Povinně volitelný seminář SZ6021 Sociálně patologické jevy navštívili i v jarním semestru 2018 odborníci z praxe sdružující se v Týmu pro mládež Brno-venkov, který funguje v rámci projektu Na správnou cestu! II.

Zastoupena byla: Městská policie Brno, Podané ruce o.p.s., Pedagogicko-psychologická poradna Brno a metodik sociálně-právní ochrany z Krajského úřadu Jihomoravského kraje. O kyberšikaně přednášel policejní preventista Jan Čoupek.

Jan Čoupek řeší problematiku (kyber)šikany prakticky každodenně. Studenti se tak seznámili s případy, které jsou staré jen pár dní a uvažovali, jak by k jejich řešení přistoupili v roli pedagogických pracovníků. V diskusích vyvstalo i tradiční téma facky ve škole a v rodině. Otázka, zda je facka ve škole přestupek, vzbudila nejistotu. Většina studentů se po krátkém váhání k této variantě přiklonila a Jan Čoupek doplnil, že přestupku tímto činem se nemusí dopustit jen učitel k žákovi, ale i naopak. Jak je to ale s fackou v rodině? Analogicky zde facku jako přestupek část studentů také označila. Ti, kteří ji takzvaně „schytali“, tak postavili své rodiče za hranu zákona. Jan Čoupek záhy uvedl věc na pravou míru definicí rodičovské odpovědnosti v řeči paragrafů. Rodiče studentů, na které v této souvislosti ještě před chvílí jejich děti mysleli, tak mohli přestat škytat.

Došlo i na mezinárodní srovnání, ke kterému si jedna ze studentek poznamenala: „Hovořili jsme o fackách, které jsou ve škole brány jako přestupek, byť v domácnosti se objevit smějí a nejsou zakázány, pokud tedy jde jen o jednorázové „ukáznění“ dítěte a nedojde tady k vážnému zranění (naproti tomu jsem nevěděla a velmi mne zaujalo, že v zákonech severských zemí je i toto bráno jako velmi závažná věc).“

Zcela jiný kontext facky představil metodik sociálně právní ochrany Jan Hauk, který v souvislosti s činností OSPOD hovořil i o týrání dětí. Význam facky se zde posunul k trestnému činu. Jan Hauk nastínil možnosti spolupráce OSPODu se školami a ujistil studenty, že se na OSPOD mohou obrátit i v případě potřeby konzultace případů konkrétních žáků.

Radovan Voříšek zahájil svůj seminář symbolickým podáním rukou, jak napovídá název organizace, ve které pracuje – Podané ruce. Podané ruce se zabývají prevencí užívání návykových látek. I na počátku jejího vzniku možná stála facka, i když ne jedna. Setkával se s nimi doma v dětství zakladatel organizace Jindřich Vobořil. Jeho životní cesta vedla do drogové závislosti a poté do prevence. Facka zde byla ilustrována v dalším světle.

Seriál hostů letos uzavřela dvojice z Pedagogicko-psychologické poradny – Lenka Skácelová a Martin Šťastný. Ti představili systém prevence v ČR a objasnili, jak mohou školy s PPP spolupracovat.

Ze seminářů s hosty si studenti odnášejí poznatky a zamyšlení nad koncipováním prevence ve škole i konkrétní kroky pro praxi, například: „Zaujalo mne, že škola ani OSPOD nejsou oprávněny k tomu, aby žáky testovaly, zda nejsou pod vlivem jakýchkoliv návykových látek, i přesto, že požití návykových látek je ve školním řádu zakázáno. Žáky může testovat pouze policie, takže pokud mám podezření, že žák požil nějakou návykovou látku, musím zavolat policii a ta to prošetří.“

Kateřina Lojdová

Vyzkoušeli jsme, jaké je nosit studentům do výuky dorty a koláče. Ne že by to byl náš vlastní nápad, už dávno před námi to vyzkoušela americká politoložka Deborah Stoneová, která s tímto experimentem přišla. My jsme se ho rozhodli vyzkoušet díky skvělé přednášce Stanislava Balíka. Deborah Stoneová studentům vždy přinesla dort a nechala na nich, aby rozhodli, jakým způsobem jej spravedlivě rozdělí a sní. Vypadá to jako jednoduchý úkol, ale její posluchači v průběhu let přišli na mnoho možností, jak jej rozdělit. Píše o tom v knize Policy Paradox.

