cz
de
fr
en
Přehled >> Moderna >> Francouzská moderna >> Emile Zola

Emile Zola (1840-1902)

Emile Zola Zola se narodil ve smíšené italsko-francouzské rodině. Otec, italský inženýr, však záhy umírá a rodina se ocitá ve finanční tísni. Nadaný žák a student propadne u maturity, protože zájem o literaturu v něm potlačí zájem o vše ostatní. Aby unikl bídě, začíná pracovat jako řadový zaměstnanec v nakladatelství Hachette. Jeho literární ambice jej velmi rychle vynesou do pozice vedoucího oddělení reklamy. První novinářské úspěchy, mimo jiné pochvalný článek o obraze Olympia Eduarda Maneta z roku 1866, zahájí jeho dráhu novináře a spisovatele.

Svůj druhý román Tereza Raquinová (Thérese Raquin, 1867), charakterizuje jako studii zvláštního fyziologického případu „lidských bestií“ Terezy a Laurenta, kteří po vzájemné dohodě zavraždí ze zištných důvodů Terezinina manžela. Idea literatury jako prostředku vědeckého zkoumání lidské společnosti se stane základem Zolovy spisovatelské filozofie. Ztotožňuje se s názorem literárního teoretika Hypolita Taina, který tvrdí, že umění je výrazem stavu společnosti. Soudobá francouzská společnost žije pozitivistickou teorií Augusta Compta, zakladatele sociologie, vycházejícího z přesvědčení, že pro studium lidské společnosti lze uplatnit stejné metody jako pro vědy exaktní.

Zola se tedy rozhodne po vzoru Balzaka vytvořit cyklus románů nazvaný Rougon-Macquartové (Rougon-Maquart), ve kterém by metodou vědecké analýzy popsal „Přírodopis a sociální historii jedné rodiny za druhého císařství“ (1852-1870). Svůj drsný realismus dovedený do krajnosti v líčení extrémních momentů lidské existence nazývá naturalismem. V cyklu dvaceti románů, které vytváří po dobu více než dvaceti let (1871-1893), se snaží zodpovědět základní otázku, jakým způsobem se na vytváření lidské osobnosti podílí zděděné předpoklady a prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. K nejznámějším románům tohoto cyklu patří Štěstí Rougonů (La Fortune des Rougon, 1870), Břicho Paříže (Ventre de Paris,1873), Zabiják (L'Assommoir, 1877), Nana (Nana, 1880), Germinal (Germinal, 1885), Lidská bestie (La Bete humaine,1890). Svou doktrinu naturalismu vysvětluje Zola ve studii nazvané Experimentální román (Roman expérimental, 1879). Romány tohoto období patří k Zolovým nejznámějším a vynesly jej na výsluní slávy, i když občas s příchutí skandálu. Zola stojí u zrodu naturalistické školy nazývající se Škola médanská (Ecole de Médan), kterou tvořila skupina jeho obdivovatelů. Většina si posléze vybrala svou vlastní spisovatelskou dráhu (Guy de Maupassant, Alphonse Daudet, Karl-Joris Huysmans, Octave Mirabeau, a další).

Koncem století proběhne Evropou vlna antisemitismu. Ve Francii má podobu Dreyfusovy aféry, při které je z vlastizrady křivě obžalován důstojník armády židovského původu. Zola, se postaví na stranu obžalovaného a vydá svůj slavný článek Žaluji (J’accuse,1898), je obžalován a musí uprchnout do Anglie, aby se vyhnul procesu a následnému pobytu ve vězení. Do Francie se vrací po roce, až nastane obrat v procesu s Dreyfusem. Roku 1902 Zola umírá za nevyjasněných okolností ve svém pařížském bytě na následky otravy oxidem uhelnatým.

Zdroje: