Dobrý učitel očima studentů Pedagogické fakulty MU

30. 7. 2019 Jana Létalová

Není to snad ani tak složité: napodobit to, co se nám líbilo u našich vlastních učitelů, a vystříhat se toho, co se nám u nich nelíbilo.                                                              

D. Pecka[2]

Jak název napovídá, cílem tohoto příspěvku je zprostředkovat čtenářům názory studentů na dobrého učitele. Učitelé se skrze ně mohou vrátit k představám o dobrém učiteli, které měli sami na začátku své profesní dráhy, reflektovat jejich vývoj a porovnat je s představami další generace učitelů.

Jistě se shodneme na tom, že osobnost učitele hraje ve výchovně-vzdělávacím procesu klíčovou roli, protože zásadním způsobem ovlivňuje jeho průběh a výsledky. V tomto dynamickém procesu nejde pouze o vybavování žáků specifickými vědomostmi a dovednostmi, ale zejména o výchovné působení, které by, v souladu s demokratickými a humanistickými ideály, mělo vycházet z úcty k dítěti, zaměřovat se na jeho individuální schopnosti a seberealizaci.

Jak zdůrazňují stoupenci tzv. osobnostního přístupu k dítěti, škola nemůže na své výchovné poslání rezignovat. Z pojetí dítěte jako neopakovatelného individua vyplývá, že učitel by měl být dítěti oporou, rádcem či průvodcem na jeho cestě k porozumění sobě samému i druhým, objevování svých vlastních možností i limitů a osvojování si žádoucích morálních postojů a hodnot. Učitel sám by tedy měl být především „vzorem“ a svými osobnostními vlastnostmi, postoji i jednáním přispívat k rozvoji všestranné a harmonické osobnosti svých žáků (Helus, 2009, s. 265).

Nároky kladené na výkon pedagogické profese z hlediska osobnostních dispozic, odborné připravenosti, didaktických schopností a jiných souvisejících požadavků jsou značné, a ne každý učitel je schopen se s nimi náležitě vypořádat.[3]

Jakými kvalitami by tedy měl disponovat dobrý učitel? Na tuto otázku odpovídalo prostřednictvím metody volného psaní 621 studentů prvního ročníku prezenčního bakalářského studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Následná obsahová analýza studentských výpovědí (esejí) umožnila identifikovat ty charakteristiky, které studenti považují u dobrého učitele za stěžejní. Níže uvedený graf podává přehled jednotlivých charakteristik dobrého učitele podle procentuálního zastoupení výskytu ve studentských pracích.

 

Obrázek 1. Charakteristika dobrého učitele dle procentuálního výskytu u studentů PdF MU.

 

Problematika dobrého učitele v minulosti byla a nadále zůstává předmětem mnoha teoretických studií i empirických výzkumů, na jejichž základě daná společnost artikuluje soubor požadovaných vlastností učitele.

V posledních dekádách přibývá pedagogických výzkumů, které reflektují téma dobrého učitele z pohledu žáků a studentů. Jejich popisem a výsledky se kromě jiných zabýval např. Průcha (2002, s. 60–61) nebo Fontana (2003, s. 363–364). Přestože skupiny dotazovaných byly tvořeny žáky a studenty různých věkových kategorií i studijních oborů, je možné na základě realizovaných výzkumů obecně konstatovat, že klíčové kategorie tvořící jádro dobrého učitele zůstávají z perspektivy respondentů dlouhodobě konstantní. Ve většině výzkumů se mění pouze pořadí jednotlivých kategorií.

Z výzkumů uváděných výše zmíněnými autory plyne, že dobrý učitel by měl být podle studentů především chápavý, přátelský, odpovědný, systematický, vynalézavý, nadšený pro svoji profesi, spravedlivý, měl by dokázat hodně naučit, udržet si ve třídě kázeň atd. Tuto skutečnost v podstatě potvrzují i výsledky námi předloženého šetření.

Následující tabulka respektuje pořadí charakteristik dobrého učitele uváděných respondenty našeho šetření a na základě kvalitativní analýzy jejich výpovědí jednotlivé charakteristiky stručně specifikuje.

 

