Das Buch, das nicht ist. Zum Motiv des Buches von Bruno Schulz in Maxim Billers Kurzgeschichte "Im Kopf von Bruno Schulz"
| Název česky | Kniha, která není. Schulzovský motiv Knihy v novele Maxima Billera "V Schulzově hlavě" |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Tento článek se věnuje komparativní analýze motivu Knihy v povídkách meziválečného polského židovského spisovatele Bruna Schulze a v novele současného německého židovského prozaika Maxima Billera Im Kopf von Bruno Schulz. Základním východiskem pro srovnání motivu u obou autorů je pojetí intertextuality německé slavistky Renate Lachmann, která rozlišuje tři způsoby, jakými manifestovaný text (posttext) navazuje na referenční text (pretext), tedy tři strategie zacházení s kulturním dědictvím, které je buď rozepisováno, přepisováno anebo se posttext pokouší o popření a vymazání pretextu. Billerovu strategii zacházení s „pamětí textu“ přitom interpretujeme u vědomí skutečnosti, že Bruno Schulz adresoval v roce 1938 svému literárnímu idolu Thomasi Mannovi dopis s povídkou, který se však nedochoval. Právě tato skutečnost dopisu-Knihy, která není, umožňuje Maximu Billerovi vést podvojný dialog jak s ikonickou rolí Thomase Manna v německé kultuře, tak s drohobyčským autorem Skořicových krámů, jenž se stává literární ikonou 21. století. |
| Související projekty: |