S Mgr. Zdenkou Kissovou jsme hovořily o významu environmentální výchovy v současném kurikulu a o jejím začleňování do každodenního života základní školy ve Zbraslavi, kde Zdenka působí nejen jako učitelka, ale též jako koordinátorka environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.
Můžete se čtenářům představit?
Pracuji jako učitelka matematiky a chemie na základní škole ve Zbraslavi u Brna. Učitelskou profesi jsem si zvolila z několika důvodů – bavilo mě vysvětlovat učivo svým mladším bratrům, jako dítě jsem byla zvídavá a jelikož jsem se dobře učila, ukázala se být cesta na gymnázium tím nejlepším řešením, jak naplnit své sny a předávat dál to, co umím. Měla jsem také dobré učitele a jejich přístup k nám žákům byl tím dalším důvodem. Zvolila jsem si studium na Přírodovědecké fakultě v Brně[1], konkrétně učitelství pro druhý stupeň základní školy a pro střední školy. Kombinaci jsem nemusela vybírat dlouho, protože mě matematika i chemie bavily a obojí jsem zvládala dobře také díky výborným učitelům. Učit jsem začala v roce 1986 na Kopanicích ve Starém Hrozenkově, kam jsem dostala takzvanou umístěnku. Po roce jsem se vdala, odstěhovala jsem se s manželem do Zbraslavi a od té doby zde učím. V roce 2008 jsem dokončila studium environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) a stala jsem se školní koordinátorkou.
Co vás přivedlo k environmentální problematice?
To začalo hluboko v dětství. Vyrůstala jsem na vesnici s rodiči, sourozenci a prarodiči v rodinném domku s velkou zahradou. Děda byl vášnivý chovatel. Králíky měl na maso, ale také angoráky na vlnu. Slepice běhaly po dvoře, kočky pobíhaly mezi nimi a my děti také. Často jsme si s domácími zvířaty hrály a pozorovaly jejich krmení a vše, co hospodářství obnášelo. Líbilo se mi pobývat venku, tam jsem trávila většinu času. Později jsem se začala zajímat o přírodovědné předměty, což vyústilo ve studium na střední a poté na vysoké škole. Moje první povolání započalo ve Starém Hrozenkově. Obklopena přírodou Bílých Karpat jsem překonávala první úskalí učitelské profese. Venkovní výuka mi dělala radost. V té době bylo mým úkolem učit i přírodovědný seminář pro starší žáky.
Také všichni ředitelé, které jsem v průběhu své pedagogické práce měla tu čest poznat, mě formovali a pomáhali mi najít cestu k environmentální výchově. V době, kdy zbraslavská škola hledala své zaměření, nemohl tehdejší ředitel Ladislav Vaverka jinak, než zvolit již zaběhnutou přírodovědnou náplň. Škola u lesa toto přímo nabízela. Další ředitel školy, Petr Kroutil, podporoval moji snahu začít studovat tzv. „Specializační studium k výkonu specializačních činností v oblasti environmentální výchovy“. Byl mi nápomocný v začátcích, učili jsme se „prodat“ to, co jsme dělali. Současný pan ředitel Miroslav Báňa mi pomáhá realizovat naše školní plány formou projektů a přináší nový vhled.
Co obnáší pozice koordinátorky environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty?
Náplň mojí funkce koordinátora EVVO na škole spočívá, jak název sám říká,
především v optimální spolupráci s ostatními kolegy. Myslím, že se nám dařilo tuto společnou cestu hledat už od doby mého studia a po krůčcích ji zlepšovat natolik, že se problematika environmentální výchovy dostala jednotlivým učitelům pod kůži. Nyní už oni sami hledají náměty, plánují si projektové dny, v rámci svých předmětů hledají možnosti, jak účinně implementovat environmentální témata, samozřejmostí je, že výuku realizují i venku. Spolupracujeme se středisky ekologické výchovy Lipka[2], Rozmarýnek[3] a jinými. Společně plánujeme celoškolní akce jako například Den Země nebo Motýlí stráň. V současné době intenzivně spolupracuji s panem učitelem Janem Šrámkem, který po mém odchodu do důchodu funkci koordinátora EVVO převezme.
Jaká je škola, na které působíte?
