Nabídka výzkumných zaměření

V rámci tématu lze zpracovávat otázky týkající se proměn současné školy a jejího kurikula ať už mají charakter systémové reformy, širší či dílčí modifikace nebo inovace. Téma může být uchopeno v mezinárodně srovnávací perspektivě, při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod a technik (např. historicko-srovnávací přístupy, případové studie, kurikulární analýzy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů praxe, event. při rozhodování ve vzdělávací politice na různých úrovních.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy týkající se profese učitelů na různých typech a stupních škol – např. stávání se a bytí učitelem, profesní příprava, profesní socializace, profesní učení a rozvoj, utváření expertnosti, rozvíjení profesního vidění, vědění apod. Téma může být uchopeno v kontextu měnících se požadavků na vzdělávání, při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. biografický přístup, dotazníková šetření, interview, stimulované vybavování, případové studie, videostudie). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů učitelské profese a přípravy na ni.

Pomáhající profese mají mezioborový charakter – jsou v nich zastoupeny aktivity sociálně komunikativní, edukativní, psychologické a další. Postihnout tuto mezioborovost u zvolených pomáhajících profesí (předpokládá se volba 2 profesí, např. učitel a sociální pedagog) bude předmětem disertace. K řešení se nabízejí např. tyto otázky: Co spojuje vybrané pomáhající profese? Čím se mohou tyto profese vzájemně obohacovat? V čem se tyto profese proměňují a jak tato proměna ovlivňuje mezioborový charakter profesí? Při řešení těchto a dalších otázek lze využít empirický výzkum, ať již kvantitativní, kvalitativní nebo smíšený. Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese poznatky, které budou využitelné při inovaci kurikula pro studenty pomáhajících profesí.

Hodnocení výsledků  žáků patří k jedné z nejnáročnějších činností učitele a je třeba mu věnovat pozornost ve výzkumu i aplikaci výsledků do praxe.  Nabízené téma vybízí ke zpracování vybraných problémů souvisejících s hodnocením výsledků žáků, například hodnocením podporujícím učení,  hodnocením klíčových kompetencí, hodnocením společných úkolů (výsledků skupinové práce); s preferencí způsobů hodnocení,  vlivem formativního hodnocení  a sebehodnocení na výsledky žáků, jejich motivaci,  využití portfolia žáků… Jde o aktuální téma, v němž může být využito kvantitativního, kvalitativního i smíšeného designu a pestré nabídky metod a technik. Cílem je přinést  nové empirické poznatky, které by obohatily současnou teorii a byly inspirací pro praxi.

V podmínkách inkluzivního vzdělávání pojímáme hodnocení jako způsob, kterým učitelé a žáci systematicky získávají a využívají informace o úrovni dosažených výsledků v různých složkách osobnosti žáka a o probíhajícím procesu učení. Smyslem hodnocení je, aby společně (učitel i žák) citlivě organizovali další učení směrem k maximálním výsledkům žáka při respektování jeho osobnostních charakteristik. To znamená, že se nezbytnou součástí hodnocení výsledků žáka stává jeho sebehodnocení, které významně ovlivňuje žákovo sebepojetí. Jak dnes nahlížejí aktéři edukačního procesu na sebehodnocení žáků? Jak je ve školách zastoupeno? Jakým způsobem ovlivňuje osobnost žáka a co se děje, když se žákovo sebehodnocení „setká“ s heteronomním hodnocením učitele? To jsou otázky, které vybízejí k výzkumu. Odpovědi na ně mohou být nejen velmi zajímavé, ale i přínosné pro vzdělávací praxi i vzdělávací politiku.

Ze zákona mají rodiče právo na informace týkající se výsledků svých dětí, učitelé pak povinnost je s výsledky seznamovat. Jakou formou tento proces probíhá? Co se skrývá za inovativní strategií tzv. konzultačních, hovorových hodin (setkání), v němž společně na jednom místě vede učitel s rodiči a žákem/dítětem diskusi a plánují další rozvoj žáka? Jak tuto zkušenost vnímají všichni tři účastníci edukačního procesu? Z nastíněných otázek vyplývá, že jde o dosud v českém pedagogickém výzkumu neuchopené  výzkumné téma, které může významně obohatit pedagogickou teorii a školní praxi.

