Les Exils d'Émile Ollivier
| Název česky | Exily Émila Olliviera |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Oltreoceano |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Domovská stránka Oltreoceano |
| Doi | https://doi.org/10.53154/Oltreoceano104 |
| Klíčová slova | Haitian Diaspora; Émile Ollivier; Nomadism; Enracinerrance |
| Popis | Migrační literatura představuje důležitou etapu ve vývoji quebecké literatury, a to jak z hlediska tvorby, tak teorie. Článek v úvodu shrnuje strukturující axiologické prvky quebeckého literárního pole, které od 60. let 20. století připravily půdu pro vstup a integraci migrčních autorů do quebeckého kánonu. Patří k nim identita a kulturní teritorializace, které pociťují jako neúplné jak québečtí autoři (Jacques Ferron), tak kritici (Laurent Mailhot) a které Pierre Nepveu přirovnává k migračním autorům a přičemž zdůrazňuje jejich podobnost. Důležitá složka tohoto procesu patří Italo-Quebečanům Haiťanům, kteří v 90. letech 20. století tematizovali a teoretizovali exilovou situaci a proměnili vnímání kulturní a etnické jinakosti v existenciální, etickou a literární problematiku promnou pojetí nomádství a zavedením pojmu "enracinerrance". Na rozdíl od svých kolegů exulantů - Roberta Berrouët-Oriola, Jeana Clauda Charlese, Joëla Des Rosierse - Émile Ollivier pojednává o exilové situaci ve dvou vzájemně se doplňujících rovinách. Na první z nich uvažuje o vztahu nomádství a usedlictví z historické perspektivy a všímá si axiologického obratu ve prospěch nomádství jako dominantního lidského statutu v postmoderním světě. Druhá vyvozuje filosofické důsledky spojené s tvorbou. Proces je ilustrován třemi díly - teoretickou úvahou Repérages (2001) a dvěma romány z posledního období Passages (1994) a La Brulerie (2004). Analýza odhaluje souvislost mezi tématem exilu a důsledky, které z něj Émile Ollivier vyvozuje pro strukturování prostorovosti, vyprávění a statutu tvorby jakožto projevu dynamiky prázdnoty. Poetika Émila Olliviera jako příklad integrujícího procesu předjímá některé trendy v quebecké literatuře po roce 2000. |
| Související projekty: |