Evropská alchymie
- Základ evropské alchymie (polovina 11. století n. l.) položila alchymie arabská. V Evropě se nejdříve překládala arabská díla a teprve později začali tvořit evropští alchymisté svá díla vlastní.
- Alchymie se šířila ve střední a západní Evropě od poloviny 11. století. V polovině 13. století byla již všeobecně rozšířena. Za nejstarší evropskou alchymistickou literaturu je považován rukopis Compositiones ad tingenda musiva, návod k barvení mozaiky. Ve 13. a 14. století působilo v Evropě několik významných osobností, které se pod pravými nebo přejatými jmény staly velkými autoritami evropské alchymie. Mezi nejvýznamnější patřili Albert von Bollstädt, obecně nazývaný Albertus Magnus, Roger Bacon, Arnaldus Villanovanus nebo Basilius Valentinus z Erfurtu.
- Evropští středověcí alchymisté nepřinesli v teorii mnoho nového, většinou rozvíjeli teorie arabských a egyptských alchymistů. Jejich přínos byl především v rozpracování laboratorních metod a v přípravě nových sloučenin. Velkým úspěchem bylo vypracování způsobů získávání kyselin (především kyseliny sírové a dusičné). Z 15. a 16. století jsou známy prvky bismut a platina.
- S koncem středověku (15. století) začíná v Evropě úpadek alchymistických věd, kterým vyhovovalo dogmatické středověké myšlení spolu s neomezenou vírou v autority.