Studenti učitelství rozvíjejí své profesní kompetence nejen teoretickou přípravou, ale i prostřednictvím reflexe svých zkušeností z pedagogické  praxe. Do tohoto procesu vstupují   studenti společně s  provázejícími učiteli, kteří sledují jejich výkon  systematicky v průběhu působení na škole, a akademickými pracovníky, supervizory, zpravidla oborovými didaktiky. Jaké benefity  přináší společná diskuse studenta učitelství, jeho provázejícího učitele a akademického pracovníka nad utvářejícími se profesními kompetencemi studentů učitelství? Co je obsahem společné diskuse, čím se vyznačuje její průběh? Hledání odpovědí na tyto otázky může významně obohatit pedagogickou teorii i praxi a přispět k potvrzení významu sdílení všech aktérů v rámci společenství praxe.

Respektování individuálních vzdělávacích potřeb žáků je základním požadavkem na kvalitní výuku v inkluzivní škole. Co to však představuje v praxi? Jak se s tímto požadavkem vyrovnávají učitelé ve škole, co se skrývá za diferenciací výuky a zda a v jaké míře probíhá? Jak vstupuje požadavek na individualizaci do domácí přípravy?  To je ukázka otázek, na které je možné hledat odpovědi v empirickém výzkumu, který by výrazně mohl přispět k podpoře učení na druhém stupni základní školy.

Výuka elementárního čtení a psaní je v současné praxi českých primárních škol stále více diverzifikována. Vedle tradiční analyticko-syntetické metody se ve větší míře prosazují také další, např. genetická, globální, sfumato atd. V řadě škol je aplikována výuka psaní prostřednictvím nespojitého písma (Comenia Script, Nova script apod.). Variabilita uplatňovaných metod je navíc umocněna narůstající heterogenitou vzdělávacích potřeb žáků již při vstupu do školního vzdělávání a další akcent zřejmě v brzké době přinese zavedení konceptu společného vzdělávání. Učitelé i jejich budoucí kolegové (naši studenti) proto čím dál častěji pátrají po relevantních empirických výzkumech, které by jim pomohly v orientaci mezi dostupnými metodami (a strategiemi obecně) a které by jim pomohly argumentovat jejich výběr.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy interakce a komunikace odehrávající se mezi aktéry předškolního vzdělávání, tzn. mezi učiteli a dětmi, mezi dětmi navzájem, ale také mezi zaměstnanci mateřské školy či učiteli a rodiči. Při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. videostudie, dotazníková šetření, interview, pozorování). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné i při řešení problémů praxe.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy českého předškolního vzdělávání a péče o děti v raném věku v mezinárodně srovnávací perspektivě. Při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. historicko-srovnávací přístupy, případové studie, kurikulární analýzy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné i při řešení problémů praxe.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy týkající se procesů vyučování a učení odehrávajících se ve výuce různých vyučovacích předmětů na různých typech a stupních škol. Téma může být uchopeno v kontextu kvality vzdělávání či kultury učení a při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. videostudie, dotazníková šetření, interview, testování, didaktické kazuistiky). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů školní praxe.

Pro většinu dětské populace představuje přechod z mateřské školy do školy základní první proměnu organizačního rámce v institucionalizovaném (mimorodinném) prostředí. Přesto dosud nebyla tomuto přechodu věnována dostatečná výzkumná pozornost. Jak vstup do prvního ročníku základní školy žáci zvládají, je přitom ovlivňováno různými aspekty edukační reality; kurikulem, psychologickými specifiky dané věkové skupiny, klimatem škol, pojetími učitelek a učitelů mateřských i základních škol a mnoha dalšími aspekty. Fenomén přechodu z mateřské do základní školy je možné zkoumat v různých kontextech a uchopovat jej skrze různé metodologické přístupy.

Výzkum reaguje na požadavek tvorby empiricky ověřených modelů učebního pokroku přinášejících souhrnné poznatky o procesu poznávání, hodnocení a vyučovacích postupech souvisejících s žákovským učením v určitém časovém úseku (event. určitém tematickém celku učiva). V rámci disertační práce bude na úrovni domén, vláken či deskriptorů (indikátorů) zjišťována (a) vnitřní kontinuita kurikula (vertikální) = korespondence mezi obecnými cíli vzdělávání (klíčovými kompetencemi) na jedné straně a konkretizovanými cíli geografického vzdělávání (očekávané výstupy), (b) vnější (horizontální) kontinuita kurikula = stupeň sladění různých nástrojů vzdělávacího systému (RVP, ŠVP, standardy, učebnice, testy), (c) progrese kurikula = postupné rozšiřování a prohlubování vzdělávacích obsahů v kurikulu s cílem zajistit pokroky žáků v učení. Cílem výzkumu je mimo výše zmiňovaných teoretických cílů navrhnout a na vybraném souboru žáků empiricky ověřit mapy učebního pokroku vycházející z kritické analýzy kurikulárních dokumentů a publikovaných výzkumných zjištění ve vybraných oblastech geografického vzdělávání.

