Wolfgang Amadeus Mozart a
české země
České země a především hlavní město Praha se v průběhu staletí staly
místem, které se výrazně zapsalo do hudební historie. Z Čech a Moravy vzešel světové
hudbě nejeden hudební velikán a naopak málokterá zahraniční význačná hudební
osobnost na svých cestách české země minula. Tato tradice sahá až do
středověku, kdy v době svého kulturního rozkvětu ve čtrnáctém století
hostila Praha jednoho z největších představitelů renesanční hudby,
Guillauma de Machaut. Ten v Praze pobýval v letech 1323 – 1340, kdy
byl ve službách českého krále Jana Lucemburského. Mohli bychom jmenovat i
Johanna Sebastiana Bacha, vrcholný zjev hudby barokní. Koncertoval v Karlových
Varech v letech
Wolfgang Amadeus Mozart ve věku 6 let
První kontakt nesmrtelného hudebního velikána
s českými zeměmi však nesouvisí s českou metropolí, ale
s prostorem moravským – s městy Brnem a Olomoucí. Na podzim roku
1767 měl jedenáctiletý Wolfgang vystupovat u vídeňského dvora u příležitosti
svatby arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským králem (Mozart a jeho
starší sestra Anna Marie vystupovali před císařovnou Marií Terezií a její
rodinou již v roce
Mozartova starší sestra Marie Anna v r.1763
První cestu do Prahy podnikl Mozart ve svých
jedenatřiceti letech v lednu roku 1787. Mozart byl již dříve informován o
pražském úspěchu své opery Únos ze Serailu, která vznikla v roce
„Žádné dílo nevzbudilo tolik vzrušení jako italská opera Svatba Figarova, která byla dávána operními virtuosy zdejší Bondiniovy společnosti s nejlepší pochvalou … Hudba jest od našeho slavného Mozarta. Znalci, kteří tuto operu viděli ve Vídni, tvrdí, že tu dopadla mnohem lépe … Náš velký Mozart se o tom jistě doslechl, neboť od té doby jest pověst, že sem přijede sám, aby viděl kus, k jehož tak šťastnému provedení mnoho přispěly dobře obsazený orchestr a řízení Štrobachovo.“
Prager Oberpostamtszeitung,
12.12.1786[1]
Pražské publikum
mělo možnost setkat se s operním žánrem již od dvacátých letech 18.
století, kdy hrabě František Antonín Špork inicioval provádění barokních oper a
zpívaných frašek v dřevěné budově v sousedství svého paláce.
V roce 1738 bylo vybudováno dřevěné divadlo v Kotcích na Starém
Městě, které bylo majetkem obce a bylo pronajímáno jednotlivým divadelním
společnostem. Význam divadla v Kotcích vrcholil v sedmdesátých
letech, kdy byly operním ředitelem Josefem Bustellim prosazovány vedle
tradičních italských děl německé singspiely a později i české zpěvohry.
Nejvýznamnější byla provedení oper Josefa Myslivečka, Jana Antonína Koželuha a
Antonia Salieriho. Po smrti Bustelliho se iniciativy ujímá hrabě František
Antonín Nostic, který si divadlo v Kotcích najal. Posledním ředitelem
divadla se stává Karel Wahr, který zde v roce 1782 provádí Mozartovu operu
Únos ze Serailu. Hrabě Nostic již od roku 1781 začal realizovat stavbu nového
divadla, které by v sobě spojilo domácí šlechtické divadlo a veřejnou
scénu a povzneslo by německý kulturní život v Praze. Současně však
vyjádřil přání, aby budova sloužila všem bez rozdílu národnosti a jazyka. Tak
vzniklo Hraběcí nosticovské národní divadlo, zvané krátce Nosticovo divadlo –
později Stavovské divadlo. Klasicistní budova navržená Antonínem Hafeneckerem
byla dokončena v roce
„Včera večer přibyl sem z Vídně náš velký a
milovaný hudební umělec pan Mozart. Nepochybujeme, že pan Bondini dá provést na
počest tohoto muže oblíbené dílo jeho hudebního génia, Figarovu svatbu, a náš
proslulý orchestr neopomine přitom podat nové důkazy svého umění. Pražané,
známí svým vkusem, jistě v hojném počtu navštíví představení díla, jakkoli
je již často slyšeli. Přáli bychom si rovněž, abychom mohli obdivovat hru pana
Mozarta samotného.“
Prager Oberpostamtszeitung, 13.1.1787
V Praze byl Mozart přijat velice vřele, na jeho počest byl pořádán ples, skladatel byl čestným hostem mnoha společenských akcí. Dne 17. ledna řídil provedení Figarovy svatby v Nosticově divadle – operu nastudovala operní společnost Pasquale Bondiniho, představení bylo opakováno ještě 20. ledna. Vedle toho, jako dík za projevené uznání, uspořádal Mozart 19. ledna v Nosticově divadle hudební akademii, kde byla poprvé provedena jeho Symfonie D dur (KV 504) od té doby zvaná Pražská. Také vystoupil na dvou klavírních recitálech a koncertoval a improvizoval při mnoha dalších společenských příležitostech. Pro večerní ples u hraběte Jana Pachty z Rájova, jednoho ze svých hostitelů, napsal při svém pobytu v Praze Šest německých tanců. Mozart opustil Prahu koncem února se závazkem složit pro Prahu novou operu, která by zahájila novou sezónu Nosticova divadla.