Tabulka 1

Specifikace jednotlivých charakteristik dobrého učitele

Charakteristika dobrého učitele dle četnosti výskytu	Bližší specifikace jednotlivých kategorií na základě kvalitativní analýzy studentských prací
Autorita	Dokáže vytyčit jasná pravidla a vyžaduje jejich dodržování; autorita neznamená, že by z učitele měl jít strach; učitel si autoritu nezíská křičením nebo tresty, ale svojí osobností a přístupem k žákům i profesi.
Spravedlnost	Nepreferuje „vyvolené"; hodnotí objektivně; neponižuje žáky.
Zajímavý styl výuky	Dokáže ve svých hodinách zaujmout i ty žáky, které daný předmět nebaví. Výuka není nudná. Obohacuje výuku zajímavostmi i vlastními zkušenostmi nebo zážitky.
Individuální přístup	Chápe třídu jako celek, ale současně vnímá potřeby jednotlivců. Pomáhá těm, kteří to potřebují, vysvětluje atd.
Motivace	Dokáže nadchnout pro svůj předmět případně pro vzdělávání obecně.
Empatie	Dokáže se vcítit do situace žáka. Chápe, že žáci mají mnoho studijních povinností a jeho požadavky v rámci daného předmětu jsou přiměřené (nepovažuje svůj předmět za jediný důležitý). Zohledňuje mimořádné životní situace, ve kterých se žáci mohou ocitnout, pomáhá hledat řešení.
Trpělivost	Uvědomuje si specifičnost každého žáka. Zná slabé i silné stránky žáků. Je si vědom toho, že ne každý zvládne konkrétní předmět perfektně. V případě obtíží se zvládáním učiva má se žáky trpělivost, vysvětluje, podporuje, neodrazuje.
Odborník v oboru	Učitel může udělat chybu jako každý jiný člověk, ale měl by ji dokázat uznat. Obecně by měl být odborníkem v oboru, intenzivně se o něj zajímat, sledovat nové vývojové trendy atd. Jeho zájem se pak může lépe přenést i na žáky.
Zájem o žáky	Snaží se poznat své žáky, poznat jejich silné i slabé stránky, rodinné prostředí atd.
Sebevzdělávání	Je důležité, aby učitel neustrnul a sledoval dění ve svém oboru. Kromě toho by měl být seznámen s inovativními výukovými trendy, měl by rozvíjet i své jazykové schopnosti a celkově se kultivovat.
Schopnost naučit	Nestačí být odborníkem v daném oboru, je potřeba dokázat předat své vědomosti žákům. Umět naučit. Přiměřeným způsobem zprostředkovat to podstatné, používat srozumitelný jazyk, ověřovat výsledky.
Morální vzor	Nedeklamuje, ale žije v souladu s morálními pravidly, která žákům předkládá.
Smysl pro humor	Ve vhodném okamžiku dokáže odlehčit situaci, umí si udělat srandu sám ze sebe, nezesměšňuje, jeho humor je inteligentní.
Láska k profesi	Svoje povolání bere jako poslání.
Respekt	Respektuje názory svých žáků, vytváří prostor pro diskusi.
Tolerance	Je k žákům tolerantní a empatický.
Kreativita	Dokáže vymýšlet nejrůznější aktivity pro zpestření výuky, nedrží se striktně osnov a učebnic.
Využívání moderních technologií	Ovládá a prakticky využívá moderní technologie. Výuka je tak zajímavější, pestřejší. Žáci se více naučí.
Komunikační schopnosti	Má dobré komunikační schopnosti, komunikuje se žáky, rodiči i kolegy.
Všeobecný přehled	Není jen odborníkem v oboru, ale má i všeobecné znalosti. Je schopen odpovědět na zvídavé otázky žáků, orientuje se v aktuálních sociokulurních, politických i globálních problémech.
Profesionál	Neprezentuje ve škole svoje osobní problémy; zná své kompetence.
Vychovávat	Klade důraz nejen na vzdělávání, ale i na výchovu, připravuje žáky pro praktický život ve společnosti.
Optimismus	Svoji práci dělá s radostí, je pozitivně naladěný, povzbuzuje žáky, snaží se vyzdvihovat jejich silné stránky.
Vstřícnost	Je ochotný vyslechnout, pomoci. Je otevřený ve vztahu k žákům i rodičům. Dokáže poradit, povzbudit.

 

Prvních pět charakteristik dobrého učitele uvedla ve své výpovědi více než jedna čtvrtina dotázaných. Pro přiblížení představy o tom, co si studenti představují pod danou kategorií, uvádíme ke každé z nich vybrané autentické vyjádření samotných účastníků výzkumného šetření.

 

Autorita

„Nad veškeré kladné vlastnosti a schopnosti však stavím autoritu, bez které by ani ten nejvtipnější a nejchytřejší kantor nemohl efektivně vyučovat. V odstavcích výše jsem zdůrazňovala přátelský vztah mezi vyučujícím a jeho žáky, přesto má mít tento vztah jasná pravidla. Autorita však není něco, co si lze vynutit výhružkami. Je to přirozená autorita pramenící z důvěry. Důvěru a respekt si musí zasloužit nejenom vyučující, ale i jeho žáci.“

Spravedlnost

 „Dobrý učitel by určitě měl být spravedlivý, neměl by mít žádné oblíbence, nebo naopak by neměl zesměšňovat slabší žáky. Kantor z žáků nesmí dělat podřadné osoby, protože právě tohle v nich vyvolává touhu po revoltě a vzepření se.“

Zajímavý styl výuky

 „Učitel, který dokáže zaujmout pozornost, dokáže i z nezáživné látky udělat záživnou a se žáky komunikuje, má z větší části vyhráno, protože žáci v jeho hodinách jsou ukáznění, poslouchají ho a jejich výsledky jsou lepší. Učitel je tu proto, aby nás něco naučil. Každý učitel je svým způsobem originál a využívá ve své výuce své metody. Nedá se říct, že by některá metoda byla horší než ta druhá. Nejdůležitější je, jak to vnímají žáci a co si z toho dokážou zapamatovat. I dobře podaný prostý výklad může být lepší než prezentace, která nedává smysl a žák se v ní neorientuje.“

