Vyšlo nové číslo časopisu Komenský

29. 1. 2023

Milí čtenáři,

víte, kdo to byl Jan Želivský? Mně hned naskočí Václav Hrabě. Ve facebookové diskuzi jsem nedávno četla, jak turistka hledala v Praze zastávku metra „Zelinského“. Nakonec vyšlo najevo, že hledá stanici Želivského. Starší často žehrají, že to, co se učili ve škole, upadá v zapomnění, přestává být součástí společného kulturního přehledu. Výklad dějinných událostí však ovlivňuje hierarchie hodnot společnosti. Ve druhém čísle 147. ročníku časopisu je leitmotivem výchovná role učitele. Nad touto jeho úlohou v oblasti dějepisu se v rozhovoru (mimo jiné) zamýšlí historik Petr Čornej. Jeho pohled doplňuje zkušenost učitele dějepisu Lukáše Tvrďocha.

Dnešní svět a jeho hodnoty se proměňují, polarita pohledů je širší a různorodější. Potřebujeme tedy být připraveni hledat argumenty pro své názory na nové situace. I proto učitelé vedou žáky k porozumění jevům okolního světa, což by mělo přispívat ke kultivaci jejich etického cítění a vědomí lidských hodnot. Proto také chceme, aby se žáci ve škole cítili dobře. Měli by vědět, že své potíže mohou řešit, jak o tom přináší zprávu článek Hany Růžičkové, věnovaný dramaterapii, nebo článek Anny Tomkové, Michaely Váňové a Terezy Krčmářové pojednávající o metodě divadla fórum, kterou její tvůrce Brazilec Augusto Boal vyvinul jako nástroj proti sociálnímu a politickému útlaku. Učitel má moc a není zcela samozřejmé, že s ní umí nakládat. Projevem moci je třeba hodnocení a známkování, nad jejichž významem na počátku školní docházky se zamýšlí Irena Smetáčková. V moci učitele je také zadávání domácích úkolů, které žáci mohou vnímat jako otravné. Co si o úkolech myslí učitelé, zkoumala ve své studentské práci Klára Křivánková. Téma učitelské podpory znevýhodněných žáků rozvádí reportáž z cesty do Portugalska, kde uplatňují ve školní praxi metodu poradních kruhů. Nad náročnou pozicí učitele jako vychovatele se zamýšlí i Václav Mertin. A tématu moci a bezmoci vychovatele se v jazykové poradně dotýká také Adam Veřmiřovský.

Svět se proměňuje a doufejme, že neztratíme kompas. Že učitelé budou nacházet inspiraci, jak vést své žáky. Budou je učit faktům, diskutovat s nimi, učit je vnímat hranici mezi dobrem a zlem. Aby nezůstávali lhostejní, aby si ve složitostech světa uměli poradit a nacházeli dobrá a nová řešení pro to, co přijde. Aby uměli propojit staré s novým tak jako hrdina Honza v novele Horečka od Václava Hraběte: Co kdybych teď tak potkal Želivskýho? Vracel by se od Vltavy, přes kleriku igeliťák a šel by na radnici. A až bych na něj křičel: „Želivskej, nechoď na radnici, chtěj tě tam podřezat!“ tak by se na mne jen přezíravě kouknul a šel by dál. A já bych křičel: „Neblázni! Nedělej ze sebe hrdinu!“ a on by mlčel a neměl by mě čím urazit, jednak proto, že tenkrát neznali slova jako puberta, adolescence a morální profil mládeže, jednak proto, že to byl dobrej chlap. A pak bych si nevěděl rady, tak bych se s ním začal prát a sebrali by nás a než by s námi sepsali protokol, byl by Želivskej zachráněnej, protože radní by se mezitím naštvali a rozešli by se na sváteční oběd. A já bych vzal Želivskýho s sebou a půjčil bych mu Kapitál a Apollinaira. A pak bych ho vzal k Ivanovi a pustili bysme mu Armstronga. A naučil bych ho kouřit. Jenomže to nejde. Už je mrtvej. A slavnej.

Veronika Rodová


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info