Nosticovo divadlo
Na druhou návštěvu Prahy se Mozart vypravil v srpnu téhož roku. Tato cesta posloužila jako námět pro novelu Eduarda Mörikeho „Mozartova cesta do Prahy“. Mozart s sebou přiváží nedokončenou partituru slíbené opery – Dona Giovanniho (KV 527). Tentokrát měl připravovanou premiéru sám nazkoušet – proto byl jeho druhý pražský pobyt spíše pracovního rázu. Mozart Dona Giovanniho osobně nastudoval se sólisty i s orchestrem. O jeho velkém zájmu na dokonalém provedení a úspěšnosti díla svědčí i skutečnost, že během zkoušek celou operu opravoval, škrtal a dokomponovával. Na jeho popud přicestoval do Prahy i autor libreta, básník Lorenzo da Ponte, který se rovněž aktivně účastnil zkoušek. Mozart zasahoval i do režie představení. Představení se však nepodařilo nastudovat v termínu, proto byla premiéra odložena a v určený den 14. října byla provedena Figarova svatba, opět za řízení autora. Premiéra Dona Giovanniho se uskutečnila 29. října a dočkala se mimořádného úspěchu. Do Mozartova odjezdu z Prahy 16. listopadu byla mnohokrát reprízována a ještě dlouho poté se velmi často hrála.
Domenico Guardasoni (1731 – 1806),
režisér světové premiéry opery Don Giovanni v Praze
„V pondělí dne 29. byla italskou operní společností
dávána toužebně očekávaná opera mistra Mozarta Don Giovanni aneb Kamenný host.
Znalci a hudební umělci říkají, že v Praze dosud nebylo jí rovné. Pan
Mozart sám dirigoval, a když vstoupil do orchestru, byl uvítán trojnásobným
jásotem, který se opakoval i při odchodu. Provedení opery je ostatně krajně
obtížné a každý obdivuje, že přesto bylo představení po tak krátkém studování
dobré. Všechno, divadlo i orchestr, vynaložilo své síly, aby se Mozartovi
odvděčilo dobrým provedením.“
Prager Oberpostamtszeitung, 3.11.1787
Lorenzo da Ponte, libretista Mozartových oper
Figarova svatba, Don Giovanni a Cosi fan tutte
Volné chvíle svého druhého pražského pobytu trávil Mozart v úzkém kruhu svých českých přátel, k nimž patřil např. skladatel a varhaník Jan Křtitel Kuchař (1751 – 1829), který vypracoval klavírní výtah Figarovy svatby, Dona Giovanniho a některých dalších oper, dále František Xaver Němeček (1766 – 1849), pozdější autor vůbec první mozartovské monografie, a především skladatel a pedagog František Xaver Dušek (1731 – 1799) a jeho manželka, zpěvačka Josefina Dušková – Hampacherová (1754 – 1824). Letní sídlo manželů Duškových, Bertramka, se stalo místem, které Mozartovi poskytovalo klid potřebný k jeho práci.
Bertramka, letní sídlo manželů Duškových
Josefině Duškové dedikoval Mozart množství árií, nejznámější z nich je „Bella mia fiamma, adio“, kterou napsal 3. listopadu 1787. Styky s rodinou Duškovou a ostatními pražskými přáteli udržovali Mozartovi synové ještě dlouho po jeho smrti.
Koncertní pěvkyně Josefina Dušková
Mozartova třetí a čtvrtá návštěva Prahy se uskutečnila v roce 1789, kdy doprovázel knížete Lichnowského do Berlína. Cestou tam i zpět učinili dvoudenní zastávku v Praze, kde Mozart navštívil své přátele. Poslední cestu do Prahy učinil Mozart o dva roky později. V červenci roku 1791 si u něj čeští stavové objednali slavnostní operu pro oslavu korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Mozart přijel do Prahy v srpnu, nemocen a vyčerpán – zbývaly mu sotva tři měsíce života. Opera „La clemenza di Tito“, kterou Mozart zkomponoval víceméně z finančních důvodů, se nedočkala výrazného úspěchu. Její premiéra 6. září v Nosticově divadle zapadla mezi množstvím slavnostních akcí, jimiž byla Praha v době korunovace zahlcena. Neúspěch opery se autora výrazně nedotkl – v této době byl již těžce nemocen a svou pozornost směřoval k tvorbě Requiem a k jiné opeře – Kouzelné flétně, jejíž premiéra se měla odehrát 30. září ve Vídni. Mozart opouštěl Prahu v polovině září, aby se do města, v němž zažil největší slávu a úspěch svého dospělého věku, již nikdy nevrátil. Náklonnost k Mozartovi a obliba jeho hudby však v Praze a v českých zemích zůstala nastálo.
Wolfgang Amadeus Mozart
* 27. 1. 1756 Salzburg
+ 5. 12. 1794 Wien
Literatura a prameny :
Bartoš, F. Mozart v dopisech. Praha : 1991.
Bělina, P., Valšubová, A.: Mozart a jeho Praha. Praha : Melantrich, 1996.
Erhartová, O. Mozart a Brno. Brno : Doplněk, 2005.
Malá encyklopedie Opera. Praha : Mladá fronta, 1996.
Mozartovy opery pro Prahu. Praha : Divadelní ústav, 1991.
Němeček, F. Život c. k. kapelníka W. A. Mozarta. Praha : 1956.
Volek, T. Mozart a Praha. Praha : 1973.
Resumé :
The article describes the relations between W.A.Mozart and the Czech lands. It speaks about Mozart´s stay in Moravia in his chilhood. The article continues by description of the situation in culture in Prague. It speaks about his several stays in the capital of Bohemia and about his preparation of the opera for Nostic Theatre in Prague.
Tento článek vznikl jako výsledek řešení výzkumného fakultního projektu financovaného PdF MU - č. 22/06, název projektu „Hudba W.A.Mozarta a jeho současníků“.