Časopis Komenský

V didaktice přírodních věd se v poslední době hojně uplatňuje koncept tzv. badatelsky orientovaného učení (IBSE, inquiry-based science education). IBSE vychází z pedagogického konstruktivismu a spočívá v různých formách experimentování, v činnostním, objevném učení a v aplikaci principů a metod vědecké práce příslušného oboru (srov. Škoda & Doulík, 2009; Papáček, 2010). „Badatelství“ však rozhodně není jen doménou biologie, fyziky či chemie, stejně významné místo zaujímá ve společenskovědních předmětech, ačkoliv samotný pojem inquiry-based proniká do jejich didaktik jen pozvolna (Říčan, 2012; Labischová, 2014, 2015a). Žáci, resp. mladí „badatelé“ si v rámci školního vyučování postupně osvojují metody, pomocí nichž odborný historik, sociolog nebo politolog dospívají ke komplexní reflexi historické i současné společenské reality.

V dějepise se jedná především o metody analýzy a interpretace historických pramenů. Preferovány jsou takové učební aktivity, které umožňují získávat informace z různých pramenných zdrojů (písemných, ikonografických, zvukových či audiovizuálních) a kriticky analyzovat jejich obsah. Žáci se učí rozlišovat fakta od imaginární či fiktivní roviny výpovědi, identifikovat subjektivní interpretační pohled autora i případné manipulativní prvky sdělení, srovnávají obsah i formu různých pramenů vztahujících se k téže události, posuzují jejich hodnověrnost, rozpoznávají odlišné historické perspektivy a mnohdy protichůdná hlediska akcentující nebo naopak potlačující určité aspekty historické situace, rozvíjejí svou historickou empatii.

Řízené bádání se odehrává v několika úrovních dle kognitivní náročnosti  a facilitační role učitele – od bádání potvrzujícího, kdy žáci vlastní praxí ověřují předem daný postup při řešení předloženého problému, přes bádání strukturované (žáci vysvětlují studovaný jev na základě dané otázky a daného postupu), nasměrované (daná je pouze výzkumná otázka) až k bádání otevřenému, kdy již žáci samostatně formulují výzkumnou otázku, navrhují postup, realizují výzkum i shrnují dosažené výsledky a vyvozují závěry (Eastwell, 2009, cit. podle Stuchlíkové, 2010).

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2017/ ročník 141)

Vzdělávání a příprava obyvatelstva na vznik mimořádných událostí a krizových stavů odpovídá jednotlivým fázím vývoje naší společnosti. Každá doba přináší jiné bezpečnostní hrozby a škole je s různou mírou direktivnosti nařizováno vzdělávat v této problematice.

Rok 1980. Do školy chodím první rok a je mi jasná volba mého budoucího povolání.  Školní dny mají jen jednu stinnou stránku. Branná cvičení. Míra stresu, kterou zažívám při nácviku IPCHO (improvizované protichemické ochrany), je velká. A tak v tyto „volné dny bez učení“ přichází nápadně časté nevolnosti a zvýšené teploty.  Události po 26. 4. 1986 (černobylská havárie) přidávají branným cvičením na intenzitě. Gymnázium, branná výchova. Opakované sledování účinků různých nervových plynů na zástupcích psích plemen rozhoduje o tom, že právě dny s brannou výchovou vyčleňuji pro návštěvy lékaře. Rok 2000. Po absolvování pedagogické fakulty a dalšího studia stojím před svými žáky. S prvními povinnostmi nového školního roku přichází i povinnost učit o mimořádných situacích. S tím, jak neučit tuto problematiku, mám dostatek zkušeností. Nastává doba zjistit, jak na to.  Období sbíraní cenných zkušeností za katedrou. Sbírání zkušeností v zahraničí díky stipendijním programům. Seznamuji se s bezpečnostními a krizovými plány škol ve Španělsku, v Mexiku. Jsem překvapena, kolik prostoru je věnováno právě problematice mimořádných situací antropogenního původu. Objevuji spolupráci soukromých profesionálních bezpečnostních agentur a škol.   Podzim 2014 – posluchárna plná budoucích učitelů, přednáška z didaktiky.  Tragická událost ve Žďáru nad Sázavou přináší dotazy studentů. Jak postupovat v případě ozbrojeného útoku? Teroristické útoky zintenzivňují potřebu soustavného zvyšování základního bezpečnostního povědomí pro učitele a žáky.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Výzkumy zabývající se rozumově nadanými žáky jsou v současné době velmi populární a snaží se zmapovat různé vzdělávací oblasti přímo související s touto skupinou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Koho však lze považovat za rozumově nadaného žáka?

