Elektrochemie

  • Nové poznatky z oblasti statické elektřiny byly již v 18. století – odlišení vodičů a nevodičů (1731), objev kondenzátoru (1745), odlišení „kladné a záporné elektřiny“ (1758), objev Coulombova zákona (1785).
  • Roku 1800 se podařilo fyzikovi A. Voltovi sestrojit galvanický článek zvaný Voltův sloup, který se nadlouho stal nejdůležitějším zdrojem elektrického proudu. Již roku 1800 použil Voltův článek ke svým pokusům, vedoucím k objevu nových chemických prvků, anglický chemik H. Davy. S baterií o 2000 článcích se mu podařilo objevit roku 1811 uhlíkový elektrický oblouk (1811), který pak sloužil jako elektrický zdroj světla až do roku 1879, kdy T. A. Edison sestrojil žárovku.
  • M. Faraday roku 1834 objevil dva základní zákony elektrolýzy, které nesou jeho jméno.
  • Studium vodivosti roztoků vedlo v dalších letech k objevům různé pohyblivosti iontů, k poznatku o nezávislé migraci iontů a S. A. Arrhenius formuloval teorii elektrolytické disociace. Arrheniova teorie následně vedla také k jedné z definic kyselin a zásad ve 20. století
  • Poslední velká oblast elektrochemie je spojena především s pracemi F. W. Ostwalda a jeho žáka W. H. Nernsta – jejich zásluhou se nejen podařilo vysvětlit Faradayovy empirické zákony, ale i vytvořit teorii elektrochemických reakcí (1889) a najít příslušné kvantitativní zákonitosti (Nernstův vztah pro výpočet elektrochemického napětí galvanického článku).
  • Elektrolýza
  • První elektrochemické syntézy byly provedeny již počátkem 19. století. Byly to: elektrolýza soli (1803), příprava kovového sodíku a draslíku (1807), kovového hliníku (1827). Technická produkce však byla zahájena až po zajištění dostatečného množství elektrického proudu (Siemens, 1867 dynamo). V 80. letech byla zavedena výroba chloru a hydroxidu sodného diafragmovým (Bauer, 1884) a rtuťovým (Billiter, 1892) způsobem, dále pak výroba jodoformu, manganistanu, kovového hliníku a mědi.
  • Závěry elektrochemických experimentů již v první polovině 19. století vedly k představě jediné obecné částice elektřiny, dnes známé jako elektron. Ale na přijetí této představy a uznání existence elektronu bylo třeba čekat ještě dalších sedmdesát let (J. J. Thomson, 1897).