cz
de
fr
en
Přehled >> Klasicismus >> Francouzský klasicismus >> Moliére

Moliére

Moliére http://www.toutmoliere.net/chronologie/index.html

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin se narodil v Paříži v rodině bohatého královského čalouníka. Otec, který doufá, že syn převezme jeho živnost, jej nechává vystudovat v jezuitské škole, kde se Moliérovi dostane skvělého vzdělání. Následně pokračuje ve studiu práv, která sice dokončí, ale dlouho nevykonává ani povolání advokáta ani královského čalouníka, protože zcela propadá divadlu. V roce 1637 se setká s hereckou rodinou Béjartových a zamiluje se do Madelaine Béjarové, k níž jej bude poutat celoživotní vztah. Definitivně k divadlu odchází roku 1644. Společně s Béjartovými zakládá Illustre théâtre. Divadlo zkrachuje, Jean-Baptiste si vybírá uměleckou přezdívku Moliére a vydává se na několikaletou štaci po francouzském venkově, kde sbírá zkušenosti. Stává se z něj skvělý komediální herec, který rovněž začíná psát vlastní hry inspirované tehdy vládnoucím žánrem italské comedie dell'arte (commedia dell'arte).

Divadelní společnost se roku 1658 vrací do Paříže, kde si brzo vydobude věhlas v oblasti komických her. Moliérův věhlas pronikne až k mladému Ludvíku XIV a stává se dvorním divadelníkem. V tomto období Moliére píše a uvádí své nejlepší hry. Zároveň se nad ním začínají stahovat mraky. Zastánci bigotního katolicismu (les bigots) podporovaní královou matkou Annou Rakouskou využívají každé příležitosti k jeho očernění. Kritizován je Moliérův soukromý život (za manželku si vzal o dvacet let mladší dceru Madelaine Béjartové a byl proto podezříván z incestu), ale především jeho dílo. Jeho hra Tartuffe (Tartuffe, 1664), která je hrána před králem je následně na nátlak příznivců královy matky zakázána. Stejného osudu se posléze dostane i další Moliérově hře Don Juan (Dom Juan, 1665). Tlak urozené veřejnosti je natolik silný, že král odejme Moliérovi svou přízeň. Nepřízeň panovníka, finanční nedostatek, rodinné neštěstí (úmrtí dětí) a postupující tuberkulóza podlomí Moliérovo zdraví. Roku 1673 při prezentaci hry Zdravý nemocný (Le malade imaginaire) je stižen záchvatem a několik hodin po představení umírá.

Italští herci, Francken starší, 16. století

Středověká hrubozrnná komika frašek je v klasicistním divadle nahrazena jemnějším humorem. Námětem her se stávají soudobí měšťané a jejich povětšinou milostné či rodinné problémy. Moliére je mistrem divadelní komiky. V jeho podání se smích stává nástrojem sociální kritiky. Píše tak zvané komedie charakterů, tj. hry, ve kterých se hlavní postava vyznačuje jedním silně přehnaným negativním povahovým rysem, např. lakotou v případě Lakomce, pokrytectvím v případě Tartuffa, hypochondrií ve Zdravém nemocném. Toto zveličení sloužící k zesměšnění má ale vést jak postavy tak diváka k zamyšlení a následné nápravě a přiblížení se ideálu klasicistního člověka, který je mravný a umírněný ve svých vášních, upřímný a řídí se rozumem.

Kromě výše uvedených patří k nejznámějším Moliéreovým komediím Směšné preciozky (Les Précieuses ridicules,1659), Škola žen (L'Ecole des femmes, 1662), Misantrop (Le Misantrophe, 1666), Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme, 1670), Skapinova šibalství (Les Fourberies de Scapin, 1671), atd.

Někteří současní literární vědci si kladou otázku, zda je Moliére skutečně autorem všech her, které jsou mu připisovány. Kultivovanost a intelektuální výše některých jeho her jsou prý v kontrastu s jeho jinými díly a proto by snad bylo možné jejich autora hledat v Pierru Corneillovi (1606-1684), autorovi slavné hry Cid (Cid, 1637), který se po neúspěchu některých svých her stáhl do ústraní. Tato otázka ale, stejně jako v případě Williama Shakespeara, nic nemění na faktu, že Moliérovy hry patří do celosvětového kulturního dědictví lidstva a ani po tři sta padesáti letech neztrácejí nic ze své aktuálnosti.

Zdroje: