O dění ve vzdělávací politice s ústředním školním inspektorem

17. 11. 2019 Redakce

V tomto čísle jsme nahlédli do dění ve vzdělávací politice očima ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala. Zastavíme se nejen u vývoje ČŠI, ale i u aktuálních témat, která se nyní ve vzdělávací politice řeší.

1. Český vzdělávací systém má za sebou tři desetiletí vývoje ve změněných společenských podmínkách. Jakou cestu jsme urazili? Co v tomto vývoji považujete za nevýznamnější?

Za nejvýznamnější změny považuji zrušení odvětvového řízení školství, získání právní subjektivity škol a zavedení dvouúrovňového kurikula. Vytvořili jsme prostředí, které by mělo být pro školy příznivé a žáky by mělo podporovat v dosahování vzdělávacích výsledků odpovídajících jejich potencionálu. Předpokladem pro jeho uskutečnění ale je, že každý takový významný zásah je proveden v okamžiku, který odpovídá stavu a vývoji celého systému. To se však u žádné z těchto změn v České republice nepodařilo. Také společenský vývoj a technologický pokrok výrazně proměnil prostředí, ve kterém vzdělávací proces probíhá. Přinesl řadu příležitostí, ale také problémů, na které se musí vzdělávací systém adaptovat. K tomu chyběla a doposud chybí systematická podpora školám.

 

2. V minulých číslech časopisu Komenský jsme se věnovali záměrům Strategie vzdělávací politiky 2020. Zastavme se u nich.

2.1 Jak se inspekci jeví naplňování záměru snižovat nerovnosti ve vzdělávání?

Vzdělávání žáků ovlivňuje mnoho faktorů, mezi nejvýznamnější z nich patří socioekonomický status žáka (SES) a výše sociálního kapitálu obyvatel regionu. Tato skutečnost vyplývá z různých oblastí testování v mezinárodních šetřeních. Potvrzuje se, že socioekonomické charakteristiky českých krajů jsou výrazným faktorem ovlivňujícím výsledky českých žáků a stojí za podstatnými rozdíly mezi školami. Velký podíl žáků pod tzv. druhou gramotnostní úrovní je obrovskou zátěží pro budoucnost země. Žáci nezvládají základní dovednosti v matematice a čtení. To má následně obrovský vliv na výskyt negativních jevů, jako je například vysoký podíl exekucí pramenící i z nízké finanční gramotnosti, která je se základními dovednostmi úzce provázána. Nízká čtenářská gramotnost má pak důsledek takový, že absolventi nejsou schopni vyhledávat a analyzovat informace nejen z knih, ale i z médií, málo se orientují v současném dění, a nejsou schopni získané informace vyhodnotit a využít v osobním, občanském i pracovním životě. Pozitivnější vývoj ve snižování nerovností zaznamenáváme na prvním stupni základních škol, na druhém stupni se objevují příklady, které by mohly být inspirací i pro ostatní školy, a ve středním vzdělávání je situace nejméně příznivá. Je však potřebné zdůraznit, že některé systémové zásahy situaci školám neulehčují, ale naopak komplikují.

 

2.2 Jak to vypadá s podporou kvalitní výuky a učitelů?

Nároky na učitele a na kvalitu vzdělávacího procesu se neustále zvyšují, jsou kladeny stále větší požadavky na jejich kompetence a zodpovědnost.  Na současného učitele působí řada vlivů, které musí zvládat, jako například: důsledně naplňovat obsah vyučovaného předmětu, naplňovat cíle, které si škola zvolila ve svojí strategii, požadavky ze strany rodičů, požadavky na úspěšnost svých žáků, tlak na využívání moderních metod a technologií, na které nebyli učitelé připravováni, a systematickou podporu nemají ani nyní.

 

Podpora, která by měla učiteli pomáhat v realizaci kvalitní výuky, musí přicházet zejména ze školy, kde učí. Cílený koučink a mentoring učitelů však není ve všech školách samozřejmostí. Často chybí odborné vedení jednotlivých učitelů, systematická zpětná vazba ke kvalitě výuky s případnými adekvátními podpůrnými opatřeními pro její zlepšování.  Rovněž předmětové komise, které by mohly napomáhat odborné diskusi ve škole a napomáhat sdílení příkladů dobré praxe, pracují často formálně. Vzdělávací programy, které by mohly školy využívat, jsou v některých krajích obtížně dostupné nebo nemají požadovanou kvalitu.