Základní škola ve Zbraslavi je úplnou školou s 1. až 9. ročníkem. Nachází se v klidné části vesnice v těsném sousedství lesa, kde ji velmi vhodně obec Zbraslav v roce 1938 postavila. I z tohoto důvodu má naše škola pečlivě vypracovaný plán environmentální výchovy, která je nedílnou součástí výuky. Školu navštěvují žáci z okolních obcí, a to z Újezdu, Stanovišť, Hlubokého, Příbrami a Zálesné Zhoře. V současnosti školu navštěvuje 213 žáků. V budově školy je 13 tříd, z toho 3 odborné učebny, jedna místnost školní družiny, sborovny vybavené PC s připojením k internetu, 4 odborné kabinety. Škola má družinu se dvěma odděleními a v přízemí školní jídelnu s kuchyní. Ve vedlejší budově je malá tělocvična a nová sportovní hala. Uvedený tělovýchovný areál byl rozšířen o moderní nové víceúčelové sportovní hřiště s celoročním provozem. Zřizovatel vybudoval venkovní školní hřiště, které přímo navazuje na novou sportovní halu. V době přestávek mohou žáci využívat všech prostor školy, v případě dobrého počasí i venkovního školního hřiště a každé odpoledne po domluvě s učitelem i učebnu výpočetní techniky s připojením k internetu. V obci se nachází lyžařský vlek, který škola využívá k pořádání zimních výcvikových kurzů. Pedagogický sbor má 23 členů, včetně 4 asistentek pedagoga, ve věkovém rozmezí 28–68 let. Všichni pedagogové jsou plně kvalifikovaní a ovládají alespoň jeden cizí jazyk. Ve škole pracují výchovný poradce, koordinátor EVVO a metodik prevence. Čtyři paní učitelky mají vystudovanou speciální pedagogiku. Většina učitelů si ochotně doplňuje svoje vzdělání v kurzech a seminářích.
Můžete specifikovat vaši školu z hlediska přístupu k environmentální výchově?
Snažíme se problematiku environmentální výchovy zavádět a řešit v každém předmětu, a to jak na I. tak i na II. stupni. Akcentována je též její neformální stránka. Ta spočívá ve vytváření kvalitního prostředí uvnitř i vně školy: příklady dobré praxe, výlety, podpora environmentálně-výchovných aktivit žáků. Nechceme environmentální výchovu jako samostatný předmět. Usilujeme spíše o to, aby se propsala do každého předmětu. A v tomto duchu vedeme i naše žáky ‒ postupně, ale trvale. Zapojili jsme se do národních i mezinárodních projektů a soutěží, které se cíleně věnují konkrétním ekologickým tématům. Například CO2 liga (obrázek 1 - v galerii), kterou organizuje a garantuje Ekologický institut Veronica. Naši žáci z 9. ročníku se zapojili do této celonárodní soutěže zaměřené na ochranu klimatu a mezi 130 přihlášenými školami obsadili 9. místo. V červnu tohoto roku pak byli pozvání na závěrečnou konferenci projektu, která se konala v Senátu Parlamentu České republiky v prostorách Valdštejnského paláce v Praze. Dále bych jmenovala akci Kyselý déšť, jehož garantem je ekologické sdružení Tereza-Praha[4], Expedice Evropa na hradu Špilberk v Brně, pořádaná informačním střediskem Europe Direct Brno, Into the wild with English, což je akce organizovaná studenty Slovanského gymnázia v Brně, která probíhá v brněnské zoologické zahradě), Ekoškola, jejímž koordinátorem je v České republice vzdělávací centrum Tereza-Praha, Ovoce do škol a jiné.
Je také řada akcí, které jsme si uspořádali sami, například Motýlí stráň, exkurze do čističky odpadních vod v Rosicích, návštěva firmy SAKO Brno, která nabízí komplexní služby v oblasti odpadového hospodářství, výstava minerálů v Tišnově, projektová výuka Voda, Vzduch, Chemie v životě člověka a Moje obec. V rámci environmentální výchovy jsme dále vyráběli krmítka pro ptáky, podnikli vycházky k místnímu chovateli, byli v lese na „soví“ noci s Ivo Hertlem[5], navštívili jsme VIDA! Brno, Technické muzeum v Brně, Planetárium a jiné. Úspěšné byly rovněž takzvané barevné tematické dny: Modrý den ‒ Den vody, Zelený den ‒ Den lesů. Oblíbené jsou programy jako Zayferus, který realizuje společnost na ochranu dravých ptáků, Vánoce matky přírody nebo Tonda Obal věnovaný třídění odpadu a jeho recyklaci a samozřejmě Den země (obrázek 2 - v galerii), jehož se účastní jak žáci tak učitelé, a který každoročně využijeme k úklid a úpravě okolí školy.
Žáci se rovněž úspěšně zúčastňují výtvarných soutěží, například Pomáháme zvířatům, výrobky z plastů, Land-art v lese. Pro děti a jejich rodiče jsme připravili program Tvoření z hlíny, tradici má Medový týden organizovaný místními včelaři, ve spolupráci s lesní oborou Náměšť nad Oslavou proběhla Lesní pedagogika. A pravidlem je, že učitelé se v rámci DVPP vzdělávají v oblasti environmentální výchovy.
