Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle
| Název česky | Příslovce místa ve francouzštině XII. století |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2008 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Sborník prací FF OU číslo 239/2008, Studia romanistica, číslo 8 |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | adverb of place; french; evolution |
| Popis | Původ příslovcí místa zájmenného základu je možno předpokládat již v indoevropském prajazyku. V latině, stejně jako ve slovanských jazycích, jsou tato adverbia souvztažná, svým významem se navzájem doplňují. Prostorově upřesňují okolnosti děje na otázku kde a kam. Ve francouzských textech 12. století se setkáváme s různými podobami příslovcí místa, které se vyvíjejí z latinského základu. Formy i, ci, ici z latinského hic, formy la, iluec a jeho další hláskové podoby z latinského illac, illoc. V užití dlouhé či krátké formy nedochází k sémantickému odlišení. Příslovce vyjadřují prostorovou opozici blízkost- vzdálenost. Svou formou již nerozlišují stav (zde) a směr (sem) tak, jak tomu bylo v latině. Na rozdíl od současné francouzštiny se krátká forma ci užívá jako plnovýznamové příslovce s významem zde. Příslovce iluec/la s významem tam se objevují v textech vyrovnaně, i když konstrukce la ou uvozující vedljší větu příslovečnou místní jednoznačně převažuje. |