Německý středověk (4. století p.Kr. – 1450)

Kulturní památky z tohoto časově rozsáhlého období se dělí na památky z doby germánské a na památky z období konstituujícího se německého státu po rozdělení Franské říše (9. – 11. století).

V době germánské se jedná o texty pohanských rituálů, označované jako Merseburger Zaubersprüche a o hrdinské písně, z nichž k nejvýznamnějším patří Hildebrandslied, píseň sepsaná přibližně v polovině osmého století. Dochovala se v klášteře ve Fuldě, zapsaná na zadní straně manuskriptu s duchovním obsahem. Píseň náleží do okruhu ság o Dietrichu von Bern.

V osmém a devátém století probíhá na území dnešního Německa rozsáhlá kristianizace. V souvislosti s tím vzniká literatura harmonií, textů, které spojují čtyři biblická evangelia v jeden celek. K nejznámnějším harmoniím patří Heliand z doby kolem roku 830 a Krist z pera Otfrida von Weißenburga, žáka Hrabana Maura (776-856), který vedl klášterní školu ve Fuldě. Dalším dílem období pronikání křesťanství je báseň Múspilli (kolem 875) o zániku světa. K nejvýznamnějším ženským představitelkám křesťanské literatury patří Hrotsvita von Gandersheim (přibližně 935-1000).

Dalším velmi výrazným proudem středověku je rytířská kultura. Její literární „předehrou“ je píseň Nibelungenlied. Tato hrdinská píseň byla s velkou pravděpodobností napsána v době mezi roky 1190 až 1200 a její autor zřejmě pochází z bavorsko-rakouské oblasti. Jeho jméno se však nedochovalo, stejně jako originální verze tohoto díla. Jeho podobu známe díky četným opisům. V písni se spojuje v jeden celek sága o Brunhildě a píseň o burgundském královském rodu. Děj je přenesen do období stěhování národů, v závěrečné části písně se líčí boj Burgunďanů s Huny na dvoře hunského krále Attily.

V Německu dosahuje dvorská rytířská kultura svého vrcholu v druhé polovině dvanáctého a v první polovině třináctého století v dvorském eposu a minnesangu. Hlavními představiteli dvorského eposu jsou Heinrich von Veldeke, Hartmann von Aue, Wolfram von Eschenbach a Gottfried von Straßburg. Nejstarším představitelem minnesangu je Ritter von Kürenberg (kolem roku 1160), nejznámějšími autory jsou Walther von der Vogelweide a Heinrich von Morungen. K dalším významným představitelům této formy dvorské lyriky patří Heinrich von Veldeke a Dietmar von Aist. V období úpadku dvorské lyriky působili autoři Neidhart von Reuental a Tannhäuser, známý díky stejnojmenné opeře Richarda Wagnera.

Ve 14. a počátkem 15. století se v literatuře výrazně projevil vliv německých mystiků, Mistra Eckharta a jeho žáků Heinricha Seuseho a Johannese Taulera. Vedle Bible patřila k nejpopulárnějším literárním dílům první poloviny 15. století tzv. Imitatio Christi (1415), latinská modlitební kniha. Za jejího autora byl považován Thomas von Kempen, dle novějších výzkumů též holandský kazatel Gerhard Groote.

• Ilustrace převzata z:
  http://german.lss.wisc.edu/~smoedersheim/gr611/syllabus.htm