Jak rozumět mezipředmětovému přístupu ve výuce: téma pro společenství praxe

17. 11. 2019 Lucie Škarková

Reportáž přináší pohled na společenství praxe učitelů, které participuje na projektu Eduforum[1]. Stěžejními momenty tříletého projektu byly otázky spojené s mezioborovou spoluprací a s přípravou rozvojových aktivit umožňujících mezioborovou spolupráci. A protože projekt Eduforum: Společenství praxe – platforma pro rozvoj klíčových dovedností  jde do finále, řada aktivit hromadného setkání[2] měla evaluační charakter s přesahem do budoucí spolupráce. Cílem hromadného setkání ve Valči, které se konalo již po třetí, bylo jednak vytvořit příležitost pro rozvoj profesních kompetencí učitelů, dále umožnit příležitost pro diskusi o mezipředmětovosti a reflexi mezipředmětovosti v běžné praxi učitelů na základních a středních školách, a do třetice otevřít prostor pro zhodnocení spolupráce při realizaci projektových aktivit. Hromadnému setkání ve Valči předcházela pracovní společenství praxe diskutující přínosy a limity mezioborové spolupráce. Hromadné setkání s názvem Voda (ne)voda se letos ve Valči odehrálo ve dnech 4.–6. září 2019 a bohaté nabídky aktivit využilo 186 účastníků z Jihomoravského a Jihočeského kraje, učitelé a ředitelé základních a středních škol zapojených v projektu i jejich kolegové – vysokoškolští učitelé z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Masarykovy univerzity v Brně. Příprava a realizace této akce probíhaly v duchu mezioborové spolupráce s cílem podpořit mezipředmětovost ve výuce.

Ve Valči se sešli zástupci Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, učitelé různých aprobací z celkem 60 škol Jihomoravského a Jihočeského kraje, dále zástupci neziskové organizace Rezekvítek, zabývající se ochranou přírody a ekologickou výchovou.

 

Zvolené téma Voda (ne)voda přímo vyzývá pro mezioborovou spolupráci. Společně jsme hledali, jak propojit tolik různých zájmů a tolik různých cílů. Věčná otázka pedagogů a lektorů, kteří se nebojí překračovat hranice jednotlivých oborů a v kontextu rozvoje klíčových kompetencí pro 21. století objevovat nosná témata, objasňující žákům a studentům smysl vzdělávání pro život. Na programu hromadného setkání a zajištění akce spolupracovaly desítky odborníků, šlo o inspirativní spolupráci, která přinášela názorovou rozmanitost. Tříletá spolupráce různých odborníků umožnila otestovat způsoby efektivní spolupráce i identifikovat její úskalí. Při evaluaci pak Tereza Žižková (ředitelka Rezekvítku) vyzdvihla přednosti vyvíjející se mezioborové spolupráce a podotkla, že jde o proces, který vyžaduje velké časové nasazení a  ochotu vykročit z vlastní komfortní zóny a chtít se učit nové přístupy k učení druhých.

 

Hromadné setkání bylo zahájeno úvodním slovem hlavní řešitelky projektu doc. Hany Svatoňové a partnerů projektu – promluvil zde dr. Lukáš Rokos z Jihočeské univerzity a Ing. Tereza Žižková, ředitelka Rezekvítku. Následovala motivační přednáška režiséra dokumentu Planeta Česko, Mariána Poláka o tom, jak se točí přírodovědný film, s následným promítáním.

 

Organizátoři vsadili na rozmanitost vzdělávacích formátů, vedle diskusí a tematických seminářů se v programu vyskytly exkurze (např. do Dalešického pivovaru, Dalešické přečerpávací elektrárny a do Dukovanské elektrárny). Nechyběla ani ochutnávka integrované terénní výuky zaměřená na poznání přírodě blízké říční krajiny na příkladu údolí Oslavy a seznámení s krajinou v okolí vodního díla – přehrady Dalešice, kam se účastníci vypravili. Diskutována byla problematika přínosů a úskalí spojených s výstavbou přehradní nádrže, která je na této řece plánována v úseku mezi Senorady a Čučicemi. Aktivity byly spojeny nejen s přímým zážitkem vzdělávacích aktivit v přírodě pro učitele, ale účastníci si odnesli upravené didaktické materiály pro výuku žáků na základní škole.