Pro studenty učitelství je téma spravedlnosti jedním z klíčových témat. Ne proto, že to říkají vyučující, ale proto, že otázku spravedlnosti (nejen ve škole) sami často otevírají a řeší. Musím říci, že když jsme dortový experiment opakovali v předmětu Sebezkušenostní příprava na profesi II, dostali jsme se do mnoha zajímavých situací. Například jedna skupina kombinovaných studentů se rozhodla rozdělit dort na 11 kousků. Když ale přišlo “na lámání chleba” (spíše dortu), tak jej nařezali na 12 dílků. Tolik se jich totiž z kulatého dortu řezalo lépe. Následně však vznikl problém: Komu dáme ten poslední kousek dortu? Někoho napadlo, že poslední část by měl dostat člověk, který se ujal rozdělování dortu. Ze spravedlnosti založené na dělení rovným dílem kolegové přešli ke spravedlnosti založené na zásluhách.

Dostali jsem se až tak daleko, že se studenti ptali, zda mají vyučující nákup dezertů proplacený, nebo zda je kupují za své peníze. Po odpovědi nám chtěli spontánně přispět na dort. Ozval se v nich v ten moment jejich smysl pro spravedlnost založené na potřebách?

Nejkrásnějším moment však nastal v následující hodině. Když jsem přišel do učebny, studenti seděli v půlkruhu a na zemi se z ničeho nic objevila krabice s napečenými brownies! (Možná to byla jen buchta, ale mně chutnala jako brownies). Nahlas jsem si pomyslel: “To vypadá, že budeme opakovat minulou hodinu…, že byste chtěli opět řešit, jak to rozdělíme?”

V rámci sebezkušenostní přípravy budoucích učitelů je pro nás důležité téma bezpečí a důvěry ve skupině. Drobné pochutiny k tomu rozhodně přispívají, takže jsme posluchače po celou dobu hodiny nechali, aby si mohl brát kdokoliv a kdykoliv… Díky všem za tento zážitek!

Jan Nehyba
(za tým vyučujících: Tomáš Andrášik, Markéta Sedláková, Andrea Špoková, Petr Svojanovský, Lucie Škarková)

Zajímá vás, jak učíme Sebezkušeností přípravu na profesi? Podívejte se na reportáž studentské iniciativy Otevřeno.

Bára Váchová miluje angličtinu. Ještě raději ale má, když pro ni může nadchnout někoho jiného. První studenty proto začala doučovat už na gymnáziu. Teď, ve druhém ročníku studia na Pedagogické fakultě MU, se díky praxi ocitla poprvé sama před třídou, kde si nejenom vyzkoušela novou roli, ale zažila řadu nečekaných situací.

Nelituješ po praxi rozhodnutí studovat pedagogickou fakultu?

Naopak. Díky ní jsem si uvědomila, že jsem tady správně. Že na to mám. Celý prvák jsem netrpělivě čekala, až si to budu moci ověřit. Ráda předávám to, co vím, ale jsem od přírody zmatkař a stresař. Tady jsem byla donucena jít do třídy a učit. A zvládla jsem to.

Jaký to byl pocit stoupnout si poprvé před třídu?

Naprosto nečekaný a naprosto skvělý. Všichni na vás koukají a najednou jste vy ten, kdo vše řídí. To, že budu učit, jsem se navíc dozvěděla pět minut před hodinou. Matikářka měla jednání a paní učitelka angličtiny mě o přestávce požádala, abych odučila hodinu matematiky, přestože ji nestuduji. Dostala jsem pětiminutovou přestávku na přípravu a šli jsme do sedmé třídy krátit zlomky.

Jak to dopadlo?

Ze začátku to byla pro mě nová role a nebyla jsem si jistá. Vzpomněla jsem si ale, jak látku vysvětluje právě jejich učitelka, na jejíchž hodinách jsem měla náslech. Bylo to mých nejdelších 45 minut. Ale přežila jsem to a dokonce si myslím, že na to, že to bylo před velkou třídou poprvé a bez přípravy, tak jsem to ustála. Na to jsem byla pyšná.

Působí to dost nečekaně. Jakou školu sis pro první, podzimní asistentskou praxi vybrala?

To je docela úsměvná historka. Já jsem totiž nevěděla, že si nemůžu zaregistrovat obě praxe – doučování i asistenstskou praxi, takže je systém nejprve nezapsal. Garanti praxí mi sice pomohli problém vyřešit, vybrané školy ale už byly obsazené. Tak jsem nastoupila jako asistent pedagoga na základní školu pro zrakově znevýhodněné na Kamenomlýnské.

Co jsi tam dělala?

„Učila“ jsem v malé třídě zrakově znevýhodněných žáků. Ale protože jsem nestudovala speciální pedagogiku, ale angličtinu a zeměpis, a žáci zvládali všechno sami, tak jsem hlavně pozorovala, jak s nimi učitel pracuje, jak se chovají a co dělají. Zajímalo mě především, jak pedagog vysvětluje učivo. Všimla jsem si například, že právě vyučující v matematice vysvětluje každému látku zvlášť – každý to potřeboval vysvětlit jinak. Tak vypadala většina mého semestru. A pak přišel poslední den.

To je ten den, kdy jsi učila učila matematiku?

A nejen to. Přišla jsem v dobré náladě, že se zase podívám, co nového a jak to jde. Pak jsem učila tu matematiku. O přestávce za mnou přišla učitelka výtvarné výchovy, že potřebuje jít zdobit s dětmi, které vidí, stromek a že si mám spojit nevidomé žáky a mít s nimi výtvarku. S tím jsem neměla žádnou zkušenost. Nejdřív jsem se jim snažila vysvětlit, že nebudeme nic dělat, protože nevím, jak na to. Bylo na nich vidět, že se na hodinu moc těšili. Poprosila jsem je tedy, aby mi vysvětlili, jak vnímají svět. Dvě hodiny mi to vysvětlovali, ukazovali, jak používají smartphony, jak „vidí“ ten svůj svět a jak v něm žijí. Bylo to moc fajn.

Jak to pokračovalo?

Po hodině přišla znovu paní učitelka angličtiny s tím, že nedorazila učitelka dějepisu a prosila mě, jestli bych nevzala ještě to. Tak jsem si půjčila učebnici a probírali jsme křižácké výpravy, o kterých vlastně moc nevím. Přes první obavy jsem zjistila, že není tak důležité, abych znala konkrétní fakta, ale uměla zaujmout žáky natolik, aby sami zjišťovali informace.

Co jsi po tak náročném dni zjistila?

Uvědomila jsem si, že ten nápor zvládám a že i když v něčem nejsem perfektní nebo něco nevím, ukočíruji celou třídu. Že asi vážně studuji to, co mám a hlavně na co mám. I když jsem byla postavena před, pro mě dosud nereálnou a nepředstavitelnou věc, zvládla jsem to.

V čem se lišila tvá očekávání o výuce ve škole od reality?

Když se mě paní ředitelka na začátku ptala, co od praxe očekávám, nevěděla jsem, co říct. Nepředstavovala jsem si nic konkrétního. Teď na jaře, ve čtvrtém semestru, pokračuji ve druhé, navazující, praxi, opět jako asistent pedagoga. Mám už nějakou představu, co a jak chci učit a vím, že získám zkušenosti, které jinde neseženu. Takže se očekávání vlastně splnila.

Kde teď působíš?

Chtěla jsem jít učit angličtinu na Slovanské náměstí. Tato kombinace ale už byla obsazená, proto jsem si tam vybrala zeměpis a tělocvik. Mám skvělého provázejícího učitele, který mě zapojuje do všeho, vedu dokonce část výuky, nechává mi prostor projevit se, něco předvést, co už umím. Moc mě podporuje. Opravovala jsem například jeho testy z geomorfologie a poprvé rozdala skutečné známky, bylo to úžasné. Mluvím se žáky, vysvětluji jim látku, což, jak jsem zjistila, není až tak úplně snadné a je třeba často věci velmi zjednodušit. Suplovala jsem i moji milovanou angličtinu.

Co z toho, co ses naučila na fakultě, jsi při výuce využila?

Třeba právě v angličtině jsme vyplňovali cvičení v pracovních sešitech a našli jsme nesrovnalosti ve fonetice, tak jsem rovnou využila to, co mě na katedře naučili a vše vysvětlila. Angličtina je na pajdáku skvělá, ve znalostech jazyka se posouvám mílovými kroky. Naopak bych ocenila, kdybychom v předmětech společného základu vyzkoušeli další praktické dovednosti, třeba jak vyplnit třídní knihu, nebo alespoň dělat něco více užitečného, co doopravdy někdy budu potřebovat.

Studenti díky novému „společnému základu“ vyrazí na praxi už ve druháku. Není to brzo?

Čím dřív zjistíte, jestli je ta práce pro vás, najdete se v ní, tím líp. Tahle zkušenost je pro každého, kdo přemýšlí o učení druhých, naprosto nezbytná. A vůbec nevadí, když zjistí, že to pro něj není. Včas si totiž uvědomí, že se má vydat jiným směrem.

Proč sis ke studiu vybrala právě angličtinu a zeměpis?

Důvodů je spousta. Angličtinu miluji, je to motor, který mě žene dál. Negativní, ale o to významnější motivací pro studium byla má angličtinářka na základní škole. Nutila nás si látku zapamatovat, ne pochopit. To mi vadilo. Uvědomila jsem si, že když chci změnu, musím začít u sebe. Tak jsem šla na pedagogickou fakultu. Zeměpis jsem si přibrala proto, že mám ráda cestování a na gymnáziu jsem měla výborného učitele.

Budeš pokračovat v magisterském studiu?

Určitě. Ještě teď na bakaláři se ale chystám na Erasmus. Vyrazím studovat angličtinu do Portugalska. Chci se inspirovat tím, jak pracují učitelé v jiných zemích.

Co tě na učení druhých nejvíc baví?

Doučuji šest let angličtinu a to mě opravdu naplňuje. Nechci, aby si lidi něco jen zapamatovali, ale aby to pochopili. Osvědčilo se mi vést se studenty „Sokratovský dialog“, tedy s nimi rozebírat, třeba kdy použít různé anglické časy tak, aby pomocí otázek přišli na pravidla sami.

Bára absolvovala předmět Asistentská praxe-asistent pedagoga, který garantuje Katedra pedagogiky PedF MU. Jde zpravidla o první praxi, již bakalářští studenti zažijí. Ale zdaleka ne poslední. Pedagogická fakulta totiž spustila novou profesní přípravu budoucích učitelů (tzv. společný základ), která klade velký důraz na praxi. Většinu jejích předmětů zajišťuje právě naše katedra. Podívejte se, jak inovujeme vzdělávání učitelů v bakalářském a magisterském studiu.

Aleš Malach původně studoval film a anglistiku. Pak si ale uvědomil, že víc než teoretické bádání ho baví své nadšení pro cizí jazyk předávat ostatním. Druhým rokem se tak na Pedagogické fakultě MU připravuje na povolání učitele angličtiny a dějepisu. Díky novému systému praxí začal vyučovat žáky již třetím semestru studia.

V první, takzvané asistentské, praxi budoucí učitelé volí, zda vyzkouší práci asistenta pedagoga ve škole, či zda budou semestr doučovat konkrétní dítě. Proč sis vybral právě druhou variantu?

Chtěl jsem zjistit, jestli ještě dovedu navázat na dobrovolnické doučování, kterému jsem se věnoval ve druháku na gymplu. A šlo to. V rámci studia učitelství to ale byla moje první praxe. Principy i děti jsou téměř stejné a mě to stále moc baví.

Jak ses ke “svému žáku“ dostal?

Na webu praxe, kde si vybereš žáka ze seznamu. Je anonymní, zjistíš z něj ale věk a předměty, s nimiž potřebuje pomoci. Přihlásil jsem se a přišel mi kontakt na rodinu. Pak už záleží na nás, studentech, abychom se s rodiči domluvili, jak a kde bude setkávání probíhat. Tato volnost, kterou nám dává katedra, je moc fajn.

Šlo to bezproblémově?

Matka prvního studenta, kterého jsem si vybral, mi napsala, že už doučování nepotřebují. Myslel jsem, že bude problém najít nového žáka, ale garanti praxe mi obratem poslali další zájemce.

Pracoval jsi už dříve jako dobrovolník v nízkoprahovém centru. Podle čeho sis tentokrát vybíral žáka kterého budeš učit na praxi?

Dřív jsem učil hlavně starší děti a věnoval se předmětům, které studuji, především angličtině a historii. Teď jsem chtěl ale získat zkušenost s menšími dětmi, proto jsem si vybral druháka. Protože jsme se scházeli ve volnočasovém klubu, přidávaly se k nám i jiné děti, které tam zrovna byly. To vůbec nevadilo. Jsou vděčné za každou pomoc a navíc to bylo pro všechny zábavnější.

Proč jste se scházeli zrovna tam?

Je na každém, zda chce navštěvovat rodinu, využívat knihovnu, setkávat se na fakultě nebo právě v centru jako já. Setkávali jsme se tam proto, že ta místa znám z dobrovolnické činnosti. Navíc tamní pracovníci bývají vstřícní, rádi poskytnou zázemí a nebazírují na tom, když nechodíte pravidelně. Oproti doučování v rodinách máte výhodu, že děti mají v centrech zažitá pravidla. Ví, že když teď na něčem pracujeme, tak se tomu musí věnovat. Navíc je vnímají jako bezpečný prostor. Může je dalším spolužákům jedině doporučit.

Co ti praxe přinesla?

Zkusil jsem si, jaké je učit žáky, kteří mají i speciální potřeby. To mě nutilo objevovat desítky nových způsobů vzdělávání, což je skvělá zkušenost předtím, než jde člověk učit do třídy. Naučíš se díky tomu být asertivnější a jistější.

Jak vypadala vaše typická hodina?

Pokaždé jinak. Dělali jsme, co bylo aktuálně potřeba. Můj svěřenec měl problémy hlavně se psaním. Tomu jsme se věnovali ze začátku, pak jsme ale vždy procházeli úkoly a střídali různé činnosti. Není dobré řešit do hloubky jediný problém, lepší je věnovat se všemu, co dítěti pomůže dosáhnout pokroku.

Někteří studenti říkají, že mezi doučovanými jsou často “obtížné“ děti, je to tak?

Nemyslím. Ty děti mívají všechny dispozice. Jsou chytré, jsou často velmi kreativní a je na nás to v nich rozvinout. Často je totiž limituje původ nebo sociální situace rodiny. My v nich ale můžeme probudit motivaci. Někteří studenti bohužel nevidí důvod učit ty, kdo mají speciální potřeby. Přitom v učitelské praxi pravděpodobně takové žáky potkají. Proto je nezbytné být připraven.

