Nová stránka 1

K odzkoušení programu v pilotní studii se přihlásilo 13 škol z Brna, jeho okolí a Frýdku-Místku s celkovým počtem 27š dětí v experimentální skupině a 203 dětí v kontrolní skupině. Dotazníková šetření zahrnula vždy jen ty děti, které byly v době jeho konání přítomny ve škole. Byla zpracována data získaná strukturovaným rozhovorem v celkovém počtu 476 dětí.

Z celkového počtu 476 dětí má kouřící matku téměř čtvrtina a kouřícího otce a prarodiče více než třetina dětí. Téměř desetina dětí je v domácím prostředí nebo u příbuzných exponována cigaretovému kouři. Cigarety jsou dětem doma často dostupné: téměř jedno dítě z deseti je rodičům podává či nakupuje, téměř 7 dětí ze sta cigarety dospělým připaluje (tab.1). V těchto ohledech se soubory s programem neliší od kontrolních.

Podle očekávání, kouřící partneři se obvykle se sdružují, většina dětí z kuřáckých rodin má oba rodiče kuřáky. Děti kouřících rodičů jsou častěji exponováni tabákovému kouři, mají snadnější přístup k cigaretám a smějí s nimi manipulovat. Kouření matek významněji než kouření otců ovlivňuje rozhodnutí dětí, že budou také kouřit, kouření otců má významný vztah k frekvenci váhajících dětí s nevyhraněnými postoji ke kouření (tab. 2).

3) Postoj ke kouření dospělých je u většiny dětí velmi kritický (známkami 5, případně 4), i když kouření mužů posuzuje více dětí shovívavěji než kouření žen: dvakrát více dětí hodnotilo kouření mužů známkami 1 a 2 ve srovnání s příznivým postojem ke kouření žen (tab. 3).

Tabulka 3: Postoj dětí ke kouření dospělých. Obdiv – známky 1 a 2, zamítání – známky 4 a 5.

Při vstupním vyšetření bylo v souboru s programem významně méně dětí s kritickým názorem na kouření mužů než v souboru kontrolním (p < 0,05). Program jejich postoje ovlivnil tak, že počet dětí negativně hodnotících kouření mužů významně stoupl (o téměř 5%, p < 0,05) a současně se snížil mezi 1. a 3. vyšetřením počet dětí, které jsou ke kouření žen a mužů velmi tolerantní. Naopak v souboru kontrolním lze pozorovat opačné trendy: rostoucí počet obdivovatelů a pokles kritiků kouření. Rozdíly ovšem nedosáhly statistické významnosti.

4) Postoje dětí z obou souborů k vlastnímu kouření byly při prvním vyšetření obdobné: více než 90% bylo přesvědčeno, že kouřit nebude, 2-4 % chce kouřit a 3 – 5% nebylo rozhodnuto (tab. 4). V souboru s programem se postoje významně nezměnily, naopak v kontrolní skupině trojnásobně (vysoce významně) stoupl počet nerozhodnutých a naopak o 10% klesl počet dětí, které jsou v tomto věku rozhodnuté nekouřit.

Tabulka 4: Postoje dětí k vlastnímu kouření, E1- první šetření experimentální skupina, E3 – třetí šetření experimentální skupina, K1 – první šetření kontrolní skupina, K3- třetí šetření kontrolní skupina

5) Postoje dětí k jejich případnému kuřáctví v budoucnosti jsou silně ovlivňovány rodinným prostředím. Budoucí kuřáci a ti, kteří ještě nejsou rozhodnutí, mají významně častěji kouřící rodiče, jsou exponováni zakouřenému prostředí a mají přístup k cigaretám, s nimiž rovněž podle podnětů dospělých manipulují (tab. 5). Mají rovněž horší znalosti o možných následcích kouření pro zdraví a o méně vhodných potravinách. Budoucí kuřáci a dosud váhající děti mají v porovnání s dětmi rozhodnutými nekouřit mají méně kritické postoje ke kouření žen a zejména mužů. Svědčí o tom nejen průměrná hodnota „známek“, kterými klasifikují chování kuřáků, ale i velikost směrodatných odchylek, které naznačují větší názorovou jednotu ve skupině budoucích nekuřáků.

Tabulka 5: Charakteristiky dětí s rozdílnými postoji k jejich budoucímu kouření(%)

6) Ve znalostech o zdravotních rizicích kouření se při vstupním vyšetření děti z obou souborů nelišily. Program, který srozumitelnou formou prezentoval dětem nebezpečí kouření pro srdce, plíce a zuby, významně ovlivnil jejich znalosti jak bezprostředně po skončení lekcí, tak i ve střednědobém horizontu (tab. 6a, b, c).

I v kontrolní skupině vzrostl počet dětí uvádějících, že kouření poškozuje srdce, plíce a zuby. Prevalence správných odpovědí je ovšem při závěrečném vyšetření vysoce významně vyšší v souboru ovlivňovaném programem než v kontrolní skupině (u odpovědí „rakovina“, „srdce“, „plíce“, „zuby“ p < 0,0001).

Při všech vyšetřeních se v podstatě nevyskytovaly odpovědi o „snížení výkonnosti“ nebo „neestetických“ či „dráždivých“ účincích. V odpovědích, které byly zařazeny souhrnně jako „jiné“, se vyskytovaly údaje o možném poškození jater, ledvin, o různých infekčních nemocech (nejčastěji chřipce), i o poškození mozku.

K1 – první šetření, K2 – druhé šetření (nebylo prováděno), K3 – třetí šetření

Tabulka 6c: Znalosti dětí o rizicích kouření – srovnání skupiny experimentální a kontrolní skupiny při třetím šetření

7) Ve znalostech o ostatních zdravotních rizikových faktorech, zjišťovaných před zahájením programu, se děti z obou skupin příliš nelišily, s výjimkou nižší frekvence odpovědí o škodlivosti opalování v souboru zapojeném do programu (p < 0,05). U dětí ovlivňovaných programem se významně zvýšily údaje o nezdravých potravinách a možném riziku opalování (tab. 7a, b, c)

Tabulka 7a: Znalosti dětí o rizikových faktorech pro zdraví – experimentální skupina

E1- vstupní šetření, E2- šetření ihned po realizaci programu, E3- šetření po čtyřech měsících

Tabulka 7b: Znalosti dětí o rizikových faktorech pro zdraví – kontrolní skupina

K1- vstupní šetření, K2-šetření po realizaci programu, K3 –třetí šetření po čtyřech měsících

Tabulka 7c: Znalosti dětí o rizikových faktorech pro zdraví – porovnání experimentální skupina E3 a kontrolní skupina K3.

Po absolvování programu jsou znalosti v experimentální skupině o nezdravých potravinách (sladkosti, uzeniny, chipsy) vysoce významně vyšší (p < 0,001) než ve skupině kontrolní. V té bylo možno pozorovat nárůst správných odpovědí o škodlivosti alkoholu a cigaret.

To, co děti pokládají za zdravé, měly nakreslit či napsat při vstupním vyšetření- Namaluj a napiš, co je v každodenním životě zdravé. Nejčastěji uváděly různé druhy ovoce (banány, melouny, jablka, pomeranče, kiwi, třešně, rybíz, hrozny apod.) a zeleniny (mrkev, květák, papriky, brokolici, salát)(tab. 8). Spíše ojediněle bylo označeno tmavé pečivo (chléb), většina dětí neznala pojem „dalamánek“. Pětina dětí pokládá za zdravou aktivitu sportování, hry, cvičení (vyjadřované obvykle jako míč, švihadlo, kolo, koloběžka, bruslař, lyžař, plavec). Kresba dětí byla použita jako doplňková metoda pouze u prvního šetření.

Tabulka 8: Znalosti dětí o zdravém životním stylu - Co je zdravé, vlastní kresba(%)

9) V dotazníkovém šetření rodičů, které se týkalo jen intervenované skupiny, zaslalo vyplněné dotazníky 143, tj. 55,2% rodičů, převážně matek (88,8%). Pětina respondentů uvedla, že o programu nebyli informováni, přestože školy zasílaly informující dopis prostřednictvím dětí všem. Jen necelá polovina rodičů spolupracovala s dětmi na domácích úkolech souvisejících s programem (46,5%), častěji nekuřáci než kouřící rodiče (tab. 9).

