarodniho-projektu.html/.
  • Rysová, J. (2019). Spolupráce mateřských a základních škol v rámci jednoho právního subjektu (Diplomová práce). Praha: PdF UK.
  • Syslová, Z. (2015). Jak úspěšně řídit mateřskou školu. Praha: Wolters Kluwer.

 

Mgr. Jana Rysová

vystudovala Střední pedagogickou školu v Prachaticích, poté působila dva roky v ozdravovně Javorník, kde pracovala s dětmi předškolního věku. V roce 2007 ukončila bakalářské studium v Českých Budějovicích, obor Předškolní pedagogika. Od roku 2008 pracuje jako učitelka mateřské školy ve Zdíkově. Aktivně se podílela na projektu Univerzity Karlovy Podpora pregramotnosti v předškolním vzdělávání. V roce 2019 úspěšně ukončila studium na UK obor Pedagogika předškolního věku.

Kontakt: anarysovaa@seznam.cz

Více článků

Přehled všech článků