Jak se ti povedlo takové dítě zaujmout?

Třeba tím, že do něj od začátku netlačíš jen informace, ale začneš ho vzdělávat pomocí her. Nejprve ho totiž těší, že něco zajímavého hrajeme, pak mu ale ukážeš, že se tím i něco naučí. Najednou zjistí, že se učíme a zároveň je to zábava. Praxe není jen o předávání vědomostí. Ve skutečnosti je o úroveň hlubší. Člověk musí s dětmi nejprve navázat kontakt, vybudovat vztah, teprve potom můžeme začít s výukou.

Co nového tě praxe naučila?

Navázat vztah s dítětem. Vymyslel jsem a vyzkoušel spoustu nových aktivit a vzdělávacích her. Třeba motorická cvičení, protože jsme cvičili psaní. A taky, jak silně působí motivace, když děti získáš. Bavili je naše hry. Vždy jsem říkal, že příště budeme hrát taky hry, ale nejprve uděláme úkoly.

S některými situacemi z praxe si ale studenti nemusí vědět rady nebo může potřebovat jinou podporu. Jak s tím pomáhají učitelé z pedagogické fakulty?

Během semestru se scházíme v semináři Sebezkušenostní příprava na profesi. S vyučujícími a spolužáky tam diskutujeme o tom, co nás potkalo, a rozebíráme, co jsme mohli a co můžeme dělat. Protože jsem s učením již měl předchozí zkušenosti, tak jsem spíš poslouchal. Zároveň je ale výborné slyšet názory ostatních, klidně i opačné, a diskutovat o nich. Člověk pak nezůstane jen ve své bublině.

Máš plán, jak budeš pokračovat v učitelských praxích další semestr?

Chci se profesně posunout dál. V dalším semestru plánuji jít do školy jako asistent pedagoga, abych mohl pracovat se skutečnou třídou. Těším se, co nového získám.

Aleš absolvoval předmět Asistentská praxe, který garantuje Katedra sociální pedagogiky PedF MU. Jde zpravidla o první praxi, již bakalářští studenti zažijí. Ale zdaleka ne poslední. Pedagogická fakulta totiž spustila novou profesní přípravu budoucích učitelů (tzv. společný základ), která klade velký důraz na praxi. Většinu jejích předmětů zajišťuje právě naše katedra. Podívejte se, jak inovujeme vzdělávání učitelů v bakalářském a magisterském studiu.

(Brno) – Přínosy a rizika práce pedagogických asistentů zhodnotí ve středu 6. prosince zástupci 5 brněnských škol. Při kulatém stolu “Strasti a slasti asistenta pedagoga”, který pořádá Katedra pedagogiky PedF MU v rámci projektu EduForum, shrnou zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ředitelé, učitelé i sami asistenti. Diskuze se koná v galerii RUV PedF MU od 15 do 17 hodin.

Diskutující zhodnotí roli asistentů pedagoga ve školách. Shrnou přínosy, které pro vzdělávání znevýhodněných dětí představují, ale i rizika a specifika spolupráce učitelů a asistentů pedagoga ve školním vzdělávání., která mohou nastat například se změnou jejich financování. Během odpoledne vystoupí ředitelé a učitelé brněnských škol, které asistenty do výuky již mnoho let zapojují: Mgr. Danuše Kotolanová (ZŠ Bosonožská), Mgr. Irena Procházková (ZŠ Horácké náměstí), Mgr. Hana Menšíková (ZŠ Gajdošova), PaedDr. Jana Foltýnová (ZŠ a MŠ Merhautova).