V rámci tématu lze zpracovat analýzu historického vývoje a proměn vyučovacího předmětu zeměpis/geografie v českých zemích v libovolně vymezeném historickém období. Cílem je zachytit zejména vývoj a proměny postavení (např. časové dotace), cílů a obsahů zeměpisu jako vyučovacího předmětu. Analýza by měla vycházet z obsahu základních kurikulárních dokumentů vydávaných na státní úrovni – zejména učebních plánů a osnov. Poznatky získané analýzou kurikulárních dokumentů by měly být kontextualizovány na pozadí vývoje naší školské soustavy a doplňovány pomocí analýzy odborné literatury a dobových odborných časopisů. Podmínkou volby tohoto tématu je magisterské vzdělání uchazeče v oblasti historických věd, příp. úspěšně vystudovaný obor učitelství dějepisu/historie.

Výzkum je inspirován projektem, který se snažil podchytit kritická místa matematiky na základní škole (Rendl et al., 2013; Vondrová et al., 2015). Dlouhodobé praktické poznatky a zkušenosti učitelů zeměpisu dokládají, že čeští žáci mají potíže se zeměpisným učivem zejména v určitých oblastech. Cílem navrhovaného disertačního výzkumu je na základě analýzy výpovědí učitelů/žáků v rozhovorech zjistit (a) v jakých tématech učitelé spatřují slabiny českých žáků v zeměpisu učitelé z praxe, (b) co je dle názoru učitelů příčinou žákovských obtíží v zeměpisu, (c) jak se učitelé s vybranými žákovskými obtížemi v zeměpisu

Cílem disertační práce je ukázat možnosti využívání družicových a leteckých dat pro rozvoj kartografických dovedností a ověřit, zda, příp. nakolik jsou tyto postupy efektivnější než postupy užívané tradičně. Prezentovaný výzkum má charakter didaktického experimentu základní škole, kdy vybraná partie učiva v jedné skupině je vyučována tradičně a ve druhé s využitím leteckých a družicových dat. Jako výzkumný nástroj bude využit SW Hypothesis vyvinutý na MU pro testování v oblasti kartografie a umožňující zaznamenávat úspěšnost i rychlost řešení prostorových úloh. Výsledky výzkumu budou využitelné pro sestavení nových metodik výuky kartografie na základní škole reflektující nové využívání obrazových dat širokou veřejností.

Cílem předkládané studie je analyzovat vizuální interpretaci obrazových dat z družic a letadel a její porovnání s analýzou vizuální interpretace map jako abstraktních modelů reality, to v závislosti na věku pohlaví respondentů výzkumu. Součástí studie je příprava vlastního testování, sestavení testovací baterie dovolující analyzovat vizuální interpretaci dat v porovnání s kartografickými podklady. Výzkumným nástrojem je SW Hypothesis případně v součinnosti s eyetrackerem. Tato zařízení má MU k dispozici viz výzkum školitelky v projektu GA MU a vybavení laboratoře HUmeLab na FF. Výsledky výzkumu budou navazovat na dosud provedené studie v dospělé populaci.

Doktorská práce, jejíž pisatel by měl mít odborné vzdělání v matematice, by se měla zabývat vlivem přírodních věd (především matematika a fyzika) a logiky na stavební strukturu hudební kompozice. Svými argumenty by měla být v opozici obecně proponovanému názoru, že hudební kompozice je pouze záležitostí emocí. Práce by měla mapovat na časové ose od starověku jevy pronikání racionálna do hudebního myšlení.

Práce bude mapovat současnou tvorbu v obou žánrech s akcentem na tituly, které jsou potencionálně vhodné pro výuku HV. V první části budou provedeny analýzy vybraných děl a na základě jejich komparace pak budou určeny shody a rozdíly v obou žánrech. Ve druhé pak bude navržena metodika jejich konkrétního využití v HV. Součástí této části bude i výzkum formou poslechového testu provedený na 2. a 3. stupni škol.

Během posledních desetiletí se v hudebním provozu etablovala historicky poučená interpretace hudby období renesance a baroka. V rámci tématu lze mapovat vývoj tohoto trendu na hudební scéně v evropských zemích i v České republice. Současně je možné zjišťovat, zda a do jaké míry je znalost této skutečnosti reflektována v receptivní složce hudebně výchovné praxe a na základě komparace starších a novějších interpretačních verzí poslechových skladeb zjišťovat posluchačské preference žáků a studentů a možnosti jejich využití v hudební výchově.

