Vitalistická teorie

  • Tato teorie se zakládala na myšlence, že organické látky vznikají za přispění zvláštní životní síly – vis vitalis, náležející pouze živé hmotě. Podle této teorie by zákony platící pro anorganické chemické reakce byly jiné, než zákony pro organickou chemii. Pokus o syntézu organické látky z anorganické by tedy byl podle této teorie předem odsouzen k neúspěchu.
  • Pojem životní síly má dlouhou historii. Pro označení nějaké utajené, neviditelné příčiny života užívali různí učenci, počínaje starověkem, různých slov, např.: entelechie (Aristotelés), pneumata (Galenos), archem (Paracelsus, van Helmont), virtus vitalis (Joepser), anima (Stahl), vis Essentials (Wolff) nebo Lebenskraft (Medicus, Roose), která jsou z hlediska sémantického v podstatě shodná s vis vitalis.
  • Zdrcující většina chemiků na počátku 19. století byla přesvědčena o správnosti vitalistické teorie v chemii. Tento názor zastával zatvrzele dokonce i významný chemik J. Berzelius.
  • Hlavními argumenty proti vitalistické teorii v organické chemii byly úspěchy organické syntézy. K vyvrácení vitalistické teorie bylo však třeba uskutečnit řadu organických syntéz, neboť ne každá syntéza byla pro tehdejší chemiky přesvědčivým důkazem nesprávnosti této teorie.
  • První takovou syntézou byla roku 1824 Wöhlerova příprava šťavelové kyseliny, látky nesporně rostlinného původu, ta však zůstala řadu let nepovšimnuta. Roku 1828 pak Wöhler připravil z čistě anorganických látek pouhým zahříváním kyanatanu amonného močovinu, typický metabolit savců vyskytující se v moči, v té době považovaný za prototyp organické látky. Teprve tato syntéza sehrála největší úlohu v boji proti vitalistické teorii, ale definitivně vitalistická teorie odezněla až v polovině 19. století.
  • Z dalších syntéz byla významná především Kolbeho příprava octové kyseliny z anorganických látek v roce 1845 a Berthelotova syntéza ethynu roku 1859. Tyto syntézy postavily organické a anorganické chemické sloučeniny na stejnou úroveň.