Školní prostředí: podnětné, podpůrné a bez stereotypů

16. 4. 2021 Dagmar Krišová, Aneta Hečková

Školní prostředí: podnětné, podpůrné a bez stereotypů[1]

Všechna místa, kde žáci a žákyně^[2] v průběhu výuky i mimo ni tráví svůj čas, zcela neodmyslitelně patří k procesu vzdělávání. Vizuální podoba školy a prostorové uspořádání jsou důležitými aspekty výchovy a vzdělávání, které přispívají k formování postojů, názorů a aspiraci žáků a žákyň. Škola by měla být proto místem, které je podnětné, podporující a neomezující.

Nepochybujeme o tom, že právě o takové prostředí se většina škol snaží. Když se však na podobu školních prostor podíváme detailněji, zjistíme, že výzdoba školních prostor často kopíruje stereotypní vzorce, neukazuje rozmanitost, ale nabízí dětem zúžený pohled na svět a jejich možné budoucí životní role. Stereotypy najdeme genderové (srov. Jarkovská 2013, Kimmel 2000, Smetáčková 2006, Thorne 1993, L. Slavník 2018), např. zobrazování mužů převážně jako technicky zdatných, aktivně jednajících a ve veřejné sféře působících a zobrazování žen převážně jako matek pečujících o domácnost nebo zabývajících se svým vzhledem. Z hlediska rasy, zdravotního znevýhodnění nebo sexuální orientace se setkáváme s tím, že lidé s menšinovým zastoupením ve společnosti nejsou ve školních prostorách zobrazování vůbec anebo pouze v určitých rolích, např. černoši pouze jako sportovci^[3].

Pokud chceme, aby prostředí naší školy bylo inkluzivní, je na místě se ptát, jak jsou ve školních prostorách prezentované ženy a muži, osoby se zdravotním znevýhodněním, s různou etnicitou, s různou sexualitou. Reflektují školní nástěnky a výzdoba rozmanitost, která se odehrává za zdmi školy, nebo přispívají ke stereotypnímu obrazu určitých skupin osob?

Kromě výzdoby je důležité i to, jak je školní prostředí využíváno. Můžeme se ptát – jak jsou školní prostory využívány různými skupinami – romskými dívkami a chlapci, žáky a žákyněmi s odlišným mateřským jazykem či zdravotním postižením – jsou všechny prostory přístupné všem? Mají například dívky přístup na fotbalové hřiště nebo k pingpongovému stolu? Nebo naopak – kdo využívá fotbalové hřiště a pingpongový stůl? Dostanou se k těmto místům různé skupiny dětí, nebo jsou „obsazené” stále stejnou skupinou co do věku, genderu, etnicity apod.^[4]

Při zkoumání školního prostoru a hledání odpovědí na výše položené otázky doporučujeme zapojit samotné žákyně a žáky. Proto představujeme následující aktivitu, jejímž cílem je identifikovat možné stereotypy ve využívání a výzdobě školních prostor, a položit tak základy pro vytvoření otevřenějšího a nediskriminačního prostředí.

Aktivita: pozorování školního prostředí^[5]

Pro následující aktivitu budeme potřebovat technické vybavení na promítnutí videa, seznam otázek vytištěný pro každého, kdo se aktivity zúčastní. Časově je vhodné věnovat se celé činnosti alespoň 90 minut, jelikož aktivita zahrnuje několikeré reflexe a diskuse, převážně stojí na rozmluvách a hledání společných závěrů.

• Video a úvodní diskuse (10 minut)

Zhlédneme s žáky a žákyněmi video Paralelní scéna, tak či onak^[6], zachycující dívku, která prochází školou a všímá si stereotypních a diskriminačních jevů. Dívka školní prostor upravuje tak, aby byl inkluzivní a podporoval všechny studující. Diskutujeme se studujícími o tom, co si myslí o obsahu videa, čeho se dívka snaží dosáhnout, proč mění zrovna to, co mění.

• Pozorování školního prostředí – samostatná práce (25–35 minut)

Následně rozdáme žákům a žákyním papíry se seznamem otázek (znění a počet otázek můžeme pozměnit v závislosti na věku účastníků/účastnic). Některé otázky mohou být zodpovězeny na místě, pro některé je lepší, aby žáci a žákyně vyrazili „do terénu”, tedy po prostorách školy.

