Spectabilis pane děkane, honorabiles páni proděkani a paní proděkanky, vážení a milí kolegové a kolegyně, carissimi et carissimae, studující, vstupující dnes do akademické obce.

Děkuji za pozornost, kterou jste věnovali mému výročí, mým narozeninám. Jde o jubileum, které je příležitostí k vzpomínkám, starším, než jste Vy tady, přítomní v slavnostní aule.

Je tomu 70 let , co jsem byla slavnostně přijata do akademické obce FF UK v Praze. Zapsala jsem se na katedru filosofie a na katedru srovnávacích dějin světových literatur. Chtěla jsem hledat smysl života. Zdálo se mi, že člověk má vědět, proč žije, aby věděl, jak má žít. Komenský např. žádal, aby lidé rozlišovali věci nezbytně od zbytných, podstatné od nepodstatných, a aby šli tam, kam se jít má, ne tam, kam se jde, všichni bez rozmyslu hrnou. Šla jsem hledat hodnoty, to co stojí za to, aby se stalo předmětem lidského chtění, pravé hodnoty, které nejsou za peníze, ale které si zaslouží, aby je lidé vyznávali, chránili a šířili.

Je tomu 50 let, co vyšlo 1. číslo časopisu Pedagogická orientace, který jsem měla čest iniciovat a spoluzaložit a redigovat. Časopis pro otevřené hledání zkušeností, podnětů a úvah z domácích i zahraničních zkušeností a snah řešit otázky výchovy a vzdělávání, o ochranu a šíření kultury a budování celoživotní všeobecné celospolečenské školy jako Školy Officinae Humanitatis.

Je tomu 27 let, co jsem z tohoto místa vítala tehdejší nastupující generaci studentů pedagogické fakulty a měla k nim proslov O důstojnosti a odpovědnosti učitele. Ano, to jsou vlastnosti, které nejlépe vystihují úlohu učitele ve společnosti, v úsilí o její vzdělanost a kulturu. Má důstojné a odpovědné poslání. Nová generace vstupuje dnes do akademické obce PdF MU. A já jí přeji mnoho sil, odhodlání a radosti při studiu a potom při pedagogické práci. V mnohostranném úsilí o vzdělanost a kulturu našeho národa.

Vážení a milí.

Srdečné díky za blahopřání. A protože jsem dítě první republiky, dovolím si vyvolat několik historických vzpomínek.

Je tomu 75 let, co jsem byla imatrikulací přijata ke studiu na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Děkanem tam byl tehdy zasloužilý, uznávaný a ctěný univerzitní profesor J. B. Kozák.

Byl to žák T. G. Masaryka. Jako čerstvý absolvent studia filosofie stal se tehdy ještě za Rakouska Masarykovou pomocnou vědeckou silou. Plnil své úkoly v oblastech, jako byla dokumenty široce podložená třísvazková studie „ Rusko a Evropa“ - stejně jako Masarykem a přátelským britským historikem Setonem Watsenem projektovaná mezinárodní „European Revue“. Dobu druhé světové války jako účastník národního odboje strávil J. B. Kozák ve Washingtonu, kde pečlivě shromáždil všechny dokumenty ke vzniku naší národní deklarace, vypracované T.G. Masarykem ve spolupráci s E. Benešem a M.R. Štefánikem. Tato Washingtonská deklarace vyšla v říjnu 1918 a stala se základním projektem naší Československé republiky. Státu samostatného, nezávislého, demokratického, s ideálem spravedlnosti a humanity.

Je tomu 50 let, co jsem mohla redigovat první číslo nově založené „Pedagogické orientace“. Byl to časopis otevřený svobodnému hledání pedagogických zkušeností a názorů myslitelů domácích i zahraničních. Časopis byl ovšem zrušený nesnášenlivou totalitou tzv. normalismu, ale byl opět obnovený po nadějném převratu roku 1989.

Je tomu 32 let, co jsem mohla imatrikulačně vítat novou generaci studentů – po pádu dogmatické totality. Zdůraznila jsem tehdy „Důstojnost a odpovědnost“ učitelů, vychovatelů, osvětových pracovníků. Neboť oni chrání a šíří hodnoty kultury, bez nich je kultura neudržitelná.

Dnes přibývá světových krizí ekologických, ekonomických, etických. Stále více záleží na důstojnosti a odpovědnosti pedagogické obce. Přeji Vám všem odvahu a sílu hájit kulturní hodnoty a přeji Vám mnoho radosti z úspěšné činnosti a jejích výsledků. Přeji Vám mnoho zdaru.