Školy zaujímají jedinečné místo v systému primární prevence rizikového chování žáků. Jsou totiž institucí, kterou procházejí téměř všechny děti. Díky tomuto „plošnému pokrytí“ mohou napomoci předcházet vzniku rizikového chování u těch, u kterých se ještě nevyskytlo. Jak ale prevenci realizovat, aby měla efekty a aby dokonce nebyla kontraproduktivní? A jsou i ve 21. století největší hrozbou návykové látky nebo jejich místo již zaujaly nelátkové závislosti (např. hraní počítačových her)? I o tom jsme hovořili s lektorem preventivních programů z organizace Podané ruce Radovanem Voříškem.
Začala bych zcela praktickou otázkou. Co byste doporučil učiteli, který má podezření, že je v jeho třídě přítomen žák pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky?
Patrně by měl podezření na konkrétního žáka. Potom je třeba s žákem téma otevřít, zeptat se jej jak to s ním je, promluvit s ním o tom. Tady už se to začíná větvit podle konkrétní situace. Pojal učitel podezření v průběhu své hodiny? Poznal to o přestávce? Je učitel metodikem prevence? Je třídním učitelem onoho žáka? … Já jsem vždy pro přímý rozhovor mezi čtyřma očima. To znamená zajistit ve třídě dozor, abych se žákovi mohl věnovat naplno, odvést jej např. do kabinetu … A dále se nám to větví na varianty: je vliv užití látky zjevný, a žák to nepopírá nebo popírá, odmítá se dát otestovat nebo neodmítá, chová se agresivně, zmateně, nebezpečně … kolik má žák roků, zapojení jeho rodičů, policie … Vyčerpávající odpověď na tuhle otázku může být předmětem mnoha hodin kurzu.
Máte zkušenosti i z terapeutické práce s mladistvými užívajícími návykové látky. Jaké principy práce se Vám zde osvědčily?
Pracuji s využitím metod Systemické psychoterapie. Co se obecně vyplácí, je respekt k onomu člověku, důvěra mezi námi, naslouchání, pomoci s pojmenováním, kde se opravdu nachází, motivovat ke změně, spolupracovat v konkrétních krocích vedoucích ke změně, chválení i za nepatrný pokrok …
Než se budeme bavit o prevenci, můžete zmínit, jaké trendy v užívání návykových látek pozorujete?
K trendům patří masivní kouření marihuany, syntetické THC (nemá složením s THC nic společného, ale má podobný účinek), fénixovy slzy (obzvláště siná a nebezpečná směs koncentrovaného THC s ředidlem), více než dříve se objevuje kokain, nové syntetické drogy, šalvěj divotvorná …
Co v prevenci užívání těchto návykových látek? Podle čeho by mohli učitelé vybírat preventivní programy pro své třídy? A čemu se naopak vyhnout?
K preventivním programům – funguje, pokud zvolíte výborný program, výborné lektory, výborné učitele. To zjistíte z ohlasu a vlastním pozorováním. Zaměřte se na to, kdo to dělá. Jaká je to osobnost. Lektor je nástrojem prevence. Nekvalitní nástroj neudělá nic, v horším případě uškodí. Běžte se na produkci podívat. Sledujte, jak na lektora účastníci reagují, jak on reaguje na ně. Jak umí poslouchat, jak zachytává vývoj a změny. Jak na to umí pružně reagovat. Pozor, ona i cvičená opice se naučí metodiku a přehraje ji.
Viděl jsem na CD preventivní program, kdy lektoři naplňovali téma, které si škola objednala. Protože v tomto ročníku se téma prostě vždycky probíralo. Již chvíli po začátku bylo jasné, že se zadaným jevem v téhle třídě nikdo problém nemá a mít nebude. Že to nikoho nezajímá. Nicméně v průběhu programu začalo probleskovat jiné téma, konkrétní bolest, nemoc oné třídy. Někteří žáci zřetelně volali o pomoc. Ale naplánovaný program probíhal dál ve stanovených kolejích. Dokonce ze strany lektorů došlo na několik upozornění, že žáci odbíhají jinam, ale o nic nepřijdou, protože za dva roky se dočkají.