• Vzpomeň si, jaké jsou školní přestávky. Co kdo během přestávek ve škole dělá? Jakým způsobem využívají různé skupiny dětí/studujících školní prostor a prostor ve třídě?
• Používají chlapci a dívky školní prostory stejným, nebo odlišným způsobem? Přemýšlej o místech, jako jsou tělocvična, chodby, školní zahrada, knihovna atd. Existují místa, která určité skupiny žáků a žákyň preferují, nebo se jim naopak vyhýbají?
• Existují ve škole místa, která některé skupiny žáků a žákyň nikdy nemohou použít nebo je mohou použít jen někdy? Proč?
• Kde se ve škole cítíš příjemně nebo nepříjemně? Proč?
• Co nalezneme ve vnitřních prostorách školy, např. na zdech a nástěnkách? Jací lidé jsou na nástěnkách zobrazení? Proč tam jsou a v jakých situacích jsou zachyceni? Jaké emoce v tobě výzdoba školního prostoru vyvolává?

Pokud máme k dispozici techniku (např. iPady nebo mobily), můžeme děti/studující vyzvat, aby pořídili fotografie školních prostor, případně výzdoby, zejména pokud výzdoba zachycuje lidské bytosti.

• Diskuse nad výsledky pozorování (45 minut)

Poté, co žáci a žákyně dokončí samostatnou práci, diskutujeme o výsledcích. V závislosti na časové dotaci můžeme nejdříve nechat děti/studující diskutovat ve skupinách, nebo můžeme rovnou začít společnou diskusí a postupovat po jednotlivých otázkách. Klíčové body z diskusí zapisujeme na flipchartový papír/tabuli. Pokud žáci a žákyně přijdou na to, že různé skupiny žáků a žákyň využívají školní prostor odlišně a jsou v něm odlišně zobrazovány, zeptáme se jich na důvody – zde je prostor diskutovat například o stereotypních představách o ženách a mužích a jejich rolích ve společnosti a o důsledcích těchto stereotypů.

Dále vyzveme žáky a žákyně, aby navrhli, jak učinit školu otevřenějším místem s co nejmenší mírou diskriminace a stereotypů. Pokud bychom s tématem školního prostoru chtěli pracovat více do hloubky, můžeme navázat projektem, v němž některé z navrhovaných změn s žáky a žákyněmi uskutečníme, tedy proměníme prostor dle jejich představ tak, aby byl podnětný a příjemný pro všechny.

Ukázka z realizace aktivity

Popsanou aktivitu jsme realizovali se čtrnácti žáky a žákyněmi pátého ročníku základní školy v bloku dvou vyučovacích hodin. Jednalo se o vesnickou základní školu, která má pouze pět tříd. V první části, věnující se videu Paralelní scéna, tak či onak, studující uvedli, že příběh je „o vylepšení školy – aby byla škola pro všechny příjemná.“ Dále jsme díky videu otevřeli téma odlišné sexuální orientace a mluvili jsme o mimoškolních aktivitách a jejich přístupnosti dívkám a chlapcům.

Po samostatné práci studujících jsme v diskusi o výsledcích jejich pozorování narazili například na to, že některým dívkám není příjemně na toaletách, protože tam některé spolužačky nechávají nepořádek. V rámci diskuse vymyslely, že sepíšou pravidla, na toaletách je vylepí a udělají k nim ostatním dívkám přednášku. Při debatě o trávení přestávek jsme zjistili, že dívky a chlapci tráví čas převážně odděleně, a někteří chlapci netuší, co dívky dělají: „Část kluků hraje fotbal a holky…já nevím. Já je nijak nesleduju.“ O fotbale jsme hovořili dlouze. Ačkoliv někteří chlapci tvrdili, že všichni chlapci, resp. všichni praví chlapci hrají fotbal, ukázalo se, že zdaleka ne všichni kluci se o přestávkách „honí“ za míčem. Od fotbalu jsme se dostali k debatě o mužských charakteristikách:

Žák: Tak fotbal patří ke každýmu pravýmu chlapovi. To je prostě tak.

Učitelka: A co hokejisti? To nejsou praví chlapi?

Žák: Ne.

Žák: To jsou ještě větší!

Učitelka: Co jsou aktivity pravého chlapa? Kdo to určuje? Je nějaká listina, která určuje, kdo je pravý chlap a kdo není?

Žák: Pravý chlap musí uživit svoji rodinu.

Učitelka: A co když žena vydělává více peněz?

Žák: To se většinou nestává.

