V zámeckých komnatách Dubských: Edukační program se zaměřením na šlechtickou rodinu

1. 11. 2019 Ludmila Dobešová

V každé době žili bohatí a chudí lidé. V jejich životech byly viditelné rozdíly. Jiný život vedli dědicové trůnu, prvorození synové šlechtických rodů a dívky z méně významných rodin. Jeden z těchto způsobů života ve své historii skrývá i Státní zámek v Lysicích, kde od roku 2008 pracuji jako průvodkyně. Během těchto let jsem si uvědomila, že role průvodce není jenom v seznámení návštěvníků s historií objektu. Neméně důležitý úkol představuje schopnost upoutat návštěvníky a vytvořit v nich trvalejší vzpomínku. V České republice se památkové objekty nejčastěji prezentují za pomoci výkladu průvodce. Výklad by měl obsahovat znalosti historické i didaktické. Jeho smyslem je návštěvníky zaujmout a rozšířit jeho znalosti (Kubů, 2014, s. 7). Každý z nás určitě zažil pocit, že stojí v první zámecké místnosti a průvodce nám sdělí seznam majitelů a stavebních úprav, během prohlídky se několikrát k těmto jménům vrátí. Dospělý člověk se s tím vypořádá, selektuje si informace, které jej zajímají a jsou jim blízké.

Mezi časté návštěvníky památkových objektů patří také děti a mládež nejrůznějších věkových skupin. Na některých památkách existují speciální texty pro různé věkové kategorie. Respektují standardy současné školy a vychází z rámcových vzdělávacích programů. Téměř všechny hrady a zámky mohou uplatnit téma „jak se žilo.“ Současné žáky není lehké zaujmout pouze výkladem. Praktikuje se jejich aktivní zapojení, např. pomocí vyhledávání, hádanek a zkoumání (Kubů, 2014, s. 57).

Nejnovější přístup představuje vznik edukačních center při jednotlivých objektech. Jejich úkolem je vytváření specializovaných programů. Na jejich tvorbě se podílejí pedagogové, památkáři, historici a historici umění (Kubů, 2014, s. 60). V letech 20122015 probíhal projekt Vzdělávací role Národního památkového ústavu: Edukace jako klíčový nástroj zkvalitnění péče o kulturní dědictví České republiky. Mottem projektu bylo Památky nás baví. Hlavním cílem bylo vytvoření systému edukačních programů, jejichž cílovými skupinami jsou děti a mládež, rodiny s dětmi, laická a odborná veřejnost.

Státní zámek v Lysicích je cílem školních skupin zejména v období školních výletů. Na tuto skutečnost aktivně odpovídá specializovanými prohlídkami pro žáky předškolního, základního i středoškolského věku. Na zámku se aktivně realizují prohlídky s tištěným průvodcem Zámek s pastelkou. V zámecké zahradě se probíhá interaktivní program Účesy zámecké zahrady. Přestože se zámek snaží svými kulturními událostmi zavděčit všem věkovým kategoriím, převážnou část roku tvoří běžný návštěvnický provoz. V průběhu těchto klasických prohlídek jsem se často setkala s vyděšenými výrazy dětí při slovech antika nebo baroko. Některé děti si zvládnou přepychové místnosti prohlížet během výkladu průvodce, ze kterého si, troufám si říci, na konci prohlídky nic nepamatují, jiným stačí na zabavení klouzání v zámeckých papučích a také je tu kategorie malých návštěvníků, se kterými po několika minutách musí rodiče ukončit prohlídku.

Zkušenosti a zážitky s dětskými návštěvníky mne vedly k výběru tématu diplomové práce: V zámeckých komnatách Dubských: Edukační program se zaměřením na šlechtickou rodinu. Práce představuje výchovně vzdělávací program pro žáky 4. a 5. tříd základní školy. Žákům přibližuje dobu, kdy zámek sloužil jako domov pro šlechtickou rodinu a odehrával se zde každodenní i neobvyklý život. Rodina Dubských je ukázkou venkovské šlechty, která se aktivně účastnila kulturního života a poznamenaly ji soudobé historické události.

