Rozhovor s Janou Matoušovou (členka hodnotící skupiny)

2. 8. 2019 Kateřina Lojdová

S ohledem na vaši dráhu ředitelky školy by nás zajímal váš názor na to, s čím Strategie 2020 v oblasti ředitelů přišla, a jak to hodnotíte z hlediska naplnění v praxi?

Strategie 2020 především vytyčila tři hlavní priority, které byly jasně pojmenované. Kdo sledoval vývoj, nebylo to pro něj překvapení, ale vlastně jen potvrzení, že cesta, kterou pro svou školu zvolil, je v zásadě správná. Pokud se týká samotných ředitelů  v rámci priority Podpora kvalitní výuky a učitele je akcentováno i vzdělávání ředitelů s navázáním na kariérní systém. Byl připraven projekt IMKA (Implementace kariérního systému učitelů), ale  bohužel po nepřijetí zákona o pedagogických pracovnících musel být zrušen. Takže vlastně nedošlo k naplnění toho, s čím Strategie přišla. Postupně se hledají cesty, které by zrušený projekt nahradily. Nový ředitel sice musí absolvovat vstupní studium, které je kvalifikačním předpokladem pro výkon funkce, ale dál na svém rozvoji, pokud z různých důvodů nemůže či nechce pracovat, vlastně nemusí.

V rámci kariérního systému se měla systematizovat podpora ředitelů škol. V čem by podle vás mělo být její těžiště?

To je těžká otázka. Role ředitele školy je široce rozkročená. Soukolí školy, zejména velké, je dost složité a ředitel musí dokázat, aby zoubky jednotlivých koleček do sebe bez skřípotu zapadaly. Měl by být dobrým učitelem, rozumět dětem, měl by umět vést kolektiv pedagogů, ale i dalších pracovníků, bez kterých se škola neobejde, být dobrým psychologem, rozumět vztahům, ekonomice školy, měl by se dále vzdělávat, sledovat trendy... Ředitel je jedním z pilířů, na kterých roste kvalita škol. Podpora by tedy měla být ve všech oblastech. Jednou z docela účinných forem je podpora na základě reflexe činnosti ředitele, podpora mentorem,  ale také sdílení a výměna zkušeností mezi řediteli, pomoc zkušenějšího ředitele. Inspirativní jsou návštěvy škol nejen u nás, ale i v zahraničí. Ředitel by měl mít příležitost získat přehled a nadhled, aby věděl, kudy a jak svou školu vést. Příliš se nehovoří o podpoře v oblasti ekonomiky, která je v dnešní spleti různých pravidel hodně náročná.

Jak by podle vás měla vypadat podpora ředitele, aby se promítla směrem k učitelům a ke zlepšení výuky? Co k tomuto tématu Strategie 2020 přináší a o čem její hodnocení vypovídá?

Již v předchozí odpovědi jsem naznačila, jakou cestou by se mělo, podle mého názoru, jít. To se pak jistě následně promítne i směrem k učitelům. Učitelé se účastní akcí dalšího vzdělávání, ale to je často zaměřeno na prohloubení faktických vědomostí v předmětu, ne už tolik v oblasti pedagogických kompetencí pro výuku předmětu a postupy hodnocení výsledků vzdělávání a úspěšnosti žáků. Na toto se snaží reagovat Strategie  2020 pojmenováním jednotlivých opatření, která se týkají nejen samotného zapojení do programů dalšího vzdělávání, ale soustřeďuje se i na další, často efektivnější formy realizované přímo ve školách – sdílení zkušeností, uvádějící učitelé a využití zkušených pedagogů jako mentorů apod. V řadě škol se toto již realizuje, je to však v rovině rozhodnutí samotných škol. Velký pokrok mohou udělat i díky tzv. šablonám a místním akčním plánům rozvoje vzdělávání – projektům v rámci OP VVV.

Většina opatření stanovená Strategií 2020 začala být realizována, některá jsou  navázána na kariérní  řád a vzhledem k jeho neschválení bude   obtížné posoudit stav realizace. Dopad realizovaných opatření na praxi nelze úplně predikovat, nicméně lze předpokládat, že v mozaice zvyšování kvality vzdělávání takto nastavená opatření  přispějí.

 Mgr. Jana Matoušová

pracovala 25 let jako ředitelka ZŠ a MŠ Červený vrch v Praze 6. Nyní je již v důchodu. V současné době je vedoucí odborného týmu v projektu Místní akční plán Praha 6. Působí také jako hodnotitelka naplňování Strategie vzdělávací politiky 2020.