Ze spolupracujících rodičů většina (64%) hodnotila pozitivně formu a obsah programu, Deset (15%) rodičů mělo určité kritické připomínky: nejčastěji poukazovali na to, že domácími úkoly je rodina zbytečně zatěžována. Dále zpochybňovali vhodnost tématu pro tuto věkovou kategorii dětí, případně uváděli námitky ke grafickému zpracování některých obrázků. Souhlasný názor s realizací výchovně vzdělávacího protikuřáckého programu, nezřídka doplněný poděkováním, vyjádřilo 79,6% rodičů. Téměř 15% nechalo tuto otázku bez odpovědi, necelých 5% souhlasilo s určitými výhradami. Jen jeden názor byl jednoznačně zamítavý.

Řada studií ukázala, že dlouhodobá intenzivní protikuřácká výchova, zapracovaná do kurikula spolu s prevencí konzumace alkoholu a užívání nelegálních drog, má lepší výsledky, než krátkodobé kampaně. Postupné prospektivní působení intervencí na všechny věkové kategorie, cílené a věkově specifické rozšiřování okruhů, kterými se programy pro jednotlivé věkové etapy zabývají, má lepší výsledky než programy časově omezené, jejichž účinnost se obvykle za 4 roky zcela vytrácí. Program „Normální je nekouřit“ vyplňuje mezeru v dosavadních protikuřáckých programech pro děti a mládež v České republice.

V podmínkách České republiky byla hodnocena řada faktorů ovlivňujících kuřáctví dětí ve věku 10-11 let ve studii, která hodnotila účinnost intervenčního programu „Kouření a já“: v souladu se zahraniční literaturou bylo potvrzeno, že rizikovými faktory pro aktivní kouření těchto dětí jsou kouřící rodiče (především matka), sourozenci a kamarádi. Desetileté děti z kuřáckých rodin benevolentněji hodnotily kuřáctví dospělých, měly častěji aktivně kouřící kamarády. Počet těch, kteří chtěly ve věku 10 let kouřit, byl desetinásobně větší, a počet dosud váhajících dvojnásobně větší, pokud rodiče dětí kouřili. V prospektivním sledování bylo možno analyzovat, že děti, které kouří, si častěji osvojují i jiné formy rizikového chování. Studie programu „Normální je nekouřit“ ukazuje, že rozdíly v postojích dětí ke kouření se dají odhalit už dříve.

Zatímco výsledky studií zaměřených na účinnost intervenčních programů pro děti od 10 let jsou široce dokumentovány, odborná literatura o působení na děti předškolního a mladšího školního věku je chudá. Bezesporu má na tom podíl to, že sledovaní efektivity programů není v těchto věkových skupinách dětí možné provádět pomocí dotazníků, neboť většinou neumějí číst ani psát. Proto jsme volili kombinovanou metodu řízeného rozhovoru se zaškolenými tazateli, doplněného kresbami dětí. Hodnocení kreseb s úspěchem využili a k dalšímu používání doporučují angličtí autoři v hodnocení znalostí 9-10 letých dětí o rizikových faktorech rakoviny. Upozorňují na výskyt i žertovných odpovědí (podobně jsme je občas nacházeli i my), které však rovněž zahrnovali do výsledků, neboť je pokládají za charakteristické pro toto věkové období.

Z dostupné literatury je zřejmé, že preventivní působení i na mladší děti má svá odůvodnění. Kontrolovaná studie programu uplatňovaného u dětí 4. až 6. tříd základních škol přinesla pozitivní výsledky o zvýšení znalostí o riziku drog včetně kouření a změnách postojů. Také program Life Skills TRaining (LST) měl prokazatelně příznivé působení nejen na děti druhého stupně základních škol, ale i na žáky 3. tříd, u nichž byl experimentálně ověřován Studie je popisována jako použití výchovně vzdělávacího programu s kontrolou jeho účinnosti u dosud nejmladší populace dětí a jednoznačně potvrzuje vhodnost takto pojaté prevence.

Naše pilotní studie oslovila ještě mladší děti, žáky prvních tříd. Její výsledky jednoznačně dokazují, že už ve věku 7 let existují rozdíly v postojích dětí ke kouření. Jsou ovlivněny především kuřáckým prostředím v rodinách, kde vzor kouřících rodičů či prarodičů je zvyšován tím, že dospělí benevolentně usnadňují dětem přístup ke kuřivu a dokonce jim umožní, aby s cigaretami manipulovaly nebezpečným způsobem. Ke shodným závěrům dospěla i studie z Izraele zahrnující 6-7mi leté děti z kuřáckých a nekuřáckých rodin: přestože znalosti dětí o zdravotních následcích kouření byly v obou skupinách obdobné, vysoce významné rozdíly byly v počtu dětí s tolerantními postoji ke kouření a v počtu budoucích kuřáků

Náš program měl v první fázi příznivé výsledky ve zvýšení znalostí dětí o nejčastějších zdravotních rizicích. Vstupní všeobecné znalosti o tom, že cigarety škodí zdraví, se vlivem programu upřesnily. Pozornost dětí se soustředila na riziko pro životně nejdůležitější orgány – srdce a plíce a na ohrožení zubů, která představují nejčastější onemocnění postihující děti a mládež.

Hlavním cílem programu bylo ovšem ovlivnit postoje dětí ke kouření tak, aby se rozhodly být nekuřáky. V první etapě se úspěšné působení odrazilo v trendech obdivovatelů kouření i v počtu dětí, které již v tomto věku mají tendenci uvažovat o jejich budoucím kuřáctví.

Výsledky budou zohledněny při přípravě II. etapy pro 2. třídy základních škol a účinnost programu bude nadále sledována obdobným způsobem.

Výsledky hodnocení bezprostředních a střednědobých účinků edukačního programu ukazují, že cíle – zvýšení znalostí a ovlivnění postojů - byly relativně uspokojivě splněny. Kouřící rodiče jednoznačně ovlivňují postoje dětí ke kouření (podporují je) a do jisté míry i jejich povědomí o obecně uznávaných zdravotních rizicích, které je sníženo. Bohužel, kouřící rodiče projevovali menší zájem o protikuřáckou výchovu organizovanou školou a byli méně ochotni na programu spolupracovat. Výsledky první etapy budou využity při přípravě dalších etap programu pro vyšší třídy základních škol.

Cílem bylo připravit primární intervenčně-edukační program pro děti první třídy, realizovat jej v praxi a ověřit jeho efektivitu. Dlouhodobým cílem programu bylo pak ovlivnění dětí tak, aby se zdraví stalo jejich prioritní hodnotou, aby se dokázaly rozhodnout ve prospěch svého zdraví a postupně se připravit na převzetí odpovědnosti za své vlastní zdraví - aby se vědomě staly nekuřáky. U dětí mladšího školního věku je samozřejmě zodpovědnost za jejich zdraví na rodičích. Hodnoty, které jim rodiče svým chováním v každodenním běžném životě předávají mají pro ně prioritní význam. Hodnota utváří vůdčí principy, postoje, rozhodování a srovnávání specifických cílů a situací z pohledu dlouhodobějších cílů. Na utváření těchto obecných hodnot a specifičtějších postojů má majoritní vliv rodina. Proto je význam rodičů, jejich vzorce chování při výchově ke zdraví determinující. Nemalý vliv na chování podporující zdraví mají u dětí i vrstevníci. Postupně se začíná jejich vliv s věkem a utvářením vrstevnických vztahů zvyšovat. Rovněž škola svým výchovným působení může významným činitelem v tomto procesu a primárně preventivní programy mají zde nezastupitelné místo.