Edukační program a jeho tvorba

Při tvorbě edukačního programu vycházím z teorie pro plánování výuky, kterou tvoří plánování, realizace a reflexe. Označení edukační program vnímám jako balíček obsahující definice vzdělávacího programu. Vedle velkých vzdělávacích dokumentů může být edukačním programem plán menšího rozsahu, který má výchovně vzdělávací záměr a je nabídnut určité skupině.

Ve fázi plánování se opírám o model EUR, který představuje evokaci, uvědomění si významu informací a reflexi. Během evokace, která je první fází procesu učení, si žáci vybavují své myšlenky a vědomosti o tématu. Probíhá snaha o vyvolání vnitřní motivace a chuti dozvědět se, zažít a vyzkoušet si něco nového. K aktivnímu zpracování nových informací, procházení novou zkušeností a propojení nové informace se stávající dochází ve fázi uvědomění si významu nové informace. Třetím úsekem je reflexe, ve které se žák ohlíží za procesem učení a vytváří nový obraz tématu. Model je pomůckou pro učitele při plánování výuky, ve které se bude žák učit aktivním způsobem. Zároveň přibližuje představu o průběhu, když se žák učí novým poznatkům. Model demonstruje, co a v jakém pořadí se žák má naučit a dělat, aby to pochopil a uměl použít (Hausenblas & Košťálová, 2006, s. 53). Plánovací část prošla dlouhým procesem. Před samotnou tvorbou programu jsem v rámci inspirace a studia navštívila depozitáře Státního zámku Lysice. Toto studium mi bylo umožněno na základě povolení, které mi vydal Národní památkový ústav, územní památková péče v Kroměříži. Velmi obohacující byla návštěva depozitáře fotografií a knihovny. Zde jsem měla možnost si prohlédnout fotografie a nahlédnout do kuchařských knih, které se v zámeckých sbírkách dochovaly. V interiérech zámku jsem si vyfotografovala obrazy členů rodiny Dubských. Byl to pro mě zážitek, který jsem chtěla přenést i na samotné účastníky edukačního programu.

Činnosti učitele a žáků ve výuce, uplatnění didaktických stylů řízení výuky, různé výukové metody, formy a didaktické prostředky se prezentují během realizace výuky (Horká, 2009, s. 102). Je ovlivněna několika faktory, mezi něž patří psychické a fyzické předpoklady žáků. Důležitým činitelem je délka programu a aktivní zapojení žáků (Svatoňová, 2008, s. 5657). 

Reflexe nespočívá pouze ve zpětném ověření vědomostí, můžeme se zaměřit na další aspekty. Jedním z nich je zamyšlení, co program přináší. Program by měl být přínosný zejména pro žáky, ale také pro samotné učitele, školu. Jedná se o oživení výuky přínosem nových informací a v některých případech i probuzení nového zájmu. Snaží se o rozvoj klíčových kompetencí a obohacení školního učiva. Pro autora programu může být zdrojem nové inspirace.

Už na počátku jsem si dala osobní cíl. Chtěla jsem sestavit program, ze kterého si žáci odnesou nejen nové poznatky, ale také zážitky. Slova „prožitek, zážitek a zkušenost“ charakterizují zážitkovou pedagogiku. Teorií zážitkové pedagogiky je „výchova prožitkem“ a „výchova k prožívání.“ Jako prostředek předem naplánovaných a připravených situací slouží hra v nejrůznějších podobách. Vedle vědomostí a dovedností je zaměřena na rozvoj a prožitek jedince. Zejména prožitek je jedinečnou nenahraditelnou individuální skutečností. Zážitková pedagogika klade nároky na jedince, skupinu, společnost a proměňuje myšlení, jednání a konání. Spočívá ve vytváření neobvyklých problémových situací, které rozvíjejí fantazii a tvořivost. Je založena na skupinové práci, která vede k rozvoji sociálních dovedností (Hanuš, 2009, s. 12, 18, 20).

Během programu jsem využívala Kolbův čtyřstupňový cyklus, který Kolb popisuje jako proces zkušenostního učení. Obsahuje konkrétní zkušenost, ohlédnutí, zobecnění a aktivní zkoušení (Hanuš, 2009, s. 4243).