Strasti a slasti svého povolání představí asistenti zmíněných škol. Jejich práci letos nově vyzkoušelo na 50 studentů 1. ročníku brněnské pedagogické fakulty. V rámci asistentské praxe působí v podzimním semestru jako asistenti ve vybraných brněnských školách. Praxi od počátku studia budoucích učitelů zajistila nová koncepce výuky předmětů společného základu, kterou zajišťuje právě katedra pedagogiky. Díky ní získávají studenti cenné profesní zkušenosti hned od začátku studia, což je unikátní inovace ve vzdělávání mladých českých učitelů.

Asistent pedagoga je druhým pedagogickým pracovníkem ve třídě, který významně ovlivňuje vzdělávací proces a přispívá k individualizaci a diferenciaci vzdělávání v inkluzivních školách. Profese oficiálně vznikla novelizací Zákona o pedagogických pracovnících v roce 2004. Bakalářské vysokoškolské studium pro asistenty pedagogů zřídila jako první v Česku Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v roce 2008. Podle dat ministerstva školství působí v Česku v současnosti okolo 15 tisíc asistentů.

Akci pořádá Katedra pedagogiky PedF MU v rámci projektu EduForum. Jeho cílem je budování společenství praxe učitelů základních a středních škol a oborových didaktiků přírodovědných předmětů a odborných předmětů pro střední školy, kteří působí na vysoké škole. Aktivity v projektu vedou k posilování mezioborové spolupráce a rozvíjení dovedností spojených s mezipředmětovými vazbami.

Kontakt

Mgr. Lucie Škarková, Ph.D. | Koordinátorka EduFora
e-mail: skarkova@ped.muni.cz
telefon: 549 49 3591

doc. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. | Vedoucí Katedry pedagogiky PedF MU
e-mail: kratochvilova@ped.muni.cz
telefon: 549 49 5216

Přečtěte si rozhovor s vedoucí katedry, docentkou Janou Kratochvílovou https://www.online.muni.cz/veda-a-vyzkum/9840-jen-vic-penez-skolstvi-nespasi-ucitele-potrebuji-vetsi-duveru

Nový pedagogicko-psychologický modul pokračoval v jarním semestru 2017 předmětem Školní pedagogika. Předmět si zapsalo celkem 263 studentů, kteří navštěvovali 11 seminárních skupin z povinně volitelných předmětů:
(1) teorie a praxe školy,
(2) teorie a praxe kurikula
(3) teorie a praxe výuky

Jak semináře studenti hodnotili? Výukové prostředí považovali za bezpečné, oceňovali kolegiální přístup, prostor k diskusi nad problémy současné školské praxe, sdílení zkušeností se spolužáky a možnost vyjádřit svůj názor. Přínos spatřovali v objasňování teorie na praktických příkladech, v souvislostech, srozumitelně a zajímavě v příjemné atmosféře. Jako vyhovující hodnotili doporučení zajímavých článků a publikací, velmi podrobnou zpětnou vazbu a přesné určení požadavků pro ukončení předmětu. Jejich zpětná vazba nám pomůže dále předmět rozvíjet a zkvalitňovat, zaměříme se zejména na hlubší propojení přednášek se semináři. Děkujeme.

Nový pedagogicko-psychologický modul na Pedagogické fakultě MU odstartoval v bakalářské studiu v podzimním semestru 2016 předmětem Úvod do pedagogiky a psychologie. Inovace je patrná už z názvu předmětu. Došlo ke spojení dvou předmětů do jednoho. To s sebou neslo také potřebu tandemové výuky pedagoga a psychologa. Vznikly tak čtyři učitelské dvojice, kde jeden vyučující byl vždy z katedry pedagogiky a druhý z katedry psychologie. Předmět si zapsalo celkem 621 studentů, kteří navštěvovali jednu ze seminárních skupin.

