Časopis Komenský

 

Vzdělávání romských dětí je v posledních letech stále častěji diskutovanou otázkou. Výrazně k tomu přispělo mimo jiné také rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní versus ČR. Rozsudek z roku 2007 obvinil českou vládu z porušení zákazu diskriminace a porušení práva na vzdělání 18 romských žáků tím, že byli zařazeni do speciální školy (pro bližší informace viz rozsudek Velkého senátu, stížnost č. 57325/00, 2007, s. 4–5). Soud také označil za diskriminační zařazování romských žáků do oddělených tříd a uvedl, že ve školách, kde „tvoří romské děti nejpočetnější skupinu žáků z toho důvodu, že tyto školy sídlí v blízkosti míst obývaných převážně Romy, [...] je potřeba zajistit, aby tyto školy dokázaly svým žákům poskytovat kvalitní vzdělání“ (stížnost č. 57325/00, 2007, s. 18).

V současné době vznikají v ČR v rámci systému vzdělávání jednak školy s většinovým zastoupením romských žáků, často spádové školy zmíněné v rozsudku stížnosti č. 57325/00, jednak jsou romští žáci rozptýleni do ostatních základních škol. Mnoho učitelů se tak potýká s problémem, jak s těmito žáky pracovat, aby dosahovali v české škole požadovaných výsledků.

Cílem tohoto příspěvku je seznámit učitele s efektivní variantou práce s textem s romskými žáky a představit výsledky výzkumu zaměřeného na ověřování dovednosti práce s textem u zmíněné skupiny. V první kapitole krátce představím možnosti, jak je možné nahlížet na romského žáka z pohledu legislativy, v následujících kapitolách se pak budu věnovat samotnému výzkumu a popisu způsobu práce s romskými žáky, který se snaží respektovat jejich odlišnosti především v oblasti jazyka a slovní zásoby.