Zemřela profesorka Marie Marečková

Marie Marečková se narodila v jihočeské Kardašově Řečici 2. února 1942. Do svého rodného města a regionu se vždy ráda vracela a „zlatý důl“ české historie, jak se někdy jižní Čechy nazývají, měl své důležité místo v její odborné práci. V letech 1959-1964 vystudovala na brněnské Filozofické fakultě obor dějepis – český jazyk.

Po studiích pracovala jako učitelka Gymnázia na Slovanském náměstí v Brně – Králově Poli. V září 1970 nastoupila jako odborná asistentka na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a působila zde až do roku 1982. V červnu 1971 na Filozofické fakultě brněnské univerzity úspěšně obhájila práci Dálkový obchod Prešova v prvých třech desetiletích 17. století a krakovský trh a získala titul doktorky filozofie (PhDr.). Téma rigorózní práce předznamenalo celoživotní odborný zájem Marie Marečkové. Staly se jím významná východoslovenská města a měšťanstvo v raném novověku. Ve své dizertační práci se zaměřila na Společenskou strukturu Bardějova v první polovině 17. století a v únoru 1975 získala vědeckou hodnost kandidáta historických věd (CSc.) Na základě habilitačního spisu Společenská struktura Prešova v 17. století byla s účinností od 1. května 1982 jmenována docentkou pro obor československé dějiny.

V letech 1982–1989 působila na Katedře historie a archivnictví Filozofické fakulty brněnské univerzity. V roce 1990 se znovu vrátila na Katedru historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Její vědecký růst pokračoval obhájením doktorské dizertační práce Východoslovenská města a měšťanstvo v sociálně ekonomických vazbách 17. století a udělením hodnosti doktora historických věd (DrSc.) rozhodnutím předsednictva Slovenské akademie věd v červnu 1992. O čtyři roky později dosáhla Marie Marečková nejvyššího akademického uznání – titulu univerzitního profesora, poté, co na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě uspěla při obhajobě profesorské dizertace a proslovení inaugurační přednášky na téma Východoslovenská města a měšťanstvo na prahu novověku. Dekretem prezidenta Slovenské republiky byla 5. září 1996 jmenována řádnou profesorkou. Východoslovenská města zůstala její badatelskou prioritou i nadále.

V souladu s moderními trendy historiografie se orientovala na otázky sociálních a kulturních dějin, zabývala se mentalitou a každodenním životem raně novověkého obyvatelstva. K této problematice publikovala pět monografií a mnoho desítek původních článků a studií u nás i v zahraničí. Zejména na Slovensku za své práce dosáhla velkého uznání a respektu. Prof. Dr. Ferdinand Uličný z Univerzity P.J. Šafárika v Prešově označil Marii Marečkovou za největšího odborníka ze zahraničních badatelů, kteří se zabývali východoslovenskými městy. Profesor doktor Richard Marsina z Univerztity Komenského v Bratislavě v posudku k jejímu jmenování profesorkou zdůraznil, že přispěla významným způsobem k obohacení slovenské historiografie období raného novověku.

Badatelský zájem profesorky Marečkové byl pochopitelně daleko širší a odrážel se nejen v odborných publikacích, ale také v její pedagogické práci. Budoucím učitelům dějepisu Marie Marečková přednášela Dějiny českého středověku, Dějiny českého raného novověku a navazující tzv. povinně volitelné přednášky. Vyučovala také historiografii, latinu, pomocné vědy historické, filozofii dějin v rámci Úvodu do studia dějepisu. Studenti si rádi vybírali její Dějiny Brna, praktické semináře věnované genealogii a heraldice, ale i náročná témata jako Profilace středoevropské občanské společnosti.

Je autorkou řady skript, čítanek dokumentů, žádané byly její publikace o genealogii a dalších pomocných vědách historických a přehledné studie k právním dějinám aj. Vedla také desítky diplomových prací a své studenty ráda doprovázela na vysokoškolské studentské soutěže – SVOČ. Byla úspěšnou řešitelkou řady grantů, projektů, výzkumných záměrů k dějinám každodennosti, k problematice obyvatelstva v raném novověku, v rámci didakticky orientovaného bádání zmiňme její podíl na grantu MŠMT ČR Mládež a dějiny a později na výzkumném záměru Škola a zdraví. Živě se zajímala i o různé inovace ve výuce a nejmodernější trendy ve vyučování, v době, kdy digitální fotoaparáty teprve začínaly, se stala řešitelkou projektu Digitální fotografie ve výuce historických disciplín.

Profesorka Marie Marečková byla aktivním hostem mnoha českých i zahraničních konferencí, sympozií, seminářů. Kromě Slovenska zaznamenaly její práce obrovský ohlas především v Polsku, díky rozsáhlým jazykovým znalostem své vědecké poznatky přednášela na univerzitách v Německu, Rakousku, Bulharsku, Rusku, ve Francii, Velké Británii a na dalších místech. Po celou svojí akademickou kariéru se jako členka redakční rady podílela na realizaci časopisu Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, v němž také publikovala. Velmi ochotně zpracovávala četné posudky kvalifikačních prací, zasedala v odborných komisích, psala recenze a anotace na historické práce. Měla zásadní podíl na dlouholeté spolupráci „své“ katedry historie s Wroclawskou univerzitou, jejímž plodem je časopis Czech – polish historical and pedagogical Journal, a každoroční konference Česko – polské dny.

Profesorku Marii Marečkovou jsme měli rádi jako velmi společenského člověka, který se dokázal vedle své odborné práce srdečně bavit na mnohá další témata. Ačkoliv velmi často říkala svým kolegům na katedře, že jsou „její rodina“ a zdůrazňovala, jak jí pedagogická a vědecká práce baví, milovala také svoji skutečnou rodinu. Vděčně vzpomínala na svého manžela Jiřího, který odešel na věčnost brzy. Krásně mluvila o své dceři Sylvii a o svém zeti Vojtěchovi. Velkou radost měla z vnuků Ondřeje a Marka.

Celý život ráda cestovala, do zahraničí i po České republice. V rámci aktivit nad rámec své práce působila i jako průvodkyně cestovního ruchu. Velice ráda podnikala se svými kamarádkami nejrůznější turistické cesty, výlety a túry. Po všech stránkách aktivním a společenským člověkem zůstala až do své nemoci, která ji upoutala na lůžko. Do svých posledních dnů se zajímala o dění na Pedagogické fakultě, zvláště na katedře historie.

Dožila se požehnaného věku. Vzhledem k její neutuchající aktivitě a činorodosti byla zpráva o její smrti pro mnohé kolegy šokující a všichni ji přijali s velkým pohnutím. Množství následujících kondolencí z mnoha měst a zemí mělo společného jmenovatele: odchod univerzitní profesorky Marie Marečkové znamená obrovskou ztrátu. Krásně se vyjádřili kolegové z Wroclawské univerzity, kteří se ještě v březnu letošního roku na 22. česko-polských dnech na „Marii“, jak ji důvěrně oslovovali, ptali. Vzpomínáme a nezapomeneme. Byla dobrým člověkem.

Čest její památce!