Jsme si vědomi toho, že ovlivňování hodnot, postojů a chování zaměřeného k zdravému způsobu života je dlouhodobý a systematický proces a nemůže být jednoznačně zjištěno jejich ovlivnění v průběhu našeho výzkumu. V průběhu časového úseku čtyř měsíců, kdy jsme prováděli výzkum, jsme zjistili pouze střednědobý parciální účinek intervence. Proto chceme do budoucna vést tento projekt jako longitudinální a sledovat vybranou skupinu dětí po dobu čtyř, pěti let do ukončení vzdělávání na 1. stupni základní školy. Až pak se snad může projevit, zda se dítě vědomě stane nekuřákem.

Závěry tohoto výzkumu budou zohledněny při přípravě II. etapy pro přípravu programu pro 2. třídy základních škol. Účinnost programu bude i nadále sledována obdobným způsobem. V dalších etapách budou dětem předávány další informace o zdravotních následcích kouření, aktivního i pasivního. Zaměří se i na vysvětlení podstaty závislosti a nebezpečí, které představuje, rovněž na sociální a ekonomické důsledky.

Některé zahraniční zkušenosti ukazují, že působivé ovlivnění rodičů v rámci programů, snížilo signifikantně podmínky pasivní expozice dětí v jejich domovech a projevilo se i ve snížené pohotovosti dětí ke kouření. V našem projektu jsme to z důvodu krátkého časového období sledování neprokazovali. Děti nekouřících rodičů však většinou samy v budoucnu nechtěly kouřit, ani neobdivovaly kouření dospělých. Jejich postoje byly negativní, zaměřeny k nekouření.

Při realizaci programu učitelé pozitivně hodnotili možnosti využití programu v jejich práci, zvláště navázání a rozvíjení této tématiky i v dalších předmětech. Dále při motivaci dětí k zdravému životnímu stylu a ne jen jako část výuky přírodovědy, ale jako celý komplexní přístup k výchově ke zdraví obecně v nejširších souvislostech. Tento přístup se při naší intervenci nepodařilo z důvodu krátkodobého působení zajistit. Předpokládáme, že tento program v ruce tvůrčího, zapáleného, třídního učitele může být mnohem více rozvinut a tvořivěji použit, může mít co nejširší uplatnění a v působení na děti ještě efektivnější účinek.

Edukační působení ve škole může tak významně přispět k utváření hodnot, postojů a chování vedoucího ke zdraví a ovlivnit touto preventivní aktivitou kvalitu života a zdravotní stav budoucí mladé generace. Rádi bychom k tomuto cíli alespoň malým dílem přispěli. Jestli se nám to podaří, to ukáže zájem dětí, rodičů i učitelů o tento projekt v budoucnosti.

Cílem pilotní studie bylo zjistit vhodnost a přijatelnost druhé části primárně-preventivního programu s názvem Normální je nekouřit, včetně způsobu ověřování jeho účinnosti. Program je zaměřen na výchovu k podpoře zdraví, zdravého životního stylu a prevenci kouření a je určen pro druhou třídu základní školy. Program systematicky navazuje na první část realizovanou v roce 2005 v prvních třídách. Šetření bylo prováděno na 13 pilotních školách v Brně a Frýdku-Místku, které se účastnily loňského projektu. Program je koncipován v souladu s obecně doporučovanými principy dlouhodobějšího působení na stejnou kohortu dětí a je plánován na pět let.

K ověření vhodnosti programu byla použita metoda experimentu se skupinou, kde byla už realizována první etapa (formou 5 hodinových lekcí v první třídě ZŠ), a působení na ovlivňované faktory byly porovnávány se skupinou kontrolní, kde výuka realizována nebyla. Kontrolní skupiny zahrnovaly děti druhého ročníku stejných škol z paralelních tříd. Skupiny experimentální i kontrolní byly tedy homogenní.

Úvodního šetření před zahájením druhé etapy se zúčastnilo celkem 431 respondentů, experimentální skupina zahrnovala 254 a kontrolní 178 dětí. Závěrečný posttest, který se uskutečnil za 6 měsíců po původním šetření, vyplnil menší počet účastníků (celkem 408; experimentální skupina 241 a kontrolní 167 respondentů); některé děti byly v době šetření nemocné, některé se odstěhovaly.

Metodou individuálního strukturovaného rozhovoru s každým jednotlivým dítětem byly zjišťovány

1) postoje dětí ke kouření dospělých a k jejich vlastnímu budoucímu kouření

V experimentální skupině dětí byli osloveni dotazníkem i rodiče. Vyjadřovali se především k otázce, jak vnímají nebezpečí pasivního kouření a jak před expozicí své děti chrání.

Pro druhou etapu programu byl podobně jako v předchozí etapě zpracován manuál, metodika pro učitele, pracovní listy pro děti a diplom absolventa. V pilotní studii byly lekce opět vedeny zaškolenými studenty pedagogické fakulty, kteří poskytovali zpětnou vazbu o průběhu jednotlivých aktivit, aby bylo možno program aktualizovat a přizpůsobit praktickým zkušenostem. Všechny výsledky byly zpracovány programem EPI INFO 6.09a, statistické hodnocení pak Kruskal-Wallis chí-kvadrát testem.

Vyšetření v pretestu, zaměřené na zjišťování postojů dětí ke kouření dospělých, jejich představy o vlastním kuřáckém chování v budoucnosti a dostupnost cigaret, bylo koncipováno stejně jako v dotaznících používaných v první etapě a proto umožnilo zhodnotit dlouhodobý vliv programu na tyto faktory.

Frekvence dětí, které obdiv ke kuřáctví dívek/žen vyjádřily udělením známek 1 či 2, se v porovnání s první třídou mírně zvýšila v souboru s programem a naopak snížila v souboru kontrolním, takže v tomto ohledu se děti z obou skupin při vstupním vyšetření ve druhé třídě nelišily. Během dalšího půl roku počet „obdivovatelů“ vzrostl v obou skupinách podobným způsobem, takže ani v post-testu nebyly nalezeny rozdíly (graf 1).

E-Ž experimentální skupina (s programem), obdiv ke kouření žen, K-Ž kontrolní skupina, obdiv ke kouření žen, E-M exp. skupina, obdiv ke kouření mužů, K-M kontr. skupina, obdiv ke kouření mužů

Počet dětí obdivujících kuřáctví hochů/mužů překvapivě výrazně klesl v porovnání s údaji získanými na konci 1. třídy. V závěrečném vyšetření na konci 2. třídy se frekvence dětí obdivujících kouření mužů opět zvýšila v obou souborech, více v kontrolním. V souboru dětí ovlivňovaných programem bylo i po tomto navýšení obdivovatelů méně než v 1. třídě před zahájením první etapy.

Naopak kritické výhrady ke kouření žen (udělení známky 4 nebo 5) mají setrvalou frekvenci v obou sledovaných letech i v obou sledovaných souborech; kolísá kolem 95%. Počet dětí kritizujících kouření mužů se mezi šetřením na konci 1. třídy a před zahájením programu ve 2. třídě snížil v obou souborech, výrazněji v ovlivňovaném programem, nicméně při vyšetření v post-testu na konci 2. třídy byly četnosti obdobné (graf 2).

E-Ž experimentální skupina (s programem), kritika kouření u žen, K-Ž kontrolní skupina, kritika kouření u žen, E-M experimentální skupina, kritika kouření u mužů, K-M kontrolní skupina, kritika u kouření u mužů (počet respondentů v %)

Přesvědčení, že bude kouřit, vyjádřilo na začátku programu ve 2. třídě méně dětí než na konci 1. třídy, a to v obou souborech, V post-testu se sice počet „budoucích kuřáků“ zvýšil, ale na hodnoty nižší, než byly uváděny v první třídě; trend byl opět shodný v obou souborech. Počet dětí, které uváděly, že ještě nevědí, zda budou kouřit, se proti 1. třídě v souboru s programem zvýšil, v souboru kontrolním snížil a úroveň četností pak byla velmi podobná (graf 3).

Kolísání frekvence „rozhodnutých“ a „váhajících“ budoucích kuřáků se projevuje na trendech odpovědí o budoucím nekuřáctví. Skupina intervenovaná byla první etapou programu velmi příznivě ovlivněna ve smyslu signifikantního vzestupu počtu budoucích nekuřáků; bohužel, tento trend se ve 2. třídě obrátil a pokles těchto žádoucích postojů byl jak při vyšetření v pre-testu, tak i po absolvování 2. etapy programu. V kontrolní skupině došlo naopak k výrazně negativnímu vývoji během 1. třídy, při prvním vyšetření žáků 2. třídy se počet budoucích nekuřáků zvýšil na úroveň souboru s programem, poté opět klesl, ale obdobně, jako v souboru s programem (tab. 4, graf 4).

Graf 4: Nebude kouřit E – experimentální skupina (s programem), K – kontrolní skupina

Lze tedy konstatovat, že postoje dětí ke kouření, hodnocené podle jejich obdivu či kritiky kuřáctví a podle jejich úvah o vlastním kouření v budoucnu, byly příznivě ovlivněny v 1. etapě, ale ve 2. etapě se to programu nepodařilo opakovat.

Z výsledků je zřejmé, že děti se většinou pohybují v zakouřeném prostředí a jsou vystaveny negativním účinkům pasivního kouření. Z celkového počtu 431 dětí experimentální i kontrolní skupiny má kouřící matku asi třetina dětí a téměř polovina dětí kouřícího otce. V porovnání s údaji získanými v 1. třídě, se počet kouřících matek i otců zvýšil: nelze zjistit, zda absolutně (začali kouřit další rodiče), nebo zda kuřáci dříve nekouřili v přítomnosti malých dětí a postupně ztráceli zábrany.

Více než čtvrtina dětí je vystavena zakouřenému prostředí u příbuzných (strýc, teta, babička, dědeček, jiný člen rodiny).

Tab. 5A: Údaje o kuřáctví rodičů a dalších příbuzných získaných od dětí z experimentální skupiny (E) a kontrolní skupiny (K) souboru při 1. a 2. vyšetření ve druhé třídě

Tab. 5B: Údaje o kuřáctví rodičů a prarodičů získaných od dětí z obou souborů při vyšetření v první třídě

Děti odpovídaly také na otázku týkající se kouření na veřejnosti. Celkem tři čtvrtiny dětí uvedlo, že se kouří v místech, kde se běžně pohybují. Nejčastěji uváděly na zahradě, na procházce, na zastávce, venku, v restauraci, ale také na balkóně, na verandě, na WC, na chodbě, v autě, v kuchyni, u televize. Skupiny experimentální se od kontrolních nelišily.

Do rizikového chování dětí jsme zahrnuli vlastní zkušenosti dětí s kouřením a konzumací alkoholu a chování podporující pozitivní postoje ke kouření jako je připalování a kupování cigaret.

Více než polovina sedmiletých dětí uvedla, že už ochutnaly alkohol, a to obdobně v obou souborech; ve skupině kontrolní se dokonce počet dětí, které na konci druhé třídy měly zkušenosti s ochutnáním alkoholu, přiblížil 60% respondentů (tab 3). Přestože děti uváděly, že alkohol „jenom“ ochutnaly, a nejsou jeho pravidelnými nebo občasnými konzumenty, je tato situace alarmující.

Vlastní zkušenost s kouřením byla nejvyšší v experimentální skupině u pretestu: více než 10% dětí zkoušelo již kouřit. Při druhém vyšetření se počet experimentujících kuřáků statisticky významně snížil (tab. 3). U kontrolní skupiny byly údaje o kouření - necelých 8% dětí shodné v pre-testu i v post-testu.

Tab. 7: Frekvence znaků charakterizujících rizikové chování dětí, 2. třída

Pozn. Statistická významnost rozdílů ve frekvenci dětí experimentujících s kouřením při vyšetření v pre-testu a post-testu * p ≤ 0,05

Také vývoj ukazatelů svědčících o dostupnosti cigaret dětem lze hodnotit jako příznivý: ve skupině s programem se frekvence odpovědí v obou šetřeních ve 2. třídě snižovala, zatímco ve skupině kontrolní se počet dětí přinášejících/kupujících, a připalujících cigarety zvyšoval (graf 5). Lze předpokládat, že programem byli osloveni rodiče, kteří dostali jak informační dopisy, tak i letáčky s protikuřáckou tématikou a brožuru „Aby vaše dítě nekouřilo“, která byla v rámci programu napsána a poslána do rodin.

NOSÍ – E Nosí cigarety, experimentální skupina, NOSÍ – K Nosí cigarety, kontrolní skupina, PŘIP – E připaluje cigarety, experimentální skupina, PŘIP – K připalují, kontrolní skupina, 1. třída, pretest a posttest, 2. třída pretest, posttest

4) Charakteristiky dětí s rozdílnými postoji k jejich budoucímu kouření

Přibližně 2% dětí (9 chlapců a 1 dívka) vyjádřilo při druhém vyšetření na konci 2. třídy své rozhodnutí, že bude v budoucnu kouřit. Rozdíly mezi zastoupením hochů a dívek může být ovlivněno větší tolerancí společnosti ke kouření mužů, vzorů pro budoucí chování současných 8 letých chlapců. Nerozhodnutých je kolem 10%, shodně u obou pohlaví ( 20 dívek a 19 chlapců).

Analýza vybraných ukazatelů, které byly sledovány, podle současných postojů dětí k budoucímu kuřáckému chování, ukázala zajímavé rozdíly (tab. 9A).

Tab. 9 A: Charakteristika dětí s rozdílnými postoji k jejich budoucímu kuřáckému chování,

Ve skupině dětí, které uvedly, že budou kouřit je zvýšený počet těch, co se staví výrazně pozitivně ke kouření žen i mužů (kouření dospělých se jim líbí) oproti dalším dvěma skupinám. Až třetina z nich kupuje či nosí a připaluje cigarety; 40% z nich už zkusilo kouřit, má vlastní zkušenost s kouřením cigaret. Většina - 80% dětí této skupiny už ochutnalo alkohol. To vše jsou výrazně vyšší hodnoty než u skupiny nerozhodnutých i těch, co udávali, že kouřit nebudou. Statistická významnost k nekuřákům?

Dvě třetiny dětí rozhodnutých či váhajících kouřit mají kouřícího otce a téměř polovina z nich má kouřící matku. Kupodivu, téměř 80% dětí by doporučilo svým rodičům, aby nekouřili. Chápou kouření jako rizikové chování.

Ve skupině nekouřících má matku – kuřačku čtvrtina a otce – kuřáka téměř polovina dětí. Podle jejich výpovědí je mezi budoucímu nekuřáky nejméně těch, kterým jsou dostupné cigarety, těch, kteří již kouřili a ochutnali alkohol a také obdivovatelů kouření dospělých. Podobné výsledky byly získány v této kohortě i v předchozích vyšetřeních v 1. etapě (tab. 9B).

Program je zaměřen nejen na prevenci kouření, ale zahrnuje i širší obsah zdravého způsobu života, především výživu. Aby tato obsáhlá problematika nebyla pro děti příliš obtížná, soustřeďuje se zájem programu o zvýšení konzumace ovoce, zeleniny a mléčných výrobků. Vliv programu na toto chování byl sledován dotazem na konzumaci ovoce, zeleniny a mléčných výrobků v předcházejícím dni.

Více než 80% dětí konzumovalo ovoce, a to nejčastěji jablko, banán, jahody, mandarinku, pomeranč, dále broskev, nektarinka, kiwi (tab.10). Dvě třetiny dětí konzumovaly nějaký druh zeleninového jídla. Přestože šetření byla provedena v prosinci (pre-test) a v červnu (post test), byla frekvence odpovědí podobná, takže lze soudit, že sezónní vlivy konzumaci ovoce a zeleniny neovlivnil. Experimentální a kontrolní skupiny se nelišily.

