Paul Karrer

21. 4. 1889 – 5. 6. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1937 za výzkumy karotenoidů, flavinů a vitamínů A a B2. Cenu sdílí s britským chemikem Walterem Haworthem.

  • • švýcarský chemik
  • • studium:
    • – univerzita v Curychu (chemie)
  • • vědeckou kariéru zahájil jako asistent nositele Nobelovy ceny Alfreda Wernera na Chemickém ústavu univerzity v Curychu
  • • následně odešel do Frankfurtu, kde jako chemik pracoval s dalším držitelem Nobelovy ceny, Paulem Ehrlichem
  • • výsledkem spolupráce s Ehrlichem byly práce o organických arzénových preparátech a jejich použití v terapii, kde našel uplatnění především salvarsan při léčení pohlavních chorob
  • • v roce 1918 se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Curychu a v roce 1919 se stal vedoucím katedry jako nástupce profesora Wernera
  • • věnoval se studiu sacharidů, polysacharidů, stereochemii aminokyselin, alkaloidů, objevil enzymatický rozklad sloučenin chitinu, ligninu a celulózy; následovaly práce o glykosidech, lecitinech, tříslovinách a jejich seskupení
  • • po roce 1926 se zaměřil na výzkum rostlinných barviv, objevil antokyany, prozkoumal i další rostlinná barviva a zjistil údaje o struktuře jejich molekul, o rozdělení elektronů na atomy v molekule
  • • podařilo se mu objasnit chemickou strukturu karotenoidů a ukázal, že některé z těchto látek se podílejí na syntéze vitamínu A u zvířat
  • • v roce 1930 vytvořil správný vzorec karotenu, hlavního prekurzoru vitamínu A
  • • následně určil vzorec vitamínu A, čímž prokázal, že vitamín A strukturně souvisí s karotenoidy
  • • v roce 1938 syntetizoval vitamín B2 a dokázal, že tento vitamin je součástí komplexu původně popsaného jako laktoflavin
  • • izoloval vitamin K, určil jeho strukturu a syntetizoval jej
  • • velkou měrou přispěl k pochopení struktury a funkce nikotinamidadenindinukleotidu (NAD), koenzymu nezbytného pro přenos elektronů v energetickém systému buňky
  • • za svůj život byl velmi aktivní ve vědecké komunitě a publikoval více než 1000 článků
  • • nejznámější Karrerovou publikací byla jeho kniha Organická chemie, vydaná v roce 1928