Když jsem to v reflexi lektorům vytknul, byl jsem odkázán na podepsané kontrakty, schválené plány a metodiky. Z tohoto (oficiálního) úhlu pohledu, lektoři postupovali správně. Jen mně bylo špatně, protože prevenci neděláme pro papír ale pro lidi. A za dva roky bude zle.
Nezapomeňte také na to, že děti a mládež jsou zvyklé na pořádné podněty a vyžadují silný zážitek. Komunikují přes internet a naprosto jinak, než jsme my zvyklí. Digitální svět, dokonalé hry. Nápor na smysly. Proto se nebojme takových způsobů zprostředkování prožitků, podání informací, získání zájmu, zjištění postojů a názorů. S tím se dá pak úspěšně pracovat „konvenčními“ metodami.
Programy primární prevence užívání návykových látek realizuje organizace Podané ruce už od 90. let. Jak se od té doby preventivní programy z pro školy z dílny této organizace změnily?
V roce 1994, kdy jsem s prevencí začínal, měli jsme čtyři témata (závislosti, drogy mládeže, tvrdé drogy a vliv dospívání na možný vznik závislosti) která na sebe navazovala. Každé téma jsme prováděli v jednom ročníku druhého stupně ZŠ. Žáci nás tedy viděli v 6. – 9. třídě. Vstupovali jsme i do škol středních. Metody, kterými jsme preventivní programy dělali, byly: beseda a o něco později metody dramatické výchovy. V případě, že se nám podařilo odhalit jednotlivce či skupiny žáků, kteří již s něčím měli potíže, nabízeli jsme pomoc individuální v podobě poradenství a pedagogického vedení. S mládeží takto podchycenou jsme jezdili na speciální pobytové akce víkendové nebo i letní tábory. Jejich rodičům jsme poskytovali podporu, doprovázení a poradenství.
Dnes má Centrum prevence v repertoáru okolo dvaceti témat z oblastí látkových i nelátkových závislostí, šikany, vztahů, krátce řečeno čehokoliv, co děti a mládež může ohrozit. Začíná se první třídou ZŠ a končí se koncem SŠ. Metody programů jsou velice pestré. Jinak řečeno, jde o veškeré použitelné metody. Individuální práce s mladými klienty a rodiči také nevymizela.
Zmiňujete pestrost metod prevence. Můžete shrnout, co mohou školy dělat celkově, aby plnily preventivní funkci rizikového chování?
Mít kvalitní a pestrý preventivní program a naplňovat ho. A jít za odborníky zvenčí. Dopřát žákům zážitek. Co si děti určitě nezapamatují a o čem nebudou nikdy přemýšlet, je nudný prožitek.
Zmínili jsme preventivní programy, které se u nás realizují. Jak si tedy vysvětlujete, že dle studie ESPAD[1] vykazují čeští šestnáctiletí v evropském kontextu nadprůměrné užívání legálních a nelegálních drog?
Do problematiky vstupuje mnoho faktorů: prodejci a jejich benevolence či ziskuchtivost, dostupnost drog, reklama na legální drogy, ohromný zisk státu z legálních drog, tolerance společnosti, benevolence i lenost a neznalost rodičů, příklady a zvyklosti z domova, vliv vrstevníků, zvědavost … a v neposlední řadě četnost a kvalita preventivních programů.
Jsem přesvědčen, že prevence je v ČR poddimenzována. Když se podívám, kolik je čistě preventivních center v Brně, chce se mi plakat. A to ještě lektoři z nich jezdí do oblastí, kde kromě průšvihů se zneužíváním návykových látek není nic.
Jsem přesvědčen o tom, že zde platný britský model prevence, převzatý v devadesátých letech, je nešikovný. Spočívá v tom, že školy si prevenci dělají sami a sem tam do některé z nich vstoupí kdosi z venku. Pro srovnání uvedu holandský model. Každá městská část a každá venkovská oblast, má své preventivní centrum. Žáci se od začátku školní docházky do jejího konce, potkávají se stejnými profesionálními lektory. Lektoři znají je. To je lepší, účinnější. A když se něco v životě dospívajícího stane, automaticky ví, na koho se obrátit. Kdo pomůže.
Troufnu si také tvrdit, že vlivem závazných metodik a parametrů, je stále méně místa pro pružnost a spontaneitu.
