Mezi ochranou a morální panikou: Děti a sexualita
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | SEXUALITY VII : Rod, rodina, rodičovstvo – scenáre udrnateľnej reprodukcie. Zborník vedeckých príspevkov. |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Sociologie, demografie |
| Klíčová slova | sexuality; children; moral panics |
| Popis | Debaty o sexuální výchově ve světě i u nás úzce souvisí se způsobem, jakým je v současné době chápáno dětství. Předmětem sporů je v první řadě otázka, jaké informace mají děti získat a jaké ne. Dětství je v současné euroamerické kultuře konstruováno jako nevinné a bezbranné, vyžadující ochranu. Jak podotýká Stevi Jackson, tato nevinnost znamená v první řadě nevědomost. V souladu s foucaultovskou myšlenkou, že vědění je moc, je dětská nevědomost v různých oblastech konstitutivním prvkem hierarchického řádu, v němž dospělí (rodiče a vyučující především) rozhodují o tom, kdy se dětem dostane jakých znalostí, kdy se jim zakáží a kdy povolí sexuální aktivity. Ochrana dětí před přemírou sexuality znamená zároveň jejich kontrolu. Děti jsou udržovány v nevědomosti, a tato nevědomost se stává legitimizací odepření jejich přístupu k moci a je ospravedlněním jejich bezmocnosti (Jackson 1982). Dětství je konstruováno jako asexuální (o sexu nevědomé, sex nepraktikující), a jak říká Foucault, to je důvod, proč dětem sex zakázat, proč jim bránit o něm mluvit, proč zavírat oči a zacpávat si uši, kdykoli by náhodou mohly dát najevo, že o něm vědí (Foucault 1999: 10). Míra přístupnosti informací o sexu není zdaleka jen otázkou konzervativních lobby, ať už církevních či politických, ale úzce souvisí i se snahou o zachování dalších sociálních kategorií a hierarchií. Pokud bychom dětství přiznali sexuální subjektivitu, ztratilo by pro nás onu rajskou čistotu a nevinnost, a tím pádem i nárok na ochranu, protože právě ochrana je mu přiznána pro jeho nevinnost. Ve svém příspěvku ukážu, jakým způsobem se snaha o ochranu dětí před sexuálním zneužíváním mění v morální paniku a produkuje sociální praktiky s normalizačním účinkem na děti i dospělé, a to zdaleka ne jen v oblasti dětské sexuality, ale např. i v umění. |