Jde to i jinak - Alternativní střední školy v České republice

1. 11. 2019 Miroslav Jurčík

Většina alternativních směrů pedagogiky (Montessori, Dalton, Waldorf) se zaměřuje převážně na ranou fázi vývoje dítěte. Setkáváme se tak nejčastěji s alternativními mateřskými a základními školami, přičemž jednoznačně převažuje realizování alternativních vzdělávacích programů na prvním stupni základních škol. Nabídka středoškolského vzdělávání v tomto směru výrazně pokulhává, přitom nejeden rodič by rád umožnil svému potomkovi pokračovat ve způsobu vzdělávání, na který si na základní škole zvykl. Kde hledat navazující vzdělávání pro děti z Montessori a waldorfských škol, škol realizujících daltonský plán nebo využívajících řadu inovativních vzdělávacích metod či alternativních vzdělávacích programů ve své každodenní pedagogické práci? Pokusil jsem se vytvořit stručné medailonky tří středních škol, které nabízejí různé přístupy k alternativnímu středoškolskému vzdělávání. Všechny navštívené školy sídlí v Praze. Informace pro reportáž jsem čerpal z rozhovorů s řediteli těchto škol a pro ilustraci nafotil i dokumentaci školního prostředí, které mnohé o chodu škol napovídá. Pojďme se tedy seznámit s  Gymnáziem Duhovka (www.duhovkagymnazium.cz), s Pražským humanitním gymnáziem (https://phgymnazium.cz/)  a s Gymnáziem Přírodní škola (www.prirodniškola.cz).

 

Limity toho, jak bude škola vypadat, jsou jen limity lidí, kteří jsou uvnitř

 Gymnázium Duhovka vzniklo postupně. Nejprve byla založena mateřská škola, první a druhý stupeň, pak logicky přišlo na řadu rozšíření i na vyšší vzdělávání. Gymnázium Duhovka, které pokrývá vzdělávání od primy do oktávy, je vedeno jako vícejazyčná škola s Montessori vzdělávacím programem (Zelinková, 1997). Pro zajištění komplexnosti a vysoké míry kvality využívání zásad alternativní pedagogiky ve výuce se celý pedagogický tým účastnil tříletého dlouhodobého školení, které pro školu zajistila American Montessori Society. Během pěti set hodin, které školení trvalo, měli učitelé možnost společně vytvářet koncepci školy, učit se novým výukovým metodám a jasné struktuře výuky. „My chceme, aby pro děti ta struktura byla čitelná, pochopitelná. Ony jsou ve věku, kdy mají v sobě nějaký vnitřní zmatek, a je potřeba, aby to prostředí pro ně bylo čitelné, srozumitelné. Pak se můžou soustředit na obsah, neztrácí tolik energie neustálým nastavováním pravidel,“  vysvětluje současný ředitel školy Petr Hopfinger.                                

Výuka je organizována striktně podle předem daných pravidel, podle kterých postupuje celý pedagogický sbor. Žákovi je ulehčena orientace v pravidlech jednotlivých pedagogů a škola je drží jednotně jako koncepci celého provozu. Jedná se o třífázovou výuku: Nejprve je probírána lekce, kde učitel nejen předává vědomosti, ale má v žákovi probudit zájem o probíranou látku. Záhy je vystřídána části, kdy si má žák uvědomit význam tématu a utvrdit se v něm. Tato část je realizována mnoha způsoby, může se jednat o diskusi nebo třeba o párové čtení. Poslední část vede k reflexi, kde žák popisuje problematiku vlastními slovy a utvrzuje se v ní. Tento model nemusí být nutně využívaný jen v rámci jedné vyučovací hodiny, poslouží i k dlouhodobějším projektům. Přenášení zodpovědnosti za vlastní vzdělání na žáka probíhá skrze studijní plány (study guides), který od svého učitele každý žák dostane, vidí v něm, kdy se třída společně bude věnovat jakému tématu, vidí úkoly, které je třeba zvládnout k úspěšnému pochopení látky, a má možnost určitým způsobem prezentovat své znalosti. Časový harmonogram práce si do velké míry stanovuje sám, může si zvolit, kdy bude jakou část procvičovat, a dosáhnout tak cíle různými způsoby. Studijní plán je také jedním z dlouhodobějších projektů, který respektuje třífázovou výuku, a je zároveň součástí většího celku – studentova portfolia. To sestává nejen ze studijních plánů jednotlivých předmětů, ale i z materiálů potřebných k výuce nebo k procvičování. Studenti si je sami organizují, a budují si tak schopnost své znalosti třídit, a v daném momentu použít. Portfolia pak mohou ukládat ve vyhrazených přihrádkách, které se nacházejí v každé kmenové třídě.

