Kritickým myšlením ke skromnějšímu životu

30. 7. 2019 Petra Turečková

V naší zemi jsme zvyklí na jistý komfort, kterého se nechceme vzdát. Někde v hloubi duše ale vnímáme, že elektrickou energií či pitnou vodou často plýtváme zbytečně a s těmito cennými zdroji nehospodaříme střídmě a účelně. Proto jsem se rozhodla se svými žáky hledat rezervy, protože kdy jindy se naučit šetřit a uvažovat o svém stylu života než právě teď, v pátém ročníku základní školy?

Téma udržitelného života jsem si pro své žáky vybrala proto, že jsem je chtěla přivést k uvědomění souvislostí a možností šetření u nich doma i ve škole. Mým cílem bylo, aby si sami stanovili předsevzetí úsporných opatření, která jsou schopni ve svém věku dodržovat. Chtěla jsem ovlivnit jejich postoje ke spotřebě, komfortu a plýtvání směrem k dobrovolné skromnosti. Učili jsme se o živé a neživé přírodě, surovinách a výrobcích, produkci a třídění odpadu, elektrické energii a typech elektráren, ochraně životního prostředí. To, že jsme zcela závislí na elektrické energii, si děti uvědomily za poslední měsíce dokonce třikrát z důvodu celodenní odstávky elektřiny v naší obci. To, že jsme zcela závislí na přírodě, si uvědomuje málokdo z nás a pro děti je obtížné tento fakt přijmout a ztotožnit se s ním.

Téma udržitelného způsobu života, dobrovolné skromnosti a závislosti na přírodě se dotýká našeho celého života. V naší škole i domácnostech poctivě třídíme. Dokonce soutěžíme, kdo bude mít vytříděného odpadu nejvíce. Ale co takhle se dostat ještě dále? Proč odpadu neprodukovat méně nebo ho neprodukovat vůbec? Otázek a problémů k diskusím vyplynulo mnoho a neomezovaly se pouze na obvyklou problematiku odpadů, šetření vodou a energiemi.  Výuku jsem naplánovala na celý den s tím, že se můžeme k některým tématům vracet. Zvolila jsem metody podporující kritické myšlení doplněné o dramatizaci a práci s videem, které považuji za velmi vhodné při pěstování osobní odpovědnosti žáků. Prostředí příznivé pro rozvoj kritického myšlení vyžaduje vzájemný respekt, sebeuvědomění, zúčastněnost, sdílení a naslouchání, a tak jsme si zopakovali pravidla bezpečné komunikace, sundali hodiny a vypnuli zvonění. Domluvili jsme se, že se budeme řídit vlastním časem a členěním třífázového modelu učení E – U – R (evokace – uvědomění – reflexe).

 1. Evokace

Prvním krokem byla aktivizace žáků. Připravila jsem pro ně na kartičkách napsané pojmy přírodní zdroje, blahobyt, neobnovitelné přírodní zdroje, obnovitelné přírodní zdroje, spotřeba, spotřebitel, udržitelný způsob života.

Obrázek 1. Práce s pojmy. Zdroj: archiv autorky

Na obrázku vidíme dva kruhy poskládané z papírových lístečků. Vnitřní kruh tvořily kartičky s výše zmíněnými pojmy obrácené textem k podlaze. Na prázdných lístečcích ve vnějším kruhu děti měly svými slovy vysvětlit a zapsat význam pojmu, který si vylosovaly. Poté svá vymezení četly a obhajovaly, což bylo hlavním cílem této fáze výuky. Dodržovali jsme přitom pravidla brainstormingu, tzn., že jsme názory nijak nekomentovali ani nekritizovali. Pozorně jsem žákům naslouchala, kladla další otázky, které povzbuzovaly jejich myšlení. Zároveň jsem zjistila, co si pod danými pojmy vlastně představují. Například se ukázalo, že pojem udržitelný způsob života[1] chápou žáci různě.

Obrázek 2. Žákovské prekoncepty k pojmu „udržitelný způsob života“. Zdroj: archiv autorky

Barbora vysvětluje pojem: „mít zaměstnání, pečovat o rodinu a obydlí a třeba jezdit na výlety. Že prostě udržujeme život naší rodiny, aby byl spokojený“. Kateřina k tomu dodává: „že bychom měli více šetřit, měli bychom si všeho vážit a například neplýtvat elektřinou“.

 2. Uvědomění si významu

V této fázi si začínáme osvojovat nové poznatky. Pracovali jsme metodou I. N. S. E. R. T. (Interactive Notting System for Effective Reading and Writing – Interaktivní poznámkový systém pro efektivní čtení a myšlení), dramatizovali jsme vybranou situaci, analyzovali video a na závěr použili metodu Diamant. V procesu efektivního učení je pro učitele důležité sledovat na jaké myšlenkové úrovni žáci plní vzdělávací cíle. K tomu slouží Bloomova[2] taxonomie vzdělávacích cílů (1956), v níž jsou myšlenkové/kognitivní operace uspořádány od jednoduchých vzdělávacích úkolů ke komplexnějších úkolům. Pomáhá učiteli i žákům jasně vymezit učební cíle a zvolit strategie k jejich dosažení.

Tabulka 1. Vymezení pojmů, se kterými žáci pracovali

 I.N. S. E. R. T.

Jako text pro metodu I. N. S. E. R. T.[3] jsem použila odborná vymezení pojmů, které jsou v tabulce 1. Jak uvádí A. Tomková (2007, s. 31): „Tato metoda nutí žáky porovnávat to, co už věděli s novými informacemi a nutí je se rozhodovat, čemu věří a čemu ne.“ Žáci se pří práci řídily těmito pokyny:

	Udělejte fajfku tam, kde se vaše představy shodují s textem.
+	Udělejte plus tam, kde je pro vás informace nová a zároveň důvěryhodná.
-	Udělejte minus tam, kde je informace v rozporu s tím, co víte nebo co jste slyšeli.
?	Udělejte otazník tam, kde informaci nerozumíte, nebo vás mate nebo se o ní chcete dozvědět více.

Tabulka 2. I.N.S.E.R.T. Zdroj: Vaughn, Estes, 1986

Vyplynulo, že nejvíce plusů, minusů a otazníků bylo u pojmu udržitelný způsob života, že je to pro děti tedy slovo nové a rozporuplné.

Pantomima

Pantomima představuje metodu dramatizace. Zařadila jsem ji proto, že vhodně doplňuje ostatní metody. Děti mají možnost při pantomimě protáhnout svá těla a bývá při ní zábava. Asi polovina mých žáků navštěvovala dramatický kroužek a dramatizaci jsme často využívali i ve výuce. Děti si zvolily, zda budou pracovat samostatně, ve dvojicích či ve trojicích. Následně si vylosovaly jeden ze sedmi pojmů, který měly předvést pohybem beze slov. My diváci jsme určovali, o který pojem se jedná, zároveň jsme diskutovali o významech a srozumitelnosti pantomimy.

 Na obrázku 3 vidíme těžbu dřeva. Jedna dívka představuje poražený strom, druhá lesního dělníka. Demonstrují pojem Přírodní zdroje. Zdroj: archiv autorky

Diamanty