Časopis Komenský

 

Článek přináší ukázku práce s verbálními a ikonickými texty v hodinách dějepisu. Starší české dějiny stále přitahují pozornost učitelů, a to nejen v souvislosti se státem podporovanými výročími. Zároveň je však inspirace pro výuku středověkých a raně novověkých dějin – vycházejících z moderních didaktických principů – poměrně málo. Text ukazuje příklady dvou výukových lekcí ‒ tematických činností navrhovaných pro jednu či dvě spojené vyučovací hodiny. Vychází z dizertační práce Hra v roli ve vyučování dějepisu. Empirická analýza vybraných aspektů (Vachková, 2015).

Cílem uvedených činností je interpretace částí textu Vita Caroli a o sto let mladších iluminací ke stejnému textu. Je předpokládána jedna třída o třiceti žácích, kteří pracují v malých i ve větších skupinách. Při práci jsou využívány didaktizované písemné a obrazové prameny[1] (Labischová & Gracová, 2009; Kratochvíl, 2004), které jsou žáky analyzovány a interpretovány při skupinové práci na principu vrstevnického učení. K analýze a k interpretaci napomáhají techniky z oblasti hraní rolí ve vyučování. Ty také umožnují aktérský pohled. Všechny navrhované činnosti jsou původně připraveny pro hodiny dějepisu na střední škole, jsou dobře využitelné pro dějepisné semináře na druhém stupni základních škol, jak se ukázalo při workshopu pro účastníky celostátního kola dějepisné olympiády žáků základních škol. Využití pro každodenní školní vyučování na druhém stupni základní školy vyžaduje ze strany učitele zjednodušení používaného slovníku a pomalejší postup při interpretaci textů i obrazového materiálu, což znamená i delší čas na realizaci.

 

 Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je v současnosti středem zájmu učitelské i rodičovské veřejnosti. Mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami patří jedinci se zdravotním postižením a mezi nimi jsou i děti s autismem a s Aspergerovým syndromem. Zájem učitelů i rodičů o vzdělávání dětí s Aspergerovým syndromem v rámci základních i středních škol v poslední době narůstá, neboť mezi nimi mohou být i děti tzv. dvojí výjimečnosti, které mají sice problémy ve výuce, přitom však mohou být nadaní, až mimořádně nadaní, často právě v matematice. Od raného věku mohou prokazovat výjimečné nadání a zároveň absenci projevů běžného dítěte. Péče pedagogických poraden a pedagogických center v současnosti přispívá k časnější diagnostice dětí s těmito syndromy, a tím také k dřívějším možnostem pomoci dětem v rámci rodiny i v rámci vzdělávání. Cílem příspěvku je upozornit na nutnost a potřebnost pochopení specifik těchto dětí, ukázat možnosti práce v matematice i to, jak využít potenciál dětí s Aspergerovým syndromem k úspěšnému vzdělávání.  

 

Současná legislativní úprava již umožňuje individuální vzdělávání (IV) na 1. i na 2. stupni ZŠ (§ 41 ŠZ), a to od 1. 9. 2016.

Na základě Vyhlášení MŠMT ČR probíhalo od roku 2007 pilotní ověřování individuálního vzdělávání žáků 2. stupně ZŠ, jehož sledováním byl pověřen Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Individuální (domácí) vzdělávání nepředstavuje ve školských systémech úplnou novinku. Jde naopak o tradiční formu vzdělávání, kterou využívaly od nepaměti hlavně bohaté rodiny. Ty svým dětem najímaly domácí učitele, kteří je připravovali pro život i pro vstup na vysokou školu. Bylo to tak i na území dnešní České republiky, a to až do období druhé světové války, kdy bylo domácí vzdělávání zakázáno a po válce pak již obnoveno nebylo.

Diskuse o tom, zda má být v České republice domácí vzdělávání zákonem povoleno, neprobíhala poprvé, o tematice se diskutovalo také na začátku tisíciletí během přípravy nového školského zákona. 

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2017/ ročník 141)

 

Definovanie nového výchovnovzdelávacieho ideálu v Poľsku sa objavilo po politickej transformácii v 90-tych rokoch 20. storočia. Jednou z jeho dôležitých hodnôt je patriotizmus, vlastenectvo. Moderná škola v reakcii na krízu súčasnej spoločnosti vyžaduje moderný prístup k vlasteneckej výchove, čo je jednou z jej úloh.

Čo je to patriotizmus? Koho môžeme označiť za patriota? Podľa Slovníka poľského jazyka (2016) je to „...človek milujúci svoju vlasť, otčinu, ochotný prinášať za ňu obete.” Slovo „patriotizmus” pochádza z gréckeho slova „patriotes” čo znamená krajan. „Patrios” – ten kto pochádza od toho istého otca, „pater” znamená otec. A tak patriot je ten, kto je emocionálne prepojený s rodákmi, krajanmi, kto sa stará o dobro a zveľaďovanie svojej vlasti, otčiny. Byť súčasťou národného spoločenstva, patriť k národu je pre človeka pri hľadaní a nachádzaní vlastnej identity mimoriadne  dôležité.

Je veľa spôsobov, ktorými môžeme prejavovať svoj patriotizmus, vďaka ktorému sa hlásime k svojej vlasti a konáme pre jej dobro. Patriot je napríklad ten, kto pozná históriu, kultúru a národné tradície. Zaujíma ho jednak budúcnosť krajiny, ale tiež jej aktuálna, súčasná prosperita a rast – zodpovedne vykonáva prácu vo svojom odbore, chápe význam a hodnotu svojej práce pre všetkých krajanov, aktívne sa podieľa na spoločenskom živote, dokáže zodpovedne posúdiť realitu, je schopný sebareflexie a reflexie, zodpovedne sa stará o svoju rodinu a k výchove svojich detí pristupuje tak, aby sa dokázali začleniť do spoločnosti a stali sa v dospelosti jej plnohodnotnými členmi.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2017/ ročník 141)