Učitelka: Ale ano, stává se to v dnešní společnosti. Je ten muž pořád pravý chlap?

Žák: Jo.

Učitelka: A proč?

Žák: Založil rodinu a třeba ji živí.

Učitelka: Co ho teda dělá tím pravým chlapem?

Žák: Že je tatínek a stará se o své dítě.

Ukázka z diskuse představuje pasáž, v níž jsme se studujícími otevřeli téma pojetí mužství a postavení mužů v rodině a v dnešní společnosti. Z reakcí žáků bylo zprvu zřejmé, že je jimi „pravý” muž vnímán jako osoba fyzicky zdatná, sportovně nadaná. Sami však postupně přicházeli na to, že „pravým” mužem může být i ten, kdo nejen že zakládá rodinu a finančně ji zaopatřuje, ale významně se podílí i na péči o svého potomka, což je běžně dedikováno spíše matce dítěte. V následující diskusi jsme s žáky a žákyněmi mluvili o tom, že mužství a ženství má mnoho podob a že spíše než o to být „pravým chlapem” nebo „pravou ženskou”, bychom měli v životě usilovat o to být dobrým člověkem, který si je vědom vlastní hodnoty a respektuje své okolí. Prezentovaný úryvek diskuse by v závislosti na časové dotaci a věku studujících mohl být odrazovým můstkem pro otevření dalších témat, jako je platová nerovnost, rozdělení zodpovědnosti o péči o děti a finanční zajištění rodiny nebo jak nás mohou v životě ovlivňovat očekávání okolí spojená se stereotypním pohledem na mužské a ženské role.

Na závěr společného bloku jsme se opět vrátili k prostředí naší školy. Žáci/žákyně přicházeli s návrhy, jak školu udělat příjemnější, přístupnější, podnětnější a nediskriminující. Sepsali jsme si několik bodů, které by děti rády zrealizovaly, z nichž jsme jich pak v následujících týdnech vybrali několik, které se podařilo uskutečnit. Pořídili si domácího mazlíčka, afrického šneka Tlustého Joea, byla vytvořena klidová zóna a vyvěšena pravidla užívání WC.

Děti na aktivitě kladně hodnotily především to, že se dozvěděly něco víc o tom, jak jejich spolužáci a spolužačky vnímají společné prostory.

 

Jak na inkluzivnější školní prostředí?

Máme za to, že je vždy lepší utvářet školní prostor v kooperaci s dětmi/studujícími. Nabízíme však i několik tipů, které je možné realizovat i bez výše zmíněné aktivity a bez zapojení žáků a žákyň.

V prostorách školy prezentujeme lidi různého etnika, různých národností, s různými handicapy a různou sexualitou. Volíme multisenzorický přístup při dekorování tříd a chodeb, čímž rozumíme to, že by výzdoba měla působit na více smyslů, není pouze vizuální. Zpřístupníme didaktické pomůcky všem – vystavíme je v otevřených regálech, kde jsou volně dostupné, viz obrázek 1. Vytváříme znaky a symboly vyskytující se v prostorách školy společně s žáky a žákyněmi (např. na toaletách není nutná stereotypní silueta v sukni x v kalhotách (srov. Smetáčková, 2006, s. 16). Na nástěnkách neprezentujeme jen žáky a žákyně úspěšné co do výkonu a soutěživosti, ale i žáky a žákyně, kteří se aktivit zúčastnili, nebo ty, kteří jsou úspěšní v kooperaci. Využíváme široké palety barev (nikoli jen modré x růžové kachličky/ručníky/věšáky apod. v souvislosti s pohlavím). Nabízíme sportovní náčiní všem, nerozlišujeme „holčičí“ a „klučičí“ sporty, podněcujeme žákyně a žáky ke společné hře. Zpřístupníme přírodovědnou a počítačovou učebnu či fotbalové hřiště všem (a to nejen teoreticky, ale i prakticky). Nediferencujeme činnosti podle genderu (řezbářství x šití), všechny aktivity, ať už školní, či mimoškolní, jsou otevřené pro děvčata i chlapce.

Obrázek 1. Ukázka dětem volně přístupných polic s pomůckami. Zdroj Aneta Hečková

Závěr

Školní prostředí je součástí vzdělávacího procesu a prostřednictvím výzdoby ukazuje žákům a žačkám osobnosti a role, s nimiž se mohou identifikovat a na které mohou aspirovat. Je proto důležité, aby školní výzdoba odrážela společenskou rozmanitost a neuchylovala se ke stereotypům, které omezují představu žáků a žaček o tom, co mohou od svého života chtít. Žáci a žákyně se nevzdělávají pouze v hodinách, rozvíjí se i během přestávek společnou hrou a vzájemnou interakcí. Je třeba se zamýšlet nad tím, zda mají všichni možnost rozvíjet svůj potenciál a využívat prostředků, které škola nabízí, v míře, v jaké by si přáli.

