Z výzkumů vyplývá, že pro dobrý start začínajícího učitele je esenciální zvládání řízení školní třídy, tedy i zvládání řešení nekázně žáků (Vlčková et al., 2020, s. 20). Absolventi si často stěžují, že je vysokoškolská průprava v tomto směru nedostatečná. Příprava budoucích učitelů na pedagogických fakultách se na to snaží reagovat různými způsoby. Ideálním řešením je vhodné teoretické ukotvení a následná aplikace v praxi. Problém však je, že se teoretické i praktické návody, jak kázeň ve školní třídě udržet, vyskytují v nejrůznějších publikacích, v lepším případě v poznámkách ze seminářů. Stojí-li absolvent učitelství tváří v tvář situaci problematického chování žáků, mnohdy si nevybaví znalosti izolovaně osvojené v minulosti a ani zkušený učitel si v daném okamžiku nezačne listovat obsáhlými publikacemi. Proto se v polovině roku 2019 zrodila na Katedře pedagogiky pedagogické fakulty MU v Brně myšlenka na vytvoření nové didaktické pomůcky do výuky studentů učitelství. Forma měla být jednoduchá a jednoduše prakticky využitelná. Něco, po čem může učitel i student učitelství v případě potřeby jednoduše sáhnout. A tak se o téměř rok a půl později objevily na světle světa karty BEZRÁKOSKY[1].
Karty prezentují metody, které vycházejí z rešerší odborné převážně zahraniční literatury a z expertní zkušenosti tvůrců pomůcky. Sledují vývojové trendy moderní pedagogiky a opírají se o koncepce, které školy v zahraničí úspěšně aplikují již několik let. Vycházejí z principů vytváření pozitivního prostředí ve školní třídě. Čerpají z učebnic classroom managementu (Scarlett, 2015; Scrivener, 2012; Lewis, 2008), ale i nenásilné komunikace (Rosenberg, 2020), restorativní spravedlnosti[2] (Smith, Fisher & Frey, 2015) nebo respektujícího přístupu (Nováčková & Nevolová, 2020). Ambicí karet není poskytnout návod, jak budovat dobré třídní klima, nýbrž poskytnout pomocnou ruku v situacích, ve kterých si učitel neví rady nebo je nejistý v užití vhodného postupu či pochybuje o jeho efektivním dopadu na chování žáka. Nebo z různých důvodů uškodí vztahu mezi žákem a učitelem. Nevhodně řešené kázeňské problémy ve školních třídách mnohdy vedou k nespokojenosti jak učitelů, tak žáků, poškozují vzájemný vztah a nabourávají důvěru. Tomuto můžeme předcházet a práce s kartami BEZRÁKOSKY nabízí řadu možností, které následně popíšeme.
Pro verifikaci metod v lokálním prostředí vytvořil realizační tým při tvorbě pomůcky větší počet karet, než našel svou cestu do výsledného balíčku (40). V připraveném dotazníkovém šetření pak oslovil 62 provázejících učitelů z různých fakultních škol Masarykovy univerzity, kteří uváděli na škále míru využitelnosti a míru efektivity dané metody. U každé metody je tedy jasně vidět, jaký očekávat výsledek a jak často se v našem prostředí využívá. Učitelé pak svým hodnocením některé karty označili jako málo efektivní, a proto je realizační tým vyřadil.
Jak jednotlivým kartám rozumět? Sada obsahuje 32 karet popisující jednotlivé metody a jednu kartu navíc s informacemi o vzniku a popisem celé pomůcky. Každá karta má dvě strany, na přední straně vždy nalezneme název a popis dané metody spolu s ilustrací pro jednodušší orientaci. Z druhé strany se nachází dva příklady situací z praxe, jak lze metodu aplikovat. Zadní stranu doplňuje také graf, který přehledně uvádí zpracovanou zpětnou vazbu učitelů expertů na danou metodu. (viz Obrázek 2.) Lze z ní vyčíst, jak často učitel metodu používá a jak je podle něj v praxi efektivní. Pomůcka je určena primárně pro učitele na druhém stupni základních škol a studentů učitelství těchto oborů.
V praxi by měl mít učitel sadu karet stále u sebe, nejlépe v kabinetě na stole. Ze začátku je ideální karty procházet a přemýšlet nad problematickými situacemi a jejich řešením. Nešlo něco udělat jinak? V případě akutní pomoci může učitel do karet nahlédnout bezprostředně po incidentu. S postupem času si pak metody z karet osvojí natolik, že už do nich nahlédne jen zřídka.
