Časopis Komenský

Jak popularizovat přírodní vědy na příkladu biologie

V souvislosti s připravovaným kariérním systémem učitelů nabývá potřeba dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na intenzitě, zároveň se často zmiňuje nutnost podpory přírodovědných a technických oborů. Oba tyto aspekty byly obsaženy v projektu Popularizace vědy a výzkumu v přírodních vědách a matematice s využitím potenciálu MU (reg. číslo: CZ.1.07/2.3.00/45.0018).

Výše zmiňovaný projekt patří již k druhé generaci projektů Popularizace vědy, realizovaných v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost, do níž se Masarykova univerzita zapojila. Na jeho řešení se během března 2014 až června 2015 podílelo šest pracovišť Masarykovy univerzity (Rektorát, Ekonomicko-správní fakulta, Fakulta informatiky, Lékařská fakulta, Pedagogická fakulta a Přírodovědecká fakulta).

Úloha katedry biologie PdF MU

Hlavním cílem projektu byla podpora pozitivního vztahu vůči přírodovědným a technickým oborům. Z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity na projektu participovala katedra biologie. V souladu s hlavním cílem projektu bylo katedrou biologie navrženo osm klíčových aktivit, zaměřených na transfer zkušeností s problematikou popularizace vědy a rozšíření odborných kompetencí učitelů základních a středních škol, ať už díky praktické ukázce a práci s moderními vyučovacími prostředky, nebo výuce v terénu. Jednalo se o sedm kurzů s odbornou biologickou tematikou a o konferenci Jak popularizovat vědu. Přehled klíčových aktivit včetně stručné anotace podává tabulka 1. Některé z kurzů byly dokonce realizovány opakovaně (Praktická cvičení k učivu o sinicích a řasách, Metody práce s biologickým materiálem). Všechny z nabízených aktivit byly pro učitele základních a středních škol zdarma, přičemž tato skutečnost byla dopředu avizována i s faktem, že úspěšní účastníci získají osvědčení o absolvování kurzu a drobnou pomůcku přímo související s tématem kurzu.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)

Analýza a tvorba textu ve výuce vypravování

Problematika slohového vyučování je dlouhodobě závažným tématem didaktiky českého jazyka, přičemž úroveň slohového vyučování je ovlivňována mnoha faktory (Čechová, 1998) jako jsou základní metodická východiska, která se v důsledku procesu poznání proměňují, učebnice, tvořivost žáků i učitele, místo a pojetí slohu ve školním vzdělávacím programu atd.

Proces promyšleného vytváření jazykových projevů má několik fází: ujasnění cíle sdělení, výběr faktů, rozvržení obsahu, jazyková formulace (stylizace), pronesení nebo napsání jazykového projevu (textu). Volíme také odpovídající komunikační strategii, rozvrhneme si kompozici podle toho, jak chceme sdělit a rozvést svou hlavní myšlenku (téma). U mluvených projevů zvažujeme vedle jazykové složky i možnosti uplatnění mimojazykových prostředků. U psaných projevů pečlivě zvolíme název textu, dbáme na členění textu na odstavce, které by měly odpovídat myšlenkovému členění textu, pro přehlednost textu je obecně důležitá i grafická úprava. Vlastní tvorbu textu pak ovlivňují slohotvorní činitelé a při stylizaci textu zpravidla uplatňujeme určitý stylový postup. Stylové postupy obvykle rozlišujeme čtyři: informační, popisný, výkladový (úvahový) a vyprávěcí. Každý text by měl mít část úvodní, vlastní text a závěr, ale stavba vlastního textu se už liší podle jednotlivých stylových postupů.

Stylový postup vyprávěcí, jehož vytváření si v článku všimneme podrobněji, je založen na jazykovém podání nějakého příběhu tak, aby bylo pro čtenáře nebo posluchače poutavé. Rozsah vypravování může být nesmírně variabilní od jednoduché anekdoty až k mnohadílnému románu, avšak vždy je vyprávění založeno na vyvolání napětí u čtenáře nebo posluchače. Dobré vypravování čteme nebo posloucháme se zaujetím, se zvědavostí, jak příběh dopadne, se zájmem o osud hrdinů příběhu. Pokud by se nám čtenáře či posluchače nepodařilo upoutat, vtáhnout do děje, který s napětím sledují, ustrnuli jsme u pouhého popisu děje nebo podání zprávy, ale nevzniklo vypravování

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2015/ ročník 140)

Komunikační a slohová výchova: kdo jsem?

