PREVENCE
Slovo "prevence" je latinského původu a znamená opatření učinění předem, včasnou obranu nebo ochranu. Přibližně od konce 50. let se prevence rozdělila na primární a sekundární.
Cílem primární prevence je předcházet nemoci před tím, než vznikne.
Sekundární prevence se provádí až po vzniku nemoci, ale ještě před tím, než nemoc způsobila poškození.
Od šedesátých let se navíc hovoří o terciální prevenci. Ta se použije po té, co nemoc způsobila poškození, cílem terciální prevence je předejít dalším škodám. V oblasti prevence problémů působených návykovými látkami. Uvedenou definici lze vztáhnout i na prevenci škod působených návykovými látkami. ( Nešpor et al, 1998 )
Prevenci lze rozdělit ještě na další tři podskupiny:( Švarcová, 2002)
- efektivní všeobecná prevence
- selektivní prevence
- indikovaná prevence
Efektivní všeobecná prevence
Cílem efektivní prevence je dle Nešpora a kol. ( 1998 ):
- Předejít užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku.
- Alespoň posunout setkání s návykovými látkami (v našich podmínkách nejčastěji s tabákem a alkoholem) do pozdějšího věku, když je organismus a psychika dospívajícího relativně vyspělejší a odolnější.
- Snížit nebo zastavit experimentování s návykovými látkami, pokud k němu už dochází, a předejít tak různým zdravotním poškozením včetně závislosti, které by vyžadovaly léčbu.
Zásady efektivní všeobecné prevence jak uvádí Švarcová ( 2002 ) jsou :
1. Program začíná již v útlém věku a je přiměřený schopnostem dítěte.
- čím nižší věk dítěte, tím je prevence více orientovaná na obecnou ochranu zdraví. U starších dětí se stále více specifikuje na jednotlivé návykové látky a dává prostor diskuzi. Dospívající by měli být do programu aktivně zapojeni.
- efektivita prevence stoupá pokud preventivní program začíná ještě před setkáním s legálními návykovými látkami ( alkohol a tabák ) a jestliže se podaří toto setkání oddálit.
2. Program je interaktivní a pro menší skupinu.
- nejúčinnější jsou interaktivní programy připravené pro menší počet dětí. Vyšší účinnost mají programy realizované předem vyškolenými vrstevníky ( tzv. peer programy ) než programy, které vedli učitelé.
3. Program zahrnuje podstatnou část dětí ve škole.
- vedle přípravy peer aktivistů pro danou školu je nutné, aby jejich připravené preventivní programy byly realizovány v celé třídě, nejlépe v celé škole.
4. Program zahrnuje získávání důležitých sociálních dovedností.
- nejčastěji se uplatňují dovednosti odmítání návykových látek, schopnost čelit manipulaci, komunikační a asertivní dovdnosti, schopnost vytvářet přátelské vztahy, zvyšování zdravého sebevědomí, schopnosti sebeuvědomování, nenásilné zvládání konfliktů, lepší vnímání následků určitého jednání, studijní dovednosti, zvládání úzkosti a stresu atd.
5. Program bere v úvahu místní specifika.
- velkou pozornost je třeba věnovat výběru témat užitých v programu, aby nedošlo naopak k návodu, jak užít doposud neznámou návykovou látku.
6. Program využívá pozitivní modely.
- v prevenci se co nejvíce používají pozitivní modely, se kterými se cílová populace může ztotožnit. Vhodní jsou vrstevníci, kteří žijí zdravě, nevhodní jsou pacienti léčení pro závislost a naprosto nevhodní jsou závislí na drogách, kteří o léčbu nemají zájem.
7. Program zahrnuje legální i nelegální návykové látky.
- legální drogy bývají často tzv. průchozími drogami, čili zvyšují riziko problémů s jinými i nelegálními návykovými látkami. Legální drogy dále představují riziko sami o sobě a závislost na nich vzniká v dětství a dospívání mnohem rychleji. Mechanismy, které se uplatňují při vzniku závislosti na alkoholu nebo na drogách jsou stejné nebo podobné, tomu odpovídají i preventivní strategie.
8. Program zahrnuje i snižování dostupnosti návykových látek.
- do této skupiny patří např. zákaz prodeje alkoholickýh nápojů osobám mladším 18 let, zákaz prodeje tabákových výrobků osobám pod 18 a zákaz prodeje ilegálních drog. Snižování dostupnosti také znamená vytváření bezpečných prostředí pro děti a vyhýbání se rizikovým prostředím. Ve škole by měl být samozřejmostí zákaz alkoholu a jiných návykových látek.