Karty také mohou sloužit pro sdílení dobré praxe ve sborovnách škol. Učitelé mohou navzájem sdílet, jaké metody ze sady karet jsou vhodné pro určité výchovné situace. Pokud se v některých třídách projevy nekázně objevují u více učitelů naráz, mohou postupovat jednotně, podle popisu metody na kartě. Jednotný přístup k žákovi v různých předmětech pak zvyšuje pravděpodobnost kýženého výsledku. Obsah vybraných karet si můžete prohlédnout na následujících řádcích.
Karta Dohoda
Učitel vytvoří spolu s dětmi třídní dohodu. Ta obsahuje souhrn pravidel o tom, jak by se žák měl chovat a jaké jsou důsledky, pokud pravidla nedodrží. Každý žák by měl poté dohodu podepsat. Při formulaci pravidel je dobré mít na paměti následující:
V případě, že žáci vyrušují, je velmi snadné odvolat se na jimi podepsanou dohodu či na konkrétní pravidlo z dohody. Pokud je ve třídě hluk, může učitel počkat, až se žáci trochu zklidní a pak poprosit nejhlučnějšího žáka, aby zopakoval pravidlo, na kterém se společně dohodli (viz 1. Mluví pouze jeden člověk ve skupině.)
Pokud žáci neposlouchají výklad a vyrušují, může jim učitel dát najevo, že on taky dodržuje pravidla, na kterých se dohodli. „V dohodě máme napsané, že se budeme vzájemně poslouchat a nebudeme mluvit jeden přes druhého. To platí ve všech případech, já se k vám taky neotočím zády a nemluvím s někým jiným, když za mnou přijdete do kabinetu.”
Karta Restorativní dotazy
Jeden z klasických způsobů, jak řešit nějaký kázeňský problém s žákem/žáky. Podstatou je, aby si žák sám došel k tomu, co dělal špatně a jak by se tomu mohl příště vyvarovat. Po hodině si ho zavoláme a ptáme se ho na různé otázky ohledně jeho chování. Je možné, že při prvních pokusech o zavedení této techniky žáci nebudou spolupracovat. Tato technika předpokládá určitou žákovu zkušenost s restorativními dotazy. Může se stát, že v počátcích používání metody bude žák reagovat zcela odlišně, než je popsáno v příkladu. Nenechte se však odradit, pokud s ní právě začínáte.
Příklad aplikace:
Učitel: „Proč jsem si Tě tu nechal?“ Žák: „Protože jsem vyrušoval.“ Učitel: „Jak jsi se cítil, když jsi vyrušoval?“ Žák: „Nudil jsem se.“ Učitel: „Co jsi si v tu dobu myslel?“ Žák: „Asi nic.“ Učitel: „Koho tvé chování ovlivnilo?“ Žák: „Asi ostatní, protože nemohli dávat pozor.“ Učitel: „Co si o tom myslíš teď?“ Žák: „Že bych to neměl dělat.“ Učitel: „Jak se teď cítíš?“ Žák: „Nechci už vyrušovat.“ Učitel: „Co potřebuješ k tomu, aby se to už neopakovalo?“ Žák: „Potřeboval bych se jít projít.”
Karta Pozorování, pocit, potřeba, prosba
Tato kartička se zaměřuje na několik způsobů využití principu já-sdělení, které slouží k popisu situace, pocitů a potřeb. Je to způsob, jak dát žákům najevo, že něco není v pořádku, aniž by je učitel obviňoval, hodnotil či nějak konfrontoval. Při zpozorování nevhodného chování postupuje učitel následovně: Popíše situaci, na kterou chce upozornit, a sdělí pocity, jaké v něm vyvolala. Dále vysvětlí, co by potřeboval, aby se pro něj situace zlepšila nebo jaký je dopad této situace na jeho náladu a chování. Na závěr by měl přijít s řešením a poprosit žáky, aby se snažili situaci vyřešit s ním.
Příklad aplikace:
„Když je tady takový hluk [pozorování], jsem z toho unavená a dělám si starosti [pocit], že nestihneme probrat všechno, co máme. Zabere mi víc času vás něco naučit, musím s vámi stále opakovat už probíranou látku a potřebuji, abychom se posunuli k něčemu dalšímu [potřeba]. Mohli byste se prosím zkusit soustředit do konce hodiny [prosba]?“ nebo „Když koukám na tvé školní výsledky za tento měsíc [pozorování], jsem znepokojený [pocit] a přál bych si, aby sis vedl lépe. Mohl bys mi prosím říct, jak to vidíš ty [prosba]?“
Pokud se při učitelově výkladu baví skupina žáků a učitel napomene pouze jednoho nebo dva, kterých si zrovna všimne, žáci se mohou ohradit, že celou dobu byli potichu a mluvil někdo jiný. Učitel by měl dát najevo, že mu nejde o to napomínat nebo trestat někoho konkrétního, ale jde mu jen o to, aby byl ve třídě klid. Učitel: „Honzo, Kubo, vidím, že si povídáte [pozorování].“ Žáci se ohradí: „My jsme promluvili jen teď, to Jirka s Ondrou se baví celou dobu.“ Učitel odpoví: „Nechci nikoho obviňovat ani trestat, ale nemůžu se soustředit [pocit] a potřebuji, aby byl teď ve třídě klid na práci [potřeba]. Můžete si to prosím říct o přestávce [prosba]?“
Obrázek 3. Ideální pomůcka do každého kabinetu.