Vlastní diagnostika rozumového nadání probíhá ve školském poradenském zařízení, a to buď v pedagogicko-psychologické poradně, nebo v případě dvojí výjimečnosti (tj. nadaných dětí s handicapem) ve speciálně pedagogickém centru. Do věku 18 let je potřebný souhlas zákonných zástupců. Neexistuje jednotná metodika, jak diagnostikovat rozumově nadaného žáka. Výběr testů je v kompetenci pedagogicko-psychologické poradny a pracovníka, který testování provádí. Nejčastěji pedagogicko-psychologické poradny vycházejí z psychometrického (tradičního) přístupu, kdy je nadání vnímáno jako měřitelný potenciál jedince. Ziegler a Raul (2000) analyzovali metody identifikace rozumově nadaných žáků ve výzkumech zaměřených na nadání. Zjistili, že se v praxi nejvíce používají inteligenční testy, např. WISC-III nebo Ravenovy standardní progresivní matice, a testy schopností, např. Comprehensive test of basic skills. Kromě toho se lze v praxi setkat také se Stanford-Binetovým testem, s verzí 5. Častými doplňujícími metodami mohou být motivační dotazníky, rozhovory, posuzovací škály chování, testy kreativity a divergentního myšlení, rozbory produktů činností a pozorování. Pro účely výzkumného šetření byli vybráni jedinci, kteří byli diagnostikováni pedagogicko-psychologickou poradnou jako mimořádně rozumově nadaní žáci.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Doba osvícenství je pro rozvoj vzdělávání na našem území jedním z přelomových období v naší historii. V době vlády Marie Terezie a Josefa II. byly poprvé v zemích Koruny české položeny základy školní docházky a obecně sítě základních škol. Co ovšem těmto reformám předcházelo a jaké dopady měly na vývoj českého školství? Odpovědět na tyto otázky je cílem tohoto textu. Problematikou vzdělávací reformy, zejména vydáním Všeobecného školního řádu, se věnuji v širších souvislostech. Konkrétněji se poté zabývám jedním z cílů této reformy, kterou byla unifikace rakouského státu prostřednictvím jednotného vyučovacího jazyka. Ta totiž značným způsobem ovlivnila i vývoj českého školství.

O nutnosti zavést jasná pravidla do vzdělávání dětí přemýšlel již Jan Amos Komenský ve svém spisu Navržení krátké o obnovení škol v Království českém z roku 1632. V tomto díle píše o potřebě školy obecní, české, která má být zřízena v každém městě, městečku a vsi bez výjimky. V ní pak každý držán bude od léta šestého do léta dvanáctého (Komenský, 1958, s. 32). Úryvek dokládá, že Komenský přemýšlel o systému elementárních škol, které by navštěvovali všichni chlapci i dívky povinně od šesti do dvanácti let. Uvažoval tak v době, kdy oblast vzdělávání byla plně v rukou církve. Stát se o vzdělání a výchovu svých poddaných téměř vůbec nezajímal, systém ve vzdělávání neexistoval.

Jednalo se o dobu po bitvě na Bílé hoře, kdy se školství vlivem nastávající politické situace ocitlo ve středu zájmu rekatolizačních snah. Nekompromisní boj proti nekatolickým ideologiím se promítl i do oblasti školství. To bylo v této době v péči zejména jezuitského řádu, jehož doménou bylo – dnešní terminologií řečeno – především střední a vysoké školství. Nižší vzdělávání v této době náleželo zejména řádu piaristů, františkánů či uršulinek. Tyto řády po svém příchodu na naše území již neměly moc proniknout do lokalit, kde už měli svá sídla jezuité, a tak se dlouhou dobu orientovaly zejména na vzdělávání a výchovu dětí na venkově a v menších městech.

Hodnotit působení těchto řádů na našem území v souvislosti s elementárním školstvím v době před vydáním reforem Marie Terezie není snadné. Někteří autoři uvádějí, že školství a vzdělanost byly v českých zemích v pobělohorském období v úpadku, na venkově školy téměř zanikly a lid utužením nevolnictví ztrácel zájem o vzdělání. Dokladem může být i následující citace.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)