Tab. 10: Frekvence odpovědí o aktuální konzumaci ovoce, zeleniny a mléčných výrobků (%)

Pozn. Statistická významnost rozdílů ve frekvenci odpovědí při 1. a 2.vyšetření: ** p ≤ 0,01

Přes 80% dětí potvrdilo i konzumaci mléčných výrobků: nejčastěji děti uváděly mléko, jogurt, sýry, kakao, tvaroh, ale i máslo, které do této potravinové skupiny nepatří.

Výsledky nelze považovat za uspokojivé; výživová doporučení udávají denní spotřebu 3 až 4 porcí ovoce, 4 až 5 porcí zeleniny, 3 porcí mléčných výrobků. Při jejich dodržení by kladnou odpověď na dotaz o konzumaci jakéhokoliv množství během celého předešlého dne muselo dát 100% respondentů. Ve skupině ovlivňované programem byla věnována zvýšená pozornost těmto významným komoditám, včetně informací o programech „Pětkrát denně“ a „Elixír M“, které byly zaslány rodičům. V experimentální skupině sice došlo ke statisticky významnému zvýšení počtu dětí, které konzumovaly mléčné výrobky, ale ne k takovému, aby se projevil vliv programu v porovnání se souborem kontrolním.

Podmínkou efektivity školních zdravotně-výchovných programů je dobrá spolupráce s rodiči. V programu „Normální je nekouřit se uplatňuje společným plněním domácích úkolů s dětmi a oslovením rodičů několika dopisy s informací o realizaci programu ve třídě jejich dítěte.

Dopisy obsahovaly i odborné informace o rizicích kouření, především rizicích pasivního kouření pro děti , o zdravé výživě, o nezbytnosti pravidelné konzumace ovoce, zeleniny a mléčných výrobků pro organismus. Zpětná vazba byla zjišťována dotazníkem určeným rodičům dětí experimentální skupiny. Celkem bylo obdrženo 126 vyplněných dotazníků, což je přibližně 50% návratnost. Nejčastěji vyplňovaly dotazník matky (60,5%), otcové vyplnili 8%, a třetina dotazníků byly vyplněna oběma rodiči. Oba rodiče kuřáci tvořili jen 9% respondentů. Přibližně třetina respondentů uvedla, že kouří jeden z rodičů, oba rodiče kuřáci tvořili 9% respondentů.

Bylo formulováno celkem 11 otázek, rodiče odpovídali a vyjadřovali se k nebezpečí pasivního kouření, k zákazu kouření na veřejných místech, ke způsobu ochrany dětí před důsledky kouření (tab. 11).

Drtivá většina rodičů (92%) souhlasila s názorem, že pasivní kouření je vážným rizikem pro děti. Rovněž jednoznačná většina (79%) souhlasila se zákazem kouření na veřejných místech; tento postoj zaujímali i kouřící rodiče.

Názory rodičů na to, zda státem vydaný zákaz kouření na veřejnosti (otázka 3) může ovlivnit i kouření doma, byly nejrozpornější. Téměř třetina respondentů odpověděla, že to nedovede posoudit. Stejně početná skupina vybrala odpověď: „Ne, každý si doma může dělat, co chce“. Rovněž stejný počet rodičů souhlasilo s tím, že si kuřák uvědomí, že nekuřákům zakouřené prostředí vadí a doma kouřit nebude.

Téměř 79% rodičů uvedlo, že se u nich doma nikdy nekouří. Jen málo (14%) rodičů v případě, že někdo kouří v blízkosti jejich dítěte požádá, aby kuřák cigaretu uhasil, ale dvě třetiny s dítětem odejdou z dosahu cigaretového kouře. Jen 12% uvedlo, že často kuřáka požádá o uhašení cigarety – při jaké příležitosti? není to duplicita?

Více jak polovina rodičů si je jista, že jejich dítě mimo domov není exponováno cigaretovému kouři. Naopak, asi ve čtvrtině případů rodiče uvedli, že si nejsou zcela jisti, ovšem příbuzní a známí, které dítě navštěvuje, jsou nekuřáci. Přibližně 20% nedovede možnost expozice jejich dítěte pasivnímu kouření mimo domov posoudit.

Naprostá většina rodičů (95%) pokládá za jedinou dostačující ochranu před pasivním kouřením svých dětí - kromě nekouření -, kouření venku, mimo domov. Více než polovina pokládá svou péči na ochranu dítěte před pasivním kouřením za dostatečnou. Jen 20% uvedlo, že bude v tomto ohledu důslednější.

Diskuse, které se vedou ve společnosti o kouření na veřejných místech, téměř polovina rodičů podporuje a vyhledává názory odborníků. Více než 20% tyto diskuse nesleduje, 14% se nelíbí forma, i když uznávají, že diskuse je nutná a 13% respondentů uvedlo, že diskusi nejen podporují, ale i sami k ní aktivně přispívají.

Většina rodičů (až 81%) by uvítala, kdyby škola učila děti, jak se účinně chránit před pasivním kouřením. Zcela jisto si nebylo 10% rodičů, stejný počet si myslí, že škola má jiné povinnosti. Nikdo se nepřihlásil jednoznačně k výroku, že škola nesmí stavět děti proti kuřákům.

Cílem pilotní studie bylo ověření formy a metodiky další etapy výchovně-vzdělávacího programu „Normální je nekouřit“, určeného pro 2. třídu základních škol. Program zahrnuje 5 lekcí, podrobně zpracovává jejich dílčí členění, přináší další náměty na tvůrčí činnost každého učitele. Podle zkušeností vybraných a zaškolených lektorů je program pro děti zajímavý, inspirující jejich aktivní zájem o projevy. Náročnost formy i obsahu odpovídá věkové kategorii, pro kterou je určen.

Na rozdíl od první etapy, neovlivnil tentokrát výrazněji postoje dětí ke kouření. Jediné statisticky významné rozdíly u experimentální skupiny se projevily ve snížení počtu těch, kteří už experimentují s cigaretami a ve zvýšení konzumace mléčných výrobků.

Další statisticky významný rozdíl se projevil ve snížení prevalence znaků, signalizujících snadnou dostupnost cigaret a výskyt rizikového chování spojeného s manipulacemi s kuřivem u experimentální skupiny.

U dětí, které se ve věku 8 let pokládají za budoucí kuřáky, byl nalezen častější výskytu experimentování s kouřením i ochutnáváním alkoholu. Většina „budoucích kuřáků“ rovněž obdivovala kouření dospělých, což je varovným signálem pro větší pravděpodobnost, že se v souladu s ním budou i chovat. Děti napodobují dospělé, je to součást sociálního učení v průběhu dozrávání, součást socializace dítěte. V souladu s touto teorií měly tyto děti častěji kouřící rodiče.

☺V tomto šetření nebylo statisticky prokázáno ovlivnění postojů dětí programem směrem k nekouření, ani chování dětí k podpoře zdravé výživy, zdravého životního stylu.

☺Efektivita programu nebyla jednoznačně prokázána, přesto je možné konstatovat udržení stávajícího stavu a v mnohém i zlepšení.

Je známo, že ovlivnění postojů a chování není záležitostí jednorázové intervence (v našem případě 5 hodin výuky), že prokázání znalostí je jednoznačnější i v krátkodobém působení. Na ovlivnění postojů a každodenního chování se podílí velké množství faktorů. Od rodinného prostředí, přes vlastní zkušenost, ke školnímu prostředí až po vrstevníky a kulturu a hodnoty společnosti, ve které žijeme.

☺Ohlasy na program ze škol jsou povzbudivé. Děti si program oblíbily a těší se na další pokračování v příštím roce. Učitelé oceňují projekt a doporučují pro využití v praxi.