 

 

Cesta, která vedla k výsledné formě programu, byla velmi dlouhá. Původně jsem chtěla žákům ukázat celý zámek a vytvořit prohlídku adekvátní jejich věku. Tematizované místnosti by byly představeny za pomoci výkladu průvodce nebo rozhovoru. Je jisté, že touto formou by žáci získali spoustu informací, avšak pouze povrchně. Žák takovým přístupem k učení nemá motivaci k učení, kterému porozumí malým nebo žádným způsobem. Cílem by mělo být hloubkové učení, které bude žáky bavit a pochopí jeho smysl (Maňák, 2003, s. 3334).

Nakonec jsem se rozhodla zaměřit na jednotlivé členy čtyř generací rodiny Dubských. Program je soustředěn do tří místností, které jsou ideální ukázkou života venkovské šlechty a způsobu života v devatenáctém a na počátku dvacátého století. Této myšlenky jsem se při své práci snažila využít. Stěžejní techniku programu představuje živý obraz, který je „statickým obrazem postav vyjadřující svým postojem a gestem určitou situaci nebo svůj vztah k této situaci“ (Koťátková, 1998, s. 97). Živý obraz lze popsat jako „sehrání určitého jevu, osoby či situace jedním nebo více hráči bez použití slov a bez pohybu.“ Při ztvárnění je ticho, tělo ani mimika se nehýbe. Může být ztvárněn jednotlivcem nebo více osobami. Existuje bez proměny nebo s proměnou ve formě oživení s doplněním zvuku nebo mluveného slova (Valenta, 1998, s. 109111). Během realizace se žáci prokazují pohybovými schopnostmi, výdrží svalů, držením rovnováhy a prací s výrazem. Živý obraz představuje komunikaci mezi jeho tvůrci a diváky (Rodová, 2014, s. 17).

V našem případě žáci obdrží psaný text a pracují na jeho ztvárnění. Žáci se pohybují ve třech rovinách. Jedná se o rovinu tematickou, ve které žáci přemýšlejí, co bude zahrnovat jejich obraz. Další rovina je materiální, kdy žáci uvažují, s jakými prostředky obraz pracuje. Poslední rovina je kompoziční, která ukazuje, jak je celek komponován. Na základě těchto tří rovin vzniká diskuze o významu obrazu (Rodová, 2014, s. 17). V programu s touto technikou pracujeme v obou blocích. V prvním bloku je užita v rámci zahřívací motivační etapy, kdy je seznamujeme a učíme, jak s technikou pracovat. Funkce, kterou zastupuje ve druhé části, je především didaktická. Slouží k hlubšímu poznání určité situace a zároveň k navození dalších témat.

Edukační program popisovaný v diplomové práci byl realizován třikrát. Po každém absolvování programu jsem nahlédla zpět do scénáře. Cílem zpětného kroku bylo zaznamenání situací, které si zasloužily více pozornosti. Jednalo se o klíčové momenty programu, jako např. způsob prezentace živých obrazů (rozboru se podrobně věnuji v jedné z kapitol diplomové práce) nebo závěrečná část programu.

V zámeckých komnatách Dubských: Edukační program se zaměřením na šlechtickou rodinu

Informace o programu 

Časový rozsah: 180 minut (dva vyučovací bloky + přestávka)

blok: Seznámení s rodinou Dubských

blok: Čtyři generace hraběcí rodiny

Věková skupina:

4. a 5. ročník ZŠ

Vzdělávací oblasti:

Člověk a jeho svět

Český jazyk a literatura

Doplňující vzdělávací obory

Očekávané výstupy:

v kontextu dějepisu:

Žák získá vědomosti o genealogických vztazích šlechtické rodiny Dubských.

Seznámí se s vybranými životními a kulturními událostmi hraběcí rodiny.

Učí se úctě k předchozím generacím a památkovým objektům.

v kontextu českého jazyka

Žák zvládne zásady komunikace, vyjádří vlastní názor a vyslechne názor druhého.

Prezentuje se mluveným i písemným projevem.

v kontextu práce s textem

Žák pracuje s verbálním i obrazovým textem.

Žák vyjadřuje a podává své myšlenky, pocity a názory.

v kontextu dramatické výchovy

Žák dodržuje předem dohodnutá pravidla.

Žák uplatňuje své schopnosti a dovednosti ve skupinové práci a rozvíjí svoji fantazii.

