Svůj první rok v profesi učitele jsem strávil na ZŠ Letní pole ve Vyškově. Na tuto školu jsem se dostal v podstatě náhodou – do té doby jsem o škole věděl pouze, že existuje, a znal jsem několik málo lidí, kteří ji navštěvovali. Byla však jednou z mála škol v mém okolí, kde koncem školního roku 2018/2019 vypsali inzerát, že hledají učitele matematiky na příští rok. Přestože jsem vystudoval obory, které se jeví jako žádané, mimobrněnských nabídek jsem měl jen velmi málo.
Pro každého začínajícího učitele je první rok hodně náročný, protože si musí po studiu zvyknout na jiný systém práce a dobře se „zaběhnout“. Můj první školní rok byl navíc poněkud specifický a výjimečný pro všechny učitele. Až do 10. března běžel celkem normálně, byl stejně hektický jako jiné roky, řešily se stejné problémy a zažívali jsme stejné úspěchy. 11. března 2020 se kvůli pandemii koronaviru školy zcela uzavřely a do „běžného“ režimu jsme se nevrátili dodnes. Ale vezměme to pěkně popořádku.
Prvních několik dnů a týdnů v práci bylo poměrně radostných – dostal jsem se do velmi přátelského kolektivu pedagogů, mnoho kolegů jsem jako mladý začínající učitel přímo uchvátil, byli ze mě a mých schopností nadšeni. Snažili se mě podporovat, pomáhat mi. Hned první den jsem dostal služební notebook, který denně používám i ve výuce. Jsme mladou a poměrně dobře vybavenou školou, v každé třídě máme interaktivní tabule, dataprojektory a další techniku, máme hodně odborných učeben – mimo jiné také učebnu matematiky, zeměpisu a dějepisu a dvě učebny jazykové. V kabinetech je k dispozici mnoho zajímavých pomůcek, některé jsem si ještě nestihl prohlédnout.
Nejprve jsem se musel seznámit s chodem školy, dokumentací učitele, školním řádem, školním vzdělávacím programem, tematickými plány, učebnicemi, pracovními sešity a v neposlední řadě také se školním informačním systémem, kde máme třídní knihy a žákovské knížky, školní matriku, rozvrhy, suplování a další. Zpočátku to šlo trochu ztěžka, nevěděl jsem, co kde najít. Možná bylo trošku škoda, že jsem si některé důležité věci nevyzkoušel dopředu a hledal jsem je, až když jsem je nutně potřeboval. Stalo se mi například, že v jedné hodině se žákyni přihodil drobný úraz, potřeboval jsem informovat rodiče a nevěděl jsem, kde v online systému rychle najdu telefonní číslo a jak vůbec telefonovat. V přípravném týdnu jsem sice dostal lísteček se svojí předvolbou pro telefonování, ale nezkusil jsem si to, musel jsem ho hledat a všechno trvalo dlouho.
Pro první dva roky praxe se na naší škole přiděluje tzv. uvádějící učitel. Já jsem dostal přidělené dva učitele podle oborů, nicméně byla to spíše taková formální záležitost. Učitelé mi rádi poradili, pomohli, nabídli materiál, ale spíše na základě mého podnětu, prosby. Snažil jsem se však komunikovat i s ostatními podle toho, co bylo potřeba. V mých začátcích mi hodně pomohla i paní učitelka, na jejíž místo jsem nastoupil. Na naší škole je dobrým zvykem, že matematiku už od 5. ročníku učí učitel druhého stupně (obrázek č. 2) – bereme to mimo jiné jako přípravu na druhý stupeň. Sice jsem paní učitelku nikdy neviděl, ale při svém odchodu mi nechala jak tištěné, tak hlavně elektronické materiály do matematiky v 5. třídě. Mnohé z nich se dají úspěšně používat i na druhém stupni. Já jsem jako druhostupňový učitel o matematice v 5. třídě na fakultě příliš neslyšel, takže se mi to velmi hodilo.
Práce na této škole má samozřejmě i slabší stránky – prostory sice máme velké, ale žáků, a tedy i učitelů, už méně, takže mívám poměrně hodně dozorů a také mi aprobované obory nestačí k naplnění úvazku, takže učím i některé předměty neaprobovaně, především zeměpis. Není to ale vždy ke škodě „ponořit se“ trošku do něčeho jiného, člověk tím získá určitý nadhled, souvislosti, ale samozřejmě je to náročné, protože jsem obor nestudoval. Pořádáme také různé akce pro rodiče s dětmi – zejména pro předškoláky, aby nahlédli do našich prostor, něco zajímavého viděli, a my tak získali další budoucí žáky. Vedení školy také velmi podporuje, když pro žáky prvního i druhého stupně organizujeme kroužky všech kategorií – umělecké, pohybové, přírodovědné i mediální. První rok jsem chtěl otevřít přírodovědný kroužek Fyzika zábavně, ale nakonec o něj nebyl velký zájem, takže zůstalo jen u plánu. Na jednu stranu je to škoda, protože fyzika jako věda potřebuje další zapálené odborníky, ale mezi mladými lidmi není příliš oblíbená, na druhou stranu by to pro mě znamenalo spoustu práce navíc a té jsem měl první rok až až.