Na základě evaluačního dotazníku můžeme říci, že tandemová výuka studenty oslovila:

„Semináře byly naprosto skvělé, učitelské duo se nádherně doplňovalo, semináři není co vytknout.“

Studenti dále uváděli, že výukové prostředí vnímali jako bezpečné, to znamená, že se neobávali vyslovit svůj názor, a výuku jako rozmanitou. Z hlediska cílů, smysluplnosti a uplatnitelnosti považovali výuku za spíše adekvátní. A jak se na tuto novou zkušenost dívali vyučující?

„Druhý vyučující pro mě byl zdrojem jiného pohledu a výuka ve dvou příležitostí ukázat studentům dialog.“

V rámci dalšího zlepšování obsahové náplně předmětu a kvality jeho výuky bude využito zejména podnětů, které poskytli studenti a učitelé v části dotazníku s volnými výpověďmi. V praxi to znamená, že bude více provázána přednáška se seminářem, v knihovně bude zkontrolována dostupnost literatury a budou navrženy optimální způsoby poskytování zpětné vazby k písemným úkolům.

Rizikové chování žáků a jeho prevence je palčivým tématem nejen pro učitele v praxi, ale i pro studenty učitelství od počátku jejich studia. Této problematice se intenzivně věnuje povinně volitelný seminář k Teorii a metodice výchovy s názvem Sociálně patologické jevy v životě žáků ZŠ a studentů SŠ. V jarním semestru 2017 se uskutečnil jeho první běh, který byl obohacen čtyřmi diskusními bloky s odborníky z organizací, které spolupracují v této problematice se školou: Pedagogicko-psychologická poradna, Podané ruce, Probační a mediační služba, Odbor sociálních věcí Jihomoravského kraje a Městská policie.

Seznam hostů a jejich témat:

• PhDr. Lenka Skácelová (PPP) – Prevence sociálně patologických jevů, institucionální rámec primární, sekundární a terciární prevence SPJ
• Ing. Radovan Voříšek (Podané ruce) – Prevence užívání návykových látek
• Mgr. Tomáš Rosenberg (PMS) a Mgr. Jan Hauk (JmK, odbor sociálních věcí) – Agresivita a šikana ve škole
• Mgr. Jan Čoupek (MP Brno) – Kyberšikana

Ze studentských reflexí těchto diskusí vyplynulo….

rozšíření povědomí o institucích spolupracujících se školou: „Vždy jsem si myslela, že je pedagogicko-psychologická poradna určená pouze pro děti a rodiče. Uklidňuje mne, že vím, že se v poradně mohu např. naučit jak vyřešit určitou situaci, dozvědět se, jak ji řeší kolegové…“,

vědomostí o rizikovém chování: „Zarazila mě i problematika držení a šíření dětské pornografie. Nikdy by mě předtím nenapadlo, že zdánlivě nevinné poslání fotografie nebo její uložení v mobilu, je považované za trestný čin. Z vlastní zkušenosti vím, že velké množství dívek pod 18 let takové fotky fotilo nebo je posílalo“,

uvažování o prevenci ve školách: „Od toho semináře si kladu otázku, proč je v základních školách tak málo primární prevence“,

uvažování o sobě v preventivních aktivitách: „Neudělala bych víc škody než užitku? Nebyla by to především moje vina, pokud by se nepodařilo někomu pomoci? Mohla bych alespoň někdy přestat myslet na práci?“,

či potvrzení profesní orientace studentů: „Rozhovory a vyprávění od Dr. Skácelové mě utvrdily v tom, co chci ve svém pracovním životě dělat a směřovaly mé kroky dále“.

Týden učitelství Filozofické fakulty MU nabízí workshopy pro zájemce o učitelství napříč Masarykovou univerzitou. 26. 4. 2017 proběhl v jeho rámci workshop Moc ve výuce začínajících učitelů, který vychází z výsledků projektu GAČR řešeného na katedře pedagogiky PdF MU. Studenti se zamysleli nad tím, proč žáci (ne)plní učitelovy pokyny ve výuce a seznámili se s dotazníkem, s jehož pomocí mohou reflektovat moc ve svých třídách.