Státní rigorózní zkouška - Specializace Surdopedie

Specializace - surdopedie
Zkoušející: PhDr. Radka Horáková, Ph.D.

Obsahové okruhy
  • Cíl a předmět surdopedického oboru, jeho vývoj
  • Pohled na osobnost sluchově postiženého v průběhu historie
  • Vývoj komunikace u těžce sluchově postiženého
  • Komunikační formy sluchově postižených
  • Problematika depistáže a poradenství v surdopedické praxi
  • Diagnostika surdopedická
  • Podpůrná opatření
  • Surdopedická protetika a další technické pomůcky užívané v surdopedické praxi
  • Logopedická péče u sluchově postiženého dítěte
  • Charakteristika jednotlivých metodických přístupů v edukaci sluchově postižených jedinců
  • Komunita neslyšících – filozofie, osobnost neslyšícího, organizace neslyšících, studijní možnosti a pracovní uplatnění, zájmy sluchově postižených, integrace, inkluze, hlavní zásady pro kontakt se sluchově postiženými
  • Vývoj řeči u sluchově postižených, výuka a výchova řeči u sluchově postižených dětí, rozvoj řeči po stránce obsahové, artikulační, gramatické, modulační faktory řeči
  • Komunikace sluchově postižených, jednotlivé formy komunikačního systému sluchově postižených, znakované jazyky – vlastní znakový jazyk neslyšících a znakovaný jazyk
  • Znakový jazyk – soustava prostředků pro vzájemnou komunikaci a přenos informací, základní lingvistická terminologie. Znaky přirozeného jazyka. Jazyková komunikace ve společnosti neslyšících
  • Teoretické základy znakového jazyka – struktura a fungování znakového jazyka. Vztahy mezi mluvenými a znakovými jazyky. Specifické rysy znakového jazyka, verbální a neverbální prvky ve znakovém jazyce. Výrazové prostředky znakového jazyka
  • Translatologie znakového jazyka – základní informace o tlumočení. Komunikativní funkce simultánního tlumočení ze znakového jazyka do češtiny a naopak. Etický kodex tlumočníka znakového jazyka
  • Znakový jazyk a další vizuálně motorické způsoby dorozumívání jedinců se sluchovým postižením v rámci interkulturní a intrakulturní komunikace
  • Vzdělávací programy pro sluchově postižené – vývoj po současnost, orální vzdělávací programy, totální komunikace, programy s dominantním jazykem znakovým, bilingvní výchova, program rané sluchově řečové výchovy
  • Sluchová vada a další kombinace postižení – jednotlivé kombinace včetně hluchoslepoty – výskyt, program péče, vývoj, zařízení, komunikační systémy pro hluchoslepé

Literatura
  • Bartoňová, M., Bytešníková, I., Vítková, M. et al. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřské škole. Brno: Paido.
  • Doležalová, L. (2012) Terciární vzdělávání studentů se sluchovým postižením v České republice. Brno: MU.
  • Fraser, M. (2000) Svépomocný program při koktavosti. Praha: Portál.
  • Horáková, R. (2011) Surdopedie. Brno: Paido.
  • Hricová, L. (2011) Analýza komunikačních kompetencí žáků a učitelů na základních školách pro žáky se sluchovým postižením v České republice a v Německu. Brno: MU.
  • Kerekreétiová, A. (1982) Vývin reči u detí s rozštepem. Bratislava.
  • Kiml, J. (1969) Afázie a reedukace řeči. Praha.
  • Kiml, J. (1985) Prevence nemocí ušních, nosních a krčních, poruch sluchu, hlasu a řeči. Praha.
  • Klenková, J. (2006) Logopedie. Praha: Grada.
  • Klenková, J. (2000) Možnost stimulace preverbálních a verbálních schopností vývojově postižených dětí. Brno: Paido.
  • Klenková, J. et al. (2013) Jedinci s narušenou komunikační schopností a se sluchovým postižením v inkluzivním prostředí škol, školských zařízení a v zařízeních sociálních služeb. Brno: MU.
  • Kondáš, O. (1985) Psychoterapie a reedukácia. Martin.
  • Lechta, V. (1995) Diagnostika narušenej komunikačnej schopnosti. Martin.
  • Lechta, V. (1990) Logopedické repetitorium. Brataislava.
  • Lechta, V. (1983) Logopedia II. (Symptomatické poruchy řeči). Bratislava.
  • Lechta, V. (1990) Logopedia IV. Bratislava.
  • Lechta, V., Matuška, O. (1995) Rozvíjanie reči mentálne retardovaných detí raného a predškolského veku. Bratislava: edice Efeta.
  • Lejska, M. (2003) Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido.
  • Logopedický sborník: (1989) Logopedická prevence. Košice.
  • Lurija, A. R. (1978) Základy neuropsychologie. Bratislava.
  • Mašura, S. (1964) Poruchy hlasu a hlasová hygiena. Bratislava.
  • Mašura, S. (1972) Poruchy řeči I. Bratislava.
  • Mašura, S. (1983) Logopédia I. Bratislava.
  • Mátejová, Z. Mašura, S. (1980) Muzikoterapia při zajakavosti. Bratislava.
  • Michalík, J., Baslerová, P., Felcmanová, L. a kol. Katalog podpůrných opatření pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu zdravotního nebo sociálního znevýhodnění. Olomouc: UP.
  • Mikulajová, M., Rafajdusová, I. (1993) Vývinová dysfázia. Špecifický narušený vývin reči. Bratislava.
  • Ohnesorg, K. (1986) Fonetika pro logopedy. Praha.
  • Ohnesorg, K. (1991) Naše dítě se učí mluvit. Praha.
  • Ohnesorg, K. (1957) Fonetická studie o dětské řeči. I. a II. Brno: FF.
  • Opatřilová, D., Nováková, Z., Vítková, M. et al. Intervence u dětí se zdravotním postižením v raném věku. Brno: Paido.
  • Pačesová, J. (1979) Řeč v raném dětství. Brno.
  • Pelikán, V. (1970) Patogeneze afázií. Praha: Avicenum.
  • Pitnerová, P. (2014) Role komunikace v procesu integrace žáka se sluchovým postižením. Brno: MU.
  • Pulda, M. (1992) Surdopedie. Olomouc: UP.
  • Šlapák, I. (1999) Kapitoly z otorhinolaryngologie.Brno: Paido.
  • Třesohlavá, Z. (1972) Lehká mozková dysfunkce. Praha.
  • Vygotskij, L. S. (1971) Myšlení a řeč. Praha.
  • Vyštejn, J. (1989) Vady výslovnosti. Praha.
  • Vyštejn, J. (1995) Dítě a jeho řeč. Praha: Baroko a fox.

Časopisy: Speciální pedagogika, Diagnostika a terapie poruch komunikace


Verze pro tisk

© 2010 Department of Special Education, Brno