Školní výuka se v posledním roce stala poměrně jednotvárnou kvůli životu v nouzovém stavu a přechodu školního vyučování do režimu online výuky, která je čas od času ozvláštněna rotačním systémem. Ten spočívá ve střídavém režimu kontaktní výuky ve škole a distanční výuky v domácím prostředí. Zdálo by se, že v tomto specifickém režimu školní výuky snad ani nelze realizovat smysluplnou projektovou výuku, na kterou si žáci řady českých škol už zvykli. V následující reportáži vám však jedno takové svědectví o odvaze lektorů, učitelů, studentů Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a žáků základních i středních škol v Jihomoravském kraji přinášíme.
Školní žákovské miniprojekty, o kterých zde referujeme, jsou realizovány díky projektu Pomáháme spolu mimo školu[1].
Se začátkem školního roku 2020/21 se v několika jihomoravských školách začaly utvářet týmy aktivních žáků a studentů, které zaujala nabídka změnit okolí své školy a vyzkoušet si realizovat vlastní projekt s reálným dopadem na pozitivní změnu veřejného prostoru. V prosinci 2020 proběhlo další setkání učitelů čtyř středních[2] a pěti základních škol[3] zapojených do projektu, který je realizován v programu Active Citizens Fund[4], a protože už byla aktivována protiepidemická opatření, tak jsme se sešli virtuálně v prostředí MS Teams (obrázek 1).
Obrázek 1. Virtuální schůzka s učiteli, lektory a projektovým týmem Pomáháme spolu mimo školu.
Projekt nabízí jedinečnou mezioborovou spolupráci zapojených učitelů, lektorů a expertů organizace Rezekvítek, z. s., Nadace Veronica a Veřejné zeleně města Brna, ale i studentů učitelství Pedagogické fakulty MU a zástupců z Katedry pedagogiky Pedagogické fakulty MU. Tito lidé vytváří podmínky pro účast žáků a studentů na projektu, jsou jejich průvodci celým procesem plánování, realizace a vyhodnocování konkrétních žákovských miniprojektů.
Spolupráce s lektory v oblasti environmentálního vzdělávání, fundraisingu a projektového vyučování přináší smysluplné vzdělávání pro žáky a mezioborovou spolupráci pedagogům. Metoda projektové výuky, která je učiteli provázejícími školní akční týmy zvolena, umožňuje žákům osvojovat si mezipředmětové souvislosti, získávat praktické dovednosti uplatnitelné v každodenním životě a posilovat pozitivní občanské postoje umožňující žákům a studentům aktivní občanskou angažovanost v demokratické společnosti.
Propojení učitelů a studentů učitelství[5] při facilitaci projektů v akčních školních skupinách vede k mezigeneračnímu učení v rámci profese a k posilování inovativního přístupu k výuce už od pregraduálního studia přímo v praxi, ve školním terénu, se kterým se studenti prostřednictvím tohoto projektu seznamují.
Realizace projektů se řídí předem stanovenými kroky, se kterými byli všichni seznámeni, stejně tak s kritérii výběru finálního projektu z podaných návrhů projektu, které procházejí veřejným hlasováním. Toto hlasování může probíhat jak na úrovni školy, tak místní komunity (městské části nebo obce, kde se škola nachází), s pomocí různých nástrojů ‒ v současnosti ovšem převládají online platformy (webové stránky školy, sociální sítě, informační systém školy). Po realizaci akčních kroků projektu bude přicházet vyhodnocení a prezentace na konferenci školních miniprojektů v závěru školního roku.
Jaké kroky zatím žáci/studenti a jejich učitelé a asistující studenti PedF MU v projektu podnikli?
Vedle ustanovení akční žákovské/studentské skupinky na každé zapojené škole a nastavení si pravidel pro její spolupráci také každý žák/student vyplnil myšlenkovou mapu, kde popisoval, s čím do projektu vstupuje (obrázek 2.) jak na úrovni dovedností a znalostí sebe sama, tak popisu očekávání od ostatních členů skupiny, včetně monitoringu motivace, počátečního zájmu žáka. Žák si tak vytváří základní podklad pro sebehodnocení přínosů školního miniprojektu v rozvoji žákovských klíčových kompetencí ustanovených školními vzdělávacími programy zapojených škol.
