Vývoj názorů na slučování atomů v 19. století
- Inspirací k prvním teoriím, vysvětlujícím podstatu slučování atomů,
byly elektrochemické pokusy H. Davyho,
J. J. Berzelia a jiných po roce 1800.
- H. Davy publikoval svoji elektrochemickou
teorii roku 1807. Podle ní se chemické prvky při kontaktu
elektricky nabíjejí opačnými náboji a chemické slučování je pak kompenzací
těchto elektrických nábojů; reakce probíhá tím snáze, čím větší náboj
částice nesou. Mezi chemickými a elektrickými vlastnostmi látek existuje
podle Davyho úzká souvislost. Tato teorie obrátila pozornost chemiků i
fyziků na elektrické vlastnosti látek.
- Novější teorie J. J. Berzelia, tzv. dualistická,
vychází z představ H. Davyho. Zatímco však Davy předpokládal, že atomy
se elektrizují při kontaktu, Berzelius zastával názor, že elektrické náboje
jsou charakteristickou vlastností atomů. Tvrdil, že chemické prvky lze
podle znaménka jejich náboje rozdělit na elektropozitivní (při elektrolýze
putují k záporné elektrodě) a elektronegativní (při elektrolýze putují
ke kladné elektrodě).
- Dualistická teorie Berzeliova výrazně ovlivnila vývoj chemie v
první třetině 19. století a podnítila i rozvoj elektrochemie.
Při její aplikaci na organické sloučeniny se však objevily problémy,
na které dualistická teorie nedovedla odpovědět. Některé myšlenky dualistické teorie se však
i přesto objevují v moderních teoriích chemické vazby dodnes.