9. Program je soustavný a dlouhodobý.
- soustavnost a dlouhodobé působení preventivního programu zvyšují jeho efektivitu. Výhodou bývá pokud škola program zajišťuje sama. Důležité je průběžné působení a posilování účinku programu po dobu několika let.
10. Program je prezentován kvalifikovaně a důvěryhodně.
- přípravě pedagogů i jiných pracovníků, kteří se na realizaci programů podílejí je třeba věnovat velkou pozornost. Velmi důležitý je způsob, jakým je program prezentován i výběr realizátorů, tyto faktory mohou výrazně ovlivnit efektivitu prevence.
11. Program je komplexní a využívá více strategií.
- kombinace metod je všeobecně známa v různých oblastech působení na jedince. Týká se to pochopitelně i preventivních programů.
12. Program počítá s komplikacemi.
- do všeobecné prevence je vhodné zařadit i prvky selektivní a indikované prevence, protože míra rizikových faktorů se může u některého žáka v krátké době značně zvýšit. Je třeba nabídnout pozitivní alternativy ( např. kde hledat pomoc při problémech, jak zvládat duševní rozpoložení apod. ).
Selektivní prevence
Selektivní prevence poskytovaná cíleně podle charakteru ohrožení je velice efektivní. Jedinci se zvýšeným rizikem představují nesourodou populaci a vyžadují specifický přístup. Selektivní prevence je proto náročnější na čas, prostředky a potřebuje kvalifikované realizátory. ( Švarcová, 2002 )
Určitý přístup bude vyžadovat např. hyperaktivní dítě s poruchami pozornosti a odlišný přístup např. dospívající z rodiny, kde má otec problémy s alkoholem nebo kde se vyskytuje vážná duševní porucha. Některé ze strategií používaných ve všeobecné prevenci jsou vhodné i pro prevenci selektivní, využívají se ale cíleněji (např. snižování dostupnosti nebo nácvik určitých sociálních a jiných dovedností). ( Nešpor a kol., 1998 )
Některé příklady žáků vyžadující selektivní prevenci:(Nešpor a kol., 1998 )
- Závislost na alkoholu u někoho z rodičů.
- Závislost nebo zneužívání návykových látek u sourozenců nebo blízkých přátel.
- Poruchy chování.
- Hyperaktivita a poruchy pozornosti.
- Úzkostná porucha.
- Zanedbávání nebo týrání.
- Vysoce rizikové sociální prostředí.
Zásady selektivní prevence
( Švarcová, 2002 )
1. Cílená pomoc s ohledem na specifické individuální potřeby.
- vždy je třeba znát problémy jedince nebo skupiny, pro kterou je program určen. K tomuto účelu slouží řada dotazníků. Cíleně pak můžeme použít např. nácvik sociálních dovedností u adolescenta, který má problémy v oblasti mezilidských vztahů a v navazování kontaktů s vrstevníky.
2. Program využívá více strategií a je intenzivní.
- intenzivnější verze programu a použití více strategií má zvláště u selektivní a indikované prevence větší efekt. Pozitivně ovlivňuje spotřebu návykových látek, zmírňuje deprese, stres, hněv a posiluje sebevědomí.
3. Snižování dostupnosti návykových látek.
- u selektivní a indikované prevence je snižování dostupnosti návykových látek ještě důležitější než u prevence všeobecné. Riziko zneužití návykových látek je u ohrožených jedinců ještě vyšší než u běžné populace.
4. Program spolupracuje s dalšími organizacemi
- vzhledem k tomu, že je selektivní prevence velice náročná na čas a především vyžaduje specializované formy pomoci, má velký význam spolupráce s rodinou a dalšími organizacemi. Vedle spolupráce s rodiči se nejčastěji využívá spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou, kde jsou vyškolení pracovníci pro pomoc při řešení problémů nejen s návykovými látkami.
5. Spolupráce s rodiči problémového dítěte.
- programy využívající intenzivní práci s rodiči bývají velmi úspěšné. Jsou však velmi náročné na čas a kvalifikaci realizačních pracovníků.