Co podle vás ovlivňuje kvalitu výuky environmentální výchovy?
Myslím, že je to především osobní nasazení, podmínky vytvořené školou a zřizovatelem, dostupnost přírodního prostředí, dobré vztahy mezi zaměstnanci a jejich jednota v této otázce, spolupráce s rodiči a zejména žáky. Nesmírně důležitá je pro mě i pohoda v osobní rovině a klid na práci. V posledních letech se kvalitativně změnil přístup obce. Podpora je větší, stejně tak i komunikace. Také obec si uvědomila důležitost environmentální problematiky, organizuje akce na podporu životního prostředí a spolupracuje s námi. Vznikla naučná stezka, dochází k výsadbě stromů. To téma se opravdu vytáhlo „nahoru“, akcentuje se a už se na nás nedívají skrze prsty, když chceme jít s dětmi sbírat odpadky nebo pohrabat louku.
Co vás jako učitele ve vaší práci limituje?
Každý učitel na naší malé škole učí několik svých předmětů. Environmentální výchově se věnujeme tak, jak nejlíp umíme, začleňujeme ji do předmětů, pořádáme menší i větší akce a aktivity v každodenním školním životě. Vnímáme, že by si environmentální výchova zasloužila víc, leckdy proto pracujeme na úkor vlastního volného času. Limituje nás zejména finanční stránka. Různé výukové programy zajišťované středisky ekologické výchovy v Brně, kterými jsou například Lipka nebo Rozmarýnek, pro nás začínají být finančně neúnosné, zvlášť když přičteme cenu za dopravu žáků. Pokud by byly pro tyto aktivity z ministerstva školství vyčleněny finanční prostředky, moc bychom to přivítali. Z výše uvedeného důvodu proto pořádáme hodně akcí v místě a okolí, případně využíváme akcí sponzorovaných. My, řadoví učitelé s plným úvazkem na malé škole, se neztotožňujeme ani s psaním různých projektů a dalšími administrativními záležitostmi, které jsou ubíjející a časově náročné. Proto raději vyrážíme s dětmi ven.
Další podstatná věc je to, že si spousta rodin neuvědomuje význam a důležitost environmentální výchovy. Děti jsou často vedené ke konzumnímu způsobu života. Povědomí o neudržitelnosti takového přístupu může dát často jen škola. Je to těžká práce. Pouhé mluvení o přírodě a problémech včetně globálních je často pro žáky nepochopitelné až směšné, mají raději akci. Bohužel se u některých výjimek setkáváme i s leností vyrazit do přírody a něco prospěšného udělat. Těžko se bourají zaběhnuté návyky a stereotypy z rodiny. De facto přes děti edukujeme jejich rodiče. Pro prarodiče bylo sepjetí s přírodou ještě samozřejmostí, rodiče tomu rozuměli, ale zvykli si na blahobyt, zlenivěli. Současné děti se tomu už musí učit, kladný vztah k životnímu prostředí nevychází z přirozenosti, jak tomu bývalo dříve.
K čemu se snažíte žáky v rámci environmentální výchovy vést?
Vedle výchovně-vzdělávacích cílů stanovených v ŠVP, které jsou však často příliš obecné, máme jasnou vizi, jakým směrem chceme naše žáky vést. Snažíme se, aby si vytvořili kladný vztah k přírodě, aby si uvědomili, že bez kvalitního životního prostředí není možný ani kvalitní život. Bohužel až příliš často teď narážíme na negativní změny prostředí v našem bezprostředním okolí. Nejpatrnější je změna v našich okolních lesích, nedostatek vody v krajině nebo mírné zimy a velmi horká a suchá léta, úbytek hmyzích druhů. A to chceme, aby vnímali. Nestrašíme je, nestavíme vizi negativní budoucnosti, ale poukazujeme na změny a jejich dopady. Žáci často sami kriticky hodnotí, co je špatně, a přicházejí s dalšími příklady. Environmentální výchova navíc představuje prostor pro zapojení všech žáků. Matematika nemusí jít každému, tady se však dokáží zapojit všichni. A také vnímat, že to je problematika, která se bezprostředně dotýká života.
Ano, snažíme se o to, aby si naši žáci vytvořili povědomí a určité pozitivní návyky a aby
respektovali fakt, že zdravá příroda je nutnou podmínkou kvalitního života. Fungující životní prostředí vnímáme jako základní podmínku pro přežití lidstva. Rodiny toto často nereflektují do té míry, jak by bylo třeba.
