Lidová píseň a instrumentální hudba tvoří organickou součást české národní kultury. Stala se součástí hudebně výchovných snah, které byly uplatňovány v českých školách zejména od posledních desetiletí 19. století. Funkce hudebně folklorního dědictví zvláště ve školní hudební výchově se v průběhu více než jednoho století proměňovala; vždy do jisté míry reflektovala kulturně historické proměny ve společnosti.
V současné době tvoří folklorní písňový okruh stále důležité didaktické východisko. Prostupuje hudební výchovou na základních, částečně i středních školách a specializovanou instrumentální či pěveckou výchovou na základních uměleckých školách. Vzhledem k soudobým mnohovrstevnatým kulturním projevům a působení multimediálních prostředků stojíme často před otázkou, jak hudebně folklorní dědictví školní mládeži předkládat. Výzkumy zaměřené na uplatňování lidové hudby ve škole v českém prostředí chybí. Existují pouze poznatky terénních výzkumů etnomuzikologického rázu, které byly zaměřeny spíše na důsledky školní výchovy ve sledované oblasti (M. Toncrová, V. Frolcová-Šepláková, J. Kučerová, M. Šilhavíková ad.). Jednoznačně vypovídají o významu odborné erudice a aplikačních schopností učitelů; výsledky naznačily velmi kolísavý charakter v přijímání lidové tradice mládeží.
Se způsoby uplatňování hudebního folkloru ve výuce se budoucí čeští učitelé seznamují především v předmětech hudebně didaktického rázu, s folklorním materiálem pracují v praktických hudebních předmětech, na některých PdF výjimečně i v etnomuzikologických seminářích. Výzkumné šetření orientované na charakter a úroveň hudebně folklorní aplikace do výuky, na něž se Katedra hudební výchovy v současnosti zaměřuje, by mělo hudebně pedagogické praxi pomoci. Výsledkem specifického výzkumu bude zachycení současného stavu začlenění hudebně folklorního okruhu do výuky a návrhy optimalizačních řešení.

Publikace