úvod
fotky z vernisáže
vystavené práce
|
|
20. května 2003 v Galerii u Dobrého Pastýře v Brně byla již popáté zahájena výstava s poněkud tajemným názvem Fenomén kniha.
Když se výstava konala poprvé vyvolávala zvědavost (jako ostatně všechno, co je poprvé), co zvláštního a výjimečného - fenomenálního - výstava představuje, co divákům nabízí ke shlédnutí, nebo čím překvapí. Nezklamala nikoho, ani ty, kteří jsou zvyklí chodit na výstavy pravidelně, ani ostatní návštěvníky, kteří se na výstavě ocitli z nejrůznějších důvodů.
Podruhé bylo příjemné zjistit, že se výstava dočkala pokračování díky organizátorce a účastníkům, kteří o svou prezentaci začali projevovat čím dál větší zájem. Potřetí a počtvrté již bylo jasné, že se narodila nová tradice výstav mladého umění. Takže v květnu 2003 se konalo malé kulaté výročí - pátá přehlídka prací mladých výtvarných talentů, kteří hledali řešení zadaného společného tématu s názvem Fenomén kniha.
Neúnavná organizátorka akce, doc. Blanka Růžičková z katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně oslovila již tradičně studenty vysokých uměleckých škol a pedagogických fakult jak v ČR, tak v zahraničí. O kvalitě přehlídky svědčila účast studentů, z nichž někteří vystavovali již poněkolikáté a noví přibyli.
Každoročně se objevují stále originálnější a překvapující řešení zadaného úkolu, takže je při instalaci problém rozhodnout, zda vystavit všechny práce, nebo z nejrůznějších důvodů některé vynechat. Všechny nesou tvůrčí - jedinečný otisk svého autora, jeho hledání výrazu a formy. Paralelně se objevují vedle sebe formy harmonické - všeobecně sdělné, ale i provokující. Ono již samotné téma, tradičně opakované jako Fenomén kniha, j e vlastně svým způsobem provokující, neboť jak organizátorka, tak účastníci jsou si vědomi, že o knihu v tom pravém smyslu slova se jedná až v poslední řadě. Avšak i přesto se k n i h a jako pojem stává východiskem, tedy jistým omezujícím faktorem, který umožní rozvinout tvůrčí fantazii autorů do neomezených šířek.
Umělecké dílo by mělo být svobodné ve svém výrazu a neomezené ve svém účinku. A to se stane právě tehdy, vychází-li od prvopočátku z úzkého výběru buď témat, nebo materiálu. V tomto případě "omezením" je společné téma KNIHA. Mohly by to být ale desítky jiných témat jako např. KRABIČKA, PÍRKO, PLOŠKA apod., která svým striktním výběrem tématu poskytují tvůrcům neomezené množství řešení jedinečné formy, k němuž dopomáhá i výběr materiálů. Materiál sám o sobě podmiňuje způsob práce a má současně svébytný, nenapodobitelný výraz. Takže nejenom téma samé, ale i podmínky jsou umocněny v činitele vnitřní a tvůrčí.
Když se ohlédneme za krátkou historií této přehlídky, zjistíme, že původně vznikla jako téma seminárních prací v ateliéru doc. Růžičkové na Pdf v Brně při studiu učitelství výtvarné výchovy. Předmětu, který na ZŠ a gymnáziích názorně vysvětluje funkci umění v životě člověka a učí činnosti, které jsou k tomu potřeba. Jeho obsah je znalostní i aktivizační - tj. sleduje osvojování principů, metod a forem uměleckého a estetického hodnocení. Ve své osobitosti se má ve škole v hodinách výtvarné výchovy odehrávat proces hodnototvorný, neboť člověk zmnožuje svou lidskost už tím, že se s hodnotami ztotožňuje. V optimálních případech jde o aktivizaci zvláštních tvůrčích sil, kterým říkáme "umělecké".
Od výstavy uměleckých děl ke školní výtvarné výchově není ale tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť vymezující (nebo snad "omezující") téma je právě jednou z pedagogických metod, jak aktivizovat tvůrčí síly a kritické hodnocení. Aktivita se v určitých případech realizuje do uměleckého objektu, který má hodnotu nejen pro žáka či studenta samého, ale i pro jeho okolí a potažmo pro celou společnost. Výtvarná výchova ve školách nevychovává umělce, ale sleduje podstatu vyjádřenou prostými slovy, a to, že se všichni podílí na kultuře a umění a všichni je spoluvytváří. Proto pěstování a zušlechťování tvořivých sil ve výtvarných činnostech je cestou k umění a zároveň k člověku.
Těchto několik slov o výchově uměním a možná i k umění nechce tvrdit, že ze všech vystavujících mladých tvůrců budou učitelé výchovy vpravdě výtvarné, ani si nelze myslet, že se ze všech stanou výtvarní umělci. Jsme však svědky živé představivosti, pravdivosti a přirozenosti v takové míře, že působí na přirozenost naši, neboť - slovy teoretika Dušana Šindeláře - jedním z nejvyšších úkolů umění je, aby probouzelo v člověku přirozenost nejlidštější, tedy nejkonkrétnější. A přirozeností člověka je lidskost - a nejpřirozenější člověk je ten, který je jí tak plný, že o ní neví, ale vše pro ni činí.
PhDr Hana Dvořáková
úvod fotky z vernisáže vystavené práce
|
|