6. Pomoc ohroženým při přechodu do nového životního stádia.
- při jakékoli změně životního stylu dochází k náročným a stresujícím situacím, které mohou zvýšit riziko problémů souvisejících s návykovými látkami. U dětí a dospívajících je to především přechod ze základní školy do učebního oboru nebo na střední školu. Preventivní program je třeba zaměřit i na tuto rizikovou skupinu dětí.
7. Relaxační techniky a zvládání stresu.
- relaxační techniky a vhodná jednoduchá cvičení převzatá např. z jógy lze použít ke snížení nadměrného stresu u všeobecné i selektivní prevence. Relaxace je velmi prospěšná u jedinců trpících úzkostnými stavy, u hyperaktivních dětí s poruchou pozornosti, u jedinců s psychosomatickými obtížemi a dokonce i pro zlepšení školního prospěchu.
8. Selektivní prevence u specifických oborů.
- určité obory a zaměstnání jsou více ohroženy rizikem vzniku problémů s návykovými látkami. Je to spojeno se snadnou dostupností návykových látek, vyšší mírou stresu apod. K typicky rizikovým profesím patří zaměstnanci restaurací, pracovníci ve zdravotnictví, u policie, novináři atd. Programy cíleně zaměřené na tyto profese pamáhají lépe čelit specifickým rizikovým faktorům dané profese.
9. Program pro děti s prospěchovými problémy.
- děti selhávající ve škole a žáci zvláštních škol představují populaci se zvýšeným rizikem pro vznik sociálně patologických jevů včetně problémů s návykovými látkami. Efektivnější je zde spíše prevence selektivní, která by měla zahrnovat i psychologickou a psychiatrickou pomoc, pro možné deprese a sebevražedné tendence, které bývají u těchto dětí častější než v normální populaci. Důležitý je zvláštní přístup pedagogů, důraz by měl být kladen na nácvik vyhýbání se rizikovým situacím, zvládání obtížných a konfliktních situací, na sexuální výchovu apod.
10. Selektivní prevence v rámci prevence šikany.
- mezi ohrožené jedince s vyšším rizikem problémů spojených se zneužíváním návykových látek patří také hlavní aktéři šikany čili agresor i oběť, proto by se s oběma mělo kvalifikovaně psychologiky pracovat.
Indikovaná prevence
Zásady indikované prevence
( Švarcová, 2002 )Základem je přesvědčit jedince, že drogy mu přinášejí více zlého než dobrého. Nabídnout hodnoty, které usnadní návykové látky odmítat.
V časném stádiu užívání drog je člověk ještě schopen a ochoten přijmout motivaci k změně životního stereotypu. Pokud není připraven ke změně, měl by nést důsledky.
Důležité je získat důvěru problémového jedince a především mu pozorně naslouchat. Vyslechnout ho, i když bude drogy obhajovat, ale připravit si protiargumenty.
Pokud neexistuje motivace ke změně životního stylu popř. k léčbě, zbývá pouze snižování rizik. Nespoléhat na zázračné okamžité řešení.
K úspěšné změně a léčbě musí často přispívat okolí postiženého, jeho rodiče, partner ( předcházet nudě, pomoc odpoutat se od nevhodné společnosti, posilovat sebevědomí jedince, podporovat pozitivní aktivity, snažit se být pozitivním příkladem atd. )
Rodina jedince s drogovým problémem musí pěstovat určitou rodinnou terapii. Většinou za pomoci odborných institucí.
Čemu se vyhnout:
- popírání problému
- obviňování partnera
- hledání v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči
- usnadňování a financování potomkovo nebo přítelovo zneužívání drog
- vydírání jedincem zneužívajícím návykové látky ( útěkem, prostitucí, sebevraždou ) nebo jeho známými z drogového prostředí
- věřit tvrzení, že dítě ( závislý člověk ) má drogu pod konrolou
- vytvářet doma " dusnou " atmosféru či používat násilí
- stále ustupovat, pomáhat bez kladení podmínek
- ztrácet naději ( věřit procesu zrání mladého člověka )
- nikdy kategoricky neodsuzovat a tzv. nelámat hůl nad člověkem závislým na drogách
Volba jednotlivých přístupů a míra zapojení závisí na stupni rozvoje závislosti u osoby, které chceme pomoci. Nezbytné je především soustavné působení. Nárazové akce nemívají samy o sobě výrazný efekt a nemohou nahradit soustavnou preventivní práci. Velmi důležité je udržet zájem a motivaci všech zúčastněných.
