V akademickém roce 2021/2022 jsme na půdě brněnské pedagogické fakulty v rámci projektu Otevřená výzva, kterou organizuje Otevřeno ve spolupráci s nadačním fondem Abakus, otevřeli nový předmět Učíme (se) v kruhu. Tento kurz mohou na podzim navštěvovat všichni studenti univerzity, na jaře je pak nabízen zejména studentům učitelských oborů v rámci pedagogicko-psychologického modulu. Obsah i forma předmětu vychází z principů praxe poradních kruhů (více viz Komenský 144/3), které jsou úspěšně implementovány do školního prostředí v USA, Izraeli, ale třeba i v Portugalsku. Zajímalo nás, jak v zahraničí vypadá vyučování „v kruhu“, jak děti reagují, když nesedí v lavicích za sebou, a jak užitečná je kruhová praxe pro pedagogy.
Jako nejschůdnější varianta návštěvy v terénu se jevila cesta do Portugalska v rámci mezinárodní mobility Erasmus+. V květnu 2022 jsme využili možnost pobývat týden v Lisabonu a stínovat pracovníky nevládní organizace Florescer – Associação de Educação Global.[1] V ní se angažují odborníci z nejrůznějších oblastí – pedagogika, řízení vzdělávání, management, sociologie, komunikace, informační technologie životního prostředí, psychoterapie i umění. Od projektu vlastní komunitní školy se jejich zájem postupně posunul k inovacím v hlavním vzdělávacím proudu a ke změně vzdělávací politiky. Angažují se v celostátních i mezinárodních projektech. Naší hlavní průvodkyní a tutorkou byla Maria Teresa Mendes, jedna ze zakladatelek organizace, která nám v průběhu našeho pobytu přiblížila detaily zavádění poradních kruhů do škol.
Sdružení realizuje od školního roku 2018/2019 projekt Aprender em Circulo (Učení v kruhu) v obci Oeiras v lisabonské metropolitní oblasti. Ve škole Escola EB2, 3S Aquilino Ribeiro, kterou jsme navštívili, pracuje Florescer na systémové transformaci školních aktivit s participativními strategiemi a učením v kruhu ve třídě i mimo ni. Během našeho pobytu jsme pozorovali každodenní školní režim dětí, které žijí v sociálně vyloučených oblastech, v obtížných rodinných podmínkách a dětí z etnických menšin. Byli jsme svědky zavádění inovace, která posiluje celou školní komunitu prostřednictvím kontinuální podpory.
Florescer podporuje tým učitelů a dětí v rozvoji autonomního a projektového učení prostřednictvím pedagogických her, workshopů zaměřených na emoce, rytmických cvičení v kruhu (zde vychází z waldorfské pedagogiky), poradních kruhů a rozhodování žáků prostřednictvím sociokracie.[2] Projektový tým rozvíjí akreditované a kontextové vzdělávání pro učitele, školení asistentů (kteří vedle asistence během vyučování mají na starosti dohled o přestávkách), školení a akce mladých lídrů pro mír (zaměřené na osvojení si postupu mediace konfliktů), tutoring a koučování učitelů (individuální i skupinové). Projekt je koncipován na základě studií, které prokazují sociálně-emocionální a akademické přínosy kruhové práce: méně případů vyloučení či dočasného vyloučení, méně disciplinárních opatření, mezilidských konfliktů a případů šikany, lepší studijní výsledky, bezpečnější, šťastnější a inkluzivnější školní prostředí, větší nasazení a spokojenost studentů ve škole, větší spravedlnost při uplatňování školní kázně, posílení vývojových aktiv (Enhanced Development Assets Ⓡ, Search Institute).
