Svůj první rok v profesi učitele jsem strávil na ZŠ Letní pole ve Vyškově. Na tuto školu jsem se dostal v podstatě náhodou – do té doby jsem o škole věděl pouze, že existuje, a znal jsem několik málo lidí, kteří ji navštěvovali. Byla však jednou z mála škol v mém okolí, kde koncem školního roku 2018/2019 vypsali inzerát, že hledají učitele matematiky na příští rok. Přestože jsem vystudoval obory, které se jeví jako žádané, mimobrněnských nabídek jsem měl jen velmi málo.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/2)

Rádi bychom touto reportáží rozšířili povědomí pedagogické veřejnosti o přínosech, které přinesl projekt Rozvoj procesu pregraduálního vzdělávání na PdF MU: důkladnou přípravou k dobré praxi (3P) aktérům učitelské přípravy; projekt byl realizován od března 2018 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pod vedením katedry pedagogiky. Čtenáře necháme nahlédnout především do závěrečného workshopu projektu, který proběhl z důvodu COVID-19 online.

V únoru 2020 jsem měla v rámci projektu Erasmus+ KA1 příležitost stínovat učitele ve Španělsku – v jedné z baskických škol. Naše škola – ZŠ Velvary – je v posledních dvou letech zapojena jak do projektu Erasmus+ KA1 (vzdělávací mobility v zahraničí), tak do projektu Erasmus+ KA2 (partnerská spolupráce a výměna zkušeností mezi školami), díky nimž mělo mnoho učitelů možnost stínovat své kolegy na školách v různých zemích nebo se účastnit vzdělávacího kurzu dle svého vlastního výběru.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/4)

Na začátku ledna se na okraji Budapešti sešli zástupci čtyř různých organizací z Anglie, Polska, Maďarska a České republiky, aby v následujících pěti dnech společně zpracovávali téma well-beingu učitelů a hledali způsoby, jak metodami dramatické výchovy a divadla ve výchově zkoumat samotné postavení učitelů a učitelek v dnešní společnosti, co všechno je ovlivňuje a jak je možné je podpořit, aby oni  sami mohli být oporou pro své žáky nejen v procesu učení, ale i jako vzory, spokojené a zdravé osobnosti.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/3)

Reportáž přináší pohled na společenství praxe učitelů, které participuje na projektu Eduforum. Stěžejními momenty tříletého projektu byly otázky spojené s mezioborovou spoluprací a s přípravou rozvojových aktivit umožňujících mezioborovou spolupráci. A protože projekt Eduforum: Společenství praxe – platforma pro rozvoj klíčových dovedností  jde do finále, řada aktivit hromadného setkání[2] měla evaluační charakter s přesahem do budoucí spolupráce.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/2)

Tuto reportáž jsme pořídily na přelomu března a dubna letošního roku v 5. Szkole Podstawowej v Krakově, kde jsme byly na výukovém pobytu v rámci programu Erasmus+. Naše kolegyně z pedagogické fakulty, dr. Joanna Żądło-Treder, nás vzala na náslechy studentů v rámci praktické přípravy budoucích učitelů 1. stupně. Náslechy začínaly v pátek v jedenáct hodin dopoledne a očekávaly jsme, že půjde o běžné seznámení s chodem školy: možná nahlédneme do nějaké třídy, případně prohodíme několik slov s učiteli. V českých školách v tento čas už všichni myslí na blížící se víkend a jsou už jednou nohou ze školy venku. V Polsku tomu ale bylo úplně jinak. Šlo o třídu se sportovním zaměřením, kde je dopolední čas věnován intenzivnímu tréninku ‒ škola se specializuje na plavání a sportovní gymnastiku. Výuka začíná teprve  ve zmiňovaných 11 hodin. Byly jsme v první třídě, kde s paní učitelkou Ywonou Żochowskou pracovalo čtrnáct dětí ve věku šest až sedm let.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/1)

Cílem naší stáže ve Finsku bylo seznámení se s prací pedagogů s ohledem na individualizované vzdělávání, nabytí inspirace pro vlastní pedagogickou činnost a informací o metodách a formách kolegiální podpory. Jelikož finské školství patří mezi nejúspěšnější vzdělávací systémy na světě, byla moje očekávání obrovská. Jak to dělají? V čem tkví zázrak finského školství? S těmito otázkami jsem do Finska odjížděla.

