18. STOLETÍ

  • V 18. století vojenskopolitické bloky na evropském, respektive světovém kolbišti zdaleka nerozhodovaly pouze o dědictví španělských a později rakouských Habsburků. Oba mezinárodněpolitické problémy navozené již v předchozím století se přelily do velmocenského zápasu Anglie a Francie o největší koloniální panství v dějinách. Na konci střetnutí posléze stanul vítěz finálového utkání: Velká Británie. Zahájila tak dlouhé období, ve kterém se „svět stával den ode dne angličtějším“. Nic na tom nezměnil ani fakt, že na sklonku století přišla o část svých severoamerických kolonií, ani fakt, že politický program Američanů inspiroval francouzské revolucionáře.
  • V Británii 18. století měl původ ještě jeden rozhodující historický fenomén – průmyslová revoluce. Jeho přispěním se tradiční agrární společnost začala proměňovat v moderní průmyslové národy, právě prostřednictvím radikální změny ve způsobu výroby zboží při uplatnění koncentrovaného kapitálu, mechanizace a tovární výroby. Továrny poháněné parními stroji soustředily pod jednu střechu četné operace nezbytné při výrobě (nejprve textilu). Ukázalo se, že Británie má pro rozvoj masové velkovýroby ideální předpoklady, neboť disponovala jak dostatečnými přírodními zdroji k zásobování nového strojního vybavení energií, tak i příhodným terénem pro budování rozsáhlých, v 18. století hlavně vodních, dopravních sítí. Ještě před koncem 18. století překročila průmyslová revoluce kanál La Manche a začala se šířit kontinentální Evropou.
  • Podmínky vědeckého bádání byly v 18. století ještě velmi odlišné od dnešních. Vědecká práce nebyla dostatečně specializovaná a hranice mezi jednotlivými obory byly velmi vágní, navíc zůstávaly v rámci filozofie – královny věd. Filozofové tedy byli zároveň vědci a naopak. Stejně jako v předchozím století to byli nadšenci, kteří jen zřídka přednášeli na univerzitách. Činnost vědců můžeme charakterizovat jako newtonovskou – se zcela převažující experimentální metodou. Spíše než „proč“ je tedy zajímalo „jak“. Organizace práce vědců však prodělala také pod vlivem osvícenství pokrok, přibylo učených královských společností a mezi bohatými se stávalo módou vlastnit fyzikální či chemickou laboratoř. Pokroku průmyslu však v tomto století přispívala věda jen velmi omezeně a před technikou si uchovávala značný, oddělený předstih.
  • Velkým pokrokem chemie 18. století bylo, že se zkoumané problematiky zúžily na jedinou ústřední otázku. Tou byl problém spalování. Již alchymisté a iatrochemikové se pokoušeli vysvětlit hoření, žíhání kovů i dýchání, avšak podstata těchto dějů tehdy zůstávala neznámá. Zkoumání uvedených procesů se v 18. století stalo výchozím bodem k vytvoření tzv. flogistonové teorie.
  • R. Boyle a jeho současníci (např. J. Rey, J. Jungius aj.) sdíleli představu, že příčinou hoření je jakási olejovitá součást hořlavých hmot. Také zastávali názor, že kovy při žíhání přibývají na hmotnosti, neboť kov pohlcuje teplo. Tato teorie se ujala jen dočasně. Boyleův nesprávný teoretický výklad se zřejmě stal popudem k vytvoření flogistonové teorie.
  • S teorií flogistonu neboli tzv. flogistonovou teorií, vystoupil počátkem 18. století G. E. Stahl, využil přitom některých myšlenek svého učitele J. J. Bechera.
  • Ve 2. polovině 18. století nastalo v manufakturách období rychlého rozvoje výroby a přechodu od ruční práce k využití strojů a zařízení. Projevilo se to v metalurgii, při obrábění kovů, ve využívání parních strojů, následně pak rozvojem dopravy, růstem textilního průmyslu. Dalším významným průmyslovým úspěchem bylo používání ropy bez další úpravy na svícení v lampách. Počínající populační exploze vyvolala intenzifikaci zemědělské výroby. Byl opuštěn úhorový cyklus a začala se využívat hnojiva a pěstovat nové plodiny. To vše kladlo větší nároky na rozvíjející se chemický průmysl.
  • Koncem 18. století A. L. Lavoisier vyvrátil všechny argumenty flogistonové teorie a nahradil ji novou teorií – teorií hoření – teorií oxidace.