Nahlédli jsme
do posledního čísla časopisu Journal of Educational Change – periodika přinášejícího témata z široké oblasti pedagogického výzkumu.
Emoce ovlivňují, zda a jakým způsobem se učitelé podílejí na chodu školy, a to zvlášť ve chvíli, kdy škola usiluje o nějakou změnu. Zásadnější změny jsou často doprovázeny tenzí mezi cílem reformy a hodnotami, které jsou součástí učitelovy identity a které dávají smysl celé jeho práci. Přestože si uvědomujeme důležitost, jakou emoce hrají v profesní zkušenosti učitelů, zůstává tato oblast na okraji výzkumného zájmu. Článek Hayley Weddle, která působí na University of California v San Diegu, předkládá zjištění dlouhodobého výzkumného šetření, jehož cílem bylo hlouběji pochopit dynamickou povahu emocí v učitelském kolektivu ve vztahu k zaváděným změnám a zjistit, jaké faktory se na vytváření emocí v týmu podílejí.
Pro mnoho učitelů platí, že se dokážou ztotožnit se zaváděním změn, pokud je považují za přínosné pro žáky. Důležitou roli hrají také vztahy v pracovním kolektivu, které v ideálním případě fungují jako zdroj emoční podpory. Do značné míry spolurozhodují o tom, jaký postoj učitelé ke změně zaujmou a jak se s ní vypořádají ve svých třídách. Pedagogický sbor v té chvíli funguje jako společně se učící profesní komunita, která je schopna sdílet zkušenosti a strategie z vlastní praxe. To ale nestačí. Efektivní spolupráce znamená konfrontovat vlastní přesvědčení s ostatními a otevírat i ohrožující témata. Výzkum průkazně dospěl k závěru, že týmy učitelů, které lépe spolupracovaly, dosahovaly lepších výsledků ve výuce svých žáků.
Šetření odkrylo čtyři základní dimenze: vysokou úroveň vzájemné důvěry a respektu mezi učiteli, shodný názor na to, co je profesionální chování, schopnost vést diskusi a projevit nesouhlas a otevřeně sdílet vlastní praxi.
V prvním sledovaném kolektivu výborně fungovala sekce matematiky pod vedením učitelky Anny. Byla pro skupinu přirozenou autoritou, žáky vnímala velmi pozitivně, usilovala o zlepšení kvality výuky a věřila v potenciál žáků i učitelů. Po jejím odchodu na jinou pozici se skupina scházela stále méně často a začaly se objevovat negativní interakce. Sounáležitost týmu slábla, přestala existovat sdílená vize spolupráce, tým se postupně rozpadal.
Ve druhém učitelském sboru zase spolupracovali ve dvojicích učitelé na základě sympatií a podobných názorů. Tuto spolupráci se ale nedařilo přenést na úroveň předmětových sekcí. Překážkou byl nedostatek času určeného vedením školy ke společné práci a chybějící systém strategií spolupráce vedoucích ke zvýšení kvality výuky. V kolektivu vládly napjaté vztahy mezi těmi, kteří byli nabídkou užší spolupráce nadšení, a těmi, kteří spolupráci odmítali. Učitelé na schůzích ventilovali svoji frustraci, namísto konstruktivní diskuse docházelo k neshodám. Po dvou letech nespolupracující kolegové odešli jinam. Vedení školy se začalo zaměřovat na spolupráci sboru a vyhradilo tomuto cíli více společného času. Negativní atmosféra se začala měnit a do spolupráce se zapojovalo čím dál více učitelů. Čas vyhrazený na spolupráci začali vnímat jako příležitost k hledání společné cesty a vyjadřování vzájemné podpory.
Dva příběhy s opačnou trajektorií vývoje dobře ilustrují, jak funguje dynamika emocí v kolektivu a jaký dopad má na práci učitelů, zejména v době zavádění změn. Takové turbulentní období jsme nedávno prožili všichni. Se změnou výukových forem v době koronavirové pandemie se nejlépe vyrovnaly školy s dobře fungujícím, tedy úzce spolupracujícím učitelským kolektivem. Naopak nejhůře tuto situaci zvládaly školy s nízkou úrovní spolupráce. Příklad dvou amerických škol ukazuje, že vzájemné vztahy a emoční dynamika uvnitř pedagogického sboru nejsou nezanedbatelnou položkou a mohou rozhodnout o úspěchu při zavádění změn bez ohledu na to, zda jde o změny připravené nebo nečekané, žádoucí nebo nechtěné.
Plné znění textu najdete na https://doi.org/10.1007/s10833-021-09436-0
Mgr. Jana Chocholatá, Ph.D.
Katedra anglického jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Nahlédli jsme do textu: Ginns, P., Martin, A. J., Freebody, K., Anderson, M., & O’Connor, P. (2023). Creative Self-Beliefs Among Children and Adolescents. Australian Journal of Education, 67(2), 181–195.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)
Nahlédli jsme do textu Beate Müller-Karpe (2014). Es dreht sich um Beine, oder: Wie kann man sich eine Geschichte besser merken? Frühes Deutsch 32, Goethe Institut.
(Vyšlo v časopise Komenský 147/3)