První den naší návštěvy začínáme na druhém stupni základní školy, která sdílí areál s učilištěm. Při vstupu nás zaujala architektura školy. Společný dvůr se zastřešenou centrální částí, kde žáci tráví přestávky chráněni před deštěm i silným sluncem, obklopuje sedm samostatných dvoupodlažních budov. V každé je jen několik tříd, v jedné je i sborovna, jinde knihovna nebo kantýna, kam chodí učitelé na kávu a žáci na svačinu. Oproti obrovským budovám našich velkých škol, kde jsou třídy jedna vedle druhé, působí společné prostory mnohem klidněji a útulněji. Procházíme přes dvůr do třídy, kde bude se skupinou žáků šesté třídy pracovat jeden učitel školy společně s pracovníky Floresceru. Sedíme v kruhu a žáci jeden po druhém sdílí, jak se právě cítí, jak se kdo má. Zajímá je také, kdo jsme my, odkud jsme, jaké je u nás oblíbené jídlo a jak dlouho jsme cestovaly. Pak se žáci seznamují s prací, kterou by měli během dopoledne zvládnout. Jde o úkoly z matematiky a portugalštiny, sami si určují, kdy na nich chtějí pracovat. K dispozici mají i stolní hry a další možnosti aktivního odpočinku. Brzy je jasné, že kruhová praxe je dětem dobře známá a nemají problém se zapojit, nikdo však není povinen mluvit, když nechce, úvod společně stráveného času je založený na dobrovolnosti. Na otázku, co na sdílení v kruhu říkají, žákyně a žáci odpovídají: „Děláme kruh, když chceme vyřešit konflikt… Ráda hraji hry… Mám kruh ráda, protože nám pomáhá spolu mluvit a být v klidu.“
Další den máme možnost vidět, jak vypadá zahájení školního dne kruhovými aktivitami na prvním stupni. Míříme na okraj sídliště, do jiné školní budovy, která sousedí s mateřskou školou. Pedagogové z Floresceru se potkávají před školou a po krátkém rozhovoru míří každý z nich za jednotlivými učiteli a jejich třídami. Den děti zahajují venku, v kruhu se střídá série aktivit: začínají soustředěním na vlastní dech a vjemy, které jim zprostředkovávají jejich smysly. Následuje rytmická hra, které vedle pocitu sounáležitosti, rozvíjí koordinaci, pravolevou orientaci a motoriku. Kruhová práce končí písní, krátkou relaxací za doprovodu hudby nebo sdílením, jak se mají. Ti nejmenší si dávají před odpovědí na otázku „Jak se dnes mám?“ dlaň před obličej, aby odpověď uviděli „v zrcadle“ a slovo pak tlesknutím předávají sousedovi po levici.
Žáci v rámci projektu absolvují další aktivity zaměřené na rozvoj emoční inteligence, kooperaci i autonomii a mediaci konfliktů. Společně s druháky jsme například psali iniciálu svého křestního jména a hledali, jakou máme vlastnost, která začíná na stejné písmeno. Starší děti společně s třídní učitelkou s využitím postupů sociokracie plánovaly Den mořeplavců. Dospěly ke společnému závěru, že využijí princip hry „honba za pokladem“ a vymýšlely, jaké typy úkolů by ve hře mohly být.
Během rozhovoru s ředitelkou školy Isabel Marques jsme více pronikly do podstaty spolupráce mezi školou a organizací Florescer. Navštívená škola je součástí sdružení škol Agrupamento de Escolas Aquilino Ribeiro, které zahrnuje několik menších mateřských a základních škol i navazující učiliště až do dvanáctého ročníku, kdy žáci obvykle dosahují věku osmnácti let, a dokončují tak povinnou školní docházku. Profesní příprava začíná v Portugalsku od deváté třídy. Celkem pod Agrupamento de Escolas Aquilino Ribeiro spadá asi 1500 žáků, 150 učitelů a 50 asistentů. Škola se nachází v oblasti TEIP (tzn. vzdělávací území s prioritní intervencí) ve vyloučené lokalitě Bairro dos Navegadores. Mnoho dětí, které školu navštěvují, žije v nepodnětném rodinném prostředí, mají problémy s chováním, kognitivní obtíže, nižší intelekt, což jim v souhrnu brání ve školním úspěchu. Škola je tedy místem, kde se jim od dospělých dostává potřebné pozornosti, místem, kde je naplňováno poslání vzdělání, kterým je podle slov ředitelky rozvíjet u žáků kritické myšlení a analytické uvažování. Důsledkem toho se vytváří předpoklady k tomu, aby se žáci jednou mohli stát odpovědnými občany. Program realizovaný pracovníky neziskové organizace byl iniciován samosprávou obce Oeiras a designován především pro potřeby populace se zvláštními potřebami. Vize pracovníků samosprávy týkající se vzdělávání v regionu je promyšlená a má dobrou kvalitu. Hlavní myšlenkou je podpora škol, což vysoce hodnotí všichni účastníci vzdělávacího procesu v této lokalitě. Ředitelka školského komplexu konstatuje, že formy vzdělávání jsou v Portugalsku stále velmi konzervativní a učitelé jsou zvyklí především replikovat staré zavedené způsoby. Vnímá však nutnost soustředit se, jak se učí žáci, kteří potřebují efektivní nástroje k tomu, aby se mohli učit samostatně, a tím se zdokonalovat a růst. „V systému konzervativního vzdělávání některé děti ztrácíme, protože nejsou schopny následovat hlavní proud, potřebují jiné cesty, jak podpořit vlastní talenty,“ říká ředitelka. V tomto kontextu je pak kruhová praxe a další vzdělávací inovace, které přináší Florescer na půdu školy, velmi smysluplná. Žáci jsou schopni naplňovat svůj potenciál a školní prostředí má inkluzivní charakter.
