Fyzikální chemie

  • Vznik fyzikální chemie jako samostatné vědní disciplíny se obvykle spojuje s daty 1885 (vydána učebnice W. Ostwalda Lehrbuch der allgemeinen Chemie poprvé shrnující zákonitosti fyzikální chemie) a 1887 (založen odborný časopis Zeitschrift für physikalische Chemie, u jehož vzniku stáli např. W. Ostwald, J. H. van´t Hoff a S. Arrhenius – zakladatelé fyzikální chemie).
  • Osamostatnění fyzikální chemie předcházela celá řada prací a objevů, z nichž některé lze datovat již do 17. století, ale většina se udála právě ve století devatenáctém. Během první poloviny 19. století začalo být zkoumáno stavové chování plynů reálných. Během první čtvrtiny 19. století se podařilo zkapalnit většinu plynů, zbývající z nich byly zkapalněny po roce 1869, kdy byla objevena tzv. kritická teplota.
  • Počátky studia termodynamiky sice spadají do 17. století, ale ke skutečnému vývoji dochází až po odlišení teploty a tepla v 18. století. Během 1. poloviny 19. století jsou formulovány termochemické zákony a 1. a. 2. věta termodynamická, které následně vedou k možnosti odhadu uskutečnitelnosti chemických dějů a k výpočtu hodnoty rovnovážné konstanty chemických dějů pomocí změny Gibbsovy energie.
  • Pozornost byla v 19. století věnována i katalýze. Přestože katalyzované reakce (fermentační procesy) byly známy a vědomě využívány již ve starověku, byl pojem katalyzátor zaveden až roku 1835 J. J. Berzeliem. Dnes přijímaná teorie katalýzy byla formulována na konci 19. století F. W. Ostwaldem.
  • Fotochemické děje byly pozorovány již v 17. století, avšak k jejich soustavnějšímu studiu došlo až počátkem 19. století (1835 objev fotografie).
  • Nauka o elektřině a elektrochemii se dlouho vyvíjely společně. Základní pilíře byly položeny již v 18. století (vodiče a nevodiče, kondenzátor, kladný a záporný náboj, Coulombův zákon). Studium iontových dějů spadá přibližně do druhé poloviny 19. století (1834 Faradayovy zákony, 1887 teorie elektrolytické disociace, 1889 teorie elektrochemických reakcí)
  • Poslední čtvrtinou 19. století končí období tzv. klasické fyziky. Pracemi J. C. Maxwella byla vybudována jednotná teorie elektromagnetismu, která spojila nauku o elektřině, magnetismu a optice s termikou. Kinetická teorie Maxwella-Bolzmanna vysvětlila chování látek v různých skupenských stavech i zákonitosti dříve empiricky poznané. Termodynamika především pracemi J. W. Gibbse, F. W. Ostwalda a J. H. van´t Hoffa začala ovlivňovat nejen konstrukce tepelných zařízení, ale pronikla i do chemie a chemické technologie. Teoretických poznatků se začalo hojně využívat v praxi (dynamo a elektrické motory, rozvod elektrické energie, bezdrátový přenos informací, konstrukce spalovacích motorů apod.).
  • Vědcům se zdálo, že vše podstatné již bylo objeveno, ale k zásadně novým objevům došlo teprve tehdy, když se začala studovat doposud málo prozkoumaná odvětví fyziky, např. elektrické výboje v plynech. Nové poznatky v této oblasti vedly nakonec k revoluci ve vědě a k narušení celé pečlivě vytvořené soustavy klasické fyziky (krize fyziky), svým rozsahem značně ovlivnily vývoj chemie 20. století.