Další možnosti využití
Ke kartám BEZRÁKOSKY vzniká v rámci bakalářské práce jedné ze studentek, zároveň členky realizačního týmu, i řada aktivit, které jsou určeny do různých předmětů pedagogicko-psychologického modulu (tvrz. společného základu) na pedagogických fakultách. Na Masarykově univerzitě pak například do seminářů Pedagogické komunikace, Sebezkušenostní přípravy na profesi či Asistentské praxe. BEZRÁKOSKY mají širokou škálu využití. Pokud by měl vyučující v semináři pracovat pouze s kartami jako takovými, mohl by studentům zadat, aby vybrali tři karty, které považují za více proaktivní a tři karty, které jim připadají více reaktivní, a iniciovat tak diskusi.
Karty, jako pomůcku ke sdílení dobré praxe, mohou využít i provázející učitelé se studenty učitelství na praxi. Mohou pomoci reflektovat studentovu předchozí učitelskou praxi či nějakou jinou zkušenost, ve které byl svědkem či účastníkem konfliktu mezi dítětem a autoritou. Studenti se zamýšlejí nad tím, jak přesně daná situace probíhala, jak ji řešili a jak na ni reagoval žák. Poté mohou nahlédnout do balíčku karet a snažit se najít alternativní řešení této situace. Své poznatky poté mohou sdílet s ostatními studenty a vzniká reflexe, ve které se mohou společně zamyslet nad danou situací.
Podobně může zkušenější kolega být nápomocen začínajícímu kolegovi na své škole. Pomůže mu se přenést do časů, kdy ještě chodil na základní nebo střední školu a vybavit si situaci, kdy on sám řešil jako žák nějaký konflikt se svým učitelem. Měl by si vzpomenout, co se dělo, proč se to dělo, jak to jejich učitel řešil a jak on sám na situaci reagoval. Poté se zkusí vžít do kůže svého učitele, nahlédnou společně do balíčku karet BEZRÁKOSKY a zkusí najít techniku, kterou by tentokrát sami na sebe mohli použít.
Seznam literatury
Lewis, R. (2008). Understanding pupil behaviour: Classroom management techniques for teachers. Routledge.
Nováčková, J., & Nevolová, D. (2020). Respektovat a být respektován: cesta k sebeúctě a zodpovědnosti (Přepracované vydání). Praha: PeopleComm.
Rosenberg, M. B. (2020). Nenásilná komunikace v praxi. Praha: Portál.
Scarlett, W. G. (Ed.). (2015). The SAGE encyclopedia of classroom management. SAGE Publications.
Scrivener, J. (2012). Classroom management techniques. Cambridge University Press.
Smith, D., Fisher, D., & Frey, N. (2015). Better than carrots or sticks: Restorative practices for positive classroom management. ASCD.
Vlčková, K., Lojdová, K., Lukas, J., Mareš, J., Škarková, L., Kohoutek, T., et al. (2020). Řízení třídy: studenti učitelství a jejich provázející učitelé. Brno: Munipress.
Zehr, H. (2003). Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici.
Mgr. Miroslav Jurčík
je studentem doktorského studijního programu na Katedře pedagogiky PdF MU v Brně. Vyučuje Pedagogickou komunikaci, kde se snaží studentům ukázat možnosti výchovné i vzdělávací komunikace s žáky. Výzkumně se zabývá profesní identitou učitele alternativní školy.
Kontakt: vysko.com@gmail.com
Barbora Bišková
studuje Český jazyk a literaturu a Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání na PdF MU v Brně, je členkou realizačního týmu projektu BEZRÁKOSKY a spoluautorkou textů na kartách.
Kontakt: 481052@mail.muni.cz
Zvládání chování žáků se z mezinárodních výzkumů dlouhodobě ukazuje jako jedna z nejnáročnějších činností v rámci výuky jak pro studenty učitelství, tak pro začínající i pokročilé učitele (Paramita, Anderson & Sharma, 2020; OECD, 2019). Výzkum v České republice potvrdil, že přes 50 % začínajících učitelů považuje zvládání chování žáků za oblast, kde by potřebovali největší podporu (Juhaňák a kol., 2018).
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)
Článek pojednává o iniciativě, kterou zaměřujeme na podporu absolventů Pedagogické fakulty UK v jejich adaptační fázi pedagogické kariéry.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)