Věřím, že se nám alespoň částečně daří bránit odcizování dětí přírodě. Máme k tomu ideální podmínky, což je poloha školy hned u lesa, podpora vedení školy, obce, vlastní příklad i spolupráce s odborníky. Školní akce vždy akcentují environmentální rozměr. Žáci často pobývají venku, mnohdy několik hodin v celku. Jedním z příkladů je školní výlet k Březovému prameni, na jehož obnovení a zpřístupnění se naši žáci podíleli. Také zdolávání lanových překážek, střílení z luku, zvuky v lese při noční hře a podobné aktivity jsou zcela jinými prožitky než ty, s nimiž se děti setkávají prostřednictvím mobilů a jiných technologií. Totéž platí i pro osobní prožitek při pracovních aktivitách zaměřených už několikátý rok na úpravu takzvané Motýlí stráně. Jde o bývalou pastvinu, známou též jako „U lavek“, kde se zachovala pestrá společenstva travin a bylin a na ně vázaných bezobratlých živočichů, například motýlů. Žáci druhého stupně naší školy pomáhají s údržbou a péčí o tento významný krajinný prvek pod odbornou garancí Ivo Hertla.
V rámci každodenního chodu školy všichni žáci také vidí, že je dobré šetřit vodou a elektrickou energií. Třídit odpad na papír, plasty, bioodpad, baterie a směsný odpad je pro nás samozřejmostí. Bohužel musíme neustále zdůrazňovat potřebu neplýtvat jídlem a papírem.
Co vás na vaší práci těší? Z čeho máte radost, a z čeho naopak ne?
Environmentální výchova je radost. V současné době vlády peněz a konzumu si uvědomuji její důležitost čím dál víc. V počátcích mé pedagogické kariéry učila na škole spousta učitelů, kteří měli svoji zahrádku a drobné hospodářství. Přirozeně dělali to, co znali. Učili děti vnímat proměny přírody během kalendářního roku, pozorovali změny počasí, učili je rýt, hrabat, sázet, okopávat. Měli jsme svoji školní zahradu, každá třída obhospodařovala svůj záhonek. Postupem času jsme s rozšiřováním a budováním sportovišť na naší škole přišli o záhony. Také skladba učitelů je jiná, mladší kolegové takový intenzivní vztah k zahradám už většinou nemají. Nynější pan ředitel se však ve volném čase věnuje svému lesoparku a snaží se přenést své nadšení i na nás ostatní ‒ učitele i žáky, zapojuje se velmi dobře i pan školník, kuchařky využívají nové biopopelnice. Povedlo se osázet okolí školy novými keři, byly zasazeny tři barevně kvetoucí kaštany, máme novou nádrž na dešťovou vodu k zalévání. V plánu je toho ještě mnohem víc.
Dříve jsme neuměli prodat výsledky své práce, málo jsme informovali naše spoluobčany o tom, co se nám dařilo. S nástupem počítačů, nákupem fotoaparátu a další techniky jsme se naučili přispívat na webové stránky školy, do obecního periodika Heralt, článek o naší činnosti vyšel též v časopisu Bedrník.
Z internetu čerpáme náměty a různé zajímavosti, které využíváme ve výuce. V dnešní době jsou tyto možnosti jakoby neomezené. Také pro žáky jsou informace všeho druhu snadno dostupné. Je ale nutné dávat věci do souvislostí, celkového kontextu. Proto je důležité naučit žáky rozlišovat podstatné od balastu, nekopírovat a dokázat vyjádřit vlastní názor na problematiku.
Je ale určitě třeba se také zamyslet nad tím, zda jsou obecně změny v oblasti vzdělávání, zaměřené na zdolávání výzev budoucnosti, dostatečné, dostatečně rychlé a především účinné. Často se na nás učitele kladou obrovské požadavky v administrativě, digitální gramotnosti, jazycích, neustále žáky z něčeho testujeme… Pak ale slyšíme, jak špatně žáky připravujeme pro dnešní pracovní trh. Ale je tohle vůbec naše poslání?! Tady vidím velký prostor pro zamyšlení, ale i celkovou proměnu školních osnov a celospolečenského uvažování o funkci současné školy vůbec.
Děkujeme vám za ochotu a čas, který jste realizaci rozhovoru věnovala.
Mgr. Zdenka Kissová vystudovala obor učitelství matematiky a chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (nynější Masarykově univerzitě). Od roku 1987 žije a vyučuje na základní škole ve Zbraslavi, kde současně působí jako koordinátorka environmentální výchovy a osvěty.
Kontakt: lenka.kissova@mail.muni.cz