V Duhovce je to ale mnohem víc než jen Montessori pedagogika. Škola je rozdělena systematicky podle pater: čím vyšší patro, tím vyšší ročníky. Mají zde zpracovanou strategii, jak na jednotlivých patrech výuka probíhá a na co se klade důraz. Škola je vícejazyčná, tedy s vyššími ročníky přichází i více předmětů, které jsou vyučovány v angličtině. V Duhovce učí mnoho rodilých mluvčích, kteří obstarávají výuku od hudební výchovy až po chemii. Patra však dělí i přístup k obsahovému kurikulu: „Každé patro má jiné hodnocení. Na tom spodním dominuje proces, v primě je důležité, že mají ty věci s sebou, že mají portfolio, že si to založí, že ten úkol udělali, a znalosti také hodnotíme, ale tvoří jen 30 % toho finálního hodnocení. 70 % je proces a někde v septimě oktávě už je to obráceně. To, že si oktaván vede portfolio, už je vedlejší, je to spíš o schopnosti napsat třeba esej, na kterou sbíral data půl roku,“ doplňuje ředitel školy. Student je veden k zodpovědnosti také při tripartitních (nejen rodičovských) schůzkách. Jedná se o model, kdy má vedoucí úlohu při setkání právě student – prochází portfolio, stanovuje si své cíle a hodnotí své úspěchy či neúspěchy.

Alternativní metodou výuky stojící částečně mimo Montessori vzdělávání je projektová výuka (Kratochvílová, 2016). Ač se jedná o metodu v literatuře popsanou, je často různě intepretována. Na Duhovce by se dalo s nadsázkou říci, že projekty probíhají ve všech rovinách. Představují je studijní plány, ale i třeba integrovaná výuka. Ta propojuje nejen předměty, nýbrž i různé věkové skupiny studentů. Integrovaně se v současné době vyučuje ve škole biologie, chemie a fyzika jako jeden předmět. Výuka je vypsána pro dvě třídy různého stupně a probíhá v šestitýdenních cyklech, kdy se studenti přihlašují na různé, předem učiteli vypsané projekty, a na nich pak šest hodin týdně pracují. Cyklus projektů trvá dva roky, během nichž si studenti projdou všemi důležitými tématy.

 

Je lepší, když dítě odejde z hodiny s otazníkem než s vykřičníkem

V pražských Nuslích sídlí střední škola, která strukturálně zapadá do konceptu nových škol inspirovaných americkým způsobem vedení. Spolu s American Academy ji spojuje vlastnictví Ondřejem Kaniou, který školu koupil v dobách její krize a dodnes ji spoluvlastní. Pražské humanitní gymnázium na rozdíl od American Academy musí respektovat český rámcový vzdělávací program a výuka probíhá v češtině tak jako na běžných státních středních školách v republice. Kromě majitele mají školy společné i zaměření na projektovou výuku (Kratochvílová, 2016). Jedná se o školu s více než dvěma sty studenty, kteří se v průběhu roku podílejí v různých předmětech na projektech. Ředitel Rostislav Konopa klade důraz hlavně na poslední část – výstupy a představení závěrů projektu, které bývá veřejné – jak pro rodiče a pedagogy, tak pro kohokoliv, kdo má zájem se přijít podívat a najde si událost třeba na sociálních sítích. Jednu z nich teď také spravují sami studenti – ti mají možnost přijít s projektem vlastním, v případě, že jim tem vypsaný pedagogem nesedí.

Hned při vstupu do patra budovy, v němž škola sídlí, návštěvníkovi padne pohled na velký portrét Václava Havla s jeho citátem. Takových plakátů je na chodbách hned několik – významné osobnosti, hodné následování. Je to jedna z dalších věcí, na které škola klade důraz: hodnoty a postoje. Apel na žáky se projevuje nejen ve výuce běžné či projektové, ale odráží se i v klimatu školy celkově. „Absolventem naší školy je student, který má přehled, není lhostejný vůči svému okolí, má smysl pro spravedlnost, má smysl pro zodpovědnost a jeho myšlení a srdce stojí na demokratických hodnotách a principech,“ dodává ředitel Konopa.

 

To se v té Přírodní škole učíte na stromech?