Obrázek 2. Ukázka vstupní myšlenkové mapy žáka, zpracovaná s cílem kontinuálního monitorování očekávání žáků a rozvoje jejich kompetencí při práci na projektu.
Školní žákovské miniprojekty jsou standardní součástí školní výuky, je tedy nezbytné vyhodnocovat, co se jejich realizací žáci učí, jaké dovednosti získávají a rozvíjejí, jaké postoje si osvojují. Učitelé díky prvotnímu screeningu sebehodnocení žáků (jak vidí své silné a slabé stránky) získávají cenné zdroje informací pro formativní hodnocení žáků. Identifikování očekávání pomáhá v nastavení pravidel spolupráce a rovněž při řešení možných konfliktů nebo nedorozumění v týmu.
V podzimním období zvládly týmy několik online setkání s cílem shromáždit nápady pro změnu veřejného prostředí v blízkosti jejich školy, pojmenovat jejich přednosti a limity (obrázek 3), prohlídku okolí své školy (obrázek 4) a zpracování vizualizací míst, vytipovaných pro změnu (obrázek 5).
Obrázek 3. Virtuální mítink studentů s lektorkou z Rezekvítku.
Obrázek 4. Školní minitým ZŠ Želešice na prohlídce okolí školy.
Obrázek 5. Prohlídka okolí školy žáky a dokumentování aktuálního stavu vybrané lokality pro změnu.
Akční týmy již připravily vizualizace (obrázek 6), které jsou podkladem pro hlasování. Bude následovat výběr jednoho stěžejního záměru, který bude ve druhém pololetí školního roku realizován s využitím rozpočtu patnáct tisíc korun pro každý zapojený školní tým.
Obrázek 6. Návrhy vizualizací pro hlasování, vytvořené studenty EKO gymnázia Brno.
Studenti připravující se na profesi učitele působí v projektu jako asistenti pedagoga, konzultují jednotlivé projektové kroky s žáky/studenty, podporují je při zvládání jednotlivých kroků projektu přímo ve školách nebo při online setkáních, společně s učitelem plánují a vyhodnocují postupy žáků/studentů. O průběhu svých aktivit v projektu se podělili při skupinových reflexích praxe na fakultním online setkání a při poskytnutí písemné zpětné vazby. Několika úryvky přispíváme níže.
Student Karel shrnuje své dosavadní působení ve škole následně: „Studenti ze školy EDUCAnet přicházeli se zajímavými návrhy. Od hmyzích hotelů přes čištění řek Svitavy či Leskavy až po úklid parku, jež se nachází v okolí školy, a následnou instalaci odpadkových košů v areálu školy. Žáci se do projektu pustili se zanícením a díky dobře organizované skupinové práci dokázali velmi zdatně každý z návrhů na projekt prezentovat a uvést v nejlepším světle s promyšleným plánem na provedení, a to včetně rozpočtu.”
Na Základní škole Horníkova si zase studentka Markéta všímala toho, že „Pro žáky jde o příležitost vyzkoušet si něco nového. Značně se v průběhu podzimu měnila jejich představa, v čem projekt bude spočívat. Zpočátku chtěli někde vysázet stromy nebo jinou zeleň. Pan učitel je ale motivoval k tomu, aby se snažili vymyslet i něco jiného, neotřelého. Žáky nakonec nejvíce zaujalo zkrášlení okolí školy pomocí barev a vyzdobení nevzhledných budov. Svou roli možná hrál i čistě dívčí tým, který se zde sešel. Přistupují k projektu pilně a nebojí se hledat nové výzvy, aktuálně třeba jako získat sponzory a zvýšit tak dostupný rozpočet.”
