Škola offline v online době

5. 11. 2021 Jitka Hálová, Naděžda Kopecká, Šárka Křivská

Pro školáky i jejich učitele je tato doba jiná. Jiná je škola, jiné je všechno, co jsme si kdy mysleli, že je naprosto běžné a normální. Jet nebo jít ráno do školy, strávit tam rozvrhem stanovený čas a pak hajdy domů, do kroužků, na tréninky, do ZUŠky, být jen tak s kamarády nebo jít třeba na hřiště. Tohle nejde. Všichni nyní trávíme doma mnoho hodin sezením u počítačů. Musíme být online. My pro žáky a žáci třeba proto, aby se mohli vidět nebo alespoň slyšet se svými spolužáky. 

Často slýcháme všude kolem sebe, jak je pro zdraví nás všech, a hlavně dětí, nebezpečné dlouhodobé vysedávání u počítačů bez možnosti aktivního pohybu. Trpí celé tělo, svaly, kosti, oči a také psychika. Naši žáci, jejich rodiče a také my jsme cítili, že to chce změnu. Začali jsme přemýšlet, co s tím, a když jsme se v podstatě náhodou začaly na toto téma bavit dvě, přidala se rychle i třetí a tak na jednom podvečerním učitelském setkání tří kolegyň vznikl nápad: Vypneme online školu, budeme mít alespoň na týden školu offline.

A pak už to šlo ráz na ráz, přece jen se už nějakou dobu známe a jaksi máme přirozeně rozdělené role. Jedna z nás je vyloženě studnicí nápadů na nejrůznější outdoorové aktivity, navíc má zkušenosti s prací s dětmi v celé šíři věků na základní škole. Další kolegyně umí najít a vymyslet zajímavé tvůrčí aktivity a i ona ví, co by se líbilo malým a co těm větším. No a třetí všechno zapisovala, hlídala, aby se žádný nápad neztratil. Tak začala vznikat Škola offline ‒ projekt pro žáky, který je měl alespoň na chvíli odvést od počítačů do přírody a umožnit jim aktivní odpočinek s úkoly, které budou plnit celý týden hlavně venku.

Nakonec se zapojili všichni žáci naší školy od 4. až po 9. ročník, a částečně i ti mladší. U nich je situace složitější, protože přece jen nechat chodit sedmileté dítě samotné v přírodě, aby s mobilem v ruce plnilo úkoly, není úplně možné. Paní učitelky těchto tříd si pro svoje svěřence práci upravily. Na druhou stranu naše děti mají do přírody blíž než žáci městských škol. V úkolech jsme braly ohled na to, že se ve svých vesnicích všichni dobře znají.

Všichni žáci měli stejné nebo podobné úkoly, se kterými se seznámili v pátek, případně v pondělí na třídnické hodině. Rodiče jsme o celém našem záměru a podrobnostech plánované akce dopředu informovali dopisem. Každý třídní učitel měl pro své žáky připravenou složku s úkoly, kterou rozeslal při třídnické hodině. Protože jsme měli i děti v karanténě, naše úkoly měly modifikaci i pro ně.

A co všechno žáky čekalo? Nebylo toho málo, naše úkoly zasahovaly do různých předmětů. Když to vezmeme podle vysvědčení, tak na prvním místě výčtu předmětů je uveden český jazyk. Žáci si po celý týden psali deník o tom, co dělali, zaznamenávali tam různá měření i další úkoly. Další v seznamu je angličtina. Vytvářely se česko-anglické fotoslovníky, do kterých se při vycházce děti fotily různé věci, které kolem sebe viděly. Na fotce musel pochopitelně být lístek s anglickým slovem, které danou věc označovalo. Pro druhý cizí jazyk jsme měli připravenou omalovánku podle čísel, ale barvy byly v němčině nebo ruštině, podle toho, jaký jazyk se děti učí. V matematice bylo úkolů více, žáci počítali kroky ke škole nebo k autobusové zastávce, pokud k nám do školy dojíždí. Potom určovali počet kroků za týden, měsíc a školní rok. A hned tam byla i fyzika: žáci určovali svou rychlost v krocích za minutu. Další matematický úkol pro starší byl určení průměru kmene významného stromu v obci ve výšce asi 1 metr nad zemí. Takto by se dalo pokračovat až třeba k tělocviku. Každý den byla rozcvička, kterou si děti zacvičily a sestavu zaznamenaly do deníku a po celý den pomocí chytrých hodinek nebo aplikace v mobilu počítaly kroky, které nachodily. Rekordmani zvládli i téměř 20 000 kroků za den.