Výsledky kvantitativního šetření

Ve studii byly kvantitativně hodnoceny znalosti dětí, jejich postoje a rovněž chování vedoucí k podpoře zdraví a zdravého životního stylu, týkající se kouření, konzumace alkoholu a racionální výživy. Hodnocení jsme rozdělili do třech tématických oblastí:

Postoje dětí ke kouření mužů a žen bylo hodnoceno škálou od 1až 5, od hodnocení 1-velmi se mi líbí až po 5-vůbec se mi nelíbí, známkou jako ve škole. Známky 1a 2 byly zahrnuty do kategorie „pozitivní postoj“ ke kouření, známky 4 a 5 do kategorie „negativní postoj“ ke kouření (viz tab.20a, 20b).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Rozdíly v pozitivních postojích ke kouření mužů nebyly statisticky prokázány ani u experimentálního ani u kontrolního souboru. Děti v tomto věku hodnotí kouření negativně, přirozeně odmítají kouření. Kouření mužů je respondenty v experimentálním souboru mírně pozitivněji hodnoceno než v kontrolním souboru, nepřesahuje však hodnotu 7 %, rozdíl není signifikantní. Negativní postoj ke kouření mužů vykazuje kolem 90% respondentů v experimentálním souboru a příliš se neliší před a po intervenci. V kontrolní skupině se prokázal signifikantní rozdíl (p<0,05) v posttestu ve snížení počtu těch, co kouření mužů odmítají. Z toho je patrné, že počet dětí intervenované skupiny s negativními postoji ke kouření mužů zůstal stejný, kdežto v kontrolní skupině se počet těch, co hodnotí kouření mužů negativně, snížil. V celém souboru však došlo ke snížení počtu dětí vykazujících negativní postoje ke kouření mužů (viz tab.20a, 20).

Postoj dětí ke kouření žen se neodlišoval v pretestu a postestu, ani v experimentální a kontrolní skupině, jak dokladují tabulky 21a, 21b.

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

V postojích ke kouření žen se neprojevily žádné významné rozdíly. Mírné zvýšení pozitivního postoje ke kouření žen se v postetstu se projevil u obou souborů téměř shodně. Kolem 94-98% respondentů vykazuje negativní postoje kouření žen v obou souborech bez větších rozdílů. Obecně jsou respondenti výrazně více kritičtí ke kouření žen než ke kouření mužů, tolerance ke kouření mužů je vyšší, což odpovídá i společenskému postoji obecně. V postojích dětí ke kouření nedošlo vlivem programu ke změně.

Do rizikového chování byly zahrnuty pokusy s kouřením a ochutnáváním alkoholu. Projevil se zde významný rozdíl (p<0,05) mezi experimentální a kontrolní skupinou ve frekvenci kouřících dětí v pretestu i v postestu ve prospěch experimentální skupiny. Po intervenci se počet kouřících dětí v experimentální skupině významně nezvýšil (ze 14 % v pretestu na 16, 2%) a podobně i v kontrolní skupině (ze 7,1 na 9,5 %). To dokládá vyšší počet kouřících dětí experimentální skupiny již v pretestu (tab. 22, graf 14).

Z tabulky 23a vyplývá, že první pokusy s kouřením respondenti experimentální skupiny realizovali častěji s rodiči (41 %) v pretestu, v postestu častěji realizovali první pokusy s cigaretou ve společnosti kamarádů (43 %). Sociální model kouřících rodičů se významně prokázal. Statistické rozdíly byly nalezeny mezi kontrolním a experimentálním souborem, kdy děti ze souboru s programem významně častěji kouřily s kamarády v pretestu (p<0,0001) i v postestu (p<0,01).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Tabulka 23b dokládá, že ve skupině s programem děti signifikantně (p<0,01) častěji kouřily se svými rodiči v pretestu a s kamarádem (p<0,01) v posttestu. V kontrolní skupině se významně zvýšil počet dětí, které kouřily s kamarádem z 11 % v pretestu na 29 % v posttestu. Projevil se zde patrný pokles vlivu rodinného prostředí a zvýšení vlivu kamarádů, vrstevnické skupiny v posttestu.

Je známo, že rodiče výrazně ovlivňují postoje dětí ke kouření. Rodiče působí jako velmi silný sociální model. Až polovina rodičů u dětí v souboru doma kouří, což mohlo výrazně ovlivnit i počet dětí, které již experimentovaly s cigaretami. Větší vliv rodičů se projevil u kouřících dětí v pretestu, v postestu byly dětí více ovlivněny svými vrstevníky (tab. 23a, 23b, graf 15).

Dále jsme zjišťovali počet dětí, které již ochutnaly alkohol, a při jaké příležitosti. Téměř tři čtvrtiny 9ti letých dětí již ochutnaly alkohol, a to ponejvíce z rukou svých rodičů. Počet dětí, které ochutnaly alkohol v postestu snížil, v kontrolní skupině až o 10%. Skupiny se ve výpovědích signifikantně nelišily (tab. 24a, 24b).

Z tabulky 25a je patrné, že děti kontrolní skupiny častěji ochutnaly alkohol se svými rodiči než děti v souboru intervenovaném a to jak pretestu, tak v posttestu. Rozdíly však nebyly signifikantní. Ochutnání alkoholu s kamarádem významně častěji (p<0,01) uvedly děti experimentálního souboru. Další rozdíly nebyly nalezeny (tab 25b, graf 16).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Děti také uvedly jaký druh alkoholu již ochutnaly. Počet respondentů, kteří experimentovali s alkoholem se v našich souborech významně nelišil. Více než polovina dětí souboru již ochutnala pivo a přibližně třetina víno. Kolem 20 procent dětí uvedlo, že ochutnalo jiný druh alkoholu, především šampanské, vaječný koňak, vodku, burčák, meruňkovici, slivovici, rychlé špunty, aj. (tab.26a, 26b).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Vyhodnocovali jsme rovněž chování, které podporuje dodržování zásad racionální výživy. Děti měly uvést, které zdravé potraviny konzumují často. Jak jsme očekávali, nejvíce respondenti obou skupin uváděli ovoce a zeleninu, dále mléčné výrobky, tmavé pečivo a bílé maso. Děti experimentálního souboru po intervenci významně častěji (p<0,05) uváděly, že konzumují mléčné výrobky. V kategoriích ovoce, zelenina, bílé maso a tmavé pečivo se nelišily. Kontrolní soubor vykazoval signifikantní rozdíl (p<0,05) v posttestu u tmavého pečiva (tab. 27b, graf 17).

V tabulce 27a nebylo významných rozdílů mezi skupinami. Téměř shodně 90 % dětí uvedlo, že konzumuje často ovoce a zeleninu, přibližně třetina mléčné výrobky, bílé maso jen kolem 3 % dětí a tmavé pečivo kolem 6 % dětí.

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Významně více dětí ze souboru intervenovaného než kontrolního již experimentovalo s cigaretami a to jak v pretestu, tak v posttestu. Frekvence počtu dětí experimentální skupiny se zvýšila ze 14 % v pretestu na 16 % v posttestu. V kontrolní skupině se frekvence dětí zvýšila ze 7% v pretestu na 9 % v posttestu. Po intervenci tedy nedošlo k významnému navýšení počtu kouřících dětí. Varující je zjištění, že téměř tři čtvrtiny dětí již ochutnaly alkohol a to ponejvíce z rukou svých rodičů. Polovina z nich ochutnala pivo a třetina víno. Po intervenci nedošlo ke změně. Snížení počtu experimentujících s alkoholem po intervenci nebylo prokázáno. Zlepšení pro zdraví orientovaného chování v konzumaci zdravé výživy u dětí v souboru intervenovaném ve srovnání s kontrolním se neprokázalo. Počet dětí s rizikovým chováním se signifikantně nesnížil. Nebylo prokázáno zvýšení pro zdraví orientovaného chování vlivem intervence.

Do evaluace programu v oblasti znalostí jsme zařadili vymezení rizik kouření na zdraví a znalosti týkající se zdravých potravin. Děti uváděly i více odpovědí.

