Iatrochemie
- Hlavní úkol iatrochemie nejlépe vystihl svým výrokem její hlavní představitel
P. A. Paracelsus: „Pravým úkolem chemie není dělati zlato, nýbrž připravovati léky.“
Lze tedy říci, že v iatrochemii výrobu zlata, kamene mudrců, hledání elixíru života aj.
nahradila péče o zdraví lidí a chemoterapie.
- Iatrochemie v užším slova smyslu byla spíše nazývána chemoterapií, která k léčbě nemocí využívala chemických látek.
- V 16. a 17. století neviděli lékaři v Paracelsových pracích a názorech nic jiného,
než pouhé používání anorganických léčiv, hlavně sloučenin antimonu
a rtuti. Většina
lékařů se v 16. století obávala používání těchto nebezpečných léků, avšak v 17. století
se paracelsovská teorie se svými chemickými léčivy vžila a tyto léky se užívaly i později.
- Nové poznatky iatrochemie byly využity:
- • jako základ moderní farmakologie
- • ke zjištění analogie mezi hořením a dýcháním
- • k přípravě nových chemických sloučenin
- Stoupencem Paracelsa v 17. století byl např. vlámský iatrochemik J. B. van Helmont,
který se vzhledem ke svým objevům v oblasti chemie plynů právem zařadil mezi zakladatele
pneumochemie. Dalším významným představitelem iatrochemie byl např. J. R. Glauber.