Zvládá jednoduchou rolovou hru („štronzo

„Štronzo“ je pantomimickou hrou. Zastavení probíhá pomocí signálu „štronzo,“ žáci ztuhnou v pohybu, ve kterém se aktuálně nacházejí (Valenta, 1998, s. 111).

“, tematizované „štronzo“, živý obraz, živý obraz bez proměny, živý obraz s proměnou).

Aktivně se zapojuje do komunikačních a tvůrčích situací.

 

Metody a techniky:

Rozhovor, řízený rozhovor, živé obrazy, hra v roli, brainstorming, diskuze, skupinová práce, práce s textem, práce s fotografiemi, práce s rodokmenem. 

 

Ukázka z edukačního programu

 

Edukační program je psaný jako scénář, který představuje tři části. První částí je instrukce, která představuje mluvné slovo lektora. Popis činnosti je návod k jednotlivým činnostem. Metodická poznámka se opírá o teoretické podklady, kterým je věnovaná celá kapitola diplomové práce. Jedná se o historický kontext, životopisy jednotlivých členů rodiny. Celý program včetně příloh a fotografické dokumentace je ke stažení v diplomové práci.  

V prvním bloku za pomoci obrazových materiálů, rodokmenu žáci získali teoretické podklady o hraběcí rodině Dubských. Proběhl nácvik techniky živých obrazů. Ukázka z edukačního programu je z druhého bloku, který následuje po přestávce. Odehrává se v ústřední místnosti lysického zámku.

 

VELKÝ SALON

Ze života rodiny

Instrukce: V knihovně jsme si představili rodinu, která zde žila, rodinu Dubských. Vy nyní obdržíte titulek, který obsahuje událost nebo činnost, která se týká některého člena rodiny. Každý z nich žil v trošku jiné době, někteří se i o něco významně zasloužili. Vaším úkolem je vytvořit živý obraz podle daného názvu. Snažte se co nejvíce zachytit to, co je na titulku napsané.

Popis činnosti: Zopakování členů rodiny. Každá skupina obdrží jeden titulek živého obrazu. Jejich názvy jsou následující: Svatba Antonie a Františka. Práce v továrně na šrouby a hřebíky. Výbuch prachovny a statečný voják. Hra tenisu na kurtech. Skupinová příprava živého obrazu.

Metodická poznámka: Na začátku práce za pomoci fotografií zopakujeme všechna jména členů rodiny Dubských. Žáci pracují ve stejných skupinách jako v předchozím bloku. To znamená skupina, kterou tvořili Františci, dostane titulek živého obrazu právě k této osobě. Lektor skupiny obchází, pomáhá a radí. Při skupinové práci dbáme na zapojení všech členů. Žákům dáme na práci časový limit.

 

Prezentace živých obrazů

Prezentace všech živých obrazů sleduje zmíněný postup. Změny v dalším průběhu nastanou po prezentaci jednotlivých živých obrazů. U každé osoby se věnujeme jinému tématu, které má svoji oporu v teoretické části a práce s ním je uvedena dále ve scénáři.

 

Instrukce: Živý obraz se vztahuje k prvnímu z rodiny Dubských. Je to… (doplnění: František) Prohlédněte si živý obraz. Popřemýšlejte, co vidíte. Tento obraz by se mohl objevit v novinách. Jaký si myslíte, že by mohl být titulek (nadpis) tohoto živého obrazu?

Popis činnosti: Na úvod ukázka fotografií a zopakování jména osoby, ke které se daný obraz vztahuje. Následuje prezentace živých obrazů. Jedna skupina prezentuje a ostatní představují diváky. Společné prohlédnutí a popis obrazu. Přesun žáků k podložkám s tužkou a papírem. Každý sám nebo ve dvojici zapíše titulek k živému obrazu. Návrat zpět k živým obrazům. Čtení návrhů. Podrobný rozbor a popis živého obrazu. Rozhovor směřující k původnímu titulku.

Metodická poznámka: Věnujeme potřebný čas vysvětlení, kde je místo určené pro diváky a kde pro herce. Při prezentaci skupin dbáme na kázeň. Zároveň se snažíme vyslechnout co nejvíce nápadů a návrhů. Během psaní titulku žákům navrhneme práci ve dvojicích. Dbáme podobných doporučení jako při nácviku živých obrazů.