Pěvecká schopnost a mocnost u dětské i dospělé populace se dlouhodobě oslabuje. V hlasové výchově se objevují trendy, které pěvecký potenciál chápou jako projev a výraz celkového obrazu osobnosti a pokoušejí se tzv. pěveckou výchovu chápat jak nástroj komplexní osobnostní kultivace při hledání „syntetické psychofyzické jednoty“(Franziska MARTIENSSEN-LOHMANN). Aktuálně se jeví jako potřebné zkoumat možnosti uplatnění těchto prozatím spíše „alternativních“ metod ve výchově budoucích učitelů jako hlasových profesionálů i ve školské hudební výchově.

Disertační práce se bude zabývat významovou rovinou hudebních děl využitelných v hudební výchově na ZŠ a SŠ s oporou hudební sémiotiky (syntaktiky, sémantiky a pragmatiky). Vedle  analyticko-srovnávacích prací v rámci vybraných kompozic bude součástí metodiky výzkumné šetření u žáků a studentů daných škol formou poslechového testu zaměřenému k porozumění specifickému hudebnímu vyjadřování (test sémantického výběru, sémantický diferenciál) a konkrétní metodické náměty pro práci s hudebním poslechem pro učitele.

Disertační práce bude zaměřena na reflexi hudebně folklorního dědictví v podmínkách školní výchovy. Téma obsahuje několik rovin pohledu: např. historickou a recentní, hudebně sociologickou, hudebně didaktickou (včetně interdisciplinárních přesahů) atd. Součástí teoretické přípravy doktoranda je studium historických pramenů, odborné literatury, regionálních tiskovin, hudebních a didaktických materiálů apod. V rámci tématu disertační práce student uskuteční výzkumné šetření, zaměřené na povahu aplikace hudebně folklorního dědictví ve školách. Výzkum může být realizován prostřednictvím dotazníků, rozhovorů s respondenty, vlastním pozorováním apod., a to v základních nebo středních školách, popř. v okruhu zájmových uměleckých aktivit mládeže. Respondenty mohou být učitelé, žáci, členové a vedoucí dětských folklorních souborů, významní nositelé folklorních tradic apod. Na podkladě vlastních poznatků doktorand vypracuje návrhy optimalizačních řešení pro hudebně pedagogickou teorii a praxi.

V rámci tématu je možné zkoumat do jaké míry a jakým způsobem je soudobá vážná hudba začleněna do poslechových činností na základních a středních školách. Lze pracovat s hypotézou, že zastoupení soudobé hudby ve výuce je minimální a komentáře k poslechu jsou na kvalitativně nízké úrovni. V rámci disertační práce může vzniknout seznam skladeb reprezentujících jasným a srozumitelným způsobem alespoň hlavní kompoziční směry soudobé hudby, součástí práce může být soubor doporučení, jak by bylo možné jednoduše přiblížit základní principy novodobých kompozičních přístupů.

Výzkumné zaměření se bude zabývat problematikou osvojování správné výslovnosti ve výuce němčiny jako cizího jazyka. Cílem práce je v teoretické rovině vymezení výslovnostních jevů v němčině s pomocí kontrastivní lingvistické analýzy a vymezením výslovnostních jevů, které způsobují žákům s češtinou jako prvním jazykem při učení se němčině jako dalšímu cizímu jazyků největší potíže, přičemž budou identifikovány jejich možné příčiny.  Úkolem empirického výzkumu bude navrhnout metodologii tak, aby bylo možné ověřit, zda a do jaké míry se žáci výslovnostních chyb a jakým způsobem se přitom projevuje transfer z dříve osvojovaných jazyků. Záměrem výzkumného šetření bude nejen přínos k bádání v dané oblasti, ale i implikace jeho výsledků do edukační praxe.