Individuální přístup

 „Dobrý učitel by neměl s žáky či studenty za žádných okolností jednat na základě svých předsudků a dojmů, ale měl by umět správně využít a ocenit diferenciace mezi studenty. Rovněž by dobrý učitel neměl žáky či studenty ponižovat, urážet nebo jakýmkoli jiným způsobem šikanovat, ale měl by být každému jednotlivci oporou, na kterou se může v případě školních i mimoškolních problémů s důvěrou obrátit.“

Motivace

 „Motivací nemám na mysli násilné tlačení do činnosti, přestože se to někdy zdá jediným možným východiskem, ale udělat to tak, aby děti samotné chtěly, měly zájem a nadšení pro věc. Zájem se dozvědět víc. Snem stojícího na „druhé straně“, za katedrou, je vidět svou třídu pozornou, soustředěnou, zaujatou. Možná nereálné, ale pro dostatečně empatického, bystrého, podnikavého a snaživého člověka (snad) ne. Snaha se svou třídou pracovat, na své třídě/skupince žáků pracovat, rozvíjet a posouvat je kupředu. Vidět a sledovat jejich vývoj, posun a úspěchy zpovzdálí by mělo osobě v tomhle oboru přinášet nevídanou radost a energii.“

 

Závěrem lze konstatovat, že studenti ve svých výpovědích většinou vycházeli zejména z vlastních zkušeností. To znamená, že popisovali vlastnosti učitele, se kterým se v průběhu školní docházky setkali nebo kombinovali vlastnosti několika učitelů, k nimiž měli osobní vztah. Část studentů naopak charakterizovala dobrého učitele, aniž by se opírala o vlastní zkušenost s takovým učitelem. Někteří formulovali charakteristiky dobrého učitele na základě „antivzoru“, tedy jako opak učitele, se kterým se v průběhu školní docházky setkali. Můžeme podotknout, že popisované vlastnosti se vyskytovaly opakovaně u obou skupin.

Z analyzovaných výpovědí vyplynulo, že studenti mají o dobrém učiteli poměrně jasnou a ucelenou představu. Současně však připouštěli, že v praxi je jimi popisovaný dobrý učitel spíše „ideál“, ke kterému je možné se pouze blížit, ale nikoli ho zcela naplnit. Není však pochyb o tom, že některé kvality, které dělají z učitele dobrého učitele, jsou z perspektivy žáků a studentů nadčasové, tedy nezávislé na historické epoše či sociálně-kulturních podmínkách společnosti. Do této skupiny patří požadavek na odbornou erudici učitele či jeho spravedlivý přístup k žákům jako předpoklad pro vytváření kvalitních vztahů mezi aktéry výchovně-vzdělávacího procesu.

Stěžujeme-li si občas na skutečnost, že naše mládež není ideální, zamysleme se rovněž nad tím, zda jsou ideální její vychovatelé a učitelé. Jinými slovy, zda jsme vždy ideální my sami.

 

Literatura

 

Fontana, D. (2003). Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Praha: Portál.

 

Helus, Z. (2009). Dítě v osobnostním pojetí. Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha: Portál.

 

Husák, P. (2012). Osobnost Dominika Pecky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

 

Pecka, D. (1945). Umění stárnouti za školou. Praha: Vyšehrad.

 

Průcha, J. (2002). Učitel. Současné poznatky o profesi. Praha: Portál.

 

Urbánek, P. (2005). Vybrané problémy učitelské profese: aktuální analýza. Liberec: Technická univerzita v Liberci.

 

 

Autorka je interní doktorandkou na katedře pedagogiky PdF MU v Brně. Výzkumně se zabývá možností biofilní transformace vzdělávání z perspektivy evoluční ontologie.

 

Kontakt: 199761@mail.muni.cz

 

[1] Tento příspěvek vznikl v rámci projektu MUNI/A/1276/2016 Výzkum implementace inovovaného pedagogicko-psychologického modulu v pregraduální přípravě studentů PdF.

[2] Dominik Pecka (1895–1981) byl český katolický kněz, filozof a středoškolský pedagog. V době svého aktivního pedagogického působení se ostře vymezoval vůči tehdejšímu autoritativnímu způsobu výuky. Proslul svým pedagogickým zápalem, invenčností a individuálním přístupem ke studentům. Srov. Husák, P. (2012). Osobnost Dominika Pecky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Úvodní citát převzat z: Pecka, D. (1945). Umění stárnouti za školou. Praha: Vyšehrad.

[3] Učitel v praxi zastává i jiné než vzdělávací a výchovné funkce. Jedná se zejména o časově náročné administrativní záležitosti, komunikaci s rodiči, doprovod žáků na školní výlety a akce, dozory v prostorách školy, přípravy na vyučování, sebevzdělávání atd. Učitelé tedy vykonávají i činnosti, které zůstávají veřejnosti mnohdy skryty, ale ve svém důsledku mohou vést k nárůstu stresogenních faktorů a následné nadměrné profesní zátěži (Urbánek, 2005, s. 27–28)