Uplatnění modelu zkušenostního učení

Kolbův model zážitkového učení lze aplikovat na celý edukační program. Jednotlivé části na sebe navazují a jsou nositelem myšlenky, která se uplatňuje v další fázi.

 

Obrázek 4. Model zkušenostního učení: celý program.

 

Model zaznamenává záchytné body edukačního programu. Hlavní linii představuje rodina Dubských. První fází je práce s obrazem. Při této konkrétní aktivitě se žáci poprvé setkávají s obrazovou podobou členů rodiny. V další části poznávají konkrétní osoby, které se za obrazy skrývají. Vizuální podpora je spojena se jménem. Za pomoci živých obrazů docházejí k hlubšímu poznání osob. Vyvrcholení nastává při psaní vzkazu, kde žáci uplatňují získané poznatky.

Na program nemusíme nahlížet pouze jako na celek, můžeme jej rozdělit do jednotlivých částí. Ve všech vzkazech se objevila zmínka o ústřední technice programu, a to o živých obrazech. Žáci tuto techniku pojmenovali „štronzo.“ Právě tady lze uplatnit model zážitkového učení.

 

Obrázek 5. Model zkušenostního učení: živé obrazy.

Závěr a reflexe od žáků

Poznání za pomoci zážitku, vyzkoušení si něčeho nového a zajímavého tvoří kostru programu prezentovaného v mé diplomové práci. Chtěla jsem ukázat, že žák nemusí být pouze pasivním příjemcem informací. K zapojení jedince do procesu učení užívám techniky dramatické výchovy. Hlavní metodu tvoří technika živých obrazů. Živý obraz je žáky často vnímán jako hra, představuje techniku založenou zejména na skupinové práci. Práce ve skupinách je procesem kooperace a během aktivity je nezbytné zapojení všech jedinců. Převratná část programu probíhá v rámci skupinové práce. Právě aktivní spolupráce byla velmi důležitá k úspěšnému zvládnutí úkolů. Práce ve skupinách není snadná, hlavně v případě, že skupinu předem neznáme.

Na závěr uvádím několik vzkazů od účastníků programu, které jdou adresovány členům hraběcí rodiny Dubských. Žáci je psali a prezentovali v závěrečné části edukačního programu: Byl jsi velký hrdina. Byl jsi ve válce. Ale mohl by ses oblékat lépe. Myslíš víc na jiné než na sebe. Pochválili bychom tě, že jsi v zámku udělal ústřední topení. Doporučujeme, aby si tvá manželka změnila účes, v téhle době je všechno jiné. Milá paní, máte pěkné šaty. Zaujalo nás, že když vám umřely děti, tak jste založila nemocnici a pomohla jste jiným dětem. Děkujeme. 

Ocenila jsem, že žáky zaujaly dobré činy, kterými se pyšní hraběcí rodina. Zajímavé bylo propojení lidských životů z 19. století a počátku 20. století se současnou dobou. Práce se žáky v památkovém objektu mě baví a je přínosná pro moji pedagogickou praxi.  

 

Literatura

Hanuš, R., & Chytilová, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada.

Hausenblas, O., & Košťálová, H. Máme jasno?: Co je E-U-R. Kritické listy, 2006(22), 56–58. Horská, H. (2009). Studie ze školní pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita.

Konečný, M. (2014). Zámek Lysice. Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži.

Koťátková, S. (1988). Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha: Karolinum.

Kubů, N. (2014). Metodika průvodcovské činnosti na hradech, zámcích a dalších zpřístupněných památkách. Praha: Národní památkový ústav.

Maňák, J., & Švec, V. (2013). Výukové metody. Brno: Paido.

Rodová, V. (2014). Dramatická výchova ve službách dějepisu: vzdělávací potenciál tematické kooperativní výuky. Brno: Masarykova univerzita.

Valenta, J. (1998). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura Strom.

 

Elektronické zdroje

Národní památkový ústav. O projektu. Památky nás baví. [online]. 2014 [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://www.pamatkynasbavi.cz/o-projektu.

Autorka článku

Mgr. Ludmila Dobešová je absolventkou oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Třetím rokem vyučuje na Základní škole v Brněnci.

 

 

 

Kontakt: lidus.ka@seznam.cz

Více článků

Přehled všech článků