Kamila, působící na základní škole v Chrlicích, popisuje nesnáze s komunikací v začátcích projektu, kdy se rozjížděla školní výuka po postcovidových letních prázdninách a záhy byla přerušena opětovným uzavřením škol a nahrazena distanční výukou žáků. „S žáky a panem učitelem jsme se viděli a slyšeli sice jen online, ale to ničemu nebránilo. Žáci vyšli aktivně hledat věci, které by se v jejich okolí daly zlepšit nebo změnit. Sešlo se tedy mnoho nápadů, které jsem po domluvě s provázejícím panem učitelem a žáky zpracovala do prezentace, a oni poté vybrali tři nejlepší, se kterými budou pracovat dál. Žáci také zpracovávali myšlenkové mapy, tady už se ukázaly některé zádrhely, jako bylo například nedodržení termínu odevzdání, ale i to se nakonec vyřešilo. Pan učitel děti krásně projektem provází a je vidět, že je všechna práce na nich, pokud si ovšem žáci neví rady, ví, že se můžou na pana učitele nebo na mě obrátit.”
Jaké projektové kroky čekají akční školní minitými a jejich pedagogy?
Po výběru jednoho odhlasovaného návrhu se pustí do jeho realizace. Vybraný návrh projde konzultací s projektovým týmem Pomáháme spolu mimo školu i připomínkováním od lektorů partnerských organizací. Věříme, že se tedy jarní měsíce ponesou v duchu akčních změn ve veřejném prostoru zapojených škol, a ať už to bude zkrášlování betonových zdí lemujících kontejnerová stání, výsadba zeleně na zastávkách městské hromadné dopravy, nebo renovace tzv. Psí louky, tak všechny realizované projekty budou mít své místo v programu závěrečné konference. Tam se všichni zapojení žáci/studenti potkají a budou prezentovat úspěchy i nesnáze v cestě za lepším okolím svých škol. Budou mít příležitost pojmenovat benefity, které díky realizaci projektu získali v podobě znalostí i přenositelných dovedností, stejně tak stinné stránky realizace jejich vlastních projektů. Každopádně díky své iniciativě zažívají o poznání akčnější výuku než většina jejich spolužáků v tomto nemilém období distančního vzdělávání, a potvrzují tak staré známé pořekadlo, že když se chce, všechno jde.
Mgr. Lucie Škarková, Ph.D., je absolventkou Filozofické fakulty MU v Brně. Působí jako odborná asistentka na Katedře pedagogiky Pedagogické fakulty MU. Zabývá se dalším profesním rozvojem učitelů, mentoringem ve vzdělávání a reflexí pedagogické praxe.
[1] https://www.ped.muni.cz/pedagogika/praxe/bc-praxe/projekt-pomahame-spolu/
[2] Biskupské gymnázium Brno, Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno, Střední odborná škola EDUCAnet Brno, o.p.s., a EKO gymnázium Brno o. p. s.
[3] Základní škola a mateřská škola, Brno, Jana Broskvy 3, Základní škola Mokrá-Horákov, Základní škola a Mateřská škola Želešice, Základní škola a mateřská škola, Brno, Horníkova 1, ZŠ Heuréka Brno
[4] Informace k projektu na webových stránkách organizace Rezekvítek, z. s., jsou dostupné zde: http://www.rezekvitek.cz/?idc=883
[5] Participace studentů v rámci asistentských praxí v bakalářském studiu: https://www.ped.muni.cz/pedagogika/praxe/bc-praxe/projekt-pomahame-spolu/
Ve Slavonicích se mezi 15. a 18. srpnem konal již druhý ročník Letní školy kritické pedagogiky, která vychází z projektu Futuropolis, na kterém se podílí organizace NaZemi a Institut úzkosti. Cílem projektu je, jak stojí na jeho webových stránkách, „zkoumat, jak lze dělat transformativní vzdělávání, tedy takové, které vede k proměně jednotlivce, kolektivů i společnosti.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)
Je středa a blíží se šestnáctá hodina. V jedné brněnské škole se začínají scházet děti, které navštěvují volnočasový kroužek Prímák. Skupina je to poměrně různorodá, většinu tvoří děti mladšího školního věku, ale jsou tu i dva předškoláci. Nic neobvyklého, dalo by se říci, avšak „prímáci“ neobvyklí jsou. Jde totiž o děti, které se ve svém volném čase cíleně učí zvládat svou hyperaktivitu, korigovat psychický i tělesný neklid a pracovat s vlastními emočními výkyvy, které mohou být velmi vyčerpávající pro ně i pro jejich okolí.
(Vyšlo v časopise Komenský 147/4)