Le langage modulé en tchèque et en français
| Název česky | Dětský jazyk v češtině a francouzštině |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Dospělí, kteří komunikují s malými dětmi používají specifický, silně emocionální, jazyk – dětský jazyk, maminkovštinu. Odlišuje se od běžného hovorového jazyka v oblasti prozodické, morfosyntaktické a lexikálně sémantické. Jaké jsou slovotvorné prostředky dětského jazyka v češtině a ve francouzštině ? Přechází užití i do jiných jazykových rovin ? Příspěvek se pokusí analyzovat slovotvorné prostředky dětského jazyka v češtině a ve francouzštině, srovná je a odpoví na položené otázky. V češtině se užívají jednak analytické formy sloveso + interjekce, dále jsou z intejekcí odvozovány jiné slovní druhy : substantiva, adjektiva, slovesa. Mnohé výrazy jsou specifické pro dětský jazyk. Typické je hojné užívání deminutiv se sekundárními deminutivními sufixy, které slovům dodávají silně emocionální rys. Současný hovorový jazyk se právě vyznačuje nadměrným užíváním deminutiv. Francouzský dětský jazyk je naopak založen převážně na zkracování neutrálních slov (apokopa, aferéza), jejich reduplikací nebo reduplikací počáteční slabiky slova. Stejně jako v češtině se často používají interjekce. Deminutiva tvořená pomocí deminutivních sufixů existují, ale jen ve velmi omezené míře. Francouzský hovorový jazyk využívá stejné slovotvorné prostředky a zaznamenává užívání hypokoristik a adjektiva petit. |