Celá akce vysoko překonala naše očekávání. Sice bylo náročné ji připravit, ale vyplatilo se to. Když jsme v pátek viděly s kolegyněmi práce našich žáků, nevěřily jsme svým očím. Zajímavé fotky i originální výrobky doplňovaly rozmanité zápisy v denících. Překvapili nás všichni. Co všechno děti dokázaly popsat a vyjádřit! V zápisech se často opakovalo poděkování za „bezva týden“, někdy doprovázený prosbou, aby se to někdy opakovalo. Bylo více než jasné, že se nám něco povedlo!

V pondělí za týden všichni dostali k vyplnění krátkou anketu, aby zhodnotili Školu offline. Žáci vybírali nejnáročnější aktivitu a také tu, která se jim líbila nejvíc. Navrhovaly též náměty pro příští podobnou akci a psaly svoje hodnocení slovem i známkou, jako ve škole. V žádné třídě se průměrná známka nedostala nad 2,0: „Projekt byl super, chtěla bych si to vyzkoušet znovu.“ Nebo „Bylo fajn jít ven a moct spát déle než do sedmi“. A také: „Moc se mi to líbilo, škoda, že jsme nemohli přibrat také svoje kamarády.“ Podobně příznivě akci hodnotili i rodiče: „Líbí se nám, že škola experimentuje. A myslíme si, že je třeba zapojit více offline výuku do standardního týdne.“, „Děkuji, osobně jsme zcela vypnuli PC i veškerou elektroniku a na telefonu, přes rodičovský přístup, povolili jen kroky a fotky“, „Za mne se mi to líbilo, protože jsme mohli strávit více času se synem a pomáhala nám i dcera, která chodí do jiné školy.“ A ani rodiče se v průměru nedostali se svým hodnocením na známku 2,0. Co nás velmi potěšilo, bylo i to, že podle pozorování rodičů, se dětem opravdu zkrátila doba strávená u počítače, mnohem více času trávily venku. A to nám zrovna moc nepřálo počasí. Foukal poměrně silný a studený vítr a občas i trochu pršelo. Pravda, není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem, ale kritické připomínky nebereme jako kritiku, ale jako výzvu. Někteří z rodičů zvláště u mladších dětí si stěžovali na velkou časovou náročnost projektu, ale i to je pro nás podnět, abychom něco někde udělaly příště jinak.

V této jiné době jsme tedy zkusily něco jiného. Zapojili se všichni žáci a někteří nám ukázali, že i když třeba ve škole nedosahují nejlepších výsledků, umí výborně fotografovat, kreslit nebo vyrobit originální krmítko pro ptáky. Na závěr uvádíme přání, které podle nás vystihuje všeobecnou náladu: „Držím pěsti, aby děti mohly brzy do školy!“, stejně jako přání jednoho prvňáčka pro další projekt: „Sejít se s paní učitelkou.“

Mgr. Jitka Hálová

vystudovala Filozofickou fakultu MU obor český jazyk a literatura a historie. Učí na ZŠ Dolní Loučky český jazyk, dějepis a angličtinu. Kromě vyučovaných předmětů se zajímá o nejrůznější volnočasové a outdoorové aktivity a možnosti jejich zapojení do školní výuky.

Kontakt: halova@zsdolniloucky.cz

Mgr. Naděžda Kopecká

vystudovala učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů matematika a chemie na Přírodovědecké fakultě MU Brno. Učí na ZŠ Dolní Loučky matematiku, chemii, fyziku a informatiku. Ve svých hodinách se snaží aktivně vzájemně propojovat všechny předměty, které vyučuje a zároveň je provazuje s každodenní praxí.

Kontakt: kopecka@zsdolniloucky.cz

Mgr. Šárka Křivská

vystudovala na Pedagogické fakultě MU obor biologie a rodinná výchova a na Filozofické fakultě MU obor ekologická výchova. Od roku 1996 působí na ZŠ Dolní Loučky, od roku 1990 pracuje jako vedoucí BRĎO Tišnov a v posledních letech rovněž jako externí pracovník SVČ Inspiro Tišnov. Hledá způsoby, jak učit i nezábavné věci zábavně. 

Kontakt: krivska@zsdolniloucky.cz