Vážnou překážkou je rostoucí administrativa a nesmyslně přebujelé vykazování. Přijde mi to jako závody v tom, jak co nejvíce unavit a znechutit ty, kteří programy uskutečňují. Jak jim co nejvíce zabránit ve službě lidem.
Podle studie ESPAD v letech 1995–2015 zároveň klesá jednorázové i pravidelné kuřáctví u 16letých, uváděná míra konzumace alkoholu i nelegálních drog. Roste také průměrný věk první zkušenosti s cigaretou a alkoholem. Lze si tyto trendy vysvětlit i preventivními aktivitami ve školách?
Lze. Něco se přece jen udělalo a dělá.
Jak se liší užívání návykových látek u chlapců a dívek? Jsou zde výše popisované trendy shodné? A co z toho vyplývá pro prevenci?
Chlapců užívá o něco více, dívky náskok stahují. Chlapci přece jen více „machrují“. Co s tím v prevenci? Mluvit o tom. Mluvit s nimi o nich. O hodnotách života. O plánech. O tom, co dělá osobnost osobností, hocha mužem, dívku ženou.
Jsou dnes návykové látky stále velkou hrozbou nebo je předhání nelátkové závislosti, například hraní počítačových her a aktivity na sociálních sítích?
Návykové látky hrozbou jsou. Ne však nepřekonatelnou. Nemalá část z užívání drog prostě vyroste. Podstatné části zbytku z drog někdo pomůže, třeba my. Avšak několik tisíc, v závislosti zůstane.
Nelátkové závislosti, zvláště počítačové hry, sociální sítě i gambling? To je epidemie dneška. Ono to není příliš vidět. Mladí u počítače nezlobí, nemají průšvihy venku …
Zhouba je v tom, že se nenaučí navazovat funkční vztahy. Že „zesobečtí“ a stanou se pro společnost nepoužitelní. Pro cokoliv kladného nepoužitelní.
Jak se vlastně liší prevence užívání návykových látek a prevence nelátkových závislostí?
Je to jen jiné téma. Obojí se se dělá stejnými metodami. Konec konců i terapie je velmi podobná. Vždyť to, co se děje v mozku při euforii z užití drogy, je prakticky stejné jako to, co děje při vzrušení např. z hazardní hry. Můžeme hovořit o specifické a nespecifické prevenci. Specifická prevence je provádění programů vedoucích přímo k předcházení konkrétních nežádoucích jevů, jako je třeba užívání návykových látek. Nespecifická prevence je vykonávání aktivit, které podporují zdravý životní styl a dodržování společensky přípustných pravidel a hodnot. Je to o kvalitním trávení volného času. Tedy zájmové kroužky, sport, smysluplná zábava.
Děkuji Vám za rozhovor.
Dovolím si zakončit (mimo soutěž J) vlastní básničkou:
Pervitin
děti
příliš brzy odpoutané
z pupečních šňůr
letci
vadnoucích křídel
nočních můr
pěvci
krátkých trylků
jepičího života
a kdo to jednou rozmotá
Medailon
Ing. Radovan Voříšek (1964)
je ženatý, s manželkou Annou mají čtyři dospělé děti a zatím je dvojnásobným dědečkem. Je absolventem Vysokého učení technického v Brně (VUT), Fakulty strojní – Strojírenská technologie a Fakulty stavební – Pedagogika odborných předmětů, Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity – Speciální pedagogika – etopedie. Absolvoval výcvik v Systemické psychoterapii. Pracoval ve Strojírenském zkušebním ústavu, učil na středních školách pro tělesně postižené a od roku 1994 působí v organizaci Podané ruce jako psychoterapeut, sociální pracovník a lektor prevence. Je členem komunity Emmanuel, organizátorem a lektorem kurzů Alfa a supervizorem.
Tabulka 1. Výskyt rizikového chování mezi 16letými v roce 2015 dle studie ESPAD
Zdroj: http://jzs.cz/wp-content/uploads/2016/10/Evropsk%C3%A1-studie-o-drog%C3%A1ch.pdf
[1] Studie ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) je mezinárodní studie zaměřená na hodnocení situace a jejího vývoje v oblasti kouření, konzumace alkoholu a užívání nelegálních drog mezi 16letými studenty v evropských zemích. Studie je realizovaná v 4letých intervalech.