Takový podtitul nese kniha zakladatele a současného ředitele školy, kterou jsem navštívil jako poslední (Tichý, 2017). Na projektové výuce staví polovinu své filozofie, dokonce pro ni vyhradila jeden celý den týdně. Přírodní škola vznikla v roce 1993 jako alternativa k velkým státním školám a dodnes je školou menšího typu. Třídu neotvírá každý školní rok a zakládá si na tom, že se žáci i učitelé mezi sebou dobře znají, klade velký důraz na komunitu. Den začínají společným setkáním ve tři čtvrtě na osm, zpívají písně s kytarou a sdělují si organizační záležitosti, každý má možnost vystoupit, pokud by chtěl. Setkání vede dispečer, jeden ze studentů, který daný den službu vykonává. Podle slov ředitele Františka Tichého je to funkce dobrovolná, ale těší se zájmu z řad studentů. Dispečer ví o věcech, které se ten den dějí, a v případě nepřítomnosti učitele vede setkání. Škola má určitou hierarchii, která přispívá k participaci žáků na vedení a řízení procesů, do velké míry si spoustu záležitostí obstarávají sami. Ve třídách jsou organizovány menší skupinky, které zastupují na studentské radě jednotliví kapitáni. Na společném ranním setkání zaznívají příspěvky předsedy studentské rady, který je vedoucím jednotlivých kapitánů. Žáci si mohou odhlasovat, jestli ve škole bude umístěn automat na nápoje nebo jaká témata se budou realizovat na školní výjezdní akci. Kromě ranního společného setkání se celá škola schází také na školním fóru, které probíhá jednou za týden a trvá celou hodinu.

Přestože Přírodní škola realizuje výuku podle RVP, podařilo se pedagogickému týmu vytvořit takový harmonogram, že každou středu se žáci učí projektovou metodou. Projekty jsou organizovány jak na škole, tak mimo ni. Témata jsou různá, děti pracují ve skupinách, s multimediálními technologiemi či myšlenkovou mapou a na závěr prezentují spolužákům závěry svého výzkumu. Raritou mezi ostatními středními školami je časová dotace na výuku mimo třídu. Z celého počtu dní školního roku (cca 200) stráví studenti šedesát z nich mimo lavice. „Největší přínos vidím v práci ve věkově smíšených skupinách. Ty děti se rozdělí napříč ročníky, což je jako hodně klíčový… ještě větší důraz je pak kladen na samosprávu, v tom smyslu, že ty děti opravdu chystají velké části  programu, což ve výuce samozřejmě ne vždycky jde,“ doplňuje Tichý.

Kromě výjezdů kratších tu na závěr každého školního roku pořádají čtyřtýdenní souvislý výjezd mimo školu. Tato expedice je velkým projektem, na němž se studenti mimo jiné účastní výzkumu, ze kterého pak prezentují výsledky, a to jak ústně, tak písemně v brožuře, kterou škola vydává. Mnohdy se články objeví i v místním tisku nebo v odborném periodiku. Nejedná se pouze o výzkum z oblasti přírodních věd, nýbrž i o výzkumy z oblasti humanitní, při němž si studenti osvojí základy oral history. Student je zaměstnán nejen výukou, podílí se jak na přípravě velké části programu, tak na jeho organizaci. Je třeba se o sebe postarat: připravit oběd, večeři a pak si společně u ohně zreflektovat den a zazpívat si. Zajímavý je motivační prvek celé expedice. Škola totiž funguje na systému tzv. podmínek (obdoba zápočtů na vysoké škole), které jsou stanoveny pro každý předmět a student je musí splnit pro další postup. Jedná se o závěry projektů, výzkumu nebo třeba i klasické znalostní testy. V případě, že student nesplní určitý počet podmínek, nesmí se účastnit společné expedice na konci roku a zůstává ve škole zaměstnán individuální výukou. Většina žáku si tak pobyt s celou školou v přírodě nechce nechat ujít a po celý rok má na paměti výsledky svého studia. Předností výuky i společné práce na expedici a vlastně i všech výjezdů mimo školu je práce ve věkově smíšených skupinách.

Studium na školách s alternativní výukou však není pro každého. Pro nástup na každou z výše jmenovaných škol je třeba v úvodu absolvovat vstupní pohovor, kde je prověřována žákova motivace a předpoklady, je přihlíženo též k jeho osobnostním rysům. Studium na takových školách mnohdy znamená větší zapojení studenta do chodu školy, i větší psychickou zátěž, mnohdy se žáci vracejí domů až v pozdních odpoledních hodinách. Naučí se však aktivnímu přístupu, zodpovědnosti za své vzdělávání i činy a vytvoří si pozitivní vztah k místu, kde stráví velkou část svého dospívání.

  

Literatura:

Kratochvílová, J. (2016). Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita.

Průcha, J. (2012). Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál.

Tichý, F. (2017). Výchova jako dobrodružství: to se v té Přírodní škole učíte na stromech?. Semily: Geum.

Zelinková, O. (1997). Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Praha: Portál.

 O autorovi:

 Bc. Miroslav Jurčík

email: vysko.com@gmail.com

 Miroslav Jurčík je studentem posledního ročníku magisterského studia Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Pro výzkum ke své diplomovou práci se rozhodl podrobněji zkoumat alternativní metody výuky uplatňované na středních školách v České republice. Zabývá se projektovou výukou, využíváním multimédií ve výuce a respektujícímu postoji k žákům.

Více článků

Přehled všech článků