2.3 Jak je z pohledu inspekce hodnocena problematika řízení vzdělávacího systému?

Již několik let v našich výročních i tematických zprávách rozdělujeme doporučení na ta, která mají sloužit školám, a na ta, která jsou určena pro zřizovatele a pro systémovou úroveň v podobě MŠMT a jeho přímo řízených organizací. V nich opakovaně zdůrazňujeme význam práce s daty  zejména u prováděných legislativních nebo ekonomických opatření. Dopady některých z nich, které byly provedeny bez ohledu na zjištění z reálného prostředí škol, působí v jejich práci potíže doposud. Naopak připravovaná strategie vzdělávací politiky 2030+  velmi intenzivně s širokou datovou základnou pracuje. 

3. S jakým očekáváním a jakým způsobem se inspekce podílí na přípravě Strategie 2030+?

Česká školní inspekce se zejména podílela na tvorbě analytických podkladů, které slouží k přípravě tzv. tezí a navrhovaných opatření.  Účastníme se také kulatých stolů, konzultací a dalších aktivit spojených s její přípravou.  Je důležité, abychom si při tvorbě Strategie 2030+ ujasnili, jaký by vlastně měl být „absolvent 21. století“. Musí být vybaven znalostmi a dovednostmi pro celoživotní učení, řešení problémů a přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Musí být připraven pohybovat se v komplexním a nejistém světě. Aby mohl na tyto výzvy reagovat, bude potřebovat schopnost analyzovat, kriticky myslet a jednat. Základem je dostatečná úroveň čtenářské a matematické gramotnosti, povědomí o přírodních a společenských vědách, zejména s ohledem na praktické využití poznatků a schopnost přenést tyto poznatky na aplikační úrovni v rámci běžného osobního i pracovního života.  Měl by mít  také osvojeny zásady zdravého životního stylu, komunikační dovednosti, sociální a občanské kompetence a zásady  bezpečného chování v rizikových situacích nejrůznějšího charakteru. Absolvent 21. století by měl být připraven a – a zejména ochoten – učit se nové věci.

4. Na závěr se věnujme aktuálním problémům vzdělávací politiky. Zajímal by nás váš názor na tato tři témata:

 4.1 Co si myslíte o revizích kurikula (RVP)? Jak by měly vypadat?

Smyslem  RVP je stanovit   úroveň výstupů pro jednotlivé etapy vzdělávání a zároveň umožnit realizaci různých pedagogických přístupů schopných reagovat na  různost podmínek škol. Existují však významné rozdíly mezi očekávanými výstupy RVP a výsledky žáků, což dokládají národní šetření realizovaná Českou školní inspekcí.  Ukazuje se, že současná podoba RVP umocněná způsobem jejich rozpracování do ŠVP, vytváří tlak na školy, vede k direktivní výuce spojené s jejími negativními důsledky, snižuje profesní sebevědomí učitelů a snižuje spokojenost učitelů s výsledky žáků. ČŠI doporučuje v rámci revizí jednoznačně vymezit povinný obsah vzdělávání pro každého žáka, který bude reflektovat výzvy současnosti i budoucnosti.  Tedy upravit vzdělávací obsah jako základ, nadstavbu a volitelnou složku. S takto nastaveným obsahem vzdělávání budou moci školy efektivněji pracovat. Pro to, aby žáci dosáhli stanovených cílů, bude však  nutná  systémová metodická podpora učitelům. Navíc je nutné vytvořit tlak na tvůrce učebnic, aby důsledně pracovali s očekávanými výstupy, a ne pouze s učivem jako takovým.

4.2 Jaký je váš názor na novelu zákona o pedagogických pracovnících, která by měla umožnit vstup do učitelské profese vysokoškolákům bez pedagogického vzdělání?