Nesmíme však zapomenout na učitele, kteří mnohdy v takovém prostředí vystupují ze své komfortní zóny a mění vlastní představy a zvyklosti. Změna jejich přístupu trvá dlouho, někteří učitelé jsou velmi rezistentní, ale vedení školy pozoruje, že jiní už zařazují nové prvky do výuky. „Doufám, že za několik let uvidíme změnu, která přesvědčí i ty konzervativnější kolegy. Hodně si slibujeme od žáků, kteří jsou zapojeni do programu od první třídy a po prázdninách nastoupí na druhý stupeň. Jsou velmi zdatní, jsou zvyklí pracovat jinak, jsou samostatní. Mají dobré známky a my doufáme, že to není jen pro známky samotné, ale že je to díky jejich chuti se vzdělávat,“ dodává Isabel Marques. Spolupráci lektorů sdružení Florescer s pedagogy školy jsme měly během našeho pobytu možnost sledovat v různých okamžicích – během práce se třídami, při neformálním společném obědě, na který chodí jednou týdně do restaurace, nebo při workshopu kruhové praxe, kterého jsme se zúčastnily.
Zajímalo nás, jestli jsou do projektu nějak zapojeni i rodiče žáků a místní komunita. Původně ve sdružení Florescer zamýšleli zařadit i aktivity pro rodiče, ale samospráva je neschválila. Jejím záměrem bylo, aby byl projekt zaměřený zejména na podporu žáků a učitelů. V rámci projektu absolvují učitelé 25 hodin vzdělávání, sami si skládají jeho náplň z nabízených modulů. Měli tak například možnost absolvovat seminář s prof. José Franciscem Pacheco, zakladatelem školy Escola da Ponte, postavené na základech demokratického učení.
Vedle toho má část z nich možnost využít nabídku individuálního koučinku a mentoringu. Tuto podporu pedagogům vnímáme jako klíčovou, protože projekt po nich jenom něco nechce, což je v tomto případě změna přístupu k dětem a změna vlastních pracovních postupů, ale také jim něco nabízí v podobě metodické podpory a prostoru pro osobní růst a obnovu psychických sil.
Studijní cesta do Portugalska splnila svůj účel. Ověřily jsme si, že poradní kruhy jako inovace ve vzdělávání mají své místo ve všech stupních vzdělávacího systému. Pokud lze podporu najít i u zřizovatelů škol, máme možnost podpořit potenciál každého dítěte v jeho maximu. Poradní kruhy mohou být střípkem doplňujícím mozaiku komplexních intervenčních opatření, která napomáhají úspěšně realizovat myšlenku inkluzivního vzdělávání v praxi v Portugalsku, v České republice, kdekoliv na světě.
Vystudovala estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a dvouletý kurz Kreativní pedagogika – pedagogická kondice na Divadelní akademii múzických umění. Pracovala jako muzejní pedagožka v Muzeu romské kultury a lektorka dramatické výchovy ve Středisku volného času Lužánky. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity učí dramatickou výchovu studenty učitelství estetické výchovy a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity nově též předmět Učíme (se) v kruhu.
Kontakt: 14298@mail.muni.cz
Působí jako odborná asistentka na Katedře sociální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabývá se vzděláváním dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, zavedením profese sociálního pedagoga do škol a problematikou diverzity ve školách. Je realizátorkou několika komunitních projektů a členkou Poradního orgánu statutárního města Brna pro otázky integrace cizinců.
[1] https://florescer.pt/
[2] Model rozhodování – v širším významu způsob mezilidské spolupráce a komunikace – kdy dosažení společného cíle je podmíněno respektováním potřeb a názorů jednotlivců. Vychází z principu rovnosti, základní jednotkou společenství a místem rozhodování je kruh, kde žádný hlas nesmí být opomenut. U zrodu současné podoby sociokracie stál nizozemský inženýr Gerard Endenburg (1933), který vycházel z vlastní formativní zkušenosti. Jako dítě navštěvoval školu Werkplaats Kindergemeenschap založenou reformními kvakery Keesem Boekem a jeho ženou Betty Cadburyovou, kde byli žáci zapojování do rozhodování na základě konsenzu.
Ve Slavonicích se mezi 15. a 18. srpnem konal již druhý ročník Letní školy kritické pedagogiky, která vychází z projektu Futuropolis, na kterém se podílí organizace NaZemi a Institut úzkosti. Cílem projektu je, jak stojí na jeho webových stránkách, „zkoumat, jak lze dělat transformativní vzdělávání, tedy takové, které vede k proměně jednotlivce, kolektivů i společnosti.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)
Je středa a blíží se šestnáctá hodina. V jedné brněnské škole se začínají scházet děti, které navštěvují volnočasový kroužek Prímák. Skupina je to poměrně různorodá, většinu tvoří děti mladšího školního věku, ale jsou tu i dva předškoláci. Nic neobvyklého, dalo by se říci, avšak „prímáci“ neobvyklí jsou. Jde totiž o děti, které se ve svém volném čase cíleně učí zvládat svou hyperaktivitu, korigovat psychický i tělesný neklid a pracovat s vlastními emočními výkyvy, které mohou být velmi vyčerpávající pro ně i pro jejich okolí.
(Vyšlo v časopise Komenský 147/4)