 Pracovní list obsahuje ukázku praktických cvičení ve výuce komunikační a slohové výchovy v 6. ročníku ZŠ. Tématem lekce je problematika OSV sebepoznání a sebepojetí. Žák si osvojuje ve výuce základní dovednosti a pojmy ze slohu a komunikace, současně se dozvídá něco o sobě. Získané poznatky a praktické zkušenosti využívá tvořivým způsobem ve vlastní práci. Dalším prvkem vstupujícím do výuky je učivo jazykové. Žák upevňuje a aplikuje vědomosti, kterým se učí porozumět v hodinách mluvnice českého jazyka. Ve výukové jednotce tak dochází k integraci učiva slohového, komunikačního a jazykového s osobnostně sociální výchovou.

Tabulka na konci lekce zobrazuje jednak činnosti, kterými žák v procesu výuky prochází, konkrétní cíle, jednak hodnocení, na jaké úrovni očekávané požadavky žák zvládl. Lekci lze rozdělit na několik částí.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2015/ ročník 140)

Co se dá naučit v Muzeu romské kultury

Učitelé, kteří své žáky chtějí seznámit s romskou historií a kulturou, často vyjadřují obavy, že budou konfrontováni s jejich postoji, či že sami nemají dostatek informací a vhodných materiálů, které by při výuce mohli využít. „Říká se, že ´cikáni jsou problémoví´ – to jsou výroky, které v jiné formě zaznívají i z archivních pramenů. (…) Fakticky se Romové ve své podstatě neliší od ostatních lidí; stejně se umí radovat ze života, nenávidět, milovat, dokážou být stejně obětaví jako sebestřední, stejně se bojí nemocí a smrti. Přesto je mezi Romy a zbytkem společnosti bariéra. Objasnění některých zdánlivě nepřekonatelných rozdílů je možné hledat v minulosti – v jejich historických osudech, nikoliv v Romech jako takových.“ (Horváthová, 2011) Návštěva muzea je jedním ze způsobů, jak žákům a studentům informace zprostředkovat.

V současné době Muzeum romské kultury v Brně nabízí a realizuje edukační programy pro všechny typy školských zařízení, jak ke stálé expozici, tak k dočasným výstavám. Ve spolupráci s odbornými pracovníky muzea i s dalšími institucemi (Památník Terezín, Živá paměť aj.) připravuje semináře a didaktické materiály pro učitele. Školy si například mohou zapůjčit výstavu Genocida Romů v době druhé světové války, která o tématu prostřednictvím dobových dokumentů a fotografií podrobně informuje, se zvláštní pozorností k dějinám Protektorátu Čechy a Morava. Žákům přibližuje životní podmínky v táborech Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu, mapuje zapojení Romů do protinacistického odboje, sleduje osud majetku Romů po jejich odsunu do koncentračních táborů. Holokaustu židů a Romů se věnuje interaktivní program pro základní a střední školy, který muzeum nabízí ve spolupráci s brněnskou pobočkou Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze. Veřejnosti je přístupná muzejní knihovna s literaturou romských autorů i s odbornými publikacemi.

Ze strany škol je největší zájem o programy spojené se stálou expozicí Příběh Romů. Scénograficky působivá výstava představuje historii Romů i jejich kulturu prostřednictvím množství exponátů a dokumentů a je dějištěm stejnojmenného programu, které muzeum nabízí v několika variantách. Obsáhlost a tematická šíře stálé expozice umožňuje zapojit návštěvu muzea do nejrůznějších vzdělávacích oblastí. V roce 2007 otevřelo Muzeum romské kultury čtvrtý sál stálé expozice věnovaný genocidě Romů za druhé světové války. Zde mohou návštěvníci nalézt informace o nacistickém postupu proti Romům, o protektorátních tzv. cikánských táborech, o vyhlazovacím koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, to vše doplněno o osobní příběhy, dobové dokumenty, fotografie a odraz holokaustu ve výtvarných dílech romských umělců. Výstava je také připomínkou osudu Romů na Slovensku a hovoří o romské účasti na protinacistickém odboji. Tento sál expozice je současně pietním místem k připomenutí všech obětí romského holokaustu. 

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2015/ ročník 140)