 

Účastníci v bohatém programu přecházeli z jedné sekce do druhé, diskuse střídala seminář a v tvářích převládala spokojenost. Obavy a nejasnosti objevovaly snad jen v souvislosti s povinností vést si profesní portfolio, jemuž se při každém setkání společenství věnoval čas nejen na workshopech, ale i v rámci diskusí se supervizory či oborovými didaktiky. Zdá se, že zatímco mezioborová spolupráce vyzývá k hledání nových cest ve výuce žáků a k zlepšování profesních dovedností učitelů, dokládání kvality pedagogické práce např. formou profesních portfolií budí spíše negativní emoce a posiluje rezistenci vůči profesionalitě učitelství. Ať už je důvodem absence legislativního rámce v podobě neschváleného Kariérního řádu učitele nebo smyslu, který by vedení profesního portfolia učitelům dávalo pro jejich práci.

 

Na to, co učitelům účast na hromadném setkání přinesla, jsme se zeptali několika účastníků. Zároveň jsem se zaměřili na přenositelnost naučeného do školní praxe. Zde je několik postřehů, které mohou napovědět něco více o tom, co může být učitelům v projektech tohoto druhu užitečné.

 

 Já jsem z oboru fyzika, takže my tady sledujeme pokusy a ty já teda potom používám ve výuce. Takže to je úplně ideální stav, že si tak polovinu těch pokusů, co jsem viděl, aplikuji sám do výuky, uvádí učitel fyziky, který zároveň ocenil perfektní organizační zajištění. Podotkl, že k tomu, aby mohl pokusy realizovat, bude muset řadu jednorázových pomůcek zakoupit nebo si je vypůjčit, třeba i z katedry, kde působí odborníci, jejichž semináře absolvoval.

Vedle odborných seminářů, kde učitelé získávají nové dovednosti a znalosti, se ukázal velmi ceněný formát oborových diskusí a sdílení, jehož velkorysejší časovou dotaci by nejen oslovený fyzikář uvítal. Představuji si to tak, že si fyzikáři sedneme a ukážeme si třeba videa, která používáme, a řekneme si k tomu, co kdo jak dělá, co mu funguje.

 

Hromadné setkání ve Valči umožnilo na jednom místě propojit nejen kolegy – učitele z různých stupňů škol, ale především odborníky z jiných vzdělávacích organizací, jako např. Vida science centrum nebo Rezekvítek, který svými semináři inspiroval k mezipředmětovosti ve výuce, jak uvádí učitel zeměpisu a ředitel zapojené školy v jedné osobě: Svět není rozdělený na předměty, to říkám s oblibou děckám. Na to se mi zdá je tady ten Rezekvítek dobrý. Hezká krajina bývá daleko, tak je potřeba se s žáky rychle přesouvat, to jsem se nechal inspirovat jejich aktivitou „Pokladolovkou“ s létajícím talířem (UFO[3]), který zároveň využiji na lovení breberek z vodních zdrojů. Dají se pěkně pozorovat.

Učitelka chemie zase obdivovala výstižnost a přenositelnost prezentovaných aktivit, které hned využila ve výuce:

 Pro mě je to inspirativní těsně po návratu z Valče, pak si vezmu 1–2 věci, které uplatňuji. Například domácí čistička odpadních vod. A když jsem s dětmi probírala vodu, tak jsem pokus zařadila a moc se jim to líbilo. Je to dobře aplikovatelný do škol, bez náročného materiálu. Efekt pro děti byl velký, zkoušely si to i doma.“

Závěrem k přínosu realizovaných aktivit zmiňuje začínající středoškolský učitel další benefit své účasti: Minimálně, že člověk byl přinucený se s tou realitou konfrontovat, jako nějak zamýšlet, protože pokud je člověk v tom běhu školního roku, pokud tedy není vycvičený se zastavit a dát si zpětnou vazbu nebo teda má prostor, že mu tu zpětnou vazbu dá někdo jiný, tak se to v té rutině zaměstnání sráží na minimum nutného. Když člověk byl vystavený tomu, že se musí zastavit a přemýšlet, že dojde k nějakému setkání s kolegy, to člověka donutí se nad tím zamyslet a utřídit si myšlenky. Že se člověk dostane do jiného prostředí apod. Jsem rád, když se mohu podívat na obor nebo na oblast, která s mou odborností nesouvisí, já mám rád všeobecný přehled. Mě moc vyhovovala ta perspektiva, kterou jsem zde získával.

 

/media/3183880/05a.jpg

Obrázek 1. O tom jak se natáčí přírodovědný film mohli účastníci diskutovat s Mariánem Polákem.