ČŠI ve svých výročních zprávách již několikátým rokem upozorňuje na to, že je třeba bezodkladně řešit neustále se zhoršující situaci s nedostatkem zájemců o práci pedagogů. Prohlubuje se rozdíl mezi kraji s nejvyšším a nejnižším podílem kvalifikovaných učitelů. Pokračuje trend nejen v poklesu odborné kvalifikace, ale i v zajištění výuky aprobovanými učiteli. Zjištění ČŠI dokládají fakt, že nejen odborná kvalifikace, ale i aprobovanost učitele a jeho další vzdělávání mají významný vliv na kvalitu vzdělávacího procesu. Připravení učitelé dokáží například lépe nastavit a udržet pozitivní učební atmosféru,  volit efektivnější učební metody a formy vzdělávání vzhledem ke stanovenému cíli hodiny, uplatňovat individualizovaný a diferencovaný přístup k žákům a poskytovat jim komplexní zpětnou vazbu k výsledkům jejich vzdělávání.

Na druhou stranu je – zejména v přírodních vědách – důležité, aby učitel znal nejnovější poznatky a trendy v oboru. Dokázal vědecké myšlenky žákům vysvětlit, dokázal diskutovat o otázkách žáků, názorně demonstrovat nové poznatky a propojovat s praxí. Například šetření PISA 2015 prokázalo, že oproti jiným zemím se výše uvedené aktivity v našich školách vyskytují sporadicky. Odborníci z praxe by mohli ve školách zdokonalit proces vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji. Samozřejmě, doplnění pedagogického vzdělání je nutností, aby odborná výuka byla realizována s co nejširším uplatňováním účinných moderních pedagogických přístupů a metod.

 

4.3 Jak vidíte možnosti posilovat roli inspekce v podpoře kvalitní výuky a učitelů?

Uznání, že učitelé, ředitelé a ostatní pedagogičtí ve školách jsou ve své oblasti odborníci, je klíčové.  Základem je odborný dialog mezi inspektory a zúčastněnými stranami. Je důležité, aby pedagogičtí pracovníci a vedení školy chápali proces externího hodnocení pozitivně a byli jeho součástí. Je posilován význam vlastního hodnocení školy a jeho efektivita, tzn. přijímání účinných opatření ke zlepšování činnosti školy na základě vlastních zjištění. Při inspekční činnosti je využívána triangulace dat, využívá se názorů pracovníků školy i žáků  a vlastní hodnocení školy je propojováno se zjištěními získanými z inspekční činnosti.  Česká školní inspekce vytvořila v uplynulém období několik nových metod, postupů a nástrojů pro hodnocení kvality a efektivity škol a školských zařízení i vzdělávací soustavy jako celku. Některé z těchto nástrojů byly konstruovány tak, aby byly využitelné v rámci autoevaluačních aktivit přímo jednotlivými školami či školskými zařízeními. V rámci metodické podpory je dává ČŠI školám a učitelům k dispozici. Pro podporu práce škol se nám jeví jako účinné a efektivní propojit naše komplexní hodnocení s cílenou metodickou podporou v oblastech, které vyžadují u školy zlepšení. Ta by následovala po inspekční činnosti ve škole, byla by z hlediska její kvality pod naší supervizí, a po ní by s dostatečným odstupem následoval vybraný typ inspekční činnosti, který by mohl vyhodnotit dopady této podpory. Uskutečnění tohoto modelu je však podmíněno legislativními úpravami.

 

     

Mgr. Tomáš Zatloukal, MBA, LL.M. je absolventem Pedagogické fakulty UP a Fakulty tělesné kultury UP v Olomouci, kde vystudoval učitelství pro základní a střední školy. Působil jako středoškolský učitel a později ředitel gymnázia.  Vedle své pedagogické a pedagogicko-manažerské praxe zastával také různé pozice v rámci řízení vzdělávání a vzdělávací soustavy na regionální, celostátní i evropské úrovni. Působil jako člen výboru pro vzdělávání a kulturu Evropského parlamentu, pracoval jako náměstek ústřední školní inspektorky, následně jako zástupce vrchní ředitelky sekce evropských fondů a ředitel odboru vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2013 byl jmenován do funkce ústředního školního inspektora. Zkušenosti má také se zřizovatelskými kompetencemi a s řízením školství na úrovni územně samosprávných celků. Je zástupcem České republiky v Centru pro výzkum a inovace ve vzdělávání OECD (CERI), v řídicích radách mezinárodních šetření PISA a TALIS, ve Valném shromáždění Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání (IEA) a také ve Valném shromáždění Stálé mezinárodní konference inspektorátů (SICI). Pedagogicky spolupracuje s akademickými institucemi.

Více článků

Přehled všech článků