(Vyšlo v časopise Komenský 143/4)

Kde hledat navazující vzdělávání pro děti z Montessori a waldorfských škol, škol realizujících daltonský plán nebo využívajících řadu inovativních vzdělávacích metod či alternativních vzdělávacích programů ve své každodenní pedagogické práci?

(Vyšlo v časopise Komenský 143/3)

Co se vám vybaví, když se řekne školní jídelna? Jaká byla a je nabídka jídel ve školách? Má tendenci být zdravá, chutná a neokoukaná? Drží se tradičních místních receptů nebo se nebojí zavítat na návštěvu za hranice našich českých chutí? Prostřednictvím projektu Asociace školních jídelen ČR (AŠJČR) se o mezinárodní zpestření pokusila Základní škola Pastviny v Brně, která tento gastronomický experiment propojila s celodenní tematickou výukou na celé škole.

Digitální třída, ve které učitel nerezignuje na rozvoj klíčových kompetencí žáků a dbá principů individualizované a diferencované výuky. Tak by se také dala charakterizovat 4. třída, ve které na Základní škole Botanická v Brně učí Martina Štikarovská, jejíž výuku matematiky jsem měla možnost navštívit a vidět žáky i jí při využití metody Collaborative class v hnízdech. Jde o skupinovou metodu, která využívá digitální technologie v učení žáků. Co se tedy děje ve třídě, když děti pracují v digitálních hnízdech?

Přemýšleli jste někdy o tom, zda je možné zapojit děti z českých, moravských a slovenských škol do přímé mezinárodní terénní ochrany ohrožených druhů zvířat a do protipytláckých aktivit ve světě? Díky výchovně-vzdělávacímu projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ) to možné je.

 Je odpoledne, únor 2017 a aula Pedagogické fakulty v Brně se postupně plní lidmi, které spojuje účast v projektu Eduforum. Jde o první společné setkání realizačního týmu a účastníků projektu, učitelů základních a středních škol a jejich ředitelů, jehož cílem je blíže se seznámit s cíli projektu, s naplánovanými aktivitami a položit pevný základ budoucí spolupráci, která by měla probíhat až do prosince 2019.

Povolání učitele je práce zajímavá, ale mnohdy také ubíjející. Problémy s kázní, stálé opakování stejného učiva a složitá administrativa mohou způsobit, že učitel dojde k syndromu vyhoření. Kde tedy získat další motivaci a nabrat nový vítr do plachet nejen sobě, ale i žákům? Jednou z možností je zapojit se do různých mezinárodních projektů. Projekty takového rozsahu natolik rozšíří vaši náplň práce, že nebudete mít pocit stereotypu. Kromě toho se zvedne prestiž vaší školy a rodiče ocení, že takové akce pro žáky chystáte. Toho využila i naše škola, Základní škola Šafaříkova ve Valašském Meziříčí.

V sále Studia dramatické výchovy Labyrint, jednoho z pracovišť SVČ Lužánky, je už připravena divadelní scéna i hlediště – praktikábly se židlemi. V prostoru ze tří stran ohraničeném lavičkami, které důvěrně známe ze školních tělocvičen, sedí na malé židličce Filip Teller, jediný herec představení Cikánský boxer.Na místě jsou rekvizity, prázdné i plné lahve, plechový kýbl, stojan s mikrofonem… Za osvětlovacím a zvukařským pultem spolu sedí Gabriela Krečmerová, režisérka představení a v tuto chvíli i zvukařka, a Tomáš Doležal, vedoucí SDV Labyrint, který bude ovládat osvětlovací techniku. Je středa 27. dubna 2016 dopoledne a nás čeká první ze tří naplánovaných představení pro školy.  Ještě pár posledních pokynů a po krátké domluvě režisérky a herce mohu konečně vpustit do hlediště diváky, kteří při čekání na chodbě už dávali najevo svou netrpělivost.