Význačným rizikem kouření pro zdraví je podle odpovědí respondentů našeho souboru rakovina a onemocnění plic a srdce. Rakovinu považuje za riziko kouření až 63 % dětí intervenovaného souboru oproti 52 % v kontrole. Onemocnění plic zmiňuje 43 % dětí experimentálního souboru a 32 % v souboru kontrolním. Onemocnění srdce uvedlo 24 % dětí v experimentální skupině oproti 6 % v kontrole. Z tabulky 28a je zřejmé, že děti intervenovaného souboru významně častěji v pretestu (p<0,0001) i v postestu (p<0,0001) uváděly onemocnění srdce jako důsledek kouření. Významně vyšší frekvence odpovědí se prokázala u dětí intervenované skupiny v uvedení onemocnění plic v prestestu (p<0,01) i v postestu (p<0,05) v porovnání s kontrolou. Podobně i v kategorii rakovina se experimentální skupina signifikantně lišila v postestu (p<0,05) od kontroly (tab. 28a).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

V tabulce 28b se prokázalo signifikantní zvýšení (p<0,05) počtu odpovědí v kontrolní skupině v posttestu. Kouření mají děti spojeno s největším rizikem a to s rakovinou. Zato kouření jako závislost děti uváděly jen zřídka. Pozitivní bylo i signifikantní snížení (p<0,01) počtu dětí, které se popsaly rizika kouření jinými než výše zmíněnými onemocněními. Zvýšení znalostí rizik kouření po intervenci bylo potvrzeno (graf 19).

Dále šetření sledovalo znalosti týkající se zdravých potravin, zdravé výživy.

Děti z obou skupin uváděly bezpečně, že do zdravých potravin patří bezpochyby ovoce a zelenina. Více jak 90 % dětí celého souboru tuto znalost potvrdilo. Postupně jsou řazeny do zdravé výživy i tmavé pečivo, bílé maso a mléčné výrobky. V experimentální skupině se po intervenci zvýšil počet dětí, které uváděly mléčné výrobky (z 24 % na 38 %). Je možné se domnívat, že je to výsledkem vlivu intervence. Bílé maso uvedlo kolem 6 % dětí a tmavé pečivo až 15 % dětí v posttestu. Do mylných, nesprávných odpovědí dětí jsme zařadili salámy, čokoládu, zmrzlinu, sladkosti aj. (tab. 29a).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

V tabulky 29a je patrné, že děti experimentální skupiny významně častěji (p<0,01) uváděly v pretestu ovoce a zeleninu a v posttestu (p<0,05) mléčné výrobky v porovnání s kontrolou.

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

Potvrzení účinku intervence je možno spatřovat ve významném zvýšení počtu odpovědí v experimentální skupině u mléčných výrobků (p<0,01) a tmavém pečivu (p<0,001) (tab. 29b, graf 20).

Zvýšení znalostí rizik kouření a zdravé výživy po intervenci v experimentální skupině bylo potvrzeno. To znamená, že střednědobá účinnost intervence na znalosti dětí byla prokázána.

Ve studii jsme také zjištovali záměr dětí, zda budou v budoucnosti kouřit. Počet těch, kteří uvedli, že kouřit budou, se téměř neměnil. Přibližně 1% dětí jak v souboru s programem, tak kontrolním se takto vyjádřilo před i po intervenci. Frekvence těch, kteří uvedli, že nebudou v budoucnu kouřit se pohybovala mezi 69- 85% a postupně se snižovala ve prospěch nerozhodnutých. Signifikantně více (p<0,05) dětí kontrolní skupiny vyjádřilo svůj záměr, že nebude kouřit v pretestu, v posttestu se již tato skupina neodlišovala od experimentální skupiny. Počet nerozhodnutých byl významně vyšší (p<0,05) v intervenované skupině dětí v pretestu, v posttestu se opět skupiny nelišily (tab. 30a).

p 1 = statistický rozdíl mezi E 1 a K 1 p 2 = statistický rozdíl mezi E 2 a K 2

p 3 = statistická významnost rozdílů E1 a E2 p 4 = statistická významnost rozdílů K1 a K2

V posttestu se významně (p<0,05) snížila frekvence dětí kontrolní skupiny se záměrem nekouřit v budoucnu a stejně významně (p<0,05) se zvýšil počet nerozhodnutých. Tento výsledek ukazuje na to, že se děti již tímto fenoménem zabývají, již je toto rizikové chování oslovuje. V intervenované skupině se hodnoty významně nelišily (tab. 30b). Tedy negativní trend směrem k váhání a snížení počtu dětí, které nemají záměr v budoucnu kouřit, se projevil v obou souborech, v kontrolním o 11,0 % a v experimentálním o 2,7 % (graf 21).

V další položce dotazníku se děti vyjadřovaly k tomu, co by je vedlo k tomu, aby kouřily. Mnoho respondentů na otázku neodpovědělo vůbec. Variabilita odpovědí byla široká, např. kouřil/a bych, protože kouří kamarád, je to móda, ze zvědavosti, kouří rodiče, z důvodů psychické nepohody (stres, zoufalství aj.), líbilo by se mi to, chutnalo by mi to, voní mi to, z donucení, byla by to legrace. Více dětí v souboru s programem v pretestu volilo kouření ze zvědavosti.

Důvody, proč by nekouřily děti často uváděly: nemoc, smrt, zápach, návyk. Jiné důvody zahrnovaly především odpovědi: nelíbí se mi, je to drahé, nezbavil/a bych se toho, nechutnalo by mi to, znečištuje to ovzduší, ohrožoval/a bych jiné, jsem nemocný, škodlivé, jedovaté, nebezpečné, nevoní, jsem sportovec, je to hřích, chci si užít života a to pořádně.

Frekvence dětí, které se pokoušely kouřit, se z celkového počtu 34 v pretestu zvýšila na 49 v posttestu, což je asi 13 %. V prvních pokusech převažují chlapci nad dívkami. Více jak polovina z těch, co již zkusili kouřit, neví, zda bude kouřit v budoucnu, první pokus je neodradil. Děti, které již mají za sebou první pokusy s kouřením, se výrazně odlišují od celkového souboru především v hodnocení kouření mužů i žen. Přibližně dvakrát více respondentů vykazuje pozitivní postoj ke kouření mužů a 3 krát více ke kouření žen. Největší rozdíl se projevil u zamítavého postoje ke kouření mužů v neprospěch dětí, které již kouřily. Kouření mužů se jim líbí mnohem více. Tedy jejich postoje ke kouření mužů a žen jsou méně odmítavé.

Přibližně 90-97 % z nich už zkusilo i alkohol, což je v porovnání s celkovým souborem asi o 20 % více. Asi dvě třetiny z nich ochutnaly alkohol se svými rodiči, 90 % ochutnalo již pivo a polovina víno, což jsou opět zvýšené hodnoty oproti nekouřícím. U dvou třetin z nich se doma kouří, oproti polovině celkového souboru. Největší rozdíly je možné sledovat u rozhodnutí, že budou v budoucnu kouřit. V celkovém souboru se takto rozhodlo kolem 1% dětí. V souboru, kde děti již zkusily kouřit, je jich 6 %. Rovněž se zvýšil počet těch, co zatím váhají, na úkor jednoznačně záporných odpovědí a to přibližně dvojnásobně.

Pozitivní postoje ke kouření mužů i žen se v našem souboru vyskytují jen u 3-7% respondentů. Děti v tomto věku hodnotí kouření negativně, přirozeně odmítají kouření. Kolem 90% dětí kouření odmítá. Přesto se však objevuje náznak posunu směrem k váhání a neutrálnímu postoji. Obecně jsou respondenti výrazně více kritičtí ke kouření žen než ke kouření mužů, tolerance ke kouření mužů je vyšší, což odpovídá společenskému postoji obecně. Tedy v postojích dětí ke kouření nedošlo vlivem programu ke změně. Je známo, že postoje jsou často rezistentní ke změně, proto je obtížné postoje dětí krátkodobou intervencí měnit. Jednoznačně se projevil postupný snižující se trend v odmítání kouření a zvýšení počtu váhajících.

