Nevšední výprava do umělecké galerie

17. 11. 2019 Pavla Klusáčková

Nevšední výprava do umělecké galerie

Horák, O. & Franta, J. (2014). Proč obrazy nepotřebují názvy. Praha: Labyrint 

Nakladatelství Labyrint dodává na pulty knihkupectví již přes dvě desítky let zajímavé a originální tituly. Obzvláště v edici Raketa, která se věnuje literatuře pro děti a mládež, najdeme řadu z nich, jež se mohou pochlubit významnými oceněními. Kniha Proč obrazy nepotřebují názvy získala v roce 2015 Magnesii Literu. I přesto, že se na trhu objevuje čtvrtým rokem, stále si zasluhuje pozornost, neboť se jedná o literární počin, který jen tak nezestárne.

    Hravá kniha Ondřeje Horáka a Jiřího Franty čtenáře zavádí do prostředí umělecké galerie. Hlavní hrdiny, devítiletého Mikuláše a dvanáctiletou Emu, prarodiče při návštěvě galerie seznamují  s nejvýznamnějšími obdobími historie výtvarného umění. Nejedná se však o strohý výklad dějin, jaký bychom hledali v učebnicových textech, ale o dobrodružné a poutavé putování po časem prověřených uměleckých dílech, mezi která například patří Snídaně veslařů Auguste Renoira, van Goghovo Obilné pole s havrany či Bronzový věk Agusta Rodina, až po novější tvorbu Jeffa Koonse a jeho Balónového psa nebo tvorbu současného street artového umělce Banksyho.

    Dětský čtenář je zábavnou formou obeznámen se stěžejními výtvarníky uměleckých směrů od realismu přes impresionismus, expresionismus, fauvismus až ke kubismu. Mimo jiné zjistí, že nákupní galerie není totéž jako galerie umělecká, že originál je jedinečný a ničím nenahraditelný, a že hranici mezi uměním a předměty všedního dne není vždy jednoduché přesně určit. 

    Dějová linka návštěvy galerie vnoučat a prarodičů se v jistém okamžiku mění v dobrodružství, jež vrcholí jejích svědectvím krádeže hned dvou vystavovaných děl. Tato příhoda nutí čtenáře k zamyšlení nad hodnotou uměleckého díla, které je potřeba chránit a zachovat pro další generace.

    Vizuální složka knihy je atraktivní. Text je zdařile propojen s obrazem – ilustracemi Jiřího Franty. Nutné je také vyzdvihnout povedené překreslení citovaných uměleckých děl namísto použití fotografických reprodukcí originálů. Celý koncept tak působí jednotně a uceleně. V závěru knihy autoři seznamují adresáta s nejslavnějšími loupežemi umění v komiksovém zpracování a přidávají též rejstřík osobností uměleckých směrů a galerii uměleckých děl. Časová osa umístěná na zadní straně desek zachycuje umělecké směry od romantismu až po postmodernu. Neomezuje se pouze na výtvarné umění, nýbrž jednotlivé směry ukotvuje v širším společenském kontextu (hudba, film, architektura, významné události apod.). Spolu s Jiřím Frantou se na ní podílel i David Böhm (Zlatá stuha za knihu Hlava v hlavě pro rok 2013). Časová osa v jejich podání je zároveň plakátem, který po rozložení vystupuje mimo desky knihy. Čtenáře při putování historií dovede k otevřenému konci, jehož další (nejen) umělecké směřování ukáže čas a prověří život sám.

     Z didaktického hlediska se jedná o velmi hodnotnou knihu, protože současných publikací zaměřujících se na představení výtvarných děl pro děti a mládež není mnoho. Pozoruhodný je především způsob, jakým se skrze bohatě ilustrovaný příběh a srozumitelně volená slova podařilo autorům převyprávět těžší téma, kterým bezesporu nahlížení na umělecká díla je. To vše tak, aby mu dětský čtenář porozuměl. S publikací lze pracovat v hodinách výtvarné výchovy, ale též napříč všemi humanitními předměty primární školy.

      I přesto, že je kniha zařazena mezi literaturu pro děti a mládež, své si v ní najdou i dospělí. Třeba také budou podle vyprávění Mikulášova a Emina dědečka vnímat z Kupkova plátna náladu letního dne v parku podkreslenou hrou na černé a bílé klávesy. Uprostřed toho obrazu, právě tady v tom středu, kde se setkávají šedá a zelená, vzniká abstraktní dílo... To dokáže jen umění.

Mgr. Pavla Klusáčková, Ph.D.

ZŠ a MŠ Křídlovická, Brno