Současná výuka cizího jazyka čelí mnoha výzvám. Na jedné straně musí učitelé své žáky či studenty bez ohledu na jejich individuální specifika dovézt na kurikulem danou úroveň jazyka, která je pak např. požadována při závěrečných zkouškách (např. v rámci maturitní zkoušky či zkoušek k jazykovým certifikátům). Na druhé straně mají ale učitelé za úkol efektivně podporovat jejich individuální učební procesy a tímto u nich rozvíjet jejich autonomii (srov. Asano, 2010, S. 55). Jako jeden ze způsobů, jak vyhovět těmto oběma zdánlivě si odporujícím stěžejním úkolům učitelů je rozvíjet u svých žáků dovednost sebehodnocení. Pro výzkum je zvolen kvalitativní explorativně-interpretativní design intervenční studie podle Krainerové a Lerchsterové (2012) a jeho hlavním cílem je pomocí metody hlasitého přemýšlení (Thinking Aloud, Lautes Denken)) získat vhled do procesu rozvíjení sebehodnocení učících se němčině ve vysokoškolském prostředí v kontextu intervence zaměřené na řečovou dovednost mluveného projevu.

Výzkumné zaměření se bude zabývat tématem rozvíjení interkulturní komunikační kompetence (IKK) a jejími projevy ve výuce psaní v anglickém jazyce na základní škole. Cílem práce bude v teoretické rovině konceptualizovat IKK, řečovou dovednost psaní a jejich vzájemný vztah, což se jeví jako zásadní pro následný výzkum fenoménu IKK ve výukové praxi škol. Úkolem disertačního výzkumu bude navrhnout metodologii akčního výzkumu tak, aby v něm bylo možné rozvíjet a hodnotit IKK žáků devátého ročníku základní školy. Záměrem výzkumu je přitom integrovat rozvíjení IKK jako cíle výuky cizích jazyků do kurikula běžné výukové praxe.

Tato výzkumné zaměření se bude zabývat četností a přesností jazykových jevů v Czech Maturita Exam Learner Corpus (CZEMATELC), žákovském korpusu, který se skládá z maturitních prací z anglického jazyka, které byly náhodně přiděleny jednomu hodnotiteli v letech 2015 – 2019. Četnosti jevů, převážně slovesných a jiných vazeb, jsou zkoumány pomocí korpusových analytických nástrojů, např. AntConc 3.4.4w (Anthony, 2014) a porovnávány s volně dostupnými a výzkumem podloženými databázemi jazykových jevů, které se typicky objevují v pracích studentů na jednotlivých úrovních SERRJ, English Grammar Profile (EGP) a English Vocabulary Profile (EVP). Přesnost jazykových jevů je určována pomocí referenční literatury, referenčního korpusu Brown Family (C8 tags) a rodilého mluvčího.

Cílem tohoto výzkumného zaměření bude provést analýzu potřeb rozvoje interkulturní komunikační kompetence studentů odborného francouzského jazyka, kteří vyjíždějí na pracovní stáže do Francie. Konkrétně půjde o zmapování náplně jejich pracovních stáží ve francouzských institucích, na jejichž základě budou identifikovány obtížné komunikační situace, do kterých se studenti během stáží dostávají, a definovány interkulturní znalosti, dovednosti a schopnosti, které jsou od nich očekávány.

Konstrukt komunikační kompetence, jenž je vnímán jako základ pro stanovení obsahu a cíle výuky cizích jazyků, zahrnuje několik subkompetencí. Většina autorů modelů komunikační kompetence zdůrazňuje sociální kontext v použití jazyka a jako jednu z jeho dílčích komponent uvádí sociolingvistickou kompetenci.  Výzkumné zaměření si klade za cíle přispět k teoretickému bádání v oblasti rozvoje sociolingvistické kompetence ve výuce ruštiny, získat vhled do problematiky vyučování zdvořilostních výrazů na základních školách, zjistit schopnost žáků základních škol realizovat řečovou zdvořilost ve vybraných komunikačních situacích.

Disertační práce bude zkoumat zastoupení a význam úloh čtenářské gramotnosti ve státem vyžadovaných přechodových písemných zkouškách (na střední školu a ze střední školy) a shledal, že třetinové zastoupení tohoto typu úloh (byť bodově podhodnocené), a to i ve vztahu k zapojení rozvoje čtenářské gramotnosti do výuky českého jazyka a literatury.

Cílem disertační práce je analýza vybraných děl z české prózy s přírodní tematikou, a to prizmatem problematiky životního prostředí a především ochrany přírody. Tato problematika má zjevnou společenskou relevanci. Vedle próz známých autorů, jež reprezentují například Karel Klostermann, Jan Vrba či Jaromír Tomeček, lze zkoumat též díla méně známých spisovatelů (Jaroslav Hubálek, Stanislav Reiniš, Josef Prchal) a také tvůrců, kteří o přírodě psali okrajově (S. K. Neumann, Jiří Mahen, bratři Čapkové). Úhrnem jde o práce adresované jak dospělým čtenářům, tak i dětem a mládeži.