Do rizikového chování byly zahrnuty pokusy s kouřením a ochutnáním alkoholu konzumace zdravých potravin. Počet dětí, které již zkusily kouřit se je vyšší u experimentální skupiny, po intervenci se však nezvýšil. Zdůvodnění je možné nalézt ve vysokém počtu rodičů, kteří u dětí v experimentální skupině kouří. Model rodičů zde v tomto období ještě silně působí, což odpovídá i zahraničním studiím (Pust et al. 2007). Kouření rodičů je totiž významným faktorem determinujícím počátky kuřáckého chování v dětství (Gilman et al. 2009). Děti mají silnou tendenci napodobovat rodiče, až postupně se přidává vliv vrstevnické skupiny a děti začínají kouřit ve skupině kamarádů. Kouření v dětství a adolescenci je multifaktoriálním fenoménem, který je ovlivněn jak lokálními, tak i sociálními faktory. Prevalence kouření roste s věkem, jak je potvrzeno mnohými zahraničními i našimi studiemi.

Kouření obecně vykazuje určitý sociální gradient. Vyšší výskyt kuřáků se projevuje v nižší socio-ekonomické sféře. Je prokázáno, že nízká úroveň vzdělání je signifikantním rizikovým faktorem pro kouření u dívek ve věku 12-14 let a chlapců 15-17 let (Pust et al. 2007). My jsme však v naší studii socio-ekonomický status rodiny nezjištovali. Nemůžeme proto tento vliv na zvýšení počtu experimentujících dětí s cigaretou prokázat. Prevalence kouření je signifikantně vyšší v rodinách s nižší úrovní vzdělání než v rodinách, kde rodiče mají vyšší vzdělání. Významný faktor, který ovlivňuje iniciaci kouření v dětství a adolescenci je fakt, že kouří člen rodiny. (Pust et al. 2007, Csémy et al. 2008, ). Model kouřícího rodiče zde slouží jako iniciátor kouření u dětí. To dokládá i studie Gilmanova (2009), kde je prokázáno, že vliv kouřících rodičů na děti byl zvlášť účinný, když se děti setkaly s kuřáckým modelem svých rodičů před svým 10-11 rokem.

Rovněž se v posttestu projevil vliv vrstevnické skupiny, kdy více působil u experimentálního souboru. Vrstevnická souvislost s počátky kouření v případě kouřícího kamaráda byla prokázána ve studii Csémyho (2008). Nebylo potvrzeno snížení počtu dětí, které experimentují s cigaretami. V prvních pokusech s kouřením převažují chlapci nad dívkami, což může souviset i s tím, že chlapci více uváděli, že by začali kouřit ze zvědavosti. Tento trend je však postupně očekávaný s přihlédnutím ke stále se zvyšujícímu tlaku vrstevnické skupiny, počínajícím 9, 10 rokem věku dítěte.

Varující je zjištění, že téměř tři čtvrtiny dětí již ochutnaly alkohol a to ponejvíce z rukou svých rodičů. Polovina z nich ochutnala pivo a třetina víno. Nebylo potvrzeno zlepšení pro zdraví orientovaného chování v konzumaci zdravé výživy u dětí v souboru intervenovaném ve srovnání s kontrolním. Pouze konzumace mléčných výrobků se zvýšila.

Statisticky významný rozdíl byl prokázán ve prospěch kontrolního souboru u záměru nekouřit v pretestu. Největší snížení počtu těch, co projevili záměr nekouřit se prokázalo v kontrolním souboru, stejně jako zvýšení počtu nerozhodnutých. Tedy negativní trend směrem k váhání a zvýšení počtu dětí, které mají záměr v budoucnu kouřit se projevil v obou souborech. Počet dětí s rizikovým chováním se signifikantně nesnížil. Zde je nutno připomenout, že takovéto chování je nejvíce ovlivňováno každodenními zvyklostmi udržovanými v rodině. Škola je zde doplňkovým, méně účinným činitelem. Navíc program Normální je nekouřit působí na děti v rozsahu 5 lekcí výuky. To je jednoznačně krátkodobá intervence na změnu každodenního chování i změnu postojů. Může pouze k tomuto záměru přispět, navodit zájem, otevřít diskusi, zavést pozornost.

Do znalostí jsme zařadili vymezení/znalost rizik kouření a znalosti týkající se zdravých potravin. Riziko kouření děti jednoznačně spatřovaly v rakovině a v onemocnění plic a srdce. Je obecně známým faktem, že ovoce a zelenina patří mezi zdravé potraviny, ty děti uváděly nejvíce. Rovněž zmínily i bílé maso, tmavé pečivo a mléčné výrobky. Zvýšení znalostí bylo prokázáno. Znalosti se vlivem intervence prokazují nejsnadněji, jsou nejlépe prokazatelné. Problém ale je, že znalosti a chování vzájemně spolu nekorelují. V porovnání s dobrými znalostmi o riziku kouření nelze hodnotit pozitivně malou frekvenci odpovědí o významném riziku nesprávné výživy pro zhoubné bujení. I když se v intervenovaném souboru tyto znalosti významně zlepšily (ze 3,5 % na 13,7 %), většina dětí o tomto riziku neví.

Intervence byla zaměřena na ovlivnění znalostí, postojů a chování. Zvýšení znalostí po intervenci bylo našim šetřením prokázáno, postoje zůstaly nezměněny stejně chování zaměřené na podporu zdraví. Nelze jednoznačně potvrdit, že kromě intervence (tj. 5 hodin výuky ve výchově ke zdraví) na děti nepůsobily jiné vlivy, další školní výuka, mimoškolní vlivy, domácí prostředí, média. Avšak i jen navození zájmu o toto téma našim programem a zvýšení obecné informovanosti je cílem intervence.

☻ Pozitivní postoje ke kouření mužů i žen se v našem souboru vyskytují jen u 3-7% respondentů. Děti v tomto věku hodnotí kouření negativně, přirozeně odmítají kouření. Kolem 90% dětí kouření odmítá.

☻ Téměř tři čtvrtiny dětí již ochutnaly alkohol a to ponejvíce z rukou svých rodičů. Polovina z nich ochutnala pivo a třetina víno.

☻Nebylo potvrzeno zlepšení pro zdraví orientovaného chování v konzumaci zdravé výživy. Pouze konzumace mléčných výrobků se zvýšila.

☻Negativní trend směrem k váhání a zvýšení počtu dětí, které mají záměr v budoucnu kouřit se projevil v obou souborech.

Potvrdilo se zvýšení znalostí u dětí intervenované skupiny, které uváděly mléčné výrobky a tmavé pečivo jako zdravé potraviny.

Významně vyšší frekvence odpovědí se prokázala u dětí intervenované skupiny v uvedení onemocnění plic, srdce a rakoviny jako rizik kouření

Program „Normální je nekouřit“ byl před konečnou úpravou testován i ve 4. třídě v pilotních školách; rozdíl od vlastní širší studie spočívá v tom, že jednotlivé lekce realizují s dětmi studující Pedagogické fakulty, kteří jsou podrobně proškoleni o smyslu a cílech a pomáhají upřesnit metodickou část. Prezentujeme ve stručném přehledu výsledky hodnocení střednědobé účinnosti programu porovnáním údajů z pre-testů a post-testů v ovlivňovaném a kontrolním souboru.

Děti ze souboru s programem mají víc (téměř dvojnásobně) kouřících kamarádů v pre-testu i v post-testu ve srovnání se skupinou kontrolní. Je mezi nimi méně těch, které ještě nezkoušely kouřit. Ostatní rozdíly nejsou statisticky významné. Zatímco v programové skupině je mezi pre-testem a post-testem pozorován nárůst počtu dětí, které zkoušely kouřit jednou i opakovaně (statisticky nevýznamný), ve skupině kontrolní bylo experimentujících dětí v post-testu méně (statisticky nevýznamně)(tab. 1).

V etapě pro 4. třídu nebylo – na rozdíl od předchozích – zjišťování kuřáctví rodičů a dalších příbuzných, s nimiž se děti stýkají, ale to, zda se doma kouří či nekouří. Necelých 60% dětí žije v domácím nekuřáckém prostředí, program rodiče neoslovil ve smyslu důslednější ochrany dětí před pasivním kouřením; rozdíly s kontrolní skupinou nejsou statisticky významné (tab. 1).