Obrázek 2. Ukázka dětem volně přístupné školní knihovny. Zdroj: Aneta Hečková

 

Mgr. Dagmar Krišová je doktorandka na Katedře Sociální pedagogiky Pedagogické fakulty MU. Věnuje se feministické pedagogice a genderově citlivému vzdělávání. Jako metodička a lektorka působí ve spolku Konsent, který boří mýty o sexuálním násilí.

Kontakt: krisova@ped.muni.cz

 

Mgr. Aneta Hečková je absolventkou oboru Učitelství 1. stupně na Pedagogické MU a studuje bakalářský program oboru Anglický jazyk ve vzdělávání. Působí současně jako učitelka na MŠ a ZŠ Ostopovice, kde se zaměřuje převážně na výuku anglického jazyka.

Kontakt: heckovaa@gmail.com

 

Literatura

Genderové informační centrum Nora. (2020). Paralelní scéna tak, či onak [YouTube Video]. In YouTube. https://www.youtube.com/watch?v=fqICwEbkVZ4&t=4s

Jarkovská, L. (2013). Gender před tabulí: Etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Praha-Brno: Sociologické nakladatelství v koedici s Masarykovou univerzitou.

Kimmel, S. M. (2000). The Gendered Society. New York: Oxford University Press, Inc.

Krišová, D., & Polánková, L. (Eds.). (2020). Cesta k genderově citlivému vzdělávaní. Brno, Budapešť, Vídeň: Towards Gender Sensitive Education. Dostupné z: https://gendersensed.eu/wp-content/uploads/2020/11/A-Handbook-for-Teacher-Trainers_CZ.pdf

Smetáčková, I. (Ed.) (2006). Gender ve škole. Příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Praha: Otevřená společnost, o.p.s.

Slavík, L. (2018). Gender a genderově senzitivní pedagogika optikou českých škol a vyučujících. Brno: Genderové informační centrum NORA, o.p.s.

Thorne, B. (1993). Gender play: girls and boys in school. New Brunswick: Rutgers University Press.

 

[1] Článek vznikl v rámci projektu Towards Gender Sensitive Education financovaném programem Evropské unie Erasmus+.

^[2] V češtině je běžné používat generické maskulinum, které mužský tvar slova bere jako neutrální a ženy zahrnující. Používání generického maskulina je však ze strany odbornic a odborníků usilujících o spravedlivější vzdělávání kritizováno, protože ženy v jazyce zneviditelňuje. V textu proto generické maskulinum nepoužíváme. Používáme buď výčet žáci a žákyně, nebo ekvivalentně pojmy studující či děti. Více viz například publikace MŠMT Kultura genderově vyváženého vyjadřování dostupná zde: http://data.idnes.cz/soubory/studium/a100125_bar_gender_prirucka.pdf.

^[3] Při tomto tvrzení vycházíme z našich pozorování na školách a z pozorování, která proběhla v ČR a v Rakousku v rámci kurzů genderově citlivého vzdělávání pro současné a budoucí vyučující, jež byly realizovány na podzim 2018 a na jaře 2019 díky projektu Towards Gender Sensitive Education.

^[4] Zde je potřeba si uvědomit, že to, co může být na první pohled vnímáno jako svobodná volba, svobodná volba být nemusí. Skupiny dětí s dominantním postavením mohou z určitých míst vytlačovat ty s nižším statusem. To, že některé skupiny určité prostory nevyužívají, neznamená, že by je využívat nechtěly.

^[5] Upraveno podle aktivity Pozorování – školní prostředí popsané v metodice Cesta k genderově citlivému vzdělávání (Krišová, Polánková (Eds.), 2020, s. 94), která je dostupná na: https://gendersensed.eu/outputs/. Pro inspiraci doporučujeme i další aktivity z metodiky, zejména Pozorování – atribuce a Pozorování – interakce.

^[6] https://www.youtube.com/watch?v=fqICwEbkVZ4&ab_channel=Genderov%C3%A9informa%C4%8Dn%C3%ADcentrumNora