Co se týká samotné výuky, tak ta probíhá dost jinak, než jsem si pamatoval ze své školní docházky. Během studia na vysoké škole jsem absolvoval praxe, nikde jsem však nebyl dostatečně dlouho, abych poznal všechny záludnosti učitelské profese. Mnohem více se používá výpočetní technika – máme tablety, takže i s nimi někdy pracujeme, zejména se však používá internet. Ten je nevyčerpatelným zdrojem nápadů a inspirací. Zatímco já jsem jako žák nikdy v matematice neviděl program GeoGebra a i na fakultě jsme s ním pracovali spíše méně, tak dnes už si výuku matematiky bez něj nedovedu představit. Existují také sociální sítě, na kterých jsou různé tematické skupiny podle předmětů a dají se v nich najít různé zajímavé nápady, náměty a materiály pro výuku. Dalším úžasným zdrojem jsou díla z projektu Šablony, kdy učitelé napříč celou republikou vytvářeli různé pracovní listy, prezentace, úkoly na interaktivní tabuli. Nezůstávám jen u elektronických materiálů, ale občas si seženu něco i fyzicky – např. nedávno jsem si v archeologickém ústavu vyzvednul mapy s přehledem nejzajímavějších nálezů z pravěku a chtěl bych je použít ve výuce dějepisu.
Na naší škole pracujeme v poměrně málo početných třídách, nejčastěji máme ve třídě okolo 17 žáků, hodně z nich však se specifickými vzdělávacími potřebami, takže od začátku jsem se musel s touto oblastí učit pracovat. Ve více než polovině hodin mívám asistentky, se kterými komunikuji a domlouváme se, co a jak budeme dělat. Některým žákům je potřeba např. kopírovat zápisy, připravovat speciální verze písemek – zkrácené a zjednodušené – hodnotit slovně namísto známek apod. Mám i jednoho žáka, který má nařízenou tzv. pedagogickou intervenci z matematiky a s ním se jednou za 14 dní potkávám odpoledne, kdy máme čas individuálně projít, procvičit a dovysvětlit, co zrovna probíráme, příp. rozebrat a opravit si poslední prověrku. Pro mě to bylo a je stále dost náročné, a to i časově.
Řeším řadu kázeňských problémů žáků a vnímám to jako největší kámen úrazu v učitelské profesi. V hodinách se snažím nepracovat jednotvárně, vymýšlím další a další činnosti, které by se daly uplatnit během výuky a žáky by zaujaly, ale zatím jsem nenašel nic spolehlivého, co by žáky vydrželo dlouho bavit. Bohužel, v dnešní době je díky internetu všechno tak dostupné, že žáci mají pocit, že všechno potřebné už ví a to, co neví, dokážou najít na internetu. To však není pravda, i hledat na internetu může být někdy oříšek. Stalo se mi například, že jsem během distanční výuky zadal žákům v zeměpise otázky, na něž měli odpovědět s pomocí atlasu. Někteří místo toho hledali na internetu a pak se nemůžeme divit, když mezi státy s vládou jedné strany řadí také Itálii, Španělsko nebo dokonce Československo.
1. března tohoto roku jsme začali pracovat výhradně z domu. Tím sice zmizely problémy s kázní, ale zase jsem se musel učit něco úplně nového – absolvovali jsme online školení na Microsoft Teams, zadával jsem, kontroloval a hodnotil úkoly a také jsem natáčel vlastní výuková videa. Nikdy předtím jsem to nedělal, ani jsem to zpočátku dělat nechtěl, ale když jsem se dozvěděl, že někteří kolegové natáčejí, tak jsem se rozhodl to také zkusit. Zpočátku to trvalo velmi dlouho, některá videa jsem musel natáčet třeba i pětkrát, protože vždycky do toho vstoupil nějaký rušivý element, na něco jsem zapomněl apod. Nakonec jsem vytvořil asi 50 videí – zejména matematických – která jsou k dispozici na YouTube na mém účtu.[1] Od 11. května se výuka na škole částečně rozběhla, a tak jsme pracovali ve smíšeném režimu – část z domu, část ve škole, což bylo náročné.
První rok mě v mnohém překvapil – jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Mile mě překvapilo také finanční ohodnocení učitelů, vidím, že vedení si všímá, jak zaměstnanci pracují, a dovede dobře odvedenou práci ocenit. Největší problém vidím v kázni žáků a někdy se obávám, jak dlouho ještě v pozici učitele vydržím. Vysokoškolské studium mi výrazně pomohlo v přípravě na profesi hlavně po stránce teoretické: rozšířil jsem si vědomostí v aprobovaných oborech, získal nad obsahem základního vzdělávání nadhled, naučil se vědomosti spojovat v souvislostech a používat je opakovaně na mnoha místech i ve více předmětech. I didaktiky byly dobře vedeny, věnovaly se konkrétním oblastem a materiály zde vytvořené se dají okamžitě použít. Největší rezervy vidím v nedostatečné praxi a práci s žáky již od začátku studia. To se však v posledních letech zlepšuje.
Mgr. Jakub Homola
se narodil roku 1995. Žije v Rousínově, pracuje na ZŠ Vyškov, Letní pole. Absolvoval obor učitelství matematiky a fyziky pro základní školy na Pedagogické fakultě Masarakovy univerzity (2014–2019). Vyučuje matematiku, fyziku, zeměpis a dějepis, zajímá se o cestování, zahrádku, má psa. Osobní motto: Co tě nezabije, to tě posílí.
[1] https://www.youtube.com/channel/UCibK95QYR-IDb0UYeGYzLhw