Díky propracovanému programu hromadného setkání mohli účastníci v koncentrovaném čase získat řadu zkušeností s tím, jak rozumět mezipředmětovosti, jak spolupracovat na jednom tématu z různých pohledů v tandemu nebo v týmu učitelů různých aprobací. Přesto se na evaluačních setkáních dospívalo k neuspokojivému závěru ohledně zvládnutí mezipředmětové výuky a její smysluplné a plnohodnotné realizaci zejména na základní škole. Dalo by se říci, že podmínky pro realizaci mezioborové spolupráce ve školách převažují nad přínosy, co je však pozoruhodné, že účastníci diskuse vnímali účast v projektu Eduforum a otevření otázek o mezioborové spolupráci a o principech mezipředmětového přístupu ve výuce jako výzvu pro pokračování v navázané spolupráci. Popisovali potřebu osobnostně i profesně se rozvíjet a pokládat si obtížně řešitelné otázky o aplikaci naučeného v běžné školní praxi s žáky a dokázat posilovat mezipředmětové souvislosti ve výuce. To se mi zdá jako relevantní výstup korespondující s nemalými cíli, které si organizátoři hromadného setkání stanovovali. Nezbývá než si přát, aby pro další spolupráci našli účastníci projektu nejen čas a chuť, ale i dostatek finančních zdrojů.

/media/3183882/05b.jpg

Obrázek 2. Společenství praxe – evaluace projektových aktivit.

/media/3183884/05c.jpg

Obrázek 3. Odpalujeme raketu: fyzikální pokusy do výuky.

/media/3183886/05d.jpg

Obrázek 4. Oddělení chlorofylu od jiných listových barviv: inspirace do výuky přírodopisu i chemie.

/media/3183888/05e.jpg

Obrázek 5. Zpracování profesních portfolií učitelů.

 

 

/media/3184221/05.jpg

Mgr. Lucie Škarková, Ph.D.  je absolventkou Filozoficke fakulty MU v Brně. Působi jako odborna asistentka na katedře pedagogiky Pedagogicke fakulty Masarykovy univerzity. Zajímá se o další profesní rozvoj učitelů, mentoring ve vzdělavani a reflexi pedagogické praxe. V projektu Eduforum pracuje jako pedagogický supervizor a expert na evaluaci.

Kontakt: skarkova@ped.muni.cz

 

[1]   Projekt je zaměřen na vytvoření spolupráce mezi pedagogickými pracovníky na ZŠ a SŠ a oborovými didaktiky na VŠ. V průběhu realizace projektu participují dvě společenství (Didaktika přírodovědných předmětů pro učitele ZŠ a Didaktika odborných předmětů pro učitele SŠ) na plánování a realizování společných vzdělávacích aktivit. Napříč oběma společenstvími se řeší témata modulovým způsobem s důrazem na vytvoření sítě spolupráce. Moduly jsou zaměřeny na vzdělávání v oblasti pedagogiky a psychologie, oborových didaktik a mezipředmětových vazeb. O projektu Eduforum jsme referovali v časopise Komenský č. 142/2.

Registrační číslo projektu: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_011/0000659.

[2] Hromadné setkání je název několikadenní akce, kdy se každoročně setkají všichni účastníci a projektový tým Edurofum (kolem 200 účastníků) na jednom místě a vzdělávají se, diskutují, společně plánují mezioboorové aktivity a vyhodnocují jejich dopad.

[3] Motivací bylo, že všude kolem nás jsou poklady, jen to nemusí být vždy jen zlato, šperky a drahé kamení. Zadání pro žáky zní: Zkuste si svůj vlastní poklad najít. Účastníci jsou rozděleni do skupin (po 4–5), každá skupinka dostane jedno UFO (frisbí). Každý má za úkol si hodit  a na místě, kam dopadne, (přesněji řečeno pod ním), najít svůj poklad. Záleží na každém, co je pro něho tím pokladem (barevný lísteček, pěkný kvítek, klacík, živočich). Pokud žáci mohou a chtějí, tak si poklad vezmou a schovají do ruky či kapsy.  Z tohoto místa pak hází další člen týmu. Jakmile se všichni vystřídají, vytvoří kruh a představí si navzájem své poklady. Žák jednou větou zkusí popsat, z jakého důvodu zvolil věc za svůj poklad (Hra je převzatá z knihy Venduly Šimkové Krajina nápadů). http://rezekvitek.cz/?idm=